ALCO S-2
| Alco S-2 | |
|---|---|
_Green_Bay_and_Western_Railroad_Power_(27633372285).jpg) Lokomotiva Alco S-2 při posunu | |
| Základní údaje | |
| Výrobce | Alco, MLW |
| Výroba v letech | 1940–1961 |
| Počet vyrobených kusů | S-2: 1 502 S-4: 797 S-7: 29 |
| Typ spřáhla | spřáhlo AAR |
| Hmotnost a rozměry | |
| Délka přes spřáhla | 13 860 mm |
| Rozchod | 1 435 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | Bo’Bo’ |
| Typ spalovacího motoru | 539T |
| Jmenovitý výkon spalovacího motoru | 750 kW |
| Přenos výkonu | elektrický stejnosměrný |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ALCO S-2 byl typ čtyřnápravové dieselelektrické posunovací lokomotivy, vyráběný americkou společností American Locomotive Company a její kanadskou pobočkou Montreal Locomotive Works. Mezi lety 1940 a 1950 bylo vyrobeno 1 502 kusů lokomotiv S-2, což z nich činí nejpočetnější typ dieselových lokomotiv Alco.[1] Počínaje rokem 1949 je ve výrobě postupně nahradil velmi podobný typ S-4, který byl usazen na jiném typu podvozků a udržel se ve výrobě až do začátku 60. let. Kromě 797 těchto lokomotiv bylo vyrobeno ještě 29 kusů vizuálně obdobného typu S-7 pro železniční společnost Canadian National.[1] Na základě lokomotiv S-2 také vznikl v roce 1941 typ RS-1,[2] který výrazně ovlivnil vývoj pozdějších amerických traťových lokomotiv.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Lokomotiva S-2 měla klasické uspořádání amerických posunovacích lokomotiv s koncovým stanovištěm obsluhy v zadní části a jednou kapotou, pod kterou byl ukryt spalovací motor s generátorem.[4] Hmotnost lokomotiv se pohybovala kolem 104,3 tun, palivová nádrž o objemu 2 400 l byla umístěna pod stanovištěm obsluhy.[5] Alco S-2 měla uspořádání pojezdu Bo’Bo’ a byla usazena na dvou dvounápravových podvozcích vlastního typu Blunt.[6] U lokomotiv S-4 byly tyto nahrazeny standardizovanými podvozky AAR typu A, což také představovalo hlavní rozlišovací znak těchto dvou typů lokomotiv.[7]
Spalovací motor[editovat | editovat zdroj]
Lokomotivu poháněl čtyřdobý vznětový řadový šestiválec Alco 539T, jehož zdvihový objem při vrtání válců 317,5 mm a zdvihu pístů 330 mm činil cca 156,9 l. Motor dodával jmenovitý výkon 750 kW při 740 ot./min.[8] Písmeno T v označení motoru znamenalo, že šlo o verzi přeplňovanou turbodmychadlem. S těmi mělo Alco zkušenosti již od roku 1936, kdy se s využitím licence k vynálezu Švýcara Alfreda Büchiho stalo první americkou společností, která turbodmychadlem vybavila lokomotivní motor (konkrétně šlo o typ 531T).[2][9] Souběžně s motory 539T byla vyráběna i nepřeplňovaná verze s označením 539 o výkonu 490 kW, ta poháněla posunovací lokomotivy S-1 (a později S-3 a S-10), které byly jinak strojům S-2, resp. S-4 a S-7 velmi podobné.[10] Motory řady 539 vycházely z výrobků firmy McIntosh & Seymour, kterou společnost Alco od roku 1929 vlastnila. Od předchozího typu 538 se odlišovaly upravenou olejovou vanou a uchycením tak, aby je bylo možné zapustit o několik desítek cm do rámu. Montáž motorů 538 na lokomotivní rám u předchozích posunovacích lokomotiv Alco totiž vyžadovala vysokou kapotu, zhoršující výhled obsluhy, zatímco konkurence nabízela lokomotivy s kapotou sníženou.[2]
Přenos výkonu[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Podobně jako další lokomotivy Alco, i S-2 využívala elektrické komponenty dodávané společností General Electric.[11] Trakční generátor byl typu GT-553 a napájel čtveřici tlapových motorů GE-731.[12] Trakční motory mohly být v závislosti na situaci zapojeny sériově, sérioparalelně, nebo sérioparalelně se zeslabeným buzením. S výjimkou zpětného přechodu ze sérioparalelního na sériové řazení probíhala změna zapojení zcela automaticky.[13] Při standardním převodovém poměru 75:16 a průměru dvojkolí 1 016 mm byla maximální povolená rychlost lokomotivy 97 km/h, trvalá tažná síla 151 kN (v rychlosti 13 km/h) a maximální rozjezdová tažná síla 307 kN.[11]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b WILSON, Jeff. Guide to North American diesel locomotives. 1. vyd. Waukesha, Wisconsin: Kalmbach Books, 2017. 303 s. Dostupné online. ISBN 9781627004558. S. 112, 116.
- ↑ a b c LAMB, J. Parker. Evolution of the American diesel locomotive. Bloomington, IN, USA: Indiana University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780253027986. Kap. 5. Developments beyond La Grange: a significant innovation.
- ↑ ROSS, David. Encyklopedie lokomotiv a vlaků : chronologický přehled více než tisíce parních, termomotorových a elektrických lokomotiv a jednotek od roku 1825 až do současnosti. 1. české vyd. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství 544 s. Dostupné online. ISBN 8073603136. S. 268.
- ↑ WILSON, s. 112
- ↑ TP600 operation and service manual. Schenectady, NY: American Locomotive, General Electric, 1. 1. 1950. Kapitola General data, s. 201, 202, 212, 213.
- ↑ LAMB, kap. 5. Developments beyond La Grange: early Alco diesels
- ↑ WILSON, s. 116
- ↑ TP600 operation and service manual, kap. General data, s. 204
- ↑ WILSON, s. 18
- ↑ WILSON, s. 115, 116
- ↑ a b ROSS, s. 266
- ↑ TP107A manual for engineman. Schenectady, NY: American Locomotive, General Electric Dostupné online. S. 6.
- ↑ TP107A manual for engineman, kap. How to operate your diesel electric, s. 18–20
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ALCO S-2 na Wikimedia Commons - Obrázky, zvuky či videa k tématu ALCO S-4 na Wikimedia Commons
