Wikipedistka:Meloun1212/Pískoviště 2

byl německý romantický krajinář, obecně považovaný za nejvýznamnějšího německého umělce své generace. Nejvíce se proslavil svými alegorickými krajinami, které obvykle zobrazují zamyšlené postavy se siluetami na pozadí noční oblohy, ranních mlh, pustých stromů nebo gotických zřícenin. Jeho hlavním zájmem byla reflexe přírody a jeho často symbolická a antiklasicistní díla se snaží vyjádřit subjektivní, emocionální reakci na svět přírody. Pro Friedrichovy obrazy je charakteristické, že uprostřed rozlehlých krajin zasazují lidskou přítomnost do zmenšené perspektivy

Friedrich se narodil ve městě Greifswald u Baltského moře v tehdejším švédském Pomořansku. Do roku 1798 studoval v Kodani, poté se usadil v Drážďanech. Dospěl v době, kdy v celé Evropě rostlo rozčarování z materialistické společnosti, což vedlo k novému ocenění spirituality, přehodnocení světa přírody a snaze zobrazovat přírodu v kontrastu s lidskou civilizací.

Friedrich se dočkal uznání již na počátku své kariéry. Jeho dílo nicméně v pozdějších letech upadalo v nemilost a zemřel v zapomnění. Počátek 20. století přinesl obnovený zájem o jeho umění, který začal v roce 1906 výstavou jeho obrazů v Berlíně. S nástupem nacismu na počátku třicátých let 20. století popularita Friedrichova díla opět vzrostla. Následoval však prudký pokles, neboť jeho obrazy byly zcela neopodstatněně spojovány s německým nacionalismem. Koncem sedmdesátých let 20. století získal Friedrich opět pověst jednoho z největších německých a evropských umělců a malíře mezinárodního významu.

Mnich u moře, 1808–1810, 110 x 172 cm, Nationalgalerie, Staatliche Museen zu Berlin – Preussischer Kulturbesitz, Berlín. Obraz patří mezi nejznámější díla romantického umění, které zaujme svou sugestivní atmosférou a zobrazením přírody ve spojení s lidskou existencí. Zachycuje postavu mnicha na rozlehlém a plochém mořském pobřeží. Výběr barev ve stříbrných, šedých a modrých odstínech přispívá k obrazu chladné a klidné atmosféry a vyvolává pocit melancholie, osamění a metafyzického zamyšlení. Dílo zakoupil pruský král Fridrich Vilém III. a přinesl autorovi finanční úspěch i slávu, neboť se mu tím dostalo uznání z nejvyšších míst a byl přijat za člena berlínské Akademie.

Poutník nad mořem mlhy, 1818 nezobrazuje jenom přírodu, ale spíše osobu, která přírodu pozoruje, a tematizuje tak samotné „vidění“ a vztah člověka k přírodě.

Křídové útesy na Rujáně,1818–22 představují další z prací, do níž autor umístil postavy, kterým není vidět do tváře.

Ledové moře, 1823-24, Kunsthalle Hamburg. Dílo zachycuje období, kdy Friedrich žil v Drážďanech a v zimě 1820/21 tam zamrzlo Labe, což nebylo ani tehdy běžné. V ateliéru umělěc zvětšil obrysy ledových ker z olejových skic do monumentálních rozměrů a labské koryto přetvořil v polární krajinu se ztroskotanou lodí. Za Friedrichova života se však malbu nepodařilo prodat.

Tedžon

Již rok nato byla uspořádána světová výstava v jihokorejském městě Daejeon (též Taejon). Náš pavilon byl tentokrát bez soutěže přímo zadán architektu Petru Fuchsovi, autoru řady výstavních instalací. Šlo o nevelkou stavbu s motivem vysokého trojúhelníkového štítu, která byla narychlo rozdělena na dvě poloviny – českou a slovenskou, neboť mezitím se republika rozpadla na dva samostatné státy. Na interiérech pavilonu spolupracoval Fuchs s výtvarníkem Alešem Lamrem. O akci se u nás tehdy moc nevědělo, přípravy proběhly téměř v utajení, což rozladilo zejména architektonickou obec, která logicky očekávala vypsání soutěže.

První prezentace samostatné České republiky. Na přípravu bylo málo času a omezené byly také finanční prostředky. Expozice, která měla prezentovat kulturní a průmyslovou tradici Česka, byla na stísněném prostoru a návštěvníky nezaujala ani tradiční výstava skla.

historii československých pavilonů na světových výstavách a veletrzích v meziválečném období

Brusel, Montreal, Ósaka,

Architektura a Expo v čase