Albert z Thurn-Taxisu
| Albert kníže Thurn-Taxis | |
|---|---|
 | |
| 8. kníže z Thurn-Taxisu | |
| Ve funkci: 2. června 1885 – 22. ledna 1952 | |
| Předchůdce | Maxmilián z Thurn-Taxisu |
| Nástupce | František Josef z Thurn-Taxisu |
| Dědičný generální poštmistr | |
| Ve funkci: 2. června 1885 – 22. ledna 1952 | |
| Předchůdce | Maxmilián z Thurn-Taxisu |
| Nástupce | František Josef z Thurn-Taxisu |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Předchůdce | Maxmilián z Thurn-Taxisu |
| Nástupce | František Josef z Thurn-Taxisu |
| Člen pruské panské sněmovny | |
| Člen první sněmovní komory v Bavorsku | |
| Člen první sněmovní komory v Württembersku | |
| Tajný rada | |
| Rodné jméno | Albert Maria Joseph Maximilian Lamoral von Thurn und Taxis |
| Narození | 8. května 1867 Řezno |
| Úmrtí | 22. ledna 1952 (ve věku 84 let) Řezno |
| Místo pohřbení | Klášter svatého Jimrama |
| Choť | Markéta Klementina Habsbursko-Lotrinská (od 1890) |
| Rodiče | Maxmilián Antonín z Thurn-Taxisu a Helena Bavorská |
| Děti | František Josef z Thurn-Taxisu Karel August z Thurn-Taxisu Ludvík Filip z Thurn-Taxisu Max Emanuel z Thurn-Taxisu Alžběta Helena z Thurn-Taxisu Rafael Rainer z Thurn-Taxisu Filip Arnošt z Thurn-Taxisu |
| Příbuzní | Maxmilián Maria z Thurn-Taxisu, Alžběta z Thurn-Taxisu a Luisa z Thurn-Taxisu (sourozenci) Gabriel z Thurn-Taxisu, Helena Marie z Thurn-Taxisu[1], Marie Terezie z Thurn-Taxisu[1] a Marie Ferdinanda z Thurn-Taxisu[1] (vnoučata) |
| Profese | politik |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna Great Cross of the Order of St Alexander velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Grand Cross with the Crown in Gold of the House Order of the Wendish Crown Řád sv. Huberta … více na Wikidatech |
| Commons | Albert, 8th Prince of Thurn and Taxis |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Albert Maria 8. kníže z Thurn-Taxisu (Albert Maria Josef Maxmilián Lamoral, 8. kníže z Thurn-Taxisu, vévoda z Wörthu a Donaustaufu / Albert Maria Joseph Maximilian Lamoral, 8. Fürst von Thurn-Taxis, Herzog von Wörth und Donaustauf) (8. května 1867, Řezno (Regensburg) – 22. ledna 1952, Řezno) byl německý šlechtic, od roku 1885 kníže a hlava celého rodu Thurn-Taxisu. Před zánikem monarchistického zřízení ve střední Evropě mu náleželo dědičné členství v horních komorách parlamentů čtyř států. Patřil k nejbohatším velkostatkářům v Německu, do roku 1945 vlastnil také značný majetek v Československu (Litomyšl, Chotěšov). Byl rytířem Řádu zlatého rouna a sňatkem se spříznil s rodem Habsburků, kromě toho byl synovcem rakouské císařovny Alžběty.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z významné šlechtické rodiny Thurn-Taxisů, narodil se v Řezně jako mladší syn prince Maxmiliána Thurn-Taxise (1831–1867) a jeho manželky princezny Heleny Bavorské (1834–1890), která byla starší sestrou rakouské císařovny Alžběty. Studoval práva a dějiny umění na univerzitách ve Würzburgu a Lipsku. Po předčasné smrti staršího bratra Maxmiliána (1862–1885) se stal knížetem a hlavou celého rodu Thurn-Taxisů, do dosažení plnoletosti (1888) zajišťovala správu majetku matka. Díky vlastnictví statků v několika zemích byl dědičným členem rakouské panské sněmovny, pruské panské sněmovny a první sněmovní komory v Bavorsku a Württembersku. Užíval také historický titul dědičného generálního poštmistra a v roce 1889 získal v Bavorsku titul vévody z Wörthu a Donaustaufu. Byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1889 obdržel Řád zlatého rouna. Během svého života pobýval převážně v Bavorsku, vlastnil ale také rozsáhlý majetek ve východních a západních Čechách (Litomyšl, Chotěšov, Rychmburk, Košumberk), na českých statcích mu patřilo přibližně 24 000 hektarů půdy a také několik honosných sídel (např. Chroustovice), která však rodina Thurn-Taxisů využívala jen zřídka.[2] Patřil k nejbohatší evropské šlechtě, věnoval se podpoře umění a za první světové války jako inspektor Červeného kříže také charitě. Pozemková reforma v Československu nezasáhla jeho majetek nijak zásadně, přesto se s Československou republikou soudil o výši náhrad až u mezinárodního soudu v Haagu. Jako německému státnímu příslušníkovi mu byly všechny velkostatky v roce 1945 v Československu zestátněny na základě Benešových dekretů.
Kromě rakouského Řádu zlatého rouna obdržel řadu dalších vyznamenání, především v německých zemích. V roce 1923 získal čestný doktorát na univerzitě v Innsbrucku.
V roce 1890 se v Budapešti oženil s rakouskou arcivévodkyní Margaretou (1870–1955), dcerou generála arcivévody Josefa. Arcivévodkyni Margaretě i po sňatku náležel titul Její císařská a královská Výsost. Z jejich manželství pocházelo osm dětí, dědicem rodu byl nejstarší syn kníže František Josef Thurn-Taxis (1893–1971).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Přehled majetku Alberta Thurn-Taxise in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 612–617 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HORČIČKA, Václav a kolektiv: Cizí páni na české půdě. Pozemková reforma v meziválečném Československu na statcích cizích státních příslušníků; Praha, 2021; 258 s. ISBN 978-80-86781-43-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert z Thurn-Taxisu na Wikimedia Commons - Rodokmen Thurn-Taxisů dostupné online Archivováno 5. 10. 2018 na Wayback Machine.
- Albert Thurn-Taxis na webu rakouského parlamentu dostupné online
