m-xylen
| m-xylen | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1,3-dimethylbenzen |
| Ostatní názvy | meta-xylen |
| Sumární vzorec | C8H10 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 108-38-3 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 203-576-3 |
| PubChem | 7929 |
| ChEBI | 28488 |
| SMILES | Cc1cccc(c1)C |
| InChI | InChI=1S/C8H10/c1-7-4-3-5-8(2)6-7/h3-6H,1-2H3 |
| Číslo RTECS | ZE2275000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 106,16 g/mol |
| Teplota tání | −48 °C (225 K)[1] |
| Teplota varu | 139 °C (412 K)[1] |
| Hustota | 0,864 g/cm3 (20 °C)[1] |
| Dynamický viskozitní koeficient | 0,581 mPa.s[1] |
| Index lomu | 1,4973 (20 °C)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný[1] |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v acetonu, ethanolu, a chloroformu[1] |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v benzenu a diethyletheru[1] |
| Tlak páry | 0,8 kPa (20 °C) 1,1 kPa (25 °C)[1] |
| Ionizační energie | 8,56 eV[1] |
| Povrchové napětí | 28,47 mN/m[1] |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp | 4335 kJ/mol[1] |
| Entalpie varu ΔHv | 402 J/g (25 °C) 336 J/g (139 °C)[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS07 | |
| H-věty | H226 H304 H312 H315 H332 H411[1] |
| P-věty | P210 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P271 P280 P301+316 P302+352 P303+361+353 P304+340 P317 P321 P331 P332+317 P362+364 P370+378 P403+235 P405 P501[1] |
| Teplota vzplanutí | 25 °C (298 K)[1] |
| Teplota vznícení | 527 °C (800 K)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
m-Xylen (meta-xylen) je aromatický uhlovodík, jeden ze tří izomerů dimethylbenzenu (xylenu). Předpona m- nebo meta- označuje, že dvě methylové skupiny jsou u této látky na benzenovém jádře umístěny v polohách 1 a 3; dalšími izomery jsou o-xylen (1,2-dimethylbenzen) a p-xylen (1,4-dimethylbenzen). Stejně jako další xyleny je i m-xylen bezbarvý a vysoce hořlavý.[2]
Výroba a použití
[editovat | editovat zdroj]Xyleny tvoří kolem 1 % hmotnosti ropy.[3] Meta izomer lze ze směsi xylenů izolovat po částečné sulfonaci (kde ostatní izomery reagují pomaleji), odstranění nesulfonovaných složek, a parní destilaci sulfonovaných produktů.
m-Xylen se nejčastěji používá na výrobu kyseliny isoftalové (katalytickou oxidací), používané při výrobě polyethylentereftalátu za účelem úpravy jeho vlastností. m-Xylen může být také použit na výrobu dalších látek, například 2,4- a 2,6-xylidinu.[4][2] Amoxidací vzniká isoftalnitril.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku m-Xylene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s m-Xylene [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ a b ZIEGLER-SKYLAKAKIS, Kyriakoula; FABRI, Jörg; GRAESER, Ulrich. Xylenes. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a28_433.pub2. S. 1–20. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a28_433.pub2.
- ↑ EPA-454/R-93-048 [1] Emission Inventory Branch Technical Support Division Office of Air Quality Planning and Standards U.S. Environmental Protection Agency March 1994
- ↑ Ashford's Dictionary of Industrial Chemicals, third edition, page 9692
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu m-xylen na Wikimedia Commons
