Aida (opera)
| Aida | |
|---|---|
| Aida | |
 | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera-ballo |
| Skladatel | Giuseppe Verdi |
| Libretista | Antonio Ghislanzoni |
| Počet dějství | 4 |
| Originální jazyk | italština |
| Datum vzniku | 1870-1871 |
| Premiéra | 24. prosince 1871, Káhira, Opera |
| Česká premiéra | 11. října 1875, Praha, Stavovské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aida je název opery Giuseppe Verdiho z roku 1871. Autorem libreta je Antonio Ghislanzoni, který zpracoval látku poskytnutou egyptologem Augustem Mariettem.
Vznik a charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Operu Aida psal Verdi ve svých 58 letech na objednávku pro nové operní divadlo v egyptské Káhiře. Divadlo bylo slavnostně otevřeno u příležitosti oslav zahájení provozu Suezského průplavu. Tehdejší egyptský chediv Isma'il Paša Verdiho požádal o zkomponování ódy k otevření divadla, což však skladatel odmítl a provoz divadla byl tedy zahájen jeho operou Rigoletto. Isma'il Paša však nadále lákal zdráhajícího se Verdiho ke zkomponování opery pro káhirské divadlo – zejména nabídkou vysoké odměny – a ten se nakonec rozhodl objednávku přijmout a zpracovat námět, který mu od Marietteho zprostředkoval libretista opery Don Carlos, Camille du Locle. Verdi na opeře pracoval již od léta 1870, v srpnu téhož roku byla uzavřena smlouva a až poté byl jako definitivní libretista určen Ghislanzoni. Kompozice byla v podstatě dokončena již v listopadu 1870, orchestrace pak v únoru 1871 a poslední zásahy v partituře jsou ze srpna 1871. V té době již měla být opera podle smlouvy premiérována, jenže dekorace se vyráběly v Paříži a prusko-francouzská válka přinesla v tomto směru značné zpoždění. Superintendant egyptských divadel Paul Daneth musel intervenovat u Verdiho, aby Aidu mezitím nezadal jinému divadlu, a skladatel se rozhodl netrvat striktně na smluvních podmínkách. Dal souhlas s odložením premiéry, která se nakonec konala 24. prosince 1871.[1]
Aida je některými hudebními znalci považována za vyvrcholení Verdiho celoživotního operního díla. První představitelkou titulní role měla být česká sopranistka Teresa Stolzová. Kvůli prusko-francouzské válce nakonec ani ona ani Verdi do Egypta neodcestovali. Světovou premiéru v Káhiře dirigoval Giovanni Bottesini a Aidu zpívala Antonietta Anastasi-Pozzoni. Stolzová zpívala roli Aidy až při evropské premiéře 8. února 1872 v divadle La Scala v Miláně. Teresa Stolzová pak podepsala smlouvu na třicet představení v Káhirské opeře v sezóně 1873–1874 za astronomický honorář 150 000 francouzských franků. Mimo to se jí dostalo poct od samotného chediva Isma'ila Paši.
Osoby
[editovat | editovat zdroj]
| Aida, etiopská princezna – egyptská otrokyně | soprán |
| Radames, egyptský vojevůdce | tenor |
| Faraon | bas |
| Amneris, jeho dcera | mezzosoprán |
| Amonasro, etiopský král, Aidin otec | baryton |
| Ramfis, velekněz | bas |
| Posel | tenor |
| Kněží, kněžky, důstojníci, vojáci, Egypťané, otroci | sbor |
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Aida je dramatická opera o čtyřech dějstvích. Její děj se odehrává ve starém Egyptě v Memfidě a v Thébách.
1. dějství
[editovat | editovat zdroj]V paláci egyptského faraona se rozhoduje o určení vojevůdce pro tažení do Etiopie. Mezi kandidáty je i Radames, který by pomocí úspěchu ve válce rád dosáhl svého svazku s otrokyní Aidou, Etiopankou. Na tuto vzájemnou lásku Aidy a Radamese žárlí faraonova dcera Amneris, která je do Radamese také zamilovaná.
Radames se nakonec opravdu stává vojevůdcem pro toto tažení a je tomuto úkolu zasvěcen. Aida je z toho ale vnitřně rozpolcena, neboť její milý má vést vojsko proti její vlastní zemi.
2. dějství
[editovat | editovat zdroj]Amneris se snaží vylákat z Aidy tajemství její lásky k Radamesovi, předstírá proto před Aidou, že Radames padl. Aida se však přizná teprve ve chvíli, kdy Amneris odhalí svou lež a oznámí jí naopak, že Radames žije a je na cestě do vlasti.
Mezi zajatci poznává Aida svého otce Amonasra - nikdo z Egypťanů ale netuší, že se jedná o krále Etiopie. Aida žádá Radamese o propuštění zajatců a ten o to prosí faraona. Ten však rozhodne, že Aida i její otec mají být dále drženi jako rukojmí, ostatní zajatce propouští. Všichni oslavují Radamese jakožto dobrého vojevůdce. Faraon nabízí Radamesovi za vítězství ruku Amneris a následnictví trůnu. Radames nemůže tuto nabídku odmítnout, i když je tím zdrcena Aida i on sám. Radames doufá, že po další vítězné válce přesvědčí faraona, že nemusí pojmout za ženu Amneris, ale její otrokyni Aidu.
3. dějství
[editovat | editovat zdroj]Aida čeká za večerního ticha na břehu Nilu na Radamese a vzpomíná na svou krásnou ztracenou vlast. Přichází za ní její otec a snaží se ji přesvědčit, aby vyzvěděla od Radamese vojenská tajemství, aby tak on, její otec a král Etiopie, mohl snadno porazit egyptská vojska. Aida tuto žádost odmítá. I když by se ráda vrátila do své vlasti, nechce Radamese podvést. Otec ji k této zradě donutí tím, že ji prokleje a řekne, že už není jeho dcera. Aby Aida otcovo prokletí překonala, obrátí se na Radamese s otázkou, kterou jí otec poručil. Zároveň Radamesovi nabízí společný útěk do Etiopie. Radames souhlasí s útěkem a přitom jí prozradí rozmístění egyptských vojsk. V tom vystupuje z úkrytu Amonasro, Aidin otec, a prohlašuje, že je etiopským králem. Radames chápe, že se dopustil zrady Egypta, umožňuje sice útěk Aidy a Amonasra, ale sám se přiznává ke zradě a vydává se do rukou faraona. Svědkem jeho zrady byla také Amneris, která se v chrámě chystala na svatbu.
4. dějství
[editovat | editovat zdroj]Amneris stále miluje Radamese, a tak mu nabízí, že když se zřekne Aidy a vezme si místo ní ji samotnou, zachrání ho před smrtí. To však Radames odmítá. Je pak postaven před faraonův soud a za svou zradu odsouzen k pohřbení zaživa. Amneris prosí, aby byl ušetřen, tvrdí, že je nevinen, ale je již pozdě.
Proměna: Radames je zazděn do podzemní hrobky, vzpomíná na Aidu a doufá, že klidně žije daleko odtud. Najednou se však objeví Aida, která se v hrobce již dříve ukryla, neboť tušila, co asi Radamese čeká a chtěla s ním sdílet jeho osud. Aida a Radames umírají a nad jejich hrobkou lká Amneris, nešťastná žena, která sama milovaného Radamese označila za zrádce a vydala jej do rukou faraonových.
- Uvedení Verdiho opery Aida v Parmě v roce 1872
-
Plakát uvedení Verdiho Aidy v Parmě v roce 1872 -
Tereza Stolzová v titulní roli -
Rakouská mezzosopranistka Maria Waldmann v roli Amneris
Fotografie z archivu Istituzione Casa della Musica di Parma.[2]
Nahrávky
[editovat | editovat zdroj]
- 1970 - hlavní role: Leontyne Price, Plácido Domingo, Sherrill Milnes, Grace Bumbry, Ruggero Raimondi, Hans Sotin, dirigent: Erich Leinsdorf, London Symphony Orchestra, sbor John Alldis Choir, vydavatelství RCA Records[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ K celému odstavci: KAMINSKI, Piotr. Mille et un opéras. 1. vyd. Paris: Librairie Arthème Fayard, 2003. 1819 s. ISBN 2-213-60017-1. Kapitola Giuseppe Verdi – Aida, s. 1615–1620. (francouzsky)
- ↑ Istituzione Casa della Musica di Parma
- ↑ Verdi Aida [online]. gramophone.co.uk [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 265–267.
- WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 5–6.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aida na Wikimedia Commons - Aida v databázi Archivu Národního divadla
