Alfa Romeo 177
 Vůz Alfa Romeo 177 v muzeu Alfy Romeo. | |
| Kategorie | Formule 1 |
|---|---|
| Konstruktér | Alfa Romeo |
| Designér | Carlo Chiti Robert Choulet |
| Předchůdce | 159 |
| Nástupce | 179 |
| Technická specifikace | |
| Šasi | Hliníkový monokok |
| Rozvor | 2 740 mm |
| Motor | Alfa-Romeo 115-12 2 995 cc flat-12 s přirozeným sáním, s motorem uprostřed, podélně uložený |
| Převodovka | Šestirychlostní manuální[1] |
| Hmotnost | 610 kg |
| Palivo | Agip |
| Pneumatiky | Goodyear |
| Závodní historie | |
| Tým | Autodelta |
| Jezdci | 35  Bruno Giacomelli36 Vittorio Brambilla |
| První start | Grand Prix Belgie 1979 |
| Poslední start | Grand Prix Itálie 1979 |
| Závody | 3 |
| Vítězství | 0 |
| Pódia | 0 |
| Pole position | 0 |
| Nej. kolo | 0 |
| Tituly | 0 |
Alfa Romeo 177 byl vůz Formule 1 používaný týmem Alfa Romeo v sezóně 1979, který debutoval při Grand Prix Belgie 1979.[2] Model 177 znamenal návrat Alfy Romeo do Formule 1, 28 let po zisku titulu mistra světa mezi jezdci v letech 1950 a 1951.
Design a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Vůz byl zkonstruován závodním oddělením Alfy Romeo Autodelta a měl motor Alfa Romeo Flat-12 navržený Carlo Chitim, který byl dříve používán ve sportovních vozech Alfa Romeo 33TT12 a 33SC12. V sezóně 1976 byl tento motor dodáván Brabhamu a obchod pokračoval až do sezóny 1979.
Vůz 177, jehož označení bylo odvozeno od skutečnosti, že jeho vývoj byl zahájen v roce 1977,[3] byl objemný vůz dokončený v tmavě červené barvě, kterou převzala Autodelta. Vůz 177 se vyznačoval nýtovaným hliníkovým podvozkem s předním odpružením horními kyvnými rameny, spodními příčnými rameny a vestavěnými jednotkami vinutých pružin a tlumičů. Zadní zavěšení obsahovalo paralelní spodní táhla, jednoduché horní táhla, dvojité poloměrové tyče a vnější jednotky vinuté pružiny a tlumiče.[4] Bruno Giacomelli vyhrál v roce 1978 evropský šampionát Formule 2 v týmu March[5] a byl najat, aby řídil novou Alfu Romeo 177. Tento vůz používal při Grand Prix Belgie a Grand Prix Francie.
Vůz Alfa Romeo 179 s novým motorem V12 byl připraven pro Grand Prix Itálie v Monze, takže Giacomelli řídil nový vůz, zatímco s vozem 177 závodil Vittorio Brambilla. Oba jezdci poté závodili s vozem 179.
Shrnutí sezóny
[editovat | editovat zdroj]
Giacomelli se kvalifikoval v Zolderu na Grand Prix Belgie na 14. místě, pouhé dvě sekundy od vítěze kvalifikace z týmu Ligier Jacquese Laffiteho a před zkušenějšími konkurenty, především oběma vozy McLarenu. Po špatném startu se propadl v 1. kole na 18. místo, ale pomalu se prodíral polem vpřed díky smůle ostatních V 21. kole se dostal na 13. pozici, když tvrdě předjel vůz Shadow Elia de Angelise. De Angelis se ho pokusil předjet zpět šikanou, ale poškodil Giacomelliho zadní křídlo a oba vozy vyřadil ze závodu.
Tým vynechal Grand Prix Monaka o čtrnáct dní později, ale vrátil se do Francie na závod v Dijon-Prenois. Giacomelliho kvalifikační tempo nebylo tak silné a do závodu odstartoval ze 17. místa, téměř 3,5 sekundy za vítězem kvalifikace Jeanem-Pierrem Jabouillem na Renaultu . Další špatný start ho na konci prvního kola posunul na 20. místo, i když rychle předjel bojujícího Jana Lammerse z týmu Shadow. Znovu se pomalu posouval vpřed a ve 20. kole se dostal zpět na 17. místo. Zdálo se však, že vůz v další fázi závodu trpěl nedostatkem tempa a Giacomelliho předjeli Riccardo Patrese a Jochen Mass z týmu Arrows, Héctor Rebaque z Lotusu a jeho starý nepřítel de Angelis v rychlém sledu za sebou a Giacomelli se propadl na 20. místo v 26. kole. Giacomelli pomalu začal znovu zrychlovat a nakonec dokázal znovu předjet de Angelise v 51. kole a dvojice se posunula v pořadí vpřed, když ostatní vozy vypadly, a nakonec se posunuli na 16. a 17. místě. Dva Italové pokračovali v boji po zbytek závodu, přičemž vedoucí Jabouille je pětkrát předejel o kolo. Vzhledem k tomu, že Jabouille již projel cílem, bylo 75. kolo jejich posledním kolem a de Angelis předjel Giacomelliho, když zbývaly pouhé yardy závodu, aby mu sebral 16. místo.
Po zklamáních z prvních dvou závodů týmu Alfa Romeo vynechala další čtyři a poprvé přijela do Monzy na Grand Prix Itálie v září se dvěma vozy. Giacomelli řídil nový vůz 179, zatímco Vittorio Brambilla řídil vůz 177. Brambilla byl mimo Formuli 1 rok kvůli zranění, které utrpěl v Monze v předchozím roce při stejné havárii, která zabila Ronnieho Petersona. Brambilla, který ten den seděl za volantem týmu Surtees, se kvalifikoval na nízkém 22. místě, čtyři sekundy za vítězem kvalifikace Jabouillem a více než půl sekundy za Giacomellim v novém voze. Přestože ho Emerson Fittipaldi a de Angelis předjeli v 11. kole, obecně se jeho pozice v průběhu závodu zlepšovala, protože ostatní měli problémy, včetně Giacomelliho, který ve 29. kole odstoupil a Brambilla pokračoval na voze 177 jako jediný zástupce Alfy. I když byl později předjet Alanem Jonesem, který se po svých raných problémech s Williamsem probojoval skrz startovní pole, některá další odstoupení mu umožnila dojet na slušném 12. místě, pouze s kolovou ztrátou na vítěznné Ferrari Jodyho Schecktera. To bylo nejlepším výsledkem Alfy v sezóně i přesto, že ve zbývajících dvou závodech byly pro oba jezdce poskytnuty nové vozy 179.
Vůz 179 převzal účast v závodech natrvalo, takže tyto tři závody zůstaly jediným dopadem vozu 177 na knihy rekordů Formule 1.
Kompletní výsledky ve Formuli 1
[editovat | editovat zdroj]| Legenda k tabulce | |
|---|---|
| Barva | Výsledek |
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) | |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) | |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) | |
| Světle modrá |
Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) | |
| Bez barvy |
Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) | |
| Nepřijel (DNA) | |
| Odvolal účast (WD) | |
| Nezúčastnil se (prázdné) | |
| Označení | Význam |
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců ve sprintu |
| Rok | Tým | Motor | Pneumatiky | Jezdci | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | Body | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1979 | Autodelta | Alfa Romeo 115-12 F12 | G | ARG | BRA | RSA | USW | ESP | BEL | MON | FRA | GBR | GER | AUT | NED | ITA | CAN | USA | 0 | 16. místo | |
| Bruno Giacomelli | Ret | 17 | |||||||||||||||||||
| Vittorio Brambilla | 12 |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfa Romeo 177 na anglické Wikipedii.
- ↑ Alfa Romeo [online]. [cit. 2008-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-28.
- ↑ Alfa Romeo 179 [online]. [cit. 2007-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Os Gloriosos Fracassos - Alfa Romeo 1979-1985 (1ª parte) [online]. [cit. 2007-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-07. (portugalsky)
- ↑ PRITCHARD, Anthony. Directory of Formula One Cars 1966-1986. Bourne End, England: Aston Publications Limited, 1986. ISBN 0946627029. S. 223.
- ↑ ALFA ROMEO IN FORMULA 1 [online]. [cit. 2007-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 April 2007. (italsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfa Romeo 177 na Wikimedia Commons
