Americké tankové kanóny za druhé světové války

Nejpoužívanější americké tankové kanóny za druhé světové války byly tankové kanóny M3 ráže 37 mm, M2 a M3 ráže 75 mm, M1 a M7 ráže 76 mm a M3 ráže 90 mm.

37 mm M3, M5 a M6

Tankové varianty M5 a M6 kanónu M3 ráže 37 mm byly za druhé světové války použity v několika modelech obrněných vozidel, zejména v lehkých tancích M2A4, M3 Stuart a M5 Stuart .Také je měly například M3 Lee, M8 Greyhound a M22 Locust.

75 mm M2 a M3

Americký 75mm kanón M2 a pozdější M3 byly standardní americké tankové zbraně, používané hlavně na dvou hlavních amerických středních tancích druhé světové války, M3 Lee (M2) a M4 Sherman (M3).

Lehké varianty M6 a M5 byly vyvinuty pro vybavení lehkého tanku M24 Chaffee a verzí G a H bombardéru B-25 Mitchell.

76,2 mm M7 a M1

Kanón M1918 ráže 76,2 mm byl americký protiletadlový kanón. Později byl upraven na tankový kanón M7, sloužící během druhé světové války jako hlavní výzbroj stíhače tanků M10 Wolverine a těžkého tanku M6. V roce 1942 z něj byl vyvinut kanón M1, který se od roku 1943 začal vyrábět a byl instalován do středního tanku M4 Sherman a do nového stíhače tanků M18 Hellcat; kanón M1A2 již měl úsťovou brzdu. Kanóny používaly náboje M62 APHECBC, M79 AP a M93 APCR.

Ačkoli byl kanón testován na začátku srpna 1942, teprve v srpnu 1943 byla vyvinuta montáž pro tank M4 Sherman. První vyrobené tanky dostaly kanón M1A1 bez úsťové brzdy. Do boje byl přijat až v červenci 1944. V experimentálních modelech tohoto tanku M4A1E8 a M4A3E6 byly 76 mm kanóny montovány do původní věže, stejně jako to dělali Britové se sedmnáctiliberním kanónem. Již v lednu 1943 bylo rozhodnuto namontovat kanón M1A2 na nové vozidlo M18 Hellcat, avšak výroba začala až v červenci.

90 mm M3

Tankový kanón M3 ráže 90 mm byla hlavní zbraň stíhače tanků M36 a středního tanku M26 Pershing, ale i poválečného tanku M46 Patton. Byla to náhrada za nedostatečné kanóny M1 ráže 76 mm.