Přeskočit na obsah

Alexander Hitschfel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexander Hitschfel
Rodné jménoAntonius Benedictus Hitschfel
Narození7. prosince 1826
Křinice
Úmrtí20. prosince 1913 (ve věku 87 let)
Klášter Marienstern
Povoláníhistorik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alexander Hitschfel, rodným jménem Antonius Benedictus Hitschfel (7. prosince 1826 Křinice20. prosince 1913 Klášter Marienstern) byl cisterciácký mnich, kazatel, kaplan, katecheta, historik a literát. Působil v cisterciáckém klášteře v Oseku, v poutním kostele Panny Marie Bolestné v Mariánských Radčicích a v ženském klášteře v Marienstern.

Narodil se 7. prosince 1826 v Křinicích jako Antonius Benedictus Hitschfel rodičům Antonu Hitschfelovi a matce Birgitě, dceři Josefa Dimtera, sedláka v Otovicích a Brigitě Zocherin z Vernéřovic.[1] Vzdělání získal se na premonstrátském gymnáziu v Broumově. Do noviciátu v oseckém klášteře vstoupil 4. září 1847 a svaté sliby složil 27. září 1851[2] (stejně jako výrazná osobnost oseckého kláštera 19. století – vzdělanec, chomutovský učitel a osecký opat Ignatius Krahl).[3] Po složení slibů studoval 1. a 2. ročník teologického studia v domácím klášterním studiu v Oseku, 3. a 4. ročník studoval na biskupském semináři v Litoměřicích. V roce 1852 byl vysvěcen na kněze a téhož roku 22. srpna odsloužil svoji první mši, tzv. primici. V tomto roce nastoupil do funkce kazatele ve Vysočanech, roku 1854 se zde stal kooperátorem, 1856 přešel jako kooperátor do Mariánských Radčic. V roce 1857 opustil české země a byla mu svěřena funkce kaplana v hornolužickém ženského kláštera Marienstern. 31. října 1861 se vrátil jako kaplan do Mariánských Radčic, od 1. září 1864 byl zpět v Marienstern, kde působil opět jako kaplan a také jako katecheta v mariensternském výchovném institutu (Erziehungs-Institut). Tento post zastával minimálně do roku 1896, kdy byla při oslavě 50letého výročí složení jeho svatých slibů („profess-jubiläum“) vyzdvihována jeho mnoholetá oddaná služba v Marienstern, za niž získal saský Albrechtův řád.[4] Během života byl litoměřickým biskupem jmenován do funkce biskupského notáře.[5] Zemřel v Marienstern 20. prosince 1913 v úctyhodném věku 87 let.[6] O jeho úmrtí je zanechána zpráva také v souhrnném oseckém nekrologiu vedeném od 2. pol. 17. století do 20. století.[7]

Poutní kostel Panny Marie v Rosenthal
Titulní strana anonymního spisku o historii poutního místa v Mariánských Radčicích, jehož autorství je přisuzováno Alexandru Hitschfelovi[2]

Místa, na nichž během svého života působil, výrazně ovlivnila jeho literární tvorbu. Zanechal po sobě čtyři historicky zaměřená díla.[8] Věnoval se klášteru v Marienstern, kde strávil více než 50 let, a který byl z pochopitelných důvodů jeho spolubratry nazván jeho „druhou domovinou“.[4] Dále publikoval o významných mariánských poutních místech spojených jednak s oseckým klášterem, jednak s Marienstern, a totiž o kostele Panny Marie Bolestné v Mariánských Radčicích a o hornolužickém kostele v Rosenthal. Bylo obvyklé, že se historii ženských klášterů v Horní Lužici věnovali jejich mužství probošti, kaplani či zpovědníci.[9]

Seznam děl

[editovat | editovat zdroj]

Seznam Hitschfelových děl je uveden v jeho nekrologu,[2] své jméno v knihách většinou neuvádí.

  • Kurze Geschichte und Beschreibung der Pfarr- und Wallfahrts-Kirche Maria-Ratschitz und des daselbst verehrten Gnadenbildes, der schmerzhaften Mutter Gottes unter dem Kreuze…, vydáno v Mostě 1862[10]
  • Notizen über das Cisterzienserinnen-Kloster Marienstern, vydáno ve Varnsdorfu 1878
  • Chronik von Marienstern in der koniglich sdchsischen Lausitz von einem Ordensgeistlichen, vydáno ve Varnsdorfu 1894[11]
  • Beschreibung des Wallfahrtsortes Rosenthal in der Ober-Lausitz[2]
  1. Státní oblastní archiv v Hradci Králové; Sbírka matrik Východočeského kraje (NAD 190); sign. 13-21 (poř. č. 539); sign. pův. XIII.; ukl. j. 501; matrika N, index N, Křinice, s. 50. Dostupné online: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/5df45b77-428f-4962-a912-b709f1e9af56/dao/5df45b77-428f-4962-a912-b709f1e9af56/file/d069d533-143a-4889-bedd-c0b1f42dc0b0.
  2. a b c d Album Ossecense oder Verzeichnis der Mitglieder des Cistercienser-Stiftes Ossegg vom Jahre 1645–1896. Ossegg 1896, s. 139 Dostupné online: Dostupné online
  3. Kateřina Tvrdá, Ignaz Peter Krahl OCist: příklad církevní regionální vzdělanosti v severozápadních Čechách 19. století. Bohemiae Occidentalis historica, roč. 4, č. 2 (2018), s. 71.
  4. a b Nachrichten, Cistercienser Chronik 1901, č. 148, roč. 13, s. 189. Dostupné online: https://www.google.cz/books/edition/Cistercienser_Chronik/FpcQAAAAYAAJ?hl=cs&gbpv=1&dq=ossegg+alexander+hitschfel&pg=RA2-PA189&printsec=frontcover.
  5. Sterbanzeige und Nekrologe. Studien Und Mitteilungen Zur Geschichte Des Benediktiner Ordens Und Seiner Zweige, sv. 35, 1914, s. 161
  6. Státní oblastní archiv v Hradci Králové; Sbírka matrik Východočeského kraje (NAD 190); sign. 13-21 (poř. č. 539); sign. pův. XIII.; ukl. j. 501; matrika N, index N, Křinice, s. 50.
  7. Národní knihovna Praha, sign. Osek 103, s. 179: 20. 12. 1913: obiit A. R. ac venerabilis P. Alexander Hitschfel not. Episc., regio-Saxoniae ordinis Alberti I. classis c. corona eques,[10] professus et sacerdos jubilatus, confessarius, capellanus et catecheta M. Stellae in Lusatia aet. 87, prof. 62 sac. 61 anno.
  8. Hanswilhelm Haefs, Teologische, wissenschaftliche, literarische Arbeiten der ossegger Mönche. In: 800 let kláštera v Oseku, s. 275.
  9. ZDICHYNEC, Jan. Narativní prameny vybraných klášterů cisterciaček v Českých zemích. Folia historica Bohemica. 2014, roč. 29, čís. 2, s. 347–370. Dostupné online. 
  10. Kurze Geschichte und Beschreibung der Pfarr- und Wallfahrts-Kirche Maria-Ratschitz und des daselbst verehrten Gnadenbildes Maria unter dem Kreuze im Königreiche Böhmen, Leitmeritzer Diözese, zum Stifte Ossegg gehörend. Brüx: Druck und Verlag von Ferd. v. Schönfeld's Witwe u. Comp., 1862. Dostupné online.
  11. DRESDEN, SLUB. Chronik des Cisterzienserinnenklosters Marienstern in der königlich sächsischen Lausitz. digital.slub-dresden.de [online]. [cit. 2024-10-25]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]