Přeskočit na obsah

Wikipedistka:Leome323/Pískoviště/Šakal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Policejní pes pátrající po výbušninách

Služební pes je označení psa, který primárně neslouží jako společník, ale využívá se pro účely bezpečnostních složek. Nejde o přesně vyhraněnou skupinu plemen a názory na užití jednotlivých psů se mohou lišit, obecně bývají ale jako pracovní uváděni němečtí ovčáci, dobrmani, erdelteriéři, knírači a další.

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Slovní spojení „služební pes“ označuje širší škálu možných využití psů.

V Česku jsou psovodi zařazeni prakticky ve všech složkách policie, ať už se jedná o pohraniční, železniční nebo například hlídkovou policii. Pomáhají při ochraně veřejného pořádku, rozhánění výtržností, prověřování vlaků i kamionů a provádějí sledování pachových stop nebo vyhledávání drog.[1] Speciálně vycvičení psi mohou být použiti i pro vyhledávání výbušnin nebo zneškodnění nebezpečných zločinců.[1] Stejně tak psi vojenští: jejich úkonem je propátrávání budov, pátrání po výbušninách, zbraních, drogách a upozorňování na případné nebezpečí.[2]

Velký nárůst je patrný též mezi detekčními psy pracujícími na letištích.[3]

Služební plemena psů

[editovat | editovat zdroj]

Jako služební mohou být využívána mnohá plemena psů, ale i jejich kříženci.[4] Jedněmi z nejznámějších a nejpočetnějších služebních plemen jsou němečtí ovčáci, kteří se u policie uplatňují prakticky již od svého vzniku.[5] V současnosti jsou hojně nahrazováni lehčími a rychlejšími belgickými malinoisy, kteří jsou dobře uplatnitelní v mnoha odvětvích služební kynologie.[5] Tato dvě plemena jsou též nejvíce zastoupena na mezinárodních soutěžích služebních psů.[6] Armáda České republiky cvičí ale například i velké knírače.[4]

Ještě před ovčáckými plemeny byli ale na stopařské práce využívání zcela jiní psi: bloodhoundi.[7] Ti jsou dobře uzpůsobení na pachové práce díky svým dlouhým uším a vrásčitému obličeji,[8] ale v současnosti se již využívají spíše jako společníci a případně lovečtí psi.

Dalšími v současnosti často využívanými služebními psy jsou dobrmani, kteří byli využíváni americkou armádou již během druhé světové války a v současné době je bezpečnostní složky stále využívají.[9] Pro pátrání po zakázaných chemikáliích, drogách nebo kontrabandu bývají využíváni i špringrové, angličtí kokršpanělé, labradorští retrívři.[10][11] Právě labradorští retrívři jsou často k vidění na mezinárodních letištích a na hraničních přechodech.[11] Jako služební psi se dobře osvědčili i rotvajleři, kteří jsou speciálně nasazováni na místech, kde je potřeba zachovat ticho: většina psů při vykonávání své práce štěká nebo vyje, zatímco rotvajleři zachovávají ticho a klid.[12]

Některá plemena byla vyšlechtěna speciálně pro účely bezpečnostních složek, příkladem mohou být moskevští strážní psi a černí teriéři. Tato ruská plemena začala vznikat s koncem druhé světové války, kdy byl o velké služební psy zájem.[13]

[14]

Chov

[editovat | editovat zdroj]
Služební němečtí ovčáci se svými psovody

Dle studie provedené na Novém Zélandu se „důchodového věku“ osmi let dožije pouze 40 % služebních německých ovčáků. Hlavním důvodem byla fyzická neschopnost plnit úkoly, důležitou roli v tom hrají i různá onemocnění: 27 % ze všech uspaných nebo bývalých služebních psů bylo vyřazeno ze služby právě kvůli onemocnění páteře nebo zádě. Z celkového počtu 182 pozorovaných německých ovčáků bylo ve výsledku čtyřiadvacet uspáno (tři z nich kvůli nadměrné agresivitě), jedenáct zemřelo a pět bylo zabito – zbytek byl ve výslužbě nebo stále pracující.[15] Studie též zmiňuje, že u německých ovčáků jsou dědičné choroby častější než například u belgických ovčáků.[15]

Výcvik

[editovat | editovat zdroj]

Služební psi bývají často cvičeni v jiných zemích, než v jakých jsou pak nasazeni, což vede k tomu, že američtí psi slyší na německé nebo například nizozemské povely. Jde ale jen o kvalitu psa a jeho výcviku – na jazyce nezáleží, jelikož psi jsou vycvičeni k tomu, aby poslouchali pouze své psovody.[16] Česko patří dlouhodobě mezi země známé kvalitním výcvikem služebních psů, proto zdejší psi putují například do Izraele, Spojených států amerických nebo Saúdské Arábie.[4][17]

V Česku je též rozdíl mezi psy cvičenými pro policii a pro armádu. Totiž policie si zařizuje vlastní chov a má vlastní výcviková centra, zatímco armáda vykupuje psy od civilistů.[4]

Výcvik služebních psů se liší dle jejich zaměření, tedy například pes určení pro vyhledávání omamných látek má jiný výcvik, než jedinec určený pro vyhledávání místa unikání plynu. Na každého z těchto psů se navíc kladou jiné nároky.[18]

Pozit. motivace

Světová celní organizace (WCO)

1

Spolehlivost

[editovat | editovat zdroj]

Spolehlivost služebních psů bývá zpravidla zpochybňována ne kvůli schopnostem psům samotných, ale kvůli psovodům, kteří jim nevědomky napomáhají během výcviku. Studie efektivity psů v hledání drog a výbušnin byla testována na Kalifornské univerzitě v Davisu například v roce 2012. Vodiči měli za úkol se svými psy projít pokojem a najít v něm drogy nebo výbušniny, které v místnosti ale nebyly. Psi selhali v 80 % případů a autoři studie vyvodili, že to bylo způsobeno ovlivňováním ze strany psovodů.[19]

Podobně negativní výsledek mělo i pozorování Centra pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity v Praze z roku 2015. Tehdy psi [20]

Historie chovu služebních plemen

[editovat | editovat zdroj]

O vojensky užívaných psech můžeme mluvit jíž v době starověku, jednalo se především o oblast Starověkého Říma.[21] Již tehdy uměli Římané své psy využívat i na čichové práce: je například zaznamenán případ ze 3. století př. n. l., kdy pes podle pachové stopy nalezl vraha otroka.[22] Robustní mastifové byli také využíváni španělskými conquistadory při dobývání Ameriky a měli i své vlastní zbroje, které je měly ochránit před otrávenými šípy domorodců.[21]

Využití psů pro úkony bezpečnostních složek se začalo rozmáhat ve 20. století, přesto existují i případy dřívějšího využití. Jedním z nich je i rok 1888 kdy je Scotland Yard použil při pátrání po Jacku Rozparovači jako stopaře. Jednalo se ale spíše o ojedinělý případ a k prvnímu cílenému výcviku služebních psů došlo až o jedenáct let později v Belgii. V Gentu se tehdy začali trénovat první policejní psi.[23] Například v Maďarsku se tak ale stalo až v roce 1914.[23]

Historie chovu v Česku

[editovat | editovat zdroj]

Počátky chovu

[editovat | editovat zdroj]

Jako počátek chovu služebních psů v Česku by se dal označit rok 1909, kdy byl zakoupen první pár psů pro c. k. četnictvo. Šlo o psa Vlka a fenu Vlčku, kteří se po úspěšném výcviku stali prvními četnickými psy a i díky jejich výsledkům se začal počet takto využívaných psů zvyšovat.[24] Nicméně již v roce 1895 doporučoval rakouský kriminalista Hans Gross ve své knize Příručka pro vyšetřující soudce psy jako doprovod četníků.[25] K rozvoji chovu služebních psů došlo hlavně po první světové válce, ve které se psi hojně využívali, například pro nošení munice, vyhledávání raněných a střežení skladů.[26][27]

První výcvikové středisko pro vojenské psy bylo založeno v roce 1920 v Kostelci nad Orlicí.[28]

V roce 1924 zakoupilo tehdejší ministerstvo vnitra bývalou synagogu v Pyšelích, kterou zrekonstruovalo a založila zde Ústav pro chov a výcvik služebních psů četnictva, který zde sídlil od roku 1925.[29][28] Prvním cvičitelem byl jmenován vrchní strážmistr Adolf Horák a byli zde chováni němečtí ovčáci, erdelteriéři, rotvajleři, knírači, boxeři, dobrmani, čuvači a komondoři.[30] Výcvikové středisko bylo následně přiřazeno k Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení v Praze a v roce 1929 byli psovodi se svými psy zařazeni do systemizovaného stavu četnických pátracích stanic.[31]

Několik let poté, v roce 1932, již bylo evidováno 451 služebních psů.[32]

Psi jako propagace režimu

[editovat | editovat zdroj]
Znak Pohraniční stráže

Služební psi, především pak psi Pohraniční stráže, byli i nedílnou součástí proklamace komunismu. Pomáhal jim v tom například magazín Pohraničník, kde byly výkony psů a jejich psovodů připomínány a často nadsazovány.

Železná opona se na západní hranici ČSR začala stavět již roku 1948, nicméně prakticky nepropustnou se stala až v letech 1952 a 1953, kdy došlo k zaminování a osazení dráty vysokého napětí. Pro případ, že by ani tato opatření nestačila, začali být od roku 1945 na hranice nasazováni služební psi.[33] K rozmachu jejich chovu došlo v 50. letech se založením dvou hlavních chovatelských stanic: v Domažlicích a v Prackovicích nad Labem. V obou obcích sídlily stanice určené speciálně pro psy využívané bezpečnostními složkami a obě přečkaly i pád režimu. Prackovická stanice Z Pohraniční stráže byla založena roku 1953 a cvičila hlavně německé ovčáky, kteří měli sloužit pro hlídání hranic. Mimo nich zde ale probíhal i výcvik bíglů, bloodhoundů, labradorských retrívrů nebo dobrmanů. Provoz byl ukončen v roce 2011, nicméně v červenci 2018 byl po rekonstrukci znovu obnoven.[34]

Druhá chovatelská stanice určená pro psy využívané bezpečnostními složkami byla založena v Hostouni roku 1958. V roce 1962 se pak přesunula do blízkých Domažlic a během 70. let byl celý areál zrekonstruován.[35] V roce 2018 byl provoz ukončen a feny ze stanice byly převezeny do Prackovic.[36]

V roce 1950 měla pohraniční stráž již 150 psů, do roku 1951 to bylo 250 a v roce 1955 přes tisíc.[33] Jejich hlavním úkolem bylo pátrání po narušitelích a hlídání muničních skladů a podobných prostor. Zařazováni byli též do prověřovacích hlídek, kde kontrolovali projíždějící vozidla.[33]

V roce 1951 byla též v Srní u Sušice zřízena škola pro psovody, ačkoliv se později přesunula do Doupova. Tam byl roku 1954 zřízen vojenský areál a škola se znovu přesunula, tentokrát do Libějovic u Vodňan.[33] Změnil se i způsob výcviku: psi byli cvičeni podle zjištěných vloh, ne podle jednotného plánu. Na žádost Ministerstva zdravotnictví se zde také vybírali psi vhodní pro slepecký výcvik.[33] Roku 1952 bylo též založeno nové výcvikové středisko v Býchorách u Kolína, kam byli přesunuti všichni psi z Pyšel a tím tamější chov zanikl.[31] K roku 1955 sloužilo u Pohraniční stráže celkem 1081 psů.[37]

Na konci 60. a začátku 70. let byli na hranice zařazeny i jednotky samostatně útočících psů (též SUPů[38]). Ti byli umístěni v kotcích, které se otevíraly na signál spuštěný v případě narušení. Následně bylo jejich cílem narušitele zastavit a počkat do příchodu hlídky.[33][38] To vedlo i k úmrtí osmnáctiletého Hartmuta Tautze, který se v červenci 1986 pokusil překonat hranice v Petrovicích nedaleko Ústí nad Labem. Dostihla ho ale skupina psů a na jimi způsobená zranění nakonec zemřel. Na vině byla i lhostejnost ze strany příslušníků Pohraniční stráže, kteří ho dopravili k lékaři až po dlouhé době.[38]

Brek

[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejznámějších psů té doby byl Brek, který se několikrát objevil v magazínu Pohraničník a podle příběhů měl v 50. letech na československo-rakouské hranici zadržet až 62 narušitelů.[39][40] Po své smrti byl vypreparován a přesunut do tehdejšího Muzea SNB a vojsk MV.[33]

Experimentování s křížením psů a vlků

[editovat | editovat zdroj]
Pár československých vlčáků

V 50. letech 20. století začal český kynolog Karel Hartl prosazovat experiment, během kterého se měli křížit čistokrevní vlci s německými ovčáky. Výslední jedinci měli být zdravější a vytrvalejší, než standardní služební psi, a měli sloužit k hlídání hranic a službě u armády. První vrh přišel na svět v jihočeských Libějovicích 26. května 1958 a jeho rodiči byli samice karpatského vlka jménem Brita a německý ovčák Cézar z Březového háje.[37][41] Brita se stala i zakladatelkou druhé linie, a to s Kurtem z Václavky. Třetí linie vznikla až roku 1968 a v Býchorech ve Středočeském kraji, tentokrát byl otcem vlk Argo a matkou fena německého ovčáka Asta.[42] Následovalo ještě několik napůl vlčích vrhů a poslední přikřížení vlka proběhlo v roce 1983.[41]

Výslední jedinci byli sice velice vytrvalí, ale, především co se první generace týče, nebyli schopni se naučit zadržení – figuranta pouze obíhali.[43] Až jedinci ze třetí a čtvrté generace byli použiti jako služební.[42]

Současný chov armádních psů

[editovat | editovat zdroj]

Armáda České republiky má své kynologické centrum v Chotyni v Libereckém kraji, kde probíhá výcvik psovodů i psů samotných.[44] Dělí je na několik kategorií a psi v nich zařazení se liší schopnostmi i povahou: hlídkoví obranní, strážní, hlídkoví všestranní a psi určení pro speciální pachové práce.[45] Například jedinci na pachové práce by měli mít silný kořistnický pud a dobrou výdrž, zatímco strážní a hlídkoví by v sobě měli mít přirozenou agresivitu.[2] Na rozdíl od policie, armáda nemá vlastní chovatelské stanice a psy vykupuje ve věku mezi jedním a třemi roky od civilních chovatelů.[2][4] Po výcviku jsou nasazeni buďto přímo v Česku, v zahraničí nebo na ministerstvu obrany.[46]

K roku 2019 měla česká armáda okolo dvou stovek služebních psů.[47]

Soutěže

[editovat | editovat zdroj]

Služební psi se mohou se svými psovody zúčastňovat i speciálních soutěží pro ně určených. Českou nejvyšší soutěží je Policejní mistrovství České republiky psovodů, zvané též O pohár policejního prezidenta, ve které soutěží jednotlivci i družstva v různých kategoriích.[1][48] Jednotlivé ročníky se mezi sebou liší, někdy jsou omezené pouze na specializované psy.[49]

Služební psi v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Policejní i vojenští psi bývají často vyobrazováni v populární kultuře. Příkladem může být známý rakouský seriál Komisař Rex a jeho italské pokračování Návrat komisaře Rexe.[50] Seriál sleduje řešení případů vražd vídeňskou, později římskou, kriminálkou s německým ovčákem v čele, a v roce 2013 vznikl i celovečerní spin-off film Komisař Rex – doba ledová (v originále Kommissar Rex – Eiszeit).[51] Německý ovčák je také hlavním hrdinou celovečerního filmu K-9, můj přítel se studeným čumákem, který popisuje nevšední vztah mezi služebním psem a jeho novým psovodem z oddělení narkotik.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Využití služebních psů na útvarech PČR [online]. Cz-pes [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ZAHRADNICKÁ, Eva. Základna elity čtyřnohých vojáků. Armáda cvičí psy na mise v Chotyni [online]. iDnes.cz, 2018-12-24 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ WILLIAMS, Terri. Increase in canine explosives detection training seen needed amid rise in passenger travel [online]. Homeland Preparedness News, 2017-10-18 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e PAŠKOVÁ, Miroslava. V chovu služebních psů patří ČR ke světové špičce. Profesionály ve službách armády se stávají jen ti nejlepší [online]. AČR, 2012-06-29 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ORLEAN, Susan. Why German Shepherds Have Had Their Day [online]. Los Angeles: The New York Times, 2011-10-08 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ FCI WM IGP 2019 [online]. Caniva [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ ENSMINGER, John. Police and Military Dogs: Criminal Detection, Forensic Evidence, and Judicial Admissibility. 1. vyd. Boca Raton: CRC Press, 2011. 304 s. Dostupné online. ISBN 9781439872390. S. 6. (anglicky) Google-Books-ID: R6rSP77Ea8oC. 
  8. ↑ The Bloodhound’s Amazing Sense of Smell [online]. Nature, 2008-06-09 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Doberman Pinscher [online]. American Kennel Club [cit. 2019-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b FOGLE, BRUCE, 1944-. Velká encyklopedie psů : kompletní průvodce světem psů. 1. vyd. [Praha]: Slovart, 2012. 415 s. s. Dostupné online. ISBN 9788073914813, ISBN 8073914816. OCLC 827262466 S. 35, 38. 
  11. ↑ a b TUČKOVÁ, str. 16.
  12. ↑ TUČKOVÁ, str. 18.
  13. ↑ RUDOLFOVÁ, Marie. Historie vzniku plemene moskevský strážní pes [online]. Můj pes, 2014-10-19 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ HASIL (2017), str. 23.
  15. ↑ a b WORTH, Aj; SANDFORD, M; GIBSON, B. Causes of loss or retirement from active duty for New Zealand police German shepherd dogs. Animal Welfare. 2013-05-01, roč. 22, čís. 2, s. 166–173. Dostupné online [cit. 2019-10-27]. doi:10.7120/09627286.22.2.167. (anglicky) 
  16. ↑ PALMER, Brian. So Help You, Dog [online]. Slate, 2008-07-18 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ KUČEROVÁ, Sabina. Americké prezidenty chrání i čeští belgičtí ovčáci. Patří k nejlepším [online]. iDnes, 2017-02-03 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ TUČKOVÁ, str. 28.
  19. ↑ MOWER, Lawrence; HAYNES, Brian. Legal challenge questions reliability of police dogs [online]. Las Vegas Review Journal, 2012-07-09 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  20. ↑ KOTALÍK, Jakub. Pachové stopy jako důkaz? Psa ovlivníte, tvrdí odborníci [online]. Novinky, 2019-11-22 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b RICHARDSON, E. H. British war dogs, their training and psychology,. London: Skeffington & son, 1920. 288 s. Dostupné online. S. 23, 26. (anglicky) 
  22. ↑ TUČKOVÁ, str. 21.
  23. ↑ a b HORVÁTH, Orsolya. Police dogs - servicing the security [online]. ResearchGate, 2015-04 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ HASIL (2017), str. 57.
  25. ↑ STRNADOVÁ, str. 17.
  26. ↑ HASIL (2017), str. 29.
  27. ↑ STRNADOVÁ, str. 18.
  28. ↑ a b TUČKOVÁ, str. 10.
  29. ↑ KOŠAŘOVÁ, Karolína. V chovné stanici Policie ČR vychovávají budoucí čtyřnohé strážce zákona [online]. Policista, 2016-03-06 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  30. ↑ RULC, Jiří. Výcvikové středisko Pyšely u Prahy 1925 [online]. Historie bezpečnostních sborů, 2007-06-10 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Odbor služební kynologie a hipologie [online]. Policie České republiky [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ HASIL (2015), str. 15.
  33. ↑ a b c d e f g Služební psi na státní hranici ČSSR [online]. Pohraničník, 2019-01-25 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  34. ↑ VÁPENÍK, Pavel. Z historie chovatelské stanice služebních psů Prackovice nad Labem [online]. Prackovice nad Labem, 2018-04-05 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  35. ↑ BROŽOVÁ, Dagmar. Mezinárodní kynologická konference [online]. Policie České republiky, 2012-11-01 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  36. ↑ KŘIVOHLAVÝ, Pavel. V Prackovicích je policejní chovatelská stanice, jediná v republice [online]. iDnes, 2018-07-16 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b HASIL (2015), str. 16.
  38. ↑ a b c GIBIŠ, Vojtěch. Zbytečná smrt při útěku za svobodou. 22 metrů od Rakouska mladíka roztrhali psi pohraničníků [online]. Praha: Lidovky, 2016-08-08 [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  39. ↑ Policie České republiky – Služba cizinecké policie [online]. Policie České republiky [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  40. ↑ Pes Brek - legenda Pohraniční stráže [online]. Pohraničník, 2012-05-29 [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b MENŠÍKOVÁ, Radana. Československý vlčák. Pes přítel člověka. 2014, čís. 7, s. 24–26. 
  42. ↑ a b History [online]. CSVCA [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ HASIL (2015), str. 17.
  44. ↑ Centrum vojenské kynologie - Chotyně [online]. Armáda České republiky [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  45. ↑ Povahová a výcviková kritéria pro nákup služebních psů [online]. Armáda České republiky [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  46. ↑ BRZYBOHATÁ, Anna. S padlým vojákem se vrátili i Bred a Doky. Oba psi musí opět do výcviku [online]. iDnes.cz, 2018-10-25 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  47. ↑ SATTLER, Robert. Čelí raketám v Afghánistánu, dohlíželi na Obamu. Armádní psi stojí i sto tisíc, tvrdí jejich ‚šéf‘ [online]. Grabštejn: Lidovky.cz, 2019-02-15 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ Psovodi soutěžili o putovní pohár policejního prezidenta [online]. Policie-sport, 2018-09-12 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  49. ↑ SPÁČILOVÁ, Šárka. Policejní kynologové soupeřili o titul mistra republiky [online]. Kolínský deník, 2019-09-25 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  50. ↑ LEOPARDI, Fulvia. Il Commissario Rex: Con Francesco Arca La Seria Sará Più Action, Da Fabbraio 2014 su RAI2 [online]. Televisionando, 2013-08-02 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. (italsky) 
  51. ↑ Psí detektiv komisař Rex znovu na stopě, tentokrát v celovečerním filmu [online]. iDnes.cz, 2013-02-27 [cit. 2019-05-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedistka:Leome323/Pískoviště/Šakal&oldid=17998714“