Šimsovo sanatorium
| Šimsovo sanatorium | |
|---|---|
 hlavní budova bývalého Šimsova sanatoria | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Architekt | Bohuslav Černý |
| Výstavba | 1893 |
| Přestavba | 1910, 1920 |
| Stavebník | Emil Pavlikovský |
| Další majitelé | Jan Šimsa |
| Poloha | |
| Adresa | Sulická 120/61, Praha 4 - Krč,  Česko |
| Ulice | Sulická |
| Souřadnice | 50°1′53,31″ s. š., 14°26′43,23″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 40274/1-1345 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šimsovo sanatorium (Sanatorium Dra. Šimsy) jsou bývalé lázně a sanatorium v Praze 4-Krči v ulici Sulická, postavené na jižním svahu nad údolím Kunratického potoka. Od roku 1920 zde sídlí kojenecký ústav, nyní Dětské centrum při Thomayerově nemocnici v Krči.[1] Areál je kulturní památkou České republiky.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Roku 1893 dal Emil Pavlikovský pro své lázně postavit na kraji lesa v Dolní Krči dva objekty „Radost“ a „Rozkoš“, následně pak další budovy „Orient“ a „Inka“. Roku 1901 odkoupil MUDr. Jan Šimsa areál i s přilehlými pozemky a zřídil zde nervové sanatorium. Centrální budovu „Vita Nova“ navrhl a roku 1909 postavil architekt Bohuslav Černý.[pozn. 1]
Roku 1916 byl komplex uzavřen a po skončení 1. světové války poskytnut k prodeji. Roku 1920 jej získal spolek Československé ochrany matek a dětí pro zřízení kojeneckého ústavu a pro tento účel slouží areál stále.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Areál tvoří vilové objekty rozmístěné v rozsáhlém parku. Hlavní budova - VITA NOVA - má náročně pojaté fasády a interiéry v secesním stylu.
Mezi chráněné stavby patří objekt hlavní budovy Vita Nova a vily Rozkoš, Inka, Radost, Orient a Naďa, dále vrátnice a park s altánky.[2][4][5]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Dr. Jan Šimsa (1865–1945) byl psychiatr, který se zabýval mimo jiné fyzikální terapií, hypnózou a bojem proti alkoholismu.[6] Od 20. let 20. století byl členem „Psychické společnosti“. Přednášel zde a roku 1930 se stal jejím předsedou. Spoluzakladatelem společnosti byl výtvarník a spisovatel Josef Váchal, se kterým jej pojilo přátelství. Podle Váchalových kreseb z cyklu „Kolo zla“ vydal dr. Šimsa propagační pohlednice s protialkoholní tematikou pro účely Československého abstinentního svazu a Váchal se inspiroval sanatoriem „VITA NOVA“ („Nový život“) a samotným dr. Šimsou ve svém „Krvavém románu“, který situoval do sanatoria „MORS VETERA“ („Stará smrt“) vedeného šíleným psychiatrem Dr. Řimsou. Dr. Šimsa podporoval vznik a provoz nedalekého Lesního divadla.
Secesní nemocniční budova je rovněž oblíbená mezi filmaři: Ve filmu Saturnin například představuje nemocnici, kde má být hlavnímu hrdinovi Jiřímu Oulickému v podání Ondřeje Havelky ošetřen vymknutý kotník. Budova také představovala nemocnici ve filmu Františka Vláčila Dým bramborové natě nebo v díle Případ lichého střevíce kriminálního seriálu Hříšní lidé města pražského.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Některé zdroje uvádějí chybné jméno Bohumil Černý.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Thomayerova nemocnice. Dětské centrum při TN. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Národní památkový ústav. Památkový katalog: Ústav pro péči o matku a dítě (Šimsovo sanatorium). Katalogové číslo: 1000152332. Rejstříkové číslo ÚSKP: 40274/1-1345. Prohlášeno: 1958-05-03. [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Alois Sečkár: Sanatorium dr. Šimsy. In: Krč - historie. 2012-11-09. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Územně analytické podklady Hlavního města Prahy. Téma 14: Architektonicky cenné stavby a soubory. Zhotovitel: Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc, 2007. pdf. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Územně analytické podklady Hlavního města Prahy. Téma 14: Architektonicky cenné stavby a soubory. Tabulka. Zhotovitel: Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc, 2007. pdf. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online.
- ↑ Šimsa, Jan. In: Medvik. Národní lékařská knihovna. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Filmy, seriály, místa natáčení & filmové lokace | Filmová místa.cz. www.filmovamista.cz [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SVOBODA, Jan E.; LUKEŠ, Zdeněk. Praha 1891-1918: kapitoly o architektuře velkoměsta. Praha: Libri, 1997. 303 s. ISBN 80-85983-20-6. S. 257.
- VLČEK, Pavel, ed. et al. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 80-200-0969-8. S. 125.
- POPOV, Petr. MUDr. Jan Šimsa – průkopník léčby závislostí a psychoterapie v Čechách. In: Adiktologie, 2017, 17(2), s. 168–172. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šimsovo sanatorium na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.67. Městská knihovna v Praze.
- Česká televize. Z metropole. 20.12.2008. iVysílání. (v 19:21 minutě)
