Zdeněk Štybar
| Zdeněk Štybar | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 11. prosince 1985 (38 let) |
| Místo narození | Planá |
| Stát |  Česko |
| Výška | 183 cm |
| Hmotnost | 68 kg |
| Choť | Ine Vanden Bergh (od 2014)[1] |
| Web | http://www.zdenekstybar.com/ |
| Týmové informace | |
| Současný tým | neaktivní |
| Disciplína | silniční cyklistika cyklokros |
| Role | závodník |
| Typ jezdce | klasikář |
| Profesionální týmy | |
| 2005–2011 2011–2022 2023 | Telenet–Fidea Quick–Step Team Jayco–AlUla |
| Úspěchy | |
Etapové závody
Ocenění
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství světa v cyklokrosu | ||
| zlato | MS 2005 | Muži do 23 let |
| zlato | MS 2006 | Muži do 23 let |
| zlato | MS 2010 | muži elite |
| zlato | MS 2011 | muži elite |
| zlato | MS 2014 | muži elite |
Zdeněk Štybar (* 11. prosince 1985 Planá), přezdívaný Štyby, je bývalý český profesionální silniční cyklista a cyklokrosař, který po sezoně 2023 ukončil kariéru silničního cyklisty. Jeho úplně posledním závodem pak byl cyklokrosový závod mužů Elite na domácím mistrovství světa v cyklokrosu v únoru 2024.
Je trojnásobným cyklokrosovým mistrem světa v kategorii Elite (2010, 2011 a 2014) a dvojnásobným cyklokrosovým mistrem světa v kategorii do 23 let (2005 a 2006)
V roce 2024 byl oceněn medailí Za zásluhy I. stupně, za zásluhy v oblasti sportu.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]S cyklistikou začínal na bikrosovém kole a dosáhl úspěchů i na mezinárodní úrovni (včetně vítězství v závodě mistrovství světa své věkové kategorie v roce 1993). Poté se začal věnovat cyklokrosu.
V roce 2005 se poprvé stal mistrem světa v cyklokrosu do 23 let. Od roku 2006 závodil za belgický Fidea Cycling Team a v jeho barvách světový titul do 23 let obhájil. 21. října 2007 v belgickém Kalmthoutu poprvé v životě vyhrál závod Světového poháru. V sezóně 2008/09 obsadil celkové 3. místo ve Světovém poháru v cyklokrosu. V sezóně 2009/2010 vyhrál závody Světového poháru v Koksijde, Igorre a Roubaix, čímž si zajistil celkové první místo v konečně klasifikaci.
31. ledna 2010 se konalo mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Štybar měl sice krátce po startu defekt, ale poměrně brzy na zledovatělé dráze ztrátu dohnal a sám si vypracoval náskok. Cílem projel bezpečně na prvním místě před Belgičany Klaasem Vantornoutem a Svenem Nysem.[2]
Po špičkové sezóně Štybar v následujícím roce poněkud ustoupil do pozadí a vyhrál jediný závod série Superprestige, na mistrovství světa v německém Sankt Wendelu ale znovu přijel ve výborné formě. Ujel soupeřům s Belgičanem Nijsem a později setřásl i něho a vyhrál s náskokem 19 sekund. Po vítězství označil obhajobu za jednodušší než zisk předchozího táborského titulu.[3]
Je sedminásobným mistrem ČR v cyklokrosu kategorie elite (2005, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013), čímž vyrovnal rekord Radomíra Šimůnka staršího.[4]
V roce 2014 se po pouhých několika absolvovaných závodech v terénu rozhodl zúčastnit mistrovství světa v nizozemském Hoogerheide. Ačkoli startoval až z páté řady, brzo se dostal do čela závodu. Po bitvě s Svenem Nysem nakonec vyhrál svůj třetí duhový trikot v kategorii Elite.[5]
Silniční cyklistika
[editovat | editovat zdroj]Zpočátku se věnoval silniční cyklistice jen při přípravě na cyklokrosovou sezónu. V té době ale už dosáhl menších vítězství, jako v sedmé etapě závodu Kolem Lleidy v roce 2006, ve stejném roce v etapě závodu Tour des Pyrénées nebo v prologu Kolem Slovenska 2010. Po zisku druhého cyklokrosařského titulu mistra světa ale přestal cítit motivaci k dalšímu pokračování v této disciplíně a postupně se přeorientoval ryze na silniční kariéru.
V roce 2011 došlo k fúzi dvou stájí Omega Pharma Lotto a belgického týmu Quick-Step českého miliardáře Zdeňka Bakaly a vznikl silný tým Omega Pharma – Quick-Step, jehož členem se stal i Štybar.
V následujícím roce dosáhl Štybar prvních vítězství v silně obsazených silničních závodech, když vyhrál poslední dějství závodu Čtyři dny v Dunkerque a třetí etapu závodu Kolem Polska. Pro silniční závod s hromadným startem na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně měla Česká republika zajištěná dvě místa. Roman Kreuziger vyjádřil názor, že by s ním měl v Londýně startovat právě Štybar, přednost ale nakonec dostal zkušenější Jan Bárta.[6] Na podzim absolvoval start na Vueltě a v závěru roku obsadil 10. místo v klasickém závodě Paříž - Tours.[7]
Průlomový ale byl pro silniční Štybarovu kariéru rok 2013. Na jaře dosáhl na z českého pohledu historicky nejlepší šesté místo v závodě Paříž - Roubaix, přestože ho zbrzdila kolize s neopatrným divákem.[8] V srpnu se posunul na ještě vyšší úroveň, když vyhrál dvě etapy a hlavně i celkovou klasifikaci závodu kolem zemí Beneluxu Eneco Tour, který patří do prestižní série WorldTour. Úspěch posunul Štybara na 24. místo ve světovém žebříčku silničářů.[9] Výsledky ho podruhé v životě vytáhly i do nominace na první z tzv. Grand Tour – na Vueltu. Přestože ji nakonec nedokončil, když odstoupil v průběhu náročné 15. etapy,[10] před tím ale všechny překvapil v sedmé etapě do Mairena de Aljarafe, ve které se vydal do úniku společně s mistrem světa Philippem Gilbertem, v cíli ho přespurtoval a zvítězil.[11][12]
Doposud nejúspěšnější silniční sezonu zažil Štybar v roce 2015, kdy dokázal vyhrát závod Strade Bianche, skončit druhý na Paříž–Roubaix, vyhrát 6. etapu Tour de France do Le Havru a stát se tak po čtrnácti letech druhým českým cyklistou, kterému se tento triumf podařil.[13]
V březnu 2019 se mu konečně povedlo dosáhnout na velké klasikářské vítězství, když týden po triumfu z portugalského Algarve rozhodl svým nástupem dva kilometry před finišem klasiku Omloop Het Nieuwsblad.[14]
Hlavní výsledky
[editovat | editovat zdroj]Silniční cyklistika[15]
[editovat | editovat zdroj]
|
|
Výsledky na etapových závodech
[editovat | editovat zdroj]| Výsledky na Grand Tours | |||||||||||||
| Grand Tour | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Giro d'Italia
|
— | — | — | — | — | — | — | 80 | — | — | — | ||
 Tour de France
|
— | — | — | — | 103 | — | 102 | — | — | — | — | ||
 Vuelta a España
|
— | 76 | DNF | — | — | 63 | — | — | 55 | 102 | 133 | ||
| Výsledky na etapových závodech | |||||||||||||
| Závod | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | |
| Paříž–Nice
|
— | — | — | 15 | — | — | — | — | — | 20 | — | DNF | |
 Tirreno–Adriatico
|
— | — | 44 | — | DNF | 7 | 48 | 40 | 36 | — | 50 | — | |
 Critérium du Dauphiné
|
— | — | — | 82 | — | — | — | — | 70 | — | — | ||
| Tour de Suisse
|
45 | DNF | — | — | 83 | 81 | 70 | 70 | — | NS | — | ||
 / / Eneco Tour
|
26 | — | 1 | DNF | — | 7 | — | 13 | 15 | 23 | — | ||
Výsledky na klasikách
[editovat | editovat zdroj]| Monument | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Milán – San Remo | — | 66 | 7 | 56 | 142 | — | — | 67 | 19 | 37 | 68 |
| Kolem Flander | — | 36 | 18 | 9 | 8 | 67 | 10 | 36 | 73 | — | 54 |
| Paříž–Roubaix | — | 6 | 5 | 2 | 110 | 2 | 9 | 8 | NS | 26 | 45 |
| Lutych–Bastogne–Lutych | — | — | — | 42 | — | — | — | — | — | — | |
| Giro di Lombardia | — | — | — | DNF | DNF | — | — | — | — | — | |
| Klasika | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
| Omloop Het Nieuwsblad | — | 92 | 29 | 7 | — | 14 | 20 | 1 | 36 | 125 | 62 |
| Strade Bianche | — | — | — | 1 | 2 | 4 | 7 | 4 | 6 | 62 | — |
| E3 Harelbeke | — | 40 | 19 | 2 | 15 | 53 | 9 | 1 | NS | 5 | 54 |
| Gent–Wevelgem | — | 57 | 20 | 38 | 46 | 52 | 8 | 35 | 41 | 25 | — |
| Dwars door Vlaanderen | — | — | — | — | — | 21 | 6 | — | NS | — | 61 |
| Clásica de San Sebastián | 45 | — | 10 | 38 | 28 | 26 | — | — | DNF | ||
| Paříž–Tours | 10 | — | — | — | 71 | 71 | — | — | — | — |
| — | Nezúčastnil se |
|---|---|
| DNF | Nedokončil |
| NS | Nekonalo se |
Cyklokros[16]
[editovat | editovat zdroj]
|
|
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Deník. Vltava Labe Media. 23. července 2014. Dostupné online. [cit. 2024-06-14].
- ↑ OBRAZEM: Jak si český cyklokrosař Štybar dojel v Táboře pro zlato. iDNES.cz [online]. 2010-01-31. Dostupné online.
- ↑ Cyklokrosař Štybar obhájil titul mistra světa, stejně jako loni všechny rozdrtil. iDNES.cz [online]. 2011-01-30. Dostupné online.
- ↑ Štybar si s náskokem dojel pro sedmý titul a vyrovnal Šimůnka. ČT sport [online]. 2013-01-12. Dostupné online.
- ↑ Senzace v Hoogerheide. Štybar vyhrál mistrovství světa v cyklokrosu. iDNES.cz [online]. 2014-02-02. Dostupné online.
- ↑ Kreuziger by bral na olympiádu Štybara, pojede s nechtěným Bártou. Týden [online]. 2012-06-24. Dostupné online.
- ↑ Štybar zakončil sezonu desátým místem na klasice Paříž - Tours. iDNES.cz [online]. 2012-10-07. Dostupné online.
- ↑ Skvělý Štybar byl na Paříž-Roubaix šestý, zbrzdila ho srážka s divákem. iDNES.cz [online]. 2013-04-07. Dostupné online.
- ↑ Štybar si podmaňuje i silniční cyklistiku. Po triumfu v poslední etapě opanoval Eneco Tour!. Sport.cz [online]. 2013-08-18. Dostupné online.
- ↑ Po Kreuzigerovi odstoupil z Vuelty po drsné sobotní etapě i Štybar. Deník.cz [online]. 2013-09-08. Dostupné online.
- ↑ Cyklistická senzace! Štybar po úniku vyhrál etapu na Vueltě. Sport [online]. 2013-08-30. Dostupné online.
- ↑ Štybar vyhrál 7. etapu Vuelty, ve spurtu porazil mistra světa Gilberta. iDNES.cz [online]. 2013-08-30. Dostupné online.
- ↑ Štybarova paráda na Tour! Český cyklista vyhrál etapu v Le Havru. iDNES.cz [online] 2015-07-09. Dostupné online.
- ↑ Štybar to dokázal. Slaví první velké klasikářské vítězství. ceskatelevize.cz [online] 2019-03-02. Dostupné online.
- ↑ Zdenek Stybar. FirstCycling.com [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zdenek Stybar. FirstCycling.com [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Štybar na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Zdeněk Štybar na FirstCycling
- Zdeněk Štybar na ProCyclingStats
- Zdeněk Štybar v databázi Olympedia (anglicky)
