Wikipedistka:Anna Poutníková/Pískoviště

Richard de Bury
Richard de Bury
Jiná jména	Richard Aungerville, Aungervyle
Narození	24. ledna 1281 nebo 1286 nebo1287; Bury St. Edmund´s, Suffolk
Úmrtí	14. dubna 1345 (ve věku 64 let); Durham, Velká Británie
Země	Velká Británie
Vzdělání	Teologie, filozofie
Alma mater	Univerzita v Oxfordu
Povolání	lord kancléř, vychovatel, královský diplomat, biskup, bibliofil
Znám(á) jako	autor knihy Biblophilon

Richard de Bury (známý také jako Richard Aungerville nebo Aungervyle)^[1] (* 24. ledna 1281 nebo 1286/1287 u Bury St. Edmund’s v Suffolku – 14. dubna 1345 v Durhamu) byl v letech 1333 až 1345 biskupem v Durhamu. De Bury byl královským dvorním úředníkem a vyslancem, pastorem, učitelem, podporovatelem vzdělávání a spisovatelem, zvláště známý byl jako sběratel knih a autor prvního spisu o bibliofilii.

Život

Jako syn Sira Richarda Aungervyle narozený v blízkosti Bury St. Edmuind‘s v hrabství Suffolk byl nejprve vychováván svým strýcem Johnem de Willoughby.^[2] Poté se vzdělával na gymnáziu v sedmi svobodných uměních. Po absolvování vysoké školy v Oxfordu, kde studoval filozofii a teologii, se v letech 1327 až 1329 stal královským diplomatem a lordem kancléřem krále Eduarda III., jehož vychovatelem kdysi byl.^[3] V letech 1330 a 1333 odcestoval jako vyslanec krále Eduarda III. do Avignonu, kde se setkal s Franceskem Petrarcou, Petrarcovo nadšení pro literaturu na něj velmi zapůsobilo. Roku 1333 jmenoval Eduard III. Richarda de Bury biskupem v Durhamu. Poté byl de Bury často z králova pověření na obchodních cestách, které ho několikrát zavedly do Skotska, ale také na evropský kontinent. V Koblenzu se v roce 1338 setkal s císařem Ludvíkem IV. Jako diplomat s úspěchem vyjednával se Skoty, jeho mírové poslání s cílem odvrácení Stoleté války však úspěšné nebylo. Po roce 1342 se stáhl z politického života a soustředil se na biskupství a budování své knihovny. Ta byla brzy po jeho smrti roku 1345^[4] a po zrušení durhamské koleje v Oxfordu králem Jindřichem VIII. rozebrána. Jsou známy jen dva zbylé svazky: jedním je kopie děl Johna of Salisbury v Britském muzeu, druhým několik teologických studií Anselma z Canterbury a dalších v Bodleyově knihovně v Oxfordu.^[5]

Philobiblon

Ve své knize Philobiblon (název vychází z řeckého „láska ke knihám“) napsané roku 1344 (první vydání Kolín 1473)^[6] chválí Richard de Bury uměleckou latinou plnou nadšení a fantazie hodnotu knih a zdůvodňuje, proč musí být oblíbené. Stěžuje si na jejich nedoceňování a na ničivé války. Popisuje své hledání, své objevy, ceny knih, své studie, své představy čtenářské kultury a vysvětluje, jak by měla být organizována knihovna.^[7] Kniha je rozdělena do dvaceti kapitol, které se věnují pořizování knih, péči o knihy, výhodám pro milovníky knih, ale i ohrožování knih válkami. Podle jeho názoru nemůže mít stejný člověk rád jak zlato, tak i knihy.^[8] Píše kromě jiného, že „knihy jsou pravým bohatstvím světa, božím darem, z něhož nikdy nemůžeme získat dost, nepostradatelným pro ty, kteří hledají pravdu, vědění a moudrost. V knihách potkáváme mrtvé, jako kdyby ještě byli mezi živými.^[9] Svou velkou lásku ke knihám vyjádřil takto:

Knihy, jste zlaté nádoby naplněné manou; skály, z nichž prýští med; vémě, kypící mlékem života, nevyčerpatelné zdroje; proud z rajské zahrady rozdělený do čtyř hlavních proudů, který osvěžuje lidskou duši a žíznivého ducha svlaží a napojí; olivy obsypané plody, vína z Engaddi; fíkovníky, které neznají neúrodu; hořící lampy, které je třeba stále nosit v rukách.

Kniha je učitel bez hole a metly, bez křiku a zlosti. Nikdy nespí, když k němu přijdeme; ptáme-li se ho, nezatají své myšlenky; když se mýlíme, neposmívá se.^[5]^[9]

Díla

Philobiblon v The Latin Library
Liber Epistolaris (vyd. Noel Denholm-Young, Oxford, 1950)
Philobiblon, seu De amore librorum. Drucker des Augustinus, De fide (=Johann Solidi?), Kolín 1473. (Digitalizováno)
Alfred Hartmann (vyd..): Richardus de Bury, Philobiblon oder die Liebe zu den Büchern. Schweizerische Bibliophilen-Gesellschaft, Bern 1955 (latinsky-německy)
Ernest C. Thomas (Hrsg.): Richard de Bury, Philobiblon. The text and translation, s předmluvou od Michaela McLagana, Blackwell, Oxford 1960, Barnes & Noble, New York 1970

Carlo Carena (Hrsg.): Richardus de Bury, Philobiblon. La passione per i libri (Archivi di arte antica). Allemandi, Torino u. a. 2006, (latinsky-italsky) ISBN 978-88-422-1243-0.

Literatura

Timothy Reuter: Richard Aungervyle von Bury. In: Lexikon für Theologie und Kirche 8, 1168 (německy).
Timothy Reuter: R. de Bury. In: Lexikon des Mittelalters (LexMA), svazek 7, LexMA-Verlag, Mnichov 1995, ISBN 3-7608-8907-7, Sp. 817–818 (německy)
Baynes, T. S., ed. (1878). „Aungervyle, Richard“ . Encyclopædia Britannica. Vol. 3 (9th ed.). New York: Charles Scribner's Sons (anglicky)
De Bury, Richard: Philobiblon oder über die Liebe zu den Büchern, 1. vyd., Lipsko VEB Fachbuchverlag Leipzig 1989, 256 s., ISBN 3-343-00578-9 (německy)
Powicke, Frederick Maurice: Handbook of British Chronology, Londýn Royal Historical Society 1961, (anglicky)

Fryde, E. B.; Greenway, D. E.; Porter: Handbook of British Chronology, 3. vyd., Cambridge University Press, 1996, ISBN 0-521-56350-X (anglicky)

Předchůdce	Úřad	Nástupce
Louis de Beaumont	Biskup z Durhamu 1333–1345	Thomas Hatfield
John Stratford	Lord kancléř 1334–1335	John Stratford

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Richard_Aungerville na německé Wikipedii a Richard de Bury na anglické Wikipedii.

↑ BAYNES, T. S. Encyclopædia Britannica. 9. vyd. New York: Charles Scribner's Sons, 1878. Kapitola Aungervyle, Richard, s. 85.
↑ BROWN-SYED., Christopher. The Love of Books: The Philobiblon of Richard De Bury. Library & Archival Security. 2004-01, roč. 19, čís. 1, s. 76–81.
↑ POWICKE, Frederick Maurice; FRYDE, Edmund Boleslav. Handbook of British Chronology. Londýn: Royal Historical Society, 1961. S. 84.
↑ FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER. Handbook of British Chronology. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56350-X. S. 105.
↑ ^a ^b KRAUS, Ivo. Dějiny evropských objevů a vynálezů. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2001. S. 126.
↑ LENNOX, Patrick Joseph. Catholic Encyclopedia. Příprava vydání Charles Herbermann. New York: Robert Appleton Company, 1912. Kapitola Richard de Bury.
↑ WIEGAND, Wayne. This month, 656 years ago. American Libraries. 2001-04, roč. 32, čís. 4.
↑ MURRAY, Stuart. The library: An illustrated history. New York: Skyhorse Pub., 2009. ISBN 978-1602397064.
↑ ^a ^b DE BURY, Richard. Philobiblon oder über die Liebe zu den Büchern. Překlad Alfred Hartmann; ilustrace Alexander G. Antonov. 1. vyd. Lipsko: VEB Fachbuchverlag Leipzig, 1989. 256 s. ISBN 3-343-00578-9. S. 25.

Externí odkazy

Literatura o Richardu Aungerville v katalogu Německé národní knihovny
Tisky od Richarda Aungerville a o něm v VD 17.

[1] BAYNES, T. S. Encyclopædia Britannica. 9. vyd. New York: Charles Scribner's Sons, 1878. Kapitola Aungervyle, Richard, s. 85.

[2] BROWN-SYED., Christopher. The Love of Books: The Philobiblon of Richard De Bury. Library & Archival Security. 2004-01, roč. 19, čís. 1, s. 76–81.

[3] POWICKE, Frederick Maurice; FRYDE, Edmund Boleslav. Handbook of British Chronology. Londýn: Royal Historical Society, 1961. S. 84.

[4] FRYDE, E. B.; GREENWAY, D. E.; PORTER. Handbook of British Chronology. 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 0-521-56350-X. S. 105.

[:0-5] KRAUS, Ivo. Dějiny evropských objevů a vynálezů. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2001. S. 126.

[6] LENNOX, Patrick Joseph. Catholic Encyclopedia. Příprava vydání Charles Herbermann. New York: Robert Appleton Company, 1912. Kapitola Richard de Bury.

[7] WIEGAND, Wayne. This month, 656 years ago. American Libraries. 2001-04, roč. 32, čís. 4.

[8] MURRAY, Stuart. The library: An illustrated history. New York: Skyhorse Pub., 2009. ISBN 978-1602397064.

[:1-9] DE BURY, Richard. Philobiblon oder über die Liebe zu den Büchern. Překlad Alfred Hartmann; ilustrace Alexander G. Antonov. 1. vyd. Lipsko: VEB Fachbuchverlag Leipzig, 1989. 256 s. ISBN 3-343-00578-9. S. 25.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]