CANT Z.1007
| (CRDA) CANT Z.1007 Alcione | |
|---|---|
.jpg) CANT Z.1007 Alcione, Regia Aeronautica | |
| Určení | Bombardovací letoun |
| Výrobce | CANT, od roku 1931 CRDA |
| Šéfkonstruktér | ing. Filippo Zappata |
| První let | 11. 3. 1937 |
| Uživatel | Regia Aeronautica Luftwaffe |
| Vyrobeno kusů | 533 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
(CRDA) CANT Z.1007 Alcione (Ledňáček), byl italský celodřevěný třímotorový střední bombardér se zatahovacím podvozkem ostruhového typu, užívaný v době druhé světové války.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Výroba prototypu Z.1007 byla zahájena v roce 1935 s pohonem trojicí řadových vidlicových dvanáctiválců Isotta Fraschini Asso XI RC-15 o výkonu po 617 kW. Již v lednu 1936, dlouho před zalétáním, byla objednána série osmnácti kusů, poté dalších šestnácti. Prototyp poprvé vzlétl až 11. března 1937 s pilotem Mariem Stoppanim.
Na Z.1007 se ještě mnohé měnilo, motory byly nahrazeny typy XI RC-40 po 600 kW a chladiče se přemístily ze spodku gondol do čela. Sériové stroje však nebyly uznány za bojeschopné pro nízké výkony příliš těžkých pohonných jednotek. V roce 1942 bylo rozhodnuto předělat třináct posledních Alcione na meteorologické se vzduchem chlazenými dvanáctiválci Isotta Fraschini Delta RC-35 po 515 kW, ale vznikl jen prototyp.
Od roku 1937 připravoval Filippo Zappata důsledně překonstruovaný Z.1007bis, pro který získal souhlas i zakázku na osm letounů v prosinci 1938, třebaže prototyp vzlétl až v červnu 1939. Rozměry nové verze byly větší, s větší plochou a nižší hmotností draku. Poháněly jej tři hvězdicové čtrnáctiválce Piaggio P-XI RC-40 po 740 kW. Osádka čtyř až pěti mužů měla k obraně kulomety Scotti ráže 12,7 mm, a to jeden ve hřbetní věži Caproni Lanciani Delta E a druhý v prosazení pod trupem. Na bocích bylo po jednom Breda SAFAT ráže 7,7 mm s 500 náboji na zbraň. Pumovnice pojala 1200 kg pum, vnější závěsy pak čtyři až šest pum dle hmotnosti.
Od 4. série, zadané v lednu a dodávané od září 1940, se Z.1007bis začaly vyrábět s dvojitými SOP na konci VOP se vzepětím 10°. Zlepšila se tak střelba z hřbetní věže a let s jedním zastaveným motorem. Od 6. série se používaly zdokonalené motory XIbis upravené pro noční provoz, zlepšilo se pancéřování prostorů osádky, byl zaveden nový autopilot a pumový zaměřovač. Od 11. série se začaly instalovat hřbetní hydraulicky ovládané věže Breda V s kulometem stejné firmy ráže 12,7 mm.
V březnu 1942 byla zalétána verze Z.1007ter, kterou poháněly agregáty P-XIX RC-45 Turbine 8 po 808 kW. Zvýšila se tak rychlost i dostup. Dodávky celkové produkce 41 strojů ter byly zahájeny na jaře 1943.
U mateřské společnosti Cantieri Riuniti dell' Adriatico (CRDA) v Monfalcone bylo vyrobeno 459 kusů, v licenci u Industrie Meccaniche e Aeronautiche Meridionali (IMAM) v Neapoli 74.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]
První sériové Z.1007 byly od února 1939 předávány 90° a 91° Gruppo ve Vicenze, kde sloužily jako cvičné.
Z.1007bis k jednotkám přicházely od ledna 1940. Od 20. října 1940, kdy bombardovaly cíle v Řecku, působily na všech italských bojištích při bombardování a průzkumu. Zejména útoky proti ostrovu Malta byly velmi účinné, protože Z.1007bis přesahovaly dostupem i tamní letouny Bristol Beaufighter. V severní Africe i na jiných bojištích byly jejich bojové ztráty minimální, spíše se počty Alcione snižovaly opotřebením rychlejším, než u jiných typů. V době italské kapitulace bylo na osmi letištích 72 strojů tohoto typu, z toho 22 na severním území ovládaném Němci a Mussolinim. Alcione podřízené spojeneckému velení se zapojily v bojích v Jugoslávii na podporu Tita, a to jak bojově tak svrháváním zásob.
Jeden Alcione (FL-AVM, ex FC-AVM), ukořistěný u tuniského Hammametu, sloužil u Forces aériennes françaises libres s americkými motory R-1830-S3C4-G o výkonu po 880 kW.
Specifikace (Z.1007bis)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]Údaje podle[1]
- Osádka:
- Rozpětí: 24,80 m
- Délka: 18,47 m
- Výška: 5,15 m
- Nosná plocha: 70,00 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 8900 kg
- Vzletová hmotnost: 13 100 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost u země: 372 km/h
- Maximální rychlost v 5000 m: 464 km/h
- Cestovní rychlost: 370 km/h
- Počáteční stoupavost: 472 m/min
- Výstup na 4000 m: 6,7 min
- Dostup: 8000 m
- Dolet s 900 kg pum: 2000 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Václav Němeček, Letectví+Kosmonautika, CRDA (CANT) Z.1007bis Alcione, 1995, č. 10, str. 30
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NĚMEČEK, Václav. CRDA (CANT) Z.1007bis Alcione. Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI., čís. 10, s. 30. ISSN 0024-1156.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 43.
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola CANT Z.1007 Alcione, s. 354–357.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu CANT Z.1007 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Z.1007 Alcione Archivováno 21. 3. 2016 na Wayback Machine.
