Šemík

Horymír na Šemíkovi skáče se skály na Vyšehradě

Šemík je bájný kůň z českých historických pověstí. Jeho pánem byl Horymír, vladyka neumětelský, kterého Šemík zachránil před jistou smrtí odvážným skokem ze skály u Vyšehradu. Poté Horymíra dovezl do Neumětel a podlehl zraněním, které si způsobil skokem. Podle pověsti byl Šemík pohřben v Neumětelích, kde dodnes stojí jeho hrobka – nad kamenem ve tvaru koňské hlavy.

Hrobka

Šemíkova hrobka v Neumětelích

Popis na nástěnce vedle Šemíkova pomníku v Neumětelích

V roce 1813 se kámen ve tvaru koňské hlavy pokusili odvalit ruští vojáci, kteří pod ním hledali poklad.^[zdroj?] Střetli se kvůli tomu se zbraní v ruce s místními, a tak se odvalení kamene zdařilo až ve 2. polovině 19. století správci panství Gaussauerovi; záminkou bylo rovněž hledání pokladu, nenašlo se však nic – ani koňské kosti.

Od roku 1887 je kámen chráněn antickým chrámkem, který zde nechal postavit Karel ze Schwarzenbergu. V průčelí chrámku je vytesán nápis: „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.“

Pověst

Eppelein von Gailingen na ilustraci z roku 1899

Postavy vladyky Horymíra, ani jeho koně Šemíka nejsou spolehlivě historicky doloženy. Podobný je reálný příběh zaznamenaný ve smolných knihách, v němž vystupuje ve 14. století reálný Eppelein von Gailingen. Česká pověst se objevuje poprvé v Hájkově kronice z roku 1541. Literárně ji pak zpracoval především Alois Jirásek v knize Staré pověsti české. Základem pověsti je boj mezi snahou o dolování zlata a stříbra a honbou za penězi, což vše zastává kníže Křesomysl, a prací na poli spojenou s produkcí potravin, již hájí vladyka Horymír. V pozadí pověsti zaznívá svár mezi tradičním a novým zřízením společnosti a také pnutí mezi místním obyvatelstvem českým a přistěhovaleckým německým.

Původ jména

Šemík se odvozuje od slova šemný, což znamená ošemetný, nebo z německých slov Skemming a Schemig, v germánské mytologii označujících bájného koně hrdiny Witticha, syna kováře Wielanda. Je možné, že pověst o Horymírovi je ovlivněna germánskými ságami o Wittichovi a Dietrichovi z Bernu, případně příběhem o Tristanovi a Isoldě.

Literatura

• JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha: Cesty, 1999. Kapitola O Křesomyslu a Horymírovi, s. 48–53. 
• JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. Kapitola O Křesomyslu a Horymírovi, s. 83–91. 

Externí odkazy

• Dílo Staré pověsti české/O Křesomyslu a Horymírovi ve Wikizdrojích

Portály: Koně