Alveolární vibranta
 | |
|---|---|
| Číslo IPA | 122 |
| Znak IPA | r |
| Znak SAMPA | r |
Alveolární vibranta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem r, číselné označení IPA je 122, ekvivalentním symbolem v SAMPA je r.
Obvykle se řadí mezi tzv. rhotické (erové) souhlásky.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]- Způsob artikulace: kmitavá souhláska (vibranta). Vytváří se kmitáním jazyka.
- Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk opakovaně dotýká špičkou horního dásňového oblouku.
- Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují.
- Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry).
- Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné r [r̩].
V češtině
[editovat | editovat zdroj]V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem R, r.
Často se stává slabikotvornou souhláskou, tj. namísto samohlásky plní funkci slabičného jádra. Nikdy však v této funkci nestojí na začátku slabiky, vždy musí být tato hláska předcházena jinou souhláskou, např. ve slově krk.
Alveolární vibranta je pro mnoho lidí obtížná k vyslovení, často je odlišně artikulována, např. jako uvulární vibranta [ʀ]. Jiný způsob artikulace psaného /r/ je v češtině považován za vadu řeči a označuje se jako rotacismus. V češtině však mnoho rodilých mluvčí používá (aniž si to uvědomuje) místo alveolární vibranty alveolární verberantu.[1]
V jiných jazycích
[editovat | editovat zdroj]Písmeno r se v mnoha jazycích používá k označení „r-ových hlásek“, které se mohou vyslovovat odlišným způsobem než v češtině: [ʀ], [ɾ], [ɹ], [ɻ] aj. V některých jazycích je popsána i neznělá varianta výslovnosti [r̥].
Český způsob výslovnosti r je populární jako námět parodií u anglosaských jazyků. Tento způsob výslovnosti totiž používají cizinci se špatným přízvukem (kromě Slovanů třeba i Arabové). Přesto se nemusí vždy jednat o chybu - tento způsob výslovnosti je zcela běžný i u rodilých mluvčích, ale z keltských národů (Skoti, Irové, Velšané).
Zvýšená alveolární vibranta
[editovat | editovat zdroj]V češtině se vyskytuje jako samostatný foném alveolární vibranta, která se na rozdíl od [r] vyznačuje zvýšením místa artikulace [r̝] a zúžením prostoru mezi jazykem a tvrdým patrem, čímž nabývá frikativní charakter. Hláska zároveň ztrácí charakter sonory, nikdy není slabičným jádrem. Zatímco alveolární vibranta [r] se vyznačuje 1–3 výraznými kmity, zvýšená alveolární vibranta [r̝] má 3–5 menších kmitů. Základní výslovnost této hlásky je znělá, vlivem souhláskového okolí se však vyslovuje i nezněle [r̝̊], přičemž neznělá výslovnost je považována za alofonní ke znělé.
Tato hláska je typická pro češtinu, kde se označuje písmenem Ř, ř. Pro cizince je její výslovnost velmi obtížná. Nesprávná výslovnost /ř/ se označuje jako „rotacismus bohemicus“.
Sporadicky je popsána i v jiných jazycích, například v některých dialektech hornolužické srbštiny, slezštiny[2] nebo kašubštiny[3]. Dále ji můžeme najít v severních dialektech slovenštiny, ale pouze u hranic s Polskem[4], v jazyce Kobon, kterým se mluví na Papui Nové Guineji, v některých severonorských dialektech v okolí Narviku a v berberštině v oblasti pohoří Ríf. Při špatné výslovnosti se může výjimečně objevit i v portugalštině[5]. Z oficiálních národních jazyků má ale „ř“ čeština skutečně jako jediná.[6]
Vzácně se lze setkat v polštině s výslovností spřežky rz jako [r̝] (nezněle [r̝̊]), a to u starších mluvčích v některých dialektech; v standardní polštině tato hláska splynula s ż s výslovností [ʐ] (při neznělé výslovnosti s sz [ʂ]).[7]
Znělost či neznělost hlásky se někdy projevuje při přepisu do cyrilice – [r̝] na рж, [r̝̊] na рш, např. v ruském přepisu Бедржих = Bedřich, Пршеров = Přerov.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://www.phil.muni.cz/jazyk/files/fonetika/verberanta.pdf
- ↑ Dąbrowska, Anna (2004), Język polski, Wrocław: wydawnictwo Dolnośląskie, ISBN 83-7384-063-X
- ↑ Projekt Rastko Kaszuby - Fonetyka i fonologia. Archiv [online]. 2016-03-04 [cit. 2017-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Dział Sieci Komputerowych. www.gwarypolskie.uw.edu.pl [online]. [cit. 2017-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-13.
- ↑ GRØNNUM, Nina. Fonetik og Fonologi. [s.l.]: Lindhardt og Ringhof 451 s. Dostupné online. ISBN 9788750040453. (dánsky) Google-Books-ID: 9RtCAgAAQBAJ.
- ↑ ČiliChili - Národní mýty, Ano/ne. cilichili.cz [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Gwary polskie - Frykatywne rż (ř). www.gwarypolskie.uw.edu.pl [online]. [cit. 06-05-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2013.
