Přeskočit na obsah

Andrej Rubljov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Andrej Rublev (tenista))
Možná hledáte: ruského středověkého malíře ikon a fresek Andreje Rubleva.
Andrej Rubljov
Андрей Рублёв
Rubljov na Monte-Carlo Masters 2023
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození20. října 1997 (27 let)
Místo narozeníMoskva, Rusko[1]
BydlištěMoskva, Rusko[1]
Výška188 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2014[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek24 725 236 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů335–184
Tituly16 ATP, 1 challenger, 4 Futures
Nejvyšší umístění5. místo (13. září 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2021, 2023, 2024)
French Openčtvrtfinále (2020, 2022)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
US Openčtvrtfinále (2017, 2020, 2022, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůsemifinále (2022)
Olympijské hry1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů80–80
Tituly4 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění44. místo (6. listopadu 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
US Open3. kolo (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2021)
ATP Cupvítěz (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240821a21. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlato Tokio 2020 smíšená čtyřhra

Andrej Rubljov (rusky Андрей Андреевич Рублёв, Andrej Andrejevič Rubljov, * 20. října 1997 Moskva) je ruský profesionální tenista a olympijský vítěz smíšené čtyřhra z tokijských her. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct singlových turnajů včetně Monte-Carlo Masters 2023 a Madrid Masters 2024. K nim přidal čtyři deblové trofeje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2] Jako první muž otevřené éry prohrál úvodních deset grandslamových čtvrtfinále, mezi French Open 2020 a Australian Open 2024.[3][4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2021 na 5. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2023 na 44. místě. Trénují ho Fernando Vicente s Albertem Martínem. Dříve tuto roli plnil Sergej Taraševič.[1]

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2014 baráží 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v níž vyhrál čtyřhru i dvouhru za rozhodnutého stavu 4:1 pro Rusko. V ročníku 2021 byl součástí vítězného ruského týmu. Do roku 2025 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 12–5 ve dvouhře a 8–5 ve čtyřhře.[5]

Juniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Juniorským debutem se pro něj stal ve třinácti letech turnaj v Lucemburku. Již při druhé účasti vybojoval první trofej, když triumfoval ve Phoenixu po vítězství nad Tunisanem Skanderem Mansourim.[6] V prosinci 2012 získal vavřín z floridského Orange Bowlu.[6]

V sezóně 2013 následoval titul na jihoafrickém NWU PUKKE/RVTA Junior ITF 1 Cupu v Potchefstroomu. Do čtvrtfinále prošel na Australian Open 2014. Na grandslamovou trofej dosáhl na dvouhře French Open 2014, když jako čtvrtý nasazený ve finále zdolal španělskou turnajovou sedmičku Jaumeho Antonia Muñara Clara.[6] V deblové soutěži Roland Garros došli s Američanem Stefanem Kozlovem do semifinále. Po turnaji se 9. června 2014 stal juniorskou světovou jedničkou. Ve Wimbledonu 2014 mu překvapivou porážku ve třetím kole přivodil až 1 842. hráč žebříčku van Rijthoven z Nizozemska.[7] Ve wimbledonské čtyřhře hráli s Kozlovem v roli nejvýše nasazeného páru. Ve finále však byli poraženi brazilskými juniory Orlandem Luzem a Marcelem Zormannem.[8]

Na Letních olympijských hrách mládeže 2014 v Nankingu nastoupil do všech třech soutěží. Z dvouhry si odvezl bronzovou medaili po výhře nad Japoncem Džumpejem Jamasakim. Stříbrný kov vybojoval ve čtyřhře s Karenem Chačanovem, když ve finále nenašli recept na Brazilce Luze se Zormannem. V mixu pak vypadli s Darjou Kasatkinovou ve druhém kole. V závěru roku 2014 byl vyhlášen juniorským mistrem světa ITF.

Juniorskou kariéru ukončil v dubnu 2015 trofejí z premiérového ročníku mistrovské události ITF Junior Masters v Čcheng-tu. V závěrečném duelu přehrál Američana Taylora Fritze po dvousetovém průběhu.[9]

Profesionální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ITF debutoval v červenci 2013 turnajem v bulharském Chaskovu, kde skončil ve čtvrtfinále na raketě Francouze Mathiase Bourguea. O měsíc později si jako patnáctiletý zahrál první finále v Minsku, kde byl nad jeho síly Bělorus Jegor Gerasimov. Premiérový titul si připsal v listopadu 2013 z floridského Bradentonu po finálové výhře nad Lotyšem Mārtiņšem Podžusem.

Rubljov na Rolex Paris Masters 2019

Premiérovým startem na okruhu ATP Tour se stal Delray Beach International Tennis Championships 2015, kde jej ve druhém kole vyřadil Američan Steve Johnson. Na události série Masters Miami Open zdolal Španěla Pabla Carreña Bustu, aby následně podlehl favorizovanému Johnu Isnerovi. Z kvalifikace do hlavní soutěže postoupil na antukovém Barcelona Open. V úvodní fázi přehrál španělského hráče Fernanda Verdasca a ve druhém nenašel recept na třináctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho. Vítězstvím nad Finem Jarkko Nieminenem během Geneva Open, v sedmnácti letech zopakoval Nadalův výkon, a to vyhrát v juniorském věku (do 18 let) zápas alespoň na pěti událostech okruhu ATP Tour v jedné sezóně. Rafael Nadal tohoto výsledku dosáhl v roce 2004.[10][11]

Grandslamovým debutem se stal US Open 2015, kde zvládl tři kvalifikační kola. V hlavní soutěži na úvod nestačil na jihoafrickou turnajovou patnáctku Kevina Andersona po čtyřsetovém průběhu. Premiérový titul z okruhu ATP Tour si odvezl z říjnové čtyřhry Kremlin Cupu 2015, když na divokou kartu s Dmitrijem Tursunovem ve finále porazili dvojici Radu Albot a František Čermák až v rozhodujícím supertiebreaku. Na červencovém Croatia Open Umag 2017 pak vybojoval první trofej ve dvouhře, když ve finále přehrál italskou turnajovou čtyřku Paola Lorenziho po dvousetovém průběhu. Stal se tak sedmým šťastným poraženým vítězem turnajů ATP v historii a prvním od triumfu Rajeeva Rama v Newportu 2009. Bodový zisk mu v následném vydání žebříčku ATP zajistil debutový posun do elitní světové padesátky na 49. místo [12][1]

První čtvrtfinále na majoru si zahrál během US Open 2017, kde ve druhém kole vyřadil sedmého nasazeného Grigora Dimitrova a ve čtvrté fázi turnajovou devítku Davida Goffina. Následně jej vyřadil první hráč žebříčku a pozdější vítěz Rafael Nadal, jemuž odebral jen pět gamů. Stal se tak nejmladším čtvrtfinalistou US Open od Andyho Roddicka a ročníku 2001. Do finále se probojoval na úvodním ročníku závěrečného turnaje sezóny pro hráče do 21 let, Next Generation ATP Finals 2017 v Miláně, kde podlehl Jihokorejci Čong Hjonovi, na něhož nestačil už v základní skupině. Turnaj se odehrával ve formátu Fast4 tenisu bez bodového ohodnocení.[13][14]

Bekhend na Monte-Carlo Masters 2022

V době zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 hrál závěr Dubai Tennis Championships 2022. Po semifinálové výhře nad Polákem Hubertem Hurkaczem napsal na kameru vzkaz: „No war please“.[15] Ve finále zdolal českého kvalifikanta Jiřího Veselého po dvousetovém průběhu a vybojoval jubilejní desátý singlový titul. Navázal jím na šest dní starý triumf z Open 13 Provence 2022 v Marseille.[16][17] První titul z kategorie Masters získal na Monte-Carlo Rolex Masters 2023. Ve finále zdolal dánskou světovou osmičku Holgera Runeho poměrem 7–5 ve třetím setu, když otočil nepříznivý vývoj 1–4 na gamy.[18]

Po pětisetové bitvě postoupil přes Kazachstánce Alexandra Bublika mezi poslední osmičku Wimbledonu 2023, čímž zkompletoval čtvrtfinálové účasti na grandslamech. Poté však nestačil na světovou dvojku Novaka Djokoviće a jako první tenista v otevřené éře prohrál osm úvodních grandslamových čtvrtfinále, do nichž nastoupil.[19] Čtvrtfinálový souboj nezvládl ani na devátý pokus na US Open 2023, kde jej vyřadil Daniil Medveděv.[3] Druhý Masters ovládl opět na antuce, když triumfoval na květnovém Mutua Madrid Open 2024. Ve čtvrtfinále přehrál dvojnásobného obhájce a světovou trojku Carlose Alcaraze. Člena první světové trojky porazil poprvé od Turnaje mistrů 2022, kde zdolal Tsitsipase. Celkový poměr s touto skupinou hráčů snížil na 8–10.[20] Do finále postoupil přes americkou světovou třináctku Taylora Fritze. V něm zdolal světovou pětatřicítku Félixe Augera-Aliassimeho z Kanady, ačkoli ztratil úvodní sadu. V šestém vzájemném duelu jej popáté porazil. V probíhající sezóně navázal na trofej z Hong Kong Tennis Open 2024.[21][22]

Ve čtvrtfinále montréalského National Bank Open 2024 porazil podruhé v kariéře světovou jedničku, obhájce trofeje Jannika Sinnera.[23] Jako třetí tenista narozený v roce 1990 či později tím po Medveděvovi a Dimitrovovi zkompletoval čtvrtfinálové účasti na všech čtyřech grandslamech a devíti Mastersech.[24] Přes dalšího Itala Mattea Arnaldiho postoupil do souboje o titul, v němž podlehl Australanu Alexeji Popyrinovi ze sedmé světové desítky.[25]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1997 v ruské metropoli Moskvě do rodiny profesionálního boxera a později restauratéra Andreje Rubljova a tenisové trenérky Mariny Marenkové,[26] která se podílela na vedení např. Anny Kurnikovové.

K roku 2015 jej trénoval běloruský kouč Sergej Taraševič. V rámci přípravy studoval Raonicův servis, Nadalovu hru nohou a pohyb či Federerovu herní lehkost a forhend.[6]

Utkání o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Smíšená čtyřhra: 1 (1 zlato)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok místo konání povrch spoluhráč soupeřky výsledek
Zlato 2020 Tokio, Japonsko tvrdý Rusko Anastasija Pavljučenkovová Rusko Jelena Vesninová
Rusko Aslan Karacev		 6–3, 6–7(5–7), [13–11]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (2–4 D; 1–3 Č)
ATP Tour 500 (5–4 D)
ATP Tour 250 (9–2 D; 3–0 Č)

Dvouhra: 26 (16–10)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 23. července 2017 Umag, Chorvatsko antuka Itálie Paolo Lorenzi 6–4, 6–2
Finalista 1. 6. ledna 2018 Dauhá, Katar tvrdý Francie Gaël Monfils 2–6, 3–6
Finalista 2. 28. července 2019 Hamburk, Německo antuka Gruzie Nikoloz Basilašvili 5–7, 6–4, 3–6
Vítěz 2. 20. října 2019 Moskva, Rusko tvrdý (h) Francie Adrian Mannarino 6–4, 6–0
Vítěz 3. 11. ledna 2020 Dauhá, Katar tvrdý Francie Corentin Moutet 6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 4. 18. ledna 2020 Adelaide, Austrálie tvrdý Jižní Afrika Lloyd Harris 6–3, 6–0
Vítěz 5. 27. září 2020 Hamburk, Německo antuka Řecko Stefanos Tsitsipas 6–4, 3–6, 7–5
Vítěz 6. 18. října 2020 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Chorvatsko Borna Ćorić 7–6(7–5), 6–4
Vítěz 7. 1. listopadu 2020 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Itálie Lorenzo Sonego 6–4, 6–4
Vítěz 8. 7. března 2021 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Maďarsko Márton Fucsovics 7–6(7–4), 6–4
Finalista 3. 18. dubna 2021 Monte Carlo, Monako antuka Řecko Stefanos Tsitsipas 3–6, 3–6
Finalista 4. 20. června 2021 Halle, Německo tráva Francie Ugo Humbert 3–6, 6–7(4–7)
Finalista 5. 22. srpna 2021 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Německo Alexander Zverev 2–6, 3–6
Vítěz 9. 20. února 2022 Marseille, Francie tvrdý (h) Kanada Félix Auger-Aliassime 7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 10. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Česko Jiří Veselý 6–3, 6–4
Vítěz 11. 24. dubna 2022 Bělehrad, Srbsko antuka Srbsko Novak Djoković 6–2, 6–7(4–7), 6–0
Vítěz 12. 16. října 2022 Gijón, Španělsko tvrdý (h) USA Sebastian Korda 6–2, 6–3
Finalista 6. 4. března 2023 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Daniil Medveděv 2–6, 2–6
Vítěz 13. 16. dubna 2023 Monte Carlo, Monako antuka Dánsko Holger Rune 5–7, 6–2, 7–5
Finalista 7. 23. dubna 2023 Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka Srbsko Dušan Lajović 3–6, 6–4, 4–6
Finalista 8. 25. června 2023 Halle, Německo tráva Kazachstán Alexandr Bublik 3–6, 6–3, 3–6
Vítěz 14. 23. července 2023 Båstad, Švédsko antuka Norsko Casper Ruud 7–6(7–3), 6–0
Finalista 9. 15. října 2023 Šanghaj, Čína tvrdý Polsko Hubert Hurkacz 3–6, 6–3, 6–7(8–10)
Vítěz 15. 7. ledna 2024 Hongkong, Čína tvrdý Finsko Emil Ruusuvuori 6–4, 6–4
Vítěz 16. 5. května 2024 Madrid, Španělsko antuka Kanada Félix Auger-Aliassime 4–6, 7–5, 7–5
Finalista 10. 12. srpna 2024 Montréal, Kanada tvrdý Austrálie Alexei Popyrin 2–6, 4–6

Čtyřhra: 7 (4–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 25. října 2015 Moskva, Rusko tvrdý (h) Rusko Dmitrij Tursunov Moldavsko Radu Albot
Česko František Čermák 		2–6, 6–1, [10–6]
Finalista 1. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý Rusko Karen Chačanov USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		6–4, 6–7(5–7), [4–10]
Finalista 2. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h) Rusko Karen Chačanov Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut 		4–6, 1–6
Vítěz 2. březen 2021 Dauhá, Katar tvrdý Rusko Aslan Karacev Nový Zéland Marcus Daniell
Rakousko Philipp Oswald 		7–5, 6–4
Finalista 3. 16. října 2021 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Rusko Aslan Karacev Austrálie John Peers
Slovensko Filip Polášek 		3–6, 6–7(5–7)
Vítěz 3. 20. února 2022 Marseille, Francie tvrdý (h) Ukrajina Denys Molčanov Jižní Afrika Raven Klaasen
Japonsko Ben McLachlan 		4–6, 7–5, [10–7]
Vítěz 4. 6. května 2023 Madrid, Španělsko antuka   Karen Chačanov Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden 		6–3, 3–6, [10–3]

Finále Next Gen ATP Finals

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 11. listopadu 2017 Milán, Itálie tvrdý (h) Jižní Korea Čong Hjon 4–3(7–5), 3–4(2–7), 2–4, 2–4

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (1–2 D; 2–0 Č)
Futures (4–2 D; 1–2 Č)

Dvouhra: 9 (5–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20130817a17. srpna 2013 Minsk, Bělorusko tvrdý Bělorusko Jegor Gerasimov 6–7((2–7), 6–4, 4–6
Vítěz 1. 20131117a17. listopadu 2013 Bradenton, Spojené státy antuka Lotyšsko Mārtiņš Podžus 3–6, 7–6(8–6), 6–3
Vítěz 2. 20140308a8. března 2014 Aktobe, Kazachstán tvrdý (h) Bělorusko Jaraslav Šyla 6–4, 3–6, 6–3
Vítěz 3. 20140531a31. května 2014 Moskva, Rusko antuka Rusko Stanislav Vovk 6–0, 6–4
Finalista 2. 20141101a1. listopadu 2014 Tartu, Estonsko koberec (h) Bělorusko Dzmitrij Žirmont 4–6, 2–6
Vítěz 4. 20141220a20. prosince 2014 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý USA Mitchell Krueger 6–2, 6–4
Vítěz 5. 20160306a6. března 2016 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Paul-Henri Mathieu 6–7(6–8), 6–4, 6–4
Finalista 3. 20161113a13. listopadu 2016 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h) Francie Julien Benneteau 5–7, 6–2, 3–6
Finalista 4. 20170129a29. ledna 2017 Rennes, Francie tvrdý (h) Bělorusko Uladzimir Ignatik 7–6(8–6), 3–6, 6–7(5–7)

Čtyřhra: 5 (3–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20130714a14. července 2013 Plovdiv, Bulharsko antuka Bělorusko Jaraslav Šyla Bulharsko Alexandr Lazov
Chile Laslo Urrutia Fuentes 		6–4, 3–6(8–10)
Vítěz 1. 20140518a18. května 2014 Teplice, Česko antuka Polsko Andriej Kapas Česko David Škoch
Česko Robin Staněk 		7–5, 6–2
Finalista 2. 20140531a31. května 2014 Moskva, Rusko antuka Rusko Denis Macukjevič Bulharsko Jegor Gerasimov
Rusko Stanislav Vovk 		6–2, 4–6(8–10)
Vítěz 2. 20150208a8. února 2015 Dallas, Spojené státy tvrdý (h) Ukrajina Denys Molčanov Mexiko Hans Hach Verdugo
Mexiko Luis Patiño 		6–4, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 20150704a4. července 2015 Padova, Itálie antuka Rusko Michail Jelgin Itálie Federico Gaio
Itálie Alessandro Giannessi 		6–4, 7–6(7–4)

Finále soutěží družstev: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 2.–7. února 2021
ATP Cup
Melbourne, Austrálie 		tvrdý Rusko Daniil Medveděv
Rusko Aslan Karacev
Rusko Jevgenij Donskoj 		Itálie Matteo Berrettini
Itálie Fabio Fognini
Itálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
Itálie Vincenzo Santopadre 		2–0
Vítěz 2. 5. prosince 2021
Davis Cup
Madrid, Španělsko 		tvrdý (h) Daniil Medveděv
Aslan Karacev
Karen Chačanov
Jevgenij Donskoj 		Chorvatsko Marin Čilić
Chorvatsko Nino Serdarušić
Chorvatsko Borna Gojo
Chorvatsko Mate Pavić
Chorvatsko Nikola Mektić 		2–0

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2014 French Open antuka Španělsko Jaume Munar 6–2, 7–5

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2014 Wimbledon tráva USA Stefan Kozlov Brazílie Orlando Luz
Brazílie Marcelo Zormann 		4–6, 6–3, 6–8

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A A A 2. kolo 3. kolo 1. kolo 4. kolo ČF 3. kolo ČF ČF 0 / 8 20–8
French Open A A 2Q 1. kolo A A ČF 1. kolo ČF 3. kolo 3. kolo 0 / 6 12–6
Wimbledon A 2Q 2Q 2. kolo A 2. kolo NH 4. kolo A ČF 1. kolo 0 / 5 9–5
US Open A 1. kolo 1Q ČF 1. kolo 4. kolo ČF 3. kolo ČF ČF 0 / 8 21–8
výhry–prohry 0–0 0–1 0–0 6–4 2–2 4–3 11–3 9–4 10–3 14–4 6–3 0 / 27 62–27
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Rublev (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Andrej Rubljov na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240506a6. května 2024
  2. ↑ Andrej Rubljov na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231101a1. listopadu 2023
  3. ↑ a b SAHA, Rajdeep. Daniil Medvedev downs Andrey Rublev, reaches US Open semis: Stats. NewsBytes [online]. 2023-09-07 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Jannik Sinner serves up Novak Djokovic rematch after outlasting Andrey Rublev at Australian Open. Tennis.com [online]. 2024-01-23 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Andrej Rubljov na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240506a6. května 2024
  6. ↑ a b c d Поколение Next: Андрей Рублев [online]. SportBox, 09-06-2014 [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. (rusky) 
  7. ↑ Wimbledon. Андрей Рублёв покидает юниорские соревнования [online]. GoTennis, 3-07-2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (rusky) 
  8. ↑ Championat, 6-07-2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Who's who: ITF Junior Masters. www.itftennis.com [online]. [cit. 2015-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-30. 
  10. ↑ Андрей Рублёв повторил достижение Рафаэля Надаля [online]. Championat.com, 17-05-2015. Dostupné online. (rusky) 
  11. ↑ Young Gun Rublev Reaches Geneva Second Round; Giraldo Advances [online]. Dostupné online. 
  12. ↑ Rublev Beats Lorenzi For First Title In Umag [online]. ATP World Tour, Inc., 2017-07-23 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. (eb) 
  13. ↑ Ondřej Jirásek. Vítězem premiérového ročníku Next Gen ATP Finals je Hyeon Chung [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-11 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČTK, iDNES.cz. Tenisový Turnaj mistrů pro mladé naděje vyhrál Korejec Čong Hjon [online]. iDNES.cz, 2017-11-12 [cit. 2017-12-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ ČTK. Ne válce. Ruský tenista Rubljov napsal po výhře v Dubaji na kameru jasný vzkaz. Aktualne.cz [online]. 2022-02-25. Dostupné online. 
  16. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Veselý v Dubaji prohrál finále s Rubljovem. Rus slaví druhý triumf během sedmi dnů. TenisPortal.cz [online]. 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ Andrey Rublev Races Past Jiri Vesely To Dubai Title. ATP Tour [online]. 2022-02-26 [cit. 2022-02-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ JACOT, Sam. Andrey Rublev Defeats Holger Rune For Monte-Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-16 [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-16. (anglicky) 
  19. ↑ Novak Djokovic Defeats Andrey Rublev In Wimbledon QFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-07-11 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Andrey Rublev defeats Carlos Alcaraz in Madrid. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-01 [cit. 2024-05-01]. Dostupné online. 
  21. ↑ Andrey Rublev wins Madrid trophy: 'Proudest title of my career'. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-05 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Rubljov se z krize vykoupil triumfem na Masters, Madrid ovládl po obratu proti Augeru-Aliassimemu. TenisPortal.cz [online]. 2024-05-05 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  23. ↑ JACOT, Sam. Jannik Sinner Earns First Masters 1000 Crown In Toronto. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-08-13 [cit. 2024-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ BERKOK, John. Andrey Rublev completes career set of Masters 1000 quarterfinals in Canada. Tennis.com [online]. 2024-08-10 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Alexei Popyrin overpowers Andrey Rublev in Montreal final. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-08-13 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Andrey Rublev Parents, Father ,Mother , Nationality & More. Sportskeeda.com [online]. [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 11 830 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 7 915 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 7 010 ▬
4. USA Taylor Fritz (USA) 5 100 ▬
5.   Daniil Medveděv 5 030 ▬
6. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 255 ▬
7. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 910 ▬
8.   Andrej Rubljov 3 760 ▬
9. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 745 ▬
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 350 ▬
Ženská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 9 416 ▬
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 370 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 530 ▬
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 344 ▬
5 Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 5 340 ▬
6. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 171 ▬
7. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 705 ▬
8. USA Emma Navarrová (USA) 3 589 ▬
9.   Darja Kasatkinová 3 368 ▬
10. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 3 214 ▬
Mužská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 7 510 ▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 7 510 ▬
3. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 655 ▬
4. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 500 ▬
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 500 ▬
6. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 930 ▬
7 Německo Kevin Krawietz (GER) 5 880 ▬
8. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 5 840 ▬
9. Německo Tim Pütz (GER) 5 790 ▬
10. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 785 ▬
Ženská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 9 530 ▬
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 165 ▬
3. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 805 ▬
4. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 6 165 ▬
5. USA Taylor Townsendová (USA) 6 108 ▬
6. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 948 ▬
7. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 5 506 ▬
8. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 456 ▬
9. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 430 ▬
10. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 235 ▬
Olympijští vítězové v tenise – smíšená čtyřhra
Ukázkový sport
Hala
Venku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Rubljov&oldid=24181321“