Zvonečník hlavatý horský
 Zvonečník hlavatý horský | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | zvonkovité (Campanulaceae) |
| Rod | zvonečník (Phyteuma) |
| Druh | zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare) |
| Trinomické jméno | |
| Phyteuma orbiculare subsp. montanum R. Schulz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zvonečník hlavatý horský (Phyteuma orbiculare subsp. montanum) je vzácně se vyskytující bylina s neobvykle vyhlížejícím květenstvím, je jedním ze tří poddruhů zvonečníka hlavatého vyskytujících se na území České republiky.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Roste výhradně v pohořích Střední Evropy, ve východních částech hojněji. V ČR vyrůstá v současnosti jen na dvou lokalitách v Hrubém Jeseníku v montánním stupni od nadmořské výšky 1150 do 1350 m; v minulosti rostl i v Krkonoších a na Králickém Sněžníku. Tento poddruh má v oblibě mokvavé skalnaté svahy, škvíry a rozsedliny ve skalách. Daří se mu dobře na nevápenných nebo mírně vápnitých podkladech ve fytogeografické oblasti oreofytikum. V České republice roste především ve společenstvech svazu Agrostion alpinae.[1][2][3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Je to rostlina vytrvalá dorůstající do výšky 10 až 30 cm. Listy přízemní růžice mají řapíky poměrně krátké, maximálně stejně dlouhé jako jejich vejčité čepele. Přímá, dutá, nevětvená, podélně rýhovaná lodyha roste z tenkého kořene. Lodyžní listy kopinatého tvaru vyrůstající střídavě jsou poloobjímavé, po obvodu pilovité, horní bývají kratší a užší než spodní. Rostlina vyrůstá po několik let opět na jaře z obnovovacího pupenu který je v úrovni půdy a přes zimu bývá skryt pod suchými listy.
Modré květy rostoucí z úžlabí drobných listenců jsou seskupeny do hlávky, květenství kulovitého tvaru které mívá v průměru 15 až 25 mm. Zákrovní listeny jsou kopinaté, špičaté, přitlačené ke květům. Kalich květu je tvořen pěti úzkými zašpičatělými lístky. Trubkovitá koruna složená z pěti cípů je hluboká, před plným rozkvětem je zakřivená a později se narovnává, korunní lístky se u vrcholu koruny pozvolna rozvírají. V koruně je pět nitek s čárkovitými prašníky a jedna blizna se 2 nebo 3 rameny. Květy jsou oboupohlavné, pro znesnadnění samoopylení dozrává pyl dříve než vajíčka. Počet chromozomů (2n) = 23.
V květnu až červenci květy rozkvétají a lákají opylovací hmyz, kterým jsou druhy s dlouhým sosákem, např. motýli a čmeláci. Z opylených květů se vyvíjejí pukající tobolky s drobnými semeny, která jsou jedinou možností rozšiřování zvonečníku hlavatého horského do okolí.[1][2][3]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Místa výskytu a tudíž i početní stavy zvonečníku hlavatého horského se za posledních několik desetiletí podstatně snížily na současnou kritickou mez. Proto byl v roce 2000 v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen mezi kriticky ohrožená druhy. Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. byl jako součást druhu zvonečník hlavatý prohlášen za rostlinu silně ohroženou.[4][5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Zvonečník hlavatý horský [online]. BOTANY.cz, rev. 15.07.2007 [cit. 2012-05-13]. Dostupné online.
- ↑ a b FIALOVÁ, Tereza. DP: Populační biologie a ekologie druhu Phyteuma orbiculare [online]. Univerzita Karlova, PřF, Katedra botaniky, Praha, rev. 02.05.2010 [cit. 2012-05-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze C1 rostlin: Zvonečník hlavatý horský [online]. AOPK ČR, Informační systém ochrany přírody [cit. 2012-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2012-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2.
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2012-05-13]. Dostupné online.
