Wikipedistka:Ivalu64/Pískoviště

Založení osobního pískoviště

Erika Bezdíčková

Erika Bezdíčková, rozená Kellermannová (26. září 1931 Žilina – 19. září 2020 Brno), pocházela ze židovské rodiny, byla poslední přímou brněnskou pamětnicí nacistických vyhlazovacích táborů, přežila Osvětim, pracovala jako redaktorka, publicistka....

Životopis

Narodila se do rodiny Arnolda a Alice Kellermannových. Oba rodiče byli židovského původu, Erika měla nevlastní starší sestru z otcova prvního manželství.

Po vyhlášení Slovenského státu se rodiny dotkla všechna protižidovská opatření.

V létě 1944 byla Erika s rodiči internována ve věznici v Ilavě a později ve sběrném táboře v Seredi. Ze Seredi odjeli v říjnu 1944 transportem do Osvětimi, kde oba rodiče zahynuli. Po několika měsících v Osvětimi byla Erika v lednu 1945 převezena do pracovního tábora v Genshagen. V březnu 1945 byl Genshagen evakuován, vězni převezeni do Sachsenhausenu, odkud v dubnu 1945 nastoupili na pochod smrti, Erice s přítelkyní se z něj podařilo utéct. Po osvobození a návratu do rodné Žiliny zjistila, že rodiče nepřežili a starší sestra se provdala do Rumunska. Erika se vydala za ní, mnoho měsíců jako čtrnáctiletá sama putovala přes Maďarsko do Rumunska a opět zpátky. Poté se usadila v Bratislavě a později v Praze. V roce 1948 se vdala a narodily se jí dvě děti, s manželem se později rozvedli. V padesátých letech jako matka samoživitelka pracovala v Československém rozhlase v Praze. Po druhém sňatku odešla do Loun, kde působila jako redaktorka okresního vysílání rozhlasu po drátě. Narodilo se jí třetí dítě, ale i druhé manželství skončilo rozvodem. Začátkem šedesátých let přišla do Brna, kde pracovala v podniku Brněnské výstavy a veletrhy. Na počátku normalizace musela z BVV odejít. Po dlouhých peripetiích našla místo redaktorky v Technických novinách, kde zůstala až do roku 1989. Zároveň překládala, dosud příležitostně simultánně tlumočí z němčiny a maďarštiny. V roce 1973 se znovu provdala a žije v Brně. Erika Bezdíčková zemřela 19. září 2020.

Dílo

Vydala autobiografickou knihu Moje dlouhé mlčení (Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2010). Obrovský zájem o její osudy odstartoval stovky návštěv škol v Česku i zahraničí, kde vyprávěla o nacistických táborech a rasovém pronásledování.

Její vzpomínky zachytilo také několik filmových a televizních dokumentů, několik dokumentárních filmů natočila v režii Olgy Sommerové, např. krátký dokument „Návrat z pekla".

od 60.let žila a pracovala v Brně:

- BVV (tiskové oddělení)

- Technické noviny (redaktorka)

recenze:

www.pametnaroda.cz/cs/bezdickova-erika-1931

encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=37549&f_search=true&q=bezdíčková

hrob: Židovský hřbitov, řada 1, hrob 38, sekce 36

poznámky - viz encyklopedie Brna

- léto 1944 rodina internována ve věznici v Ilavě, později ve sběrném táboře v Seredi

- říjen 1944 deportováni do Osvětimi

- otec i matka zavražděni v Osvětimi

- leden 1945 vybrána na práci v Genshagenu (Německo), továrna na letecké motory

- březen 1945 evakuace tábora, převezena do Sachsenhausenu

- v dubnu 1945 utekla z pochodu smrti

- v červnu 1945 se vrátila do Žiliny

- více než dva roky sama putovala poválečnou Evropou

Prameny, literatura:Tisk: "Zemřela poslední přeživší holocaustu", "Odešla žena, která přežila holocaust"

Fotky - hrob Petra Ondoka, hřbitov Mladé, součástí ohrazeného místa pro Bratři Kongregace Nejsvětější svátosti

Kategorie:

Cemetery crosses in the Czech Republic by district;

Cemetery crosses in South Bohemian Region;

Cemeteries in České Budějovice District

Cemetery crosses in České Budějovice District;

Cemeteries in České Budějovice

Mladé Cemetery;

Congregatio Fratrum Sanctissimi Sacramenti (česky: Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti, Petrini)

Rodný dům Vincenze Priessnitze

Rodný dům Vincenze Priessnitze se nachází ve stejnojmenných léčebných lázních nad městem Jeseník v ulici Priessnitzova č.p. 175/37. Původní rodný dům nahradila v roce 1822 zděná budova, která sloužila jako vodoléčebný ústav, toho druhu první na světě. Jde o kulturní památku České republiky, památkově chráněnou od roku . Od roku 1999 se zde nachází expozice Vlastivědného muzea Jesenicka věnované zakladateli lázní. Sloupce

Historie

Původní rodný dům byla přízemní dřevěná prostá chalupa, kterou postavili? rodiče Jan František a Marie Terezie Eva Priessnitzovi v tehdejší osadě Gräfenberk, která se nacházela cca 2 km nad městem Jeseník (dnes místní část Jeseníku).  

rodině jesenického měšťana a majitele malé zemědělské usedlosti č.p.175 v osadě Gräfenberk

Zde se narodil dne 4. října 1799 jako jejich šesté dítě Vincenz Priessnitz, lidový léčitel, zakladatel prvního vodoléčebného ústavu na světě

Úspěchy v léčebných postupech znamenaly velký příliv pacientů. Proto Vincenz Priessnitz se souhlasem svého otce v roce 1822 zboural rodný dům a na jeho místě v letech 1822- 1824 vybudoval za pomoci svých pacientů prostornější přízemní kamenný objekt (zděnou budovu) s podsklepením, který sloužil jako vodoléčebný ústav a k ubytování pacientů. K léčbě sloužili prostory sklepa, kde byla umístěna velká dřevěná vana, kam přitékala pramenitá voda. K vybavení patřily různé nádoby na vodu a nezbytné necky pro pacienty. Ubytovací kapacita přestala brzo vyhovovat. V roce 1837 požádal Priessnitz o povolení přístavby patra, k čemuž došlo patrně v roce 1838. Přestavba vzcházela částečně z mladší formy jesenického lidového domu a zachoval původní dispozici usedlosti.

Koncem 19. století jsou v budově uváděny dva byty. pozn.: Kdy začal dům sloužit jako obytný nelze zjistit, podle nedatovaného sčítání lidu (patrně z roku 1890) jsou zde již uváděny dva byty.

V letech 1969 – 1970 byla provedena generální oprava domu.

K další podstatné rekonstrukci došlo v návaznosti na oslavy 200. výročí narození Vincence Priessnitze se záměrem zřídit stálou expozici „Vincek Priessnitz a lázně Jeseník“. Vnější objem objektu zůstal zachován. Bylo zachováno umístění oken a jejich velikost, okna jsou nová, dřevěná. Vstupní dveře byly nahrazeny novými, v původním vzhledu. Střecha z plechu a eternitu byla nahrazena krytinou ze štípané černé břidlice, která odpovídá původnímu krytí. V suterénu v části 1. NP jsou dochovány valené a křížové cihelné klenby, v ostatních prostorách jsou stropy trámové, rovněž původní. Původní jsou i schodiště z kamene. Krov byl zrekonstruován, narušené části vyměněny.

Prameny: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník, Olomouc 2001

pozn.

Vskutku rozkošné, krásné místo, kde lze volně dýchat a svobodně žít. Z mýtin se v údolí i na stráních stávají pole. Na jedné z nich objevili zrníčka zlata. I zde vzniká jakási zlatá horečka a ve stráni se kutá a kopec je označen jako Goldkoppe (Gold – zlato, Koppe – kopec), t. č. Zlatý chlum. Zkusilo se kopat i na protilehlé stráni, avšak zde bezvýsledně. Ono místo nazváno Grabenberg (–hora, kde se kope) později Gräfenberg – Knížecí hora). Ovšem historie toho místa není poznamenána pouze volností a mírem. Vyskytují se zde epidemie, je postiženo rozsáhlým požárem a nakonec i důsledky třicetileté války. Tu se koncem šestnáctého století rozhodlo asi pět rodin, že se odstěhují na Gräfenberk, kde si postavily dřevěné chalupy. Mezi nimi je i rodina ze starého rodu Priessnitzů. Mají již dva syny, avšak 4. října 1799 přichází na svět třetí. Bude se jmenovat Vincenz (tj. odvozenina slova Winzer – vinař, ovšem ozývá se v něm i ono latinské Vincentius – vítězící). Život tohoto chlapce, později muže, je skutečně poznamenán řadou vítězství. V 17 letech vítězí nad téměř smrtelným zraněním a později je to řada vítězství nad neduhy jeho bližních. Na základě vlastních zkušeností se z něj stává vodní lékař. Léčebným prostředkem byla pro něj studená pramenitá voda, avšak i ten vzácný horský vzduch, slunce, pohyb a strava (příznačný je tzv. Priessnitzův celozrnný chléb). Narůstající příval pacientů nutí Priessnitze k přestavbě rodného domu v dům kamenný o jednom poschodí, pak ke stavbě dřevěného tzv. Starého léčebného domu a nakonec k vybudování obrovského domu s rozsáhlou jídelnou, jejímž rozměrům se nevyrovnal žádný sál tehdejší Prahy nebo Brna. - dle MUDr. Kubíka zdroj:https://www.priessnitz.cz/storage/ke-stazeni/20140617114046_lazenske_prameny_07_final.pdf

5. Rodný dům Vincenze Priessnitze . Rodný dům Vincenze Priessnitze Vincenz Priessnitz (1799–1851), přírodní léčitel-samouk, zakladatel moderní vodoléčby, propagátor zdravého způsobu života. Narodil se 4.10.1799 v rodině sedláka v jesenické osadě Gräfenberk. Poté, co se sám vyléčil ze smrtelného úrazu působením pramenité vody, začal promýšlet metodu léčby tímto přírodním prostředkem. Tehdejšími ranhojiči a lékaři byl osočován ze šarlatánství, poseděl si i ve vězení, ale držel se své vlastní cesty tak houževnatě, že postupně zbudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, hledajíce zde ztracené zdraví. Za datum vzniku lázní je považován rok 1826, i když ofi ciální povolení obdržel V. Priessnitze až v r. 1837. Od toho roku, kdy lékařská komise shledala jeho léčbu prospěšnou, byla cesta ke slávě otevřena. Již v r. 1839 se v lázních léčilo 1544 osob, z toho 120 lékařů z celé Evropy. Gräfenberk se rozrůstal, měnilo se složení lázeňské klientely – přijíždělo sem stále více bohatých lidí včetně evropské šlechty. V r. 1846 byl V. Priessnitz vyznamenán císařskou Zlatou občanskou medailí I. třídy. Se svou ženou Sofi í vychoval pět dcer, teprve v r. 1847 se narodil toužebně očekávaný dědic a pokračovatel syn Vincenz Pavel (1847–1884). To však již byl jeho otec takřka na konci svých sil. Zemřel 28.11.1851. Památkově chráněný dům č.p. 175 stojí na místě původního, skutečného rodného domu zakladatele zdejších vodoléčebných lázní. Tento dřevěný domek Vincenz Priessnitz patrně v roce 1822 se souhlasem svého otce zboural a na jeho místě dal postavit přízemní zděný dům 31 Rodný dům Vincenze Priessnitze, 1909 s podsklepením, který sloužil jednak k ubytování jeho rodiny, jednak jako první vodoléčebný ústav na světě. K léčbě sloužily prostory sklepa, kde byla umístěna velká dřevěná vana, do níž přitékala pramenitá voda. Vzhledem k nedostatečné ubytovací kapacitě lázní požádal V. Priessnitz v r. 1837 o povolení přístavby patra. K provedení stavby došlo patrně v r. 1838. Budova je v této podobě, až na malé úpravy, dochována dodnes. Přestavba vycházela částečně z mladší formy jesenického lidového domu a zachovala původní dispozici usedlosti. Kdy začal dům sloužit jako obytný nevíme, podle nedatovaného sčítání obyvatel (patrně 1890) zde byly uváděny již 2 byty. Posléze zde bydlela vnučka V. Priessnitze Zdenka Friedrichová-Ripperová, jež spolu se svým otcem Johanem Ripperem byla propagátorkou vodoléčby Priessnitzova typu. V bytě zřídila rodinné muzeum věnované osobnosti jejího dědečka. V letech 1969–70 proběhla generální oprava domu. K ní se vyjadřoval i památkový ústav, který prosadil zbourání nepůvodní přístavby a zachování původních prvků venkovního pláště domu. K druhé rekonstrukci došlo v letech 1998–1999 v návaznosti na oslavy 200. výročí narození V. Priessnitze se záměrem, zřídit v domku stálou expozici „Vincenz Priessnitz a lázně Jeseník“. Vnější podoba objektu zůstala zachována, zbourána byla nepůvodní přístavba s pilířem. Respektováno bylo i umístění oken a jejich velikost. Střecha byla pokryta štípanou černou břidlicí. V suterénu a v části 1. NP jsou dochovány valené a křížové cihelné klenby, v ostatních prostorách jsou stropy trámové, také původní. Původní jsou i schodiště z kamene a krov, pouze jeho narušené části byly vyměněny

6. Architektura lázní, Priessnitzovo sanatorium . Architektura lázní, Priessnitzovo sanatorium „Během dvou desetiletí se stal Gräfenberk jedním z nejpozoruhodnějších míst na světě“. (J. E. Selinger, 1852) Od prostých dřevěnic až po sanatorium Priessnitz, tak se dá v kostce shrnout stavební vývoj lázní Gräfenberk v období 1822–1910, resp. 1929. I když pozdější dostavby a především nedávné rekonstrukce stírají dřívější lázeňský kolorit, zůstala dochována řada pozoruhodných objektů. Původně skutečně ubytovával léčitel narůstající množství pacientů ve staveních svých sousedů. V r. 1839 držel sám V. Priessnitz 4 lázeňské domy: tzv. rodný dům, naproti němu Kamenný dům, nad nimi Prkenný dům z r. 1834 – stál přímo na prameni a byl posléze zbourán a Velký léčebný dům, tzv. Hrad. „Hrad“ byl postaven v letech 1838–1839 šumperskými staviteli Franzem a Johannem Hampovými a byl centrem celých tehdejších lázní. Původně dvoupatrová budova měla 30 pokojů s veškerým zázemím pro hosty i stáje, knihovnu, velký sál a prostory pro vodoléčbu. Mimo jiné zde bydlel v 1. patře i Vincenz Piessnitz se svou rodinou. V r. 1858 dostal „Hrad“ další podlaží a v letech 1878 prošel nákladnou přestavbou.

Zdroj: https://jesenik.cz/storage/Icko/download/201401071237_jesenicke-toulky-brozura.pdf

Nejprve přestavil rodný dům, poté v letech 1834-35 vybudoval dva léčebné domy a nakonec  v roce 1838 dal vystavět tzv.Hrad, velký léčebný dům s 30 pokoji, vanami a společenským sálem. Záhy v sousedství vyrostl další, tzv.nový léčebný dům. I jeho sousedé se podíleli na ubytování hostů. Tak vzniklo jádro lázní, jaké poznáváme na dobových obrazech dodnes.

http://www.priessnitz.jeseniky.org/index.php/zivotopis-v-p.html

Popis stavby

jak vložit galerii, Vložit - Více

Galerie

• 
  Rodný dům - pohled ze silnice
• 
  Rodný dům - JV strana
• 
  Rodný dům - vstup do objektu
• 
  Rodný dům - nápis na pamětní desce

Odkazy

Reference

1. https://jesenik.cz/cz/volny-cas-v-jeseniku/35-vincenz-priessnitz-1799-1851.html
2. https://pamatkovykatalog.cz/rodny-dum-vincence-priessnitze-15524360

Související články

• Seznam kulturních památek v Jeseníku
• https://www.muzeumjesenik.cz/cz/o-nas/33-rodny-dum-vincenze-priessnitze.html

Externí odkazy

je to šablona.

Dva sloupce v Editovat zdroj - vložit šablonu dvě složené závorky

u sloupců se používají odrážky, číslování vyjímečně - dává se dvojitý heštet - pravý alt x

• Vrchlického nábřeží
• Brožíkova
• Havlíčkova
• Na Nábřeží
• Dukelská
• Zeyerova
• Čechova
• Polní
• Luční
• Roháče z Dubé
• Marie Vydrové

Formátování - kliknu na podtržené A

horní index -- index ²

Složená závorka - buď okopírovat nebo pravý alt + písm B

Pravá závorka alt N

Formátování

- nastavím na Odstavci

Odkazy

Petr Hanus byl synem herce Františka Hanuse.

Slávka Kautmanová - Skálová- spisovatelka dětských knih z Borovan

- viz matrika narozených https://digi.ceskearchivy.cz/9300/189/2734/1341/33/0

Úvod

napsat cca 2-4 věty, co to je - označit tučně, kde se nachází, jména architektů, je-li kulturní památkou - je chráněnou kuturní památkou s číslem

Historie

xxxxx Ohrazení bylo založeno v roce 1374.

Popis stavby

tady popisuji například stavbu

text, text

Odkazy

Externí odkazy

• commonscat (dáváme až při zveřejňování článku, přidává se přes šablonu a v ostrém procesu (podrobněji na WP: Externí odkazy)

dudek chocholatý při krmení mláďat