Zdeněk Bouše

Zdeněk Bouše
Narození	8. srpna 1928; Kasejovice ; Československo
Úmrtí	19. února 1997 (ve věku 68 let); Praha ; Česko
Povolání	malíř, grafik, kreslíř a typograf
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Bouše (8. srpna 1928 Kasejovice – 19. února 1997 Praha) byl český malíř, grafik a sochař.

Život

Zdeněk Bouše zažil za války totální nasazení a koncem války se vyučil v pražské tiskárně sazečem. V letech 1945-1949 absolvoval Státní grafickou školu u profesora Josefa Beneše a krátce studoval sochařství na VŠUP u prof. Josefa Wagnera.

Jeho spolužákem na grafické škole byl Vladimír Boudník, se kterým Bouše vedl obsáhlou korespondenci. Bydlel v Praze na Žižkově, ve Vršovicích a v Kralupech a většinu života byl zaměstnán jako dělník - v 70. letech na stavbě Štěchovické přehrady, později na Olšanských hřbitovech. Řada jeho děl se nedochovala a byla zničena při přírodních pohromách, které opakovaně postihly suterénní byt na Žižkově. Zemřel tragicky za nevyjasněných okolností poblíž Prahy.^[1]

Dílo

Na počátku byl Bouše ovlivněn traumatem války a existenciální úzkostí a jeho rané linoryty jsou expresivní, s tématem milenecké dvojice vystavené utrpení a s prvky náboženské mystiky. Také lepty z počátku 60. let jsou figurativní. Jeho další dílo charakterizuje kreativita a technická vynalézavost, ale nelze v něm nalézt systematickou tvůrčí koncepci. Osobitě reagoval na aktuální trendy výtvarného umění a postupně došel až k výtvarnému minimalismu.

Jeho malby ze 60. a 70. let lze zařadit do širšího proudu kubizující lyrické abstrakce. Ze 70. let je cyklus monotypů Divadelní tematika, např. portrét Václava Lohniského (1978). Jeho malířské portréty zachytily Hrabala s Boudníkem (1976), V. Merhauta (1977), J. Kabeše (1977) nebo syna Zdeňka (1973).

V 80. letech dospěl Bouše pod vlivem četby Lao-c’ ve svých leptech až k zenové jednoduchosti a čistotě (Čárová abstrakce, 1981-1983).

Koncem 80. let Bouše vytvořil i řadu portrétů Bohumila Hrabala - k těm nejznámějším patří černobílá silueta s velkým, naslouchajícím uchem - plakát Velé ucho (linoryt, 1989)^[2]

Výstavy (výběr)

1995 Zdeněk Bouše: Grafikáinak Kiállítására, Duna múzeum, Esztergom
2007 Zdeněk Bouše: komorní retrospektiva, Rožmberský dům, Soběslav
2008 Zdeněk Bouše: Práce na papíře ze 40. až 60. let, Galerie Ztichlá klika, Praha
2008 Zdeněk Bouše: Práce na papíře ze 70. až 90. let, Galerie Ztichlá klika, Praha
2009 Těžký úděl 1945 - 1950, Galerie Ztichlá klika, Praha
2014 Pražská imaginace, DOX, Malá věž, Praha

Odkazy

Reference

↑ Stanislav Macháček, Zdeněk Bouše, Soběslav 2007
↑ Josef Kroutvor, Libenští mušketýři, Ztichlá klika 1994

Literatura

Stanislav Macháček, Zdeněk Bouše, monografie k výstavě Komorní retrospektiva, 2007, Rožmberský dům, Soběslav, ISBN 978-80-254-1166-7
Josef Kroutvor, Libenští mušketýři (V. Boudník, Z. Bouše, O. Hamera, H. Reegen), Galerie Ztichlá klika Praha, 1994 (dostupné online)
Vladimír Boudník, Z korespondence II (1957-1968), 1994, 108 s., Pražská imaginace, ISBN 80-7110-141-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Bouše na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Bouše
Zdeněk Bouše v informačním systému abART

[1] Stanislav Macháček, Zdeněk Bouše, Soběslav 2007

[2] Josef Kroutvor, Libenští mušketýři, Ztichlá klika 1994

[1]

[2]