Alfred Montenuovo
Alfred 2. kníže Montenuovo | |
---|---|
![]() Portrét ve slavnostní dvorské uniformě z roku 1902 | |
Nejvyšší císařský hofmistr | |
Ve funkci: 1909 – 1917 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Předchůdce | kníže Rudolf z Lichtenštejna |
Nástupce | princ Konrád Hohenlohe |
Narození | 16. listopadu 1854 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 6. září 1927 (ve věku 72 let) Vídeň ![]() |
Místo pohřbení | rodová hrobka Batthyány-Montenuovo |
Choť | Františka Kinská z Vchynic a Tetova (od 1879) |
Rodiče | Vilém Albrecht z Montenuovo a Juliana Batthyányová |
Děti | Ferdinand Fürst von Montenuovo Julie z Montenuova Marie z Montenuova Franziska Prinzessin von Montenuovo |
Příbuzní | Julia Prinzessin von Montenuovo[1], Marie Prinzessin von Montenuovo[1] a Franziska Prinzessin von Montenuovo[1] (vnoučata) |
Alma mater | Univerzita v Bonnu Univerzita Heidelberg |
Profese | politik |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna velkokříž Královského řádu Viktoriina Franz Joseph Cross |
Commons | Alfred, 2nd Prince of Montenuovo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alfred 2. kníže Montenuovo (Alfred Adam Vilém Jan Maria 2. kníže z Montenuova / Alfred Adam Wilhelm Johann Maria 2. Fürst von Montenuovo; 16. září 1854 Vídeň – 6. září 1927 Vídeň) byl rakouský šlechtic a dvořan s blízkými příbuzenskými vztahy k rodině Habsburků. Po otci byl dědicem titulu knížete (1895) a na konci vlády Františka Josefa zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra (1909–1917).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/14/Schloss_11113_in_A-2433_Margarethen.jpg/220px-Schloss_11113_in_A-2433_Margarethen.jpg)
Pocházel z německého šlechtického rodu Neippergů, který od roku 1864 užíval italskou podobu příjmení Montenuovo s knížecím titulem.[2] Byl vnukem generála Adama Alberta Neipperga (1775–1829) a jeho druhé manželky, arcivévodkyně Marie Luisy (1791–1847), bývalé francouzské císařovny. Narodil se ve Vídni jako jediný syn rakousko-uherského generála knížete Viléma Albrechta Montenuova (1819–1895) a jeho manželky Juliany, rozené hraběnky Batthyány-Strattmann (1827–1871).
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/37/L%C3%B6welstra%C3%9Fe_6.jpg/220px-L%C3%B6welstra%C3%9Fe_6.jpg)
Alfred studoval soukromě, po maturitě na prestižním Skotském gymnáziu ve Vídni pokračoval ve studiích práv na univerzitách v Bonnu a Heidelbergu, která ale nedokončil. Po dosažení plnoletosti převzal správu statků zděděných po matce a od mládí se pohyboval v prostředí císařského dvora, kde dosáhl čestných hodností c. k. komořího (1881) a tajného rady (1896).[3] V letech 1896–1897 byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty,[4] poté byl od roku 1898 po boku knížete Rudolfa z Lichtenštejna druhým nejvyšším hofmistrem. Nakonec byl po Lichtenštejnově úmrtí jmenován prvním císařským nejvyšším hofmistrem (1909–1917). Mezitím se stal také členem rakouské Panské sněmovny, kde získal doživotní (1899) a později i dědičné členství (1907). Ačkoli se z přísně genealogického hlediska sám nemohl pyšnit ukázkovým rodokmenem[pozn. 1], ve vysokých úřadech byl striktním zastáncem starého dvorského ceremoniálu (tzv. španělská etiketa) a přísného dodržování hierarchie. V posledních letech života císaře Františka Josefa měl tak rozhodující podíl na izolaci starého mocnáře nejen vzhledem k širší veřejnosti, ale i k mladším generacím císařské rodiny.[5] To se projevilo především v nepřátelském vztahu vůči následníkovi trůnu Františku Ferdinandovi. Z titulu své funkce byl Montenuovo organizátorem následníkova prohlášení o rezignaci na dědické nároky pro potomstvo (tzv. renunciace, 1900) těsně před jeho sňatkem s hraběnkou Žofií Chotkovou[6] Svůj poměr k následníkovi trůnu a jeho manželce dal Montenuovo najevo později především organizací pohřbu po atentátu v Sarajevu.[pozn. 2][7] Po úmrtí císaře Františka Josefa v listopadu 1916 setrval Montenuovo formálně ještě několik měsíců ve funkci nejvyššího hofmistra, vystřídán byl až v únoru 1917. Po zániku monarchie žil v soukromí, pobýval střídavě na svých statcích a ve Vídni. Zemřel na následky infarktu v září 1927 ve věku nedožitých 73 let ve svém paláci ve Vídni, pohřben byl na panství Bóly v Maďarsku.
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Ještě jako nezletilý zdědil po matce v roce 1871 velkostatek Margarethen am Moos v Dolním Rakousku nedaleko od Vídně[8]. Díky matce byl také významným pozemkovým vlastníkem v Uhrách, kde mu ve třech župách patřilo přes 13 000 hektarů půdy na několika velkostatcích.[9] Zde byl majitelem zámku ve městě Németbóly poblíž Pécse.[10] Další dědictví v Horním Rakousku (Peuerbach, Schmiding) prodal v letech 1881–1882. Letním sídlem byl zámek v Margarethen am Moos, jinak rodina pobývala ve vídeňském paláci v ulici Löwelstrasse č. p. 6.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Coat_of_arms_of_the_House_of_Montenuovo%2C_Princes_of_Montenuovo.svg/220px-Coat_of_arms_of_the_House_of_Montenuovo%2C_Princes_of_Montenuovo.svg.png)
V roce 1879 se ve Vídni oženil s hraběnkou Františkou Marií Stefanií Kinskou z Vchynic a Tetova (1861-1935), dcerou knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského.[11] Františka jako Alfredova manželka užívala titul princezny, od roku 1895 kněžny Montenuovo. Mezitím se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, v roce 1905 obdržela Alžbětin řád I. třídy.[12][13] Za první světové války se také angažovala ve vedení rakouského Červeného kříže. Z jejich manželství se narodily čtyři děti:
- 1. Juliana Rosa Františka (1880 – 1961), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, I. ⚭ Dionýs Maria (Dénes) hrabě Drašković z Trakošćanu (1875 – 1909), c. k. komoří, nadporučík, dědičný člen uherské Sněmovny magnátů, II. ⚭ 1914 Karel Bedřich kníže z Oettingen-Wallersteinu (1877 –1941), dědičný člen horní komory parlamentu v Bavorsku a Württembersku, majitel velkostatků Hluboš a Zbraslav
- 2. Marie (1881 – 1954), dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1909 František Maria hrabě Ledebour-Wicheln (1877 – 1954), c. k. komoří, major
- 3. Ferdinand Bonaventura František Alfred 3. kníže Montenuovo (1888 – 1951), ⚭ 1927 Ilona baronka Solymossyová (1895 – 1988)
- 4. Františka de Paula Marie Luisa (1893 – 1972), ⚭ 1918 Leopold Vilibald Maria princ z Lobkowicz (1888 – 1933), c. k. komoří, nadporučík, majitel velkostatků Dolní Beřkovice a Vintířov
Prostřednictvím své manželky získal příbuzenské vazby na významné představitelé vysoké šlechty v Čechách, jeho švagry byli kníže Karel a hrabě Ferdinand Kinští, kníže František Josef z Auerspergu nebo rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Otakar Černín.
Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/86/Alfred_Montenuovo.jpg/220px-Alfred_Montenuovo.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d1/Franziska_Montenuovo.jpg/220px-Franziska_Montenuovo.jpg)
Vzhledem ke svému vysokému postavení u císařského dvora obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[14]
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1908)[15]
Řád zlatého rouna (1900)[16]
Řád železné koruny I. třídy (1897)[17]
Zahraničí[editovat | editovat zdroj]
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko)
rytířský kříž Řádu sv. Vladimíra (Rusko)
Řád svaté Anny (Rusko)
velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království)
Řád černé orlice s brilianty (Německo)
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
Řád lva a slunce I. třídy s brilianty (Persie)
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko)
Řád posvátného pokladu (Japonsko)
velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko)
velkokříž Řádu sv. Olafa (Norsko)
velkokříž Řádu Leopolda (Belgie)
rytířský kříž Řádu meče (Švédsko)
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko)
Řád sv. Michaela (Bavorsko)
Řád svatého Huberta (Bavorsko)
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
velkokříž Řádu bílého sokola (Sasko)
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko)
Domácí řád věrnosti (Bádensko)
Řád knížete Danila I. (Černá Hora)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko)
Domácí a záslužný řád vévody Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)
Domácí řád Albrechta Medvěda (Anhaltsko)
velkodůstojník Řádu siamské koruny (Siam)
Řád Pia IX. (Papežský stát)
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Alfredův otec Vilém Albrecht Montenuovo se narodil v roce 1819 z nemanželského poměru Adama Alberta Neipperga s arcivévodkyní Marií Luisou, která byla v té době formálně ještě stále manželkou bývalého francouzského císaře Napoleona I. Napoleon I. zemřel v roce 1821 a téhož roku se Marie Luisa za Adama Alberta Neipperga provdala. Rok 1821 jako datum narození syna Viléma Albrechta byl také uváděn oficiálně po celé 19. století a často je takto nesprávně citován dodnes. Přes tyto nesrovnalosti založil kníže Alfred Montenuovo na příbuzenském vztahu k arcivévodkyni Marii Luise svou kariéru u dvora císaře Františka Josefa.
- ↑ Odlišné pojetí vztahu knížete Montenuova a následníka trůnu se objevuje v podobě soukromých vzpomínek příbuzných. Montenuovo byl mimo jiné několikrát hostem na zámku Konopiště.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Jan Županič: Nová šlechta rakouského císařství; Praha, 2006; s. 161–162 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Wien, 1918; s. 341, 348 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1896; s. 42 dostupné online
- ↑ Jan Županič: Nová šlechta rakouského císařství; Praha, 2006; s. 26 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008; s. 537–538 ISBN 978-80-7106-977-5
- ↑ ŠKUTINA, Vladimír. Český šlechtic František Schwarzenberg. Praha: Rozmluvy, 1990. 271 s. ISBN 0-946352-71-2.
- ↑ Přehled majetku knížete Alfreda Montenuova in: Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- und Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 141 dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 34, 71 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Zámek Németbóly dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Kinských na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 188 ISBN 978-80-85955-53-8
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Wien, 1918; s. 325, 335 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alfreda Montenuovo in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1916; Vídeň, 1916; s. 16 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 56 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1898; Vídeň, 1897; s. 80 dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred z Montenuovo na Wikimedia Commons
- Kníže Alfred Montenuovo na webu rakouského parlamentu dostupné online
- Rodokmen rodu Neipperg (Montenuovo) dostupné online
- Neippergové
- Rakouští šlechtici
- Španělští grandi
- Císařští komoří
- Tajní radové
- Členové Panské sněmovny
- Politici habsburské monarchie
- Rakousko-uherští politici německé národnosti
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu svatého Vladimíra
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského
- Nositelé Královského Viktoriina řádu
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Dannebrog
- Nositelé Řádu meče
- Nositelé Řádu svatého Olafa
- Nositelé Řádu Karla III.
- Nositelé Řádu vycházejícího slunce
- Nositelé Řádu posvátného pokladu
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Řádu svatého Huberta
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Nositelé Domácího řádu věrnosti
- Nositelé Domácího řádu Albrechta Medvěda
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Domácího řádu vendické koruny
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu bílého sokola
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Nositelé Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka
- Nositelé Řádu Pia IX.
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Maltézští rytíři
- Narození v roce 1854
- Narození 16. září
- Narození ve Vídni
- Úmrtí v roce 1927
- Úmrtí 6. září
- Úmrtí ve Vídni