M18 Hellcat
| 76 mm Gun Motor Carriage M18 | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | Stíhač tanků |
| Země původu | USA |
| Historie | |
| Výrobce | General Motors (divize Buick) |
| Návrh | 1942 |
| Období výroby | červenec 1943 – říjen 1944 |
| Vyrobeno kusů | 2 507 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 5 |
| Délka | 6,65 m |
| Hmotnost | 17 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 5–25 mm |
| Hlavní zbraň | kanón M1 ráže 76,2 mm (45kusů munice) |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | Continental R-975-C4 |
| Výkon | 460 hp při 2400 ot/min |
| Odpružení | torzní tyče |
| Max. rychlost | 89 km/h na silnici |
| Poměr výkon/hmotnost | 18,9 hp/t |
| Dojezd | 160 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
M18 Hellcat byl americký stíhač tanků, vyvinutý v roce 1941. Jednalo se o rychlý lehký stíhač tanků, který však byl poměrně slabě pancéřován. Jeho úkolem byly překvapivé útoky ze zálohy, k čemuž maximálně využíval svoji pohyblivost i palebnou sílu. Oficiální název stroje byl M18 Gun Motor Carriage. Pohon stíhače tanků zajišťoval devítiválcový motor Continental R-975-C4, který byl spojený s automatickou převodovkou. Věž byla otevřená. Celkem bylo vyrobeno 2 507 kusů.
Operační nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo operačně nasazeno 700 Hellcatů. Zde se ukázalo, že při správné taktice nasazení (rychlé a nenadálé údery z boku, využívající jejich dobrou obratnost a nízkou siluetu) je velmi dobrou zbraní. Hellcaty tak byly použity při osvobozování území Itálie i západní Evropy, bojovaly také v bitvě v Ardenách, kde se 705. Tank Destroyer Batallion podílel na obraně města Bastogne. V menším rozsahu byly nasazeny i v Tichomoří, kde s nimi však bylo počítáno zejména až pro samotnou invazi do Japonska.[1]
Po skončení druhé světové války již Hellcaty v americké armádě nečekala žádná zářná kariéra. Proti novým potenciálním protivníkům, sovětským tankům, je limitoval slabší 76mm kanón a proto je v Korejské válce nahradily výkonnější stíhače M36 Jackson. Stroje M18 byly naopak převeleny k výcviku či do rezervy a postoupeny americkým spojencům.[2]
Zahraniční uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Za druhé světové války testovaly Velká Británie a Sovětský svaz několik kusů M18. Venezuela používala neznámý počet M18 až do 80. let. Německý Bundeswehr sice nepoužíval přímo M18, ale disponoval množstvím transportérů M39, postavených na jeho bázi. Itálie M18 používala k výcviku. Posledním evropským uživatelem byla Jugoslávie, která od USA v 50. letech získala množství obrněné techniky. Přesný počet dodaných M18 není znám, zajímavostí ale je, že se tyto stroje (uložené v rezervě) dočkaly rozpadu Jugoslávie a byly v občanské válce různými stranami i bojově nasazeny. V Asii M18 používaly armády Tchaj-wanu a Jižní Koreje.[2]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo. M18 Hellcat (1. díl). Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 7. ISSN 1210-1427.
- PEJČOCH, Ivo. M18 Hellcat (2. díl). Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 8, s. 8. ISSN 1210-1427.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu M18 Hellcat na Wikimedia Commons
