Wikipedistka:Zorka Sojka/Pískoviště/4
Dostihové závodiště Karlovy Vary-Dvory | |
---|---|
Stav v březnu 2022 | |
Účel stavby | |
původně dostihové závodiště, | |
Základní informace | |
Sloh | pozdní historismus[1] |
Architekti | Alfred Bayer H. Slavkovský |
Výstavba | 1895–1899 |
Současný majitel | JOCKEY PARK Karlovy Vary, a.s. |
Poloha | |
Adresa | Karlovy Vary-Dvory, Česko |
Ulice | Kpt. Jaroše 70/29[1] |
Souřadnice | 50°13′28,03″ s. š., 12°50′15,88″ v. d. |
Dostihové závodiště, Dvory |
Dostihové závodiště Karlovy Vary-Dvory, bylo postaveno v letech 1895–1899 podle projektu architekta Alfreda Bayera ve spolupráci s inspektorem dostihových drah H. Slavkovským. Součástí areálu byly dvě tribuny pro diváky a vážnice, vše v romantickém rázu v duchu pozdního historismu. Dostihy se zde konaly od 2. července 1899. Objekt je v současnosti pod názvem Hipodrom Holoubek využíván i jako golfové hřiště s devíti jamkami.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zřízení dostihové dráhy
[editovat | editovat zdroj]Prvním impulzem pro zřízení dostihové dráhy bylo založení karlovarského jezdeckého klubu v roce 1894. Ten brzy navázal styky s jezdeckými kluby v Praze a ve Vídni, pozval tamní odborníky do Karlových Varů a dal si od nich posoudit vhodnost pozemků v nedaleké obci Dvory. Již v dalším roce, 29. března 1895, schválilo karlovarské zastupitelstvo stavbu dostihové dráhy pro tuto lokalitu a souhlasilo s výměnou městských pozemků za parcely vlastníků, které se měly stát budoucím závodištěm. Město Karlovy Vary rozhodlo věnovat na stavbu 130 000 zlatých a karlovarský jezdecký klub se zavázal převzít závodiště do vlastní správy za roční pronájem 3 000 zlatých.[2][1]
Po překonání počátečních problémů při výměně pozemků s místními farmáři a se Saskou hnědouhelnou společností, která v areálu plánované dostihové dráhy vlastnila kutací šachtu, došlo v červenci 1895 k zahájení stavby. Ta byla postupně realizována podle projektu vídeňského architekta a karlovarského rodáka Alfreda Bayera ve spolupráci s inspektorem dostihových drah H. Slavkovským. Podle dohody měla být stavba předána do užívání karlovarskému jezdeckému klubu 1. června 1896, ale vzhledem k těžkostem s převedením parcel se ukončení stavby opožďovalo. Proces výměny pozemků se dokonce řešil až do roku 1900. Další komplikace s vlekoucí se stavbou byl nedostatek financí. Postup prací si vyžadoval provedení terénních vrtů, výstavbu stájí, dílen, položení odvodňovacího systému, stavbu rezervoáru vody, pumpy atd., což přesahovalo finanční možnosti jak karlovarského jezdeckého klubu, tak městské poklady. Dne 21. srpna 1897 schválila městské rada ještě další částku 80 000 zlatých. O rok později, 29. září 1898 byla pro první dostihy – plánované na sezónu 1899 – vypsána Cena Karlových Varů a uvolněna na ni částka 10 000 korun.[2]
První dostihy
[editovat | editovat zdroj]Dne 30. června 1899 byla dokončená dostihová dráha slavnostně předána Českému jezdeckému klubu (Böhnischer Rennverein). Ze strany spolku se předání zúčastnil jeho president baron Aehrenthal, kníže Fürstenberg a baron Černín. Za město Karlovy Vary byli přítomni starosta J. Schäffler, městský radní Leo Mattoni a ředitel stavebního úřadu Oertl. Následující den, 1. července 1899, vrcholily přípravy na dostihy. Pořadatelé zajistili i příjezdy zvláštních vlaků přímo do stanice Buštěhradské dráhy ve Dvorech, kterou provizorně přejmenovali na „Závodiště“. Ten den probíhaly velké oslavy a večer byla uspořádána světelná iluminace s pochodňovým průvodem.[2]
První dostihový den byl určen na neděli 2. července 1899 a byl rozdělen do pěti závodů:[2]
- Úvodní dostih na 1 100 metrů s odměnou 1 800 korun pro vítěze (přihlášeno 10 koní)
- Haiderova cena na 2 000 metrů, 3 000 korun pro vítěze (přihlášeno 15 koní)
- Vřídelní handicap na 1 200 metrů, 5 000 korun pro vítěze (přihlášeno 10 koní)
- Tuhnický překážkový dostih na 2 400 metrů, 1 800 korun pro vítěze (přihlášeno 5 koní)
- Aberg steeplechase na 4 000 metrů, 2 500 korun pro vítěze (přihlášeno 14 koní)
Ze současnosti
[editovat | editovat zdroj]V současné době (březen 2022) je objekt evidován v majetku akciové společnosti JOCKEY PARK Karlovy Vary, a.s.[4][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]xxxxxxxxxxxx
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]xxxxxx
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Dostihové závodiště a stáje, s. 384.
- ↑ a b c d AUGUSTIN, Milan. Sborník Chebského muzea 1997. In: Sborník. Cheb: Chebské muzeum, 1998. ISSN 1211-9210. Kapitola Dostihová dráha v Karlových Varech, s. 122–125.
- ↑ CÁP, Martin, Marcela Kozová, Petr Malík, Milan Tůma. Příběhy lázeňských dostihů 1899–2019, 120 let závodiště Karlovy Vary – Dvory. 1. vyd. [s.l.]: MAENTIVA Management, a.s., 2019. ISBN 978-80-270-6126-6. Kapitola xxxxxxxxxxxx, s. 88. Xxxxxxxxxxx.
- ↑ Informace o pozemku [online]. Praha: ČÚZK – nahlížení do katastru nemovitosti, 2022-04-03 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Informace o stavbě: Dvory [663549], č. p. 70. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-04-03].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- AUGUSTIN, Milan. In: Sborník Chebského muzea 1997. 1. vyd. Cheb: Chebské muzeum, 1998. ISSN 1211-9210. Svazek 1997. Kapitola Dostihová dráha v Karlových Varech, s. 122–125.
- ZEMAN, Lubomír. Průvodce architekturou Karlových Varů. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2012. 511 s. ISBN 978-80-87104-63-7. Kapitola Dostihové závodiště a stáje, s. 384.
- CÁP, Martin, Marcela Kozová, Petr Malík, Milan Tůma. Příběhy lázeňských dostihů 1899–2019, 120 let závodiště Karlovy Vary – Dvory. 1. vyd. [s.l.]: MAENTIVA Management, a.s., 2019. 88 s. ISBN 978-80-270-6126-6. Kapitola xxxxxxxxxxxxxx, s. xxxxxxxxxxxxxx.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zorka Sojka/Pískoviště/4 na Wikimedia Commons