Adéla ještě nevečeřela
Adéla ještě nevečeřela | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 102 min |
Žánry | filmová komedie detektivní film filmová parodie sci-fi film |
Námět | Jiří Brdečka |
Scénář | Jiří Brdečka Oldřich Lipský |
Režie | Oldřich Lipský |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Rudolf Hrušínský Michal Dočolomanský Miloš Kopecký Naďa Konvalinková Olga Schoberová … více na Wikidatech |
Produkce | Jaromír Lukáš |
Hudba | Luboš Fišer |
Kamera | Jaroslav Kučera |
Střih | Miroslav Hájek |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 4. srpna 1978 (Československo) |
Distribuce | Ústřední půjčovna filmů |
Ocenění | Sitges Film Festival Best cinematography (1978) |
Adéla ještě nevečeřela na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adéla ještě nevečeřela je česká filmová komedie natočená v roce 1977 ve Filmovém studiu Barrandov Oldřichem Lipským[1] jako parodie na filmy o neohrožených detektivech a jejich všehoschopných protivnících. V roce 1980 obdržela cenu Saturn pro nejlepší zahraniční film. Postava barona Kaunitze byla použita z románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.[2]
Děj filmu
[editovat | editovat zdroj]Děj se odehrává v Praze na počátku 20. století, v době rozmanitých technických novinek a rozvoje nových detektivních metod. Hlavní hrdina – americký detektiv Nick Carter (Michal Dočolomanský) se s pomocí českého komisaře Ledviny (Rudolf Hrušínský) snaží vyšetřit záhadné zmizení psa, který se jmenoval Gert, z uzavřeného pokoje. Ze zmizení psa je podezřelá masožravá rostlina – Adéla, kterou mohl vypěstovat jedině zločinec zvaný Zahradník (Miloš Kopecký), který však má být již nebožtíkem. Nick Carter plány mezinárodního zločince Zahradníka odhalí a zneškodní jeho bandu. Odjíždí vlakem z Prahy do Egypta řešit záhadné zmizení Cheopsovy pyramidy. V závěrečné scéně filmu se vyhrabe z uhlí na lokomotivě Zahradník (Miloš Kopecký) za pomoci své pomocnice Karin (Olga Schoberová), a doprovázejí tak Nicka Cartera na jeho nové působiště.
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]Michal Dočolomanský | Nick Carter, americký detektiv (dabovaný Františkem Němcem) |
Rudolf Hrušínský | Josef Ledvina, komisař pražské policie |
Miloš Kopecký | baron Rupert von Kratzmar, mezinárodní zločinec zvaný Zahradník, vlastním jménem Matěj Kráčmera |
Václav Lohniský | komorník barona von Kratzmara |
Ladislav Pešek | Albín Boček, penzionovaný gymnaziální profesor |
Naďa Konvalinková | Květuše Bočková, jeho vnučka |
Květa Fialová | hraběnka Thunová |
Olga Schoberová | hraběnčina společnice Karin alias kočičí tanečnice Irma (dabovaná Libuší Švormovou) |
Martin Růžek | baron Franz von Kaunitz, pražský policejní ředitel |
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Role Nicka Cartera byla nabídnuta americkému herci Robertu Redfordovi. Scénář se mu líbil, ale jeho agent se vysmál honoráři.[3]
Ladislav Matějka, na kterého se ptá Albín Boček, jestli ho Nick Carter nezná v Americe, byl skutečně v Americe žijící kamarád Jiřího Brdečky. Je mj. autorem obsáhlého třídílného vydání korespondence Voskovce a Wericha.[4]
Podobu a stěžejní animaci masožravé rostliny vytvořil Jan Švankmajer, který byl v té době v nemilosti. Trochu trpce si stěžoval, že si na něj vždycky vzpomněli, jen když něco potřebovali. Přitom film stál na tom, zda se Adélu podaří přesvědčivě animovat.
Divadelní zpracování
[editovat | editovat zdroj]Na hudbu Ondřeje Brouska vznikl podle filmu muzikál, uváděný pražským Divadlem Broadway od října 2008.
Recesistické divadelní zpracování filmu bylo dvakrát uvedeno v listopadu 2010 v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově v nastudování místního spolku Proradost.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. 1. vyd. Praha: Cinema, 1994. 240 s. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů, s. 17.
- ↑ Internet Movie Database (česky)
- ↑ KROC, Vladimír. Petr Brukner: Jen tak jsem šel kolem. 1. vyd. Praha: Prostor, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7260-508-8. S. 61.
- ↑ GROMAN, Martin. Pozdravujte Ladislava Matějku. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-05-17]. Dostupné online.
- ↑ BRYNYCH, Ondřej. Fotografie Slavomír Kubeš. iDNES [online]. MAFRA, a. s., 2010-11-14 [cit. 2017-09-04].