Zdenka Živković
Zdenka Živković | |
---|---|
Narození | 15. října 1921 nebo 1921 Československo |
Úmrtí | 2011 (ve věku 89–90 let) |
Povolání | malířka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zdenka Živković (rozená Kortusová, v srbské cyrilici Зденка Живковић; 15. října 1921, Stachy – 12. dubna 2011[1], Bělehrad, Srbsko) byla malířka, konzervátorka, restaurátorka fresek a čestná předsedkyně české Besedy Bělehrad, původem Češka žijící v Srbsku. Za svůj život zdokumentovala a zkopírovala velkou část středověkých fresek srbských klášterů a dalších významných staveb.[2]
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Zdenka Kortusová se narodila dne 15. října 1921 ve vesnici Bláhov u Stachů v podhůří Šumavy. Na území tehdejšího Československa dokončila první dva ročníky základní školy a potom v roce 1930 s rodinou odcestovala do Bělehradu. Její otec tehdy pracoval na interiérech budovy tehdejší skupštiny jugoslávského království. Do školy dále chodila v Bělehradě (do tzv. Masarykovy školy, která působila v rámci Českého domu). Poté se stala členkou Klubu československé mládeže, který sloužil pro další podporu a rozvoj české kultury na území Království SHS.
Po druhé světové válce studovala na bělehradské Akademii výtvarných umění ve třídě pod vedením Nedeljka Gvozdenoviće. Studia dokončila v roce 1948.[3] Poté se věnovala kopírováním fresek společně se svým manželem Branislavem. Spolu s francouzským týmem připravovali vytvoření muzea fresek[3] a vystavovala na velké výstavě v Paříži v roce 1951.[4] Živković měla možnost spolupracovat s francouzským týmem a naučit se zcela nové metody pro překreslování středověkých fresek, které nebyly v tehdejší Jugoslávii ještě známé. Používala středověký pigment namísto tehdy rozšířených barviv.[5] Tím se podstatným způsobem zvýšila míra věrohodnosti těchto kopií. Účastnila se otevřené, konzervaci a restauraci maleb na stěnách chrámu Bohorodičky Ljevišské v Prizrenu a kostela sv. Spasa v Prizrenu, kde vytvořila i rozsáhlou konzervátorskou i fotodokumentaci.[3]
Pracovala především pro Galerii fresek. Založila a řídila také malířský ateliér, kde se spolu s Nadou Komnenović-Antić zasloužila na výstavbě nového skladu s novým systémem pro úschovu kopií fresek. Po práci v Prizrenu a v klášteru Visoki Dečani se věnovala kopírování fresek v klášteru Kalenić).[6] V roce 1959 pracovala na kopírování nástěných maleb kláštera Rudenica, dále kostela v Bijelé v Boce Kotorské (1959) a v klášteře Manasija (1960–1962, 1964). Pracovala pro Ústav pro ochranu kulturního dědictví SR Srbska.
V rámci Galerie fresek se věnovala dvěma poměrně významným projektům. První se zabýval originálními fragmenty fresek, které byly zajištěny během archeologických průzkumů. Druhý se potom věnoval kopírování nástěných maleb z kostelů, které již byly zničeny. V roce 1965 se soustředila na fresky kláštera Sopoćani a v roce 1969 potom kláštera Sisojevci. Podílela se na záchranných pracích na chrámech sv. Spasa v Prizrenu a Bohorodice Ljevišské tamtéž. Pro Galerii fresek vytvořila celkem 155 inventárních položek, což je okolé 20 % celkového fondu a zkopírovala přes 1000 m2 plochy fresek. Vytvořila také kopii tzv. Esfigmenské charty.[7] Podílela se také na restaurování fresek v kapli sv. Petky v Bělehradě.[8]
V roce 1967 se podílela na výstavě fresek pro pavilon Jugoslávie na výstavě EXPO v Montréalu. V roce 1968 vystudovala i na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Bohuslava Slánského. Poté získala pozici komisařky pro ochranu památek.
Pod vedením Zdenky Živković působila i škola starých malířských technik při klášteru Sopoćani, kterou založila v roce 1976 a které se účastnil velký počet jugoslávských i zahraničních umělců.
Byla také jedním z iniciátorů, organizátorů a zakladatelů Společnosti restaurátorů Srbska (srbsky Društvo konzervatora Srbije). Cenu od něj získala v roce 1982. Od Společnosti výtvarných umělců užitého umění a designérů Srbska (ULUPUDS) získala ocenění za celoživotní práci roku 1987.
Díky komplexní dokumentaci jejích děl se zaznamenala podoba řady interiérů pravoslavných kostelů v Kosovu před válkou v roce 1999 i nepokoji v roce 2004, kdy byly četné fresky zničeny.[9]
Přednášela o uvedené problematice často v Praze, Záhřebu, Skopji ale i v Nashville v USA. Svoji práci představila na celé řadě výstav, např. v Bělehradu, Novém Sadu i jinde po světě. V roce 1994 vystavovala v Pedagogickém muzeu v Bělehradě o kopírování fresek apod. Odborné práci se věnovala až do roku 2004, kdy ji v tomto omezily zdravotní okolnosti, především komplikace se zrakem.
Zemřela v roce 2011 v Bělehradě, pohřbena je na tamním Novém hřbitově.
Činnost v krajanských spolcích[editovat | editovat zdroj]
Hned po druhé světové válce se věnovala činnosti českých organizací na území tehdejší Jugoslávie, např. Klubu československé mládeže. Po roce 1948 vlivem politických změn nicméně význam těchto organizací poklesl a Živković se více věnovala své odborné práci. Teprve až v roce 1985 se stala opět členem České besedy, resp. Kulturně-osvětové společnosti Čechů a Slováků v Bělehradě. O fungování organizace se zasazovala také v těžké atmosféře 90. let 20. století v tehdejší Jugoslávii. V roce 2002 zorganizovala výstavu na téma působení Masarykovy školy v Bělehradě mezi dvěma válkami. Roku 2008 byla zvolena čestnou předsedkyní České besedy Bělehad.[10]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
S manželem Branislavem Živkovićem, který byl rovněž restaurátor fresek měla dva syny; Jana a Gorana.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Ocenění Společnosti restaurátorů Srbska (1982)
- Ocenění ULUPUDS za životní dílo (1987)[11]
- Medaile Svazu společností resturátorů Jugoslávie. [12]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdenka Živković na srbské Wikipedii.
- ↑ Článek "Vzpomínka na Zdenku Živković" na stránkách krajane.net
- ↑ „Ženskinje“ koje su izašle iz senke. Danas [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (rs)
- ↑ a b c POPOVIĆ, Bojan. In Memoriam. In: Glasnik društva konzervatora Srbije. Bělehrad: Društvo konzervatora Srbije, 2012. S. 183. (srbština)
- ↑ One su izašle iz senke. Politika.rs [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (rs)
- ↑ PAVLIČIĆ, Jelena. Copies of frescoes in the practice of heritage protection. an example of copies from the church of the holy virgin of Ljeviš in Prizren. In: Zbornik Matice srpske za likovne umetnosti. Novi Sad: Matice srbská, 2018. S. 45. (srbština)
- ↑ POPOVIĆ, Bojan. In Memoriam. In: Glasnik društva konzervatora Srbije. Bělehrad: Društvo konzervatora Srbije, 2012. S. 184. (srbština)
- ↑ Článek na stránkách srpskasrednjovekovnaistorija.com (srbsky)
- ↑ Places to visit in Serbia for the Travelling Architect. Thinking the future [online]. [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (rs)
- ↑ PAVLIČIĆ, Jelena. Copies of frescoes in the practice of heritage protection. an example of copies from the church of the holy virgin of Ljeviš in Prizren. In: Zbornik Matice srpske za likovne umetnosti. Novi Sad: Matice srbská, 2018. S. 46. (srbština)
- ↑ Profil Zdenky Živković na stránkách českého velvyslanectví v Bělehradě
- ↑ Seznam oceněných na stránkách ULUPUDS (srbsky)
- ↑ POPOVIĆ, Bojan. In Memoriam. In: Glasnik društva konzervatora Srbije. Bělehrad: Društvo konzervatora Srbije, 2012. S. 186. (srbština)