Přeskočit na obsah

Wikipedistka:Anna Poutníková/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Blei
Nini a Carry Hess: Franz Blei 1924
Nini a Carry Hess: Franz Blei 1924
Jiná jménaMedardus, Doktor Peregrinus Steinhövel
Narození18. ledna 1871
Rakousko-Uhersko Vídeň
Úmrtí7. října 1942 (ve věku 71 let)
Spojené státy americké Westbury, (stát New York)
Alma materUniverzity ve Vídni, Curychu, Ženevě a Bernu
Povoláníspisovatel, překladatel, vydavatel, literární kritik
Znám(á) jakoAutor knihy Velký bestiář německé literatury
OceněníUlice Bleigasse ve vídeňské čtvrti Favoriten
ChoťMaria Franziska Lehmann
DětiMaria Eva Sibylla Blei; Peter Maria Blei

Franz Blei (* 18. ledna 1871 ve Vídni, Rakousko-Uhersko; † 10. června 1942 ve Westbury, New York, USA) byl rakouský spisovatel, překladatel, vydavatel a také se zabýval literární kritikou. Jeho hlavním dílem je Das große Bestiarium der deutschen Literatur (Velký bestiář německé literatury), v němž představil současné spisovatele formou zvířecí alegorie. Z překladů Franze Bleie jsou nejvíce ceněny pohádky Oscara Wilda a román Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Franz Blei byl syn dobře situovaného obuvníka.[1] Navštěvoval církevní gymnázium v Melku.[2] Poté studoval ve Vídni, Curychu, Ženevě a Bernu, kde roku 1895 promoval s dizertační prací o dialozích italského ekonoma, diplomata a spisovatele Fernanda Gallianiho a získal doktorát z národohospodářství. Od roku 1900 působil jako redaktor v časopisu Die Insel, který roku 1899 založil Otto Julius Bierbaum s pomocí dvou sponzorů.[3] Patřil do okruhu Victora Adlera, s nímž se spřátelil.[4]

Známým se Blei stal především jako esejista (Prinz Hypolit und andere Essays, Insel-Verlag, Lipsko 1903[5] a další), ale také jako vydavatel časopisů s erotickými texty (např. časopisy Der Amethyst, 1905, a Die Opale, 1907, nebo sbírka erotické barokní literatury Das Lustwäldchen), případně filozofických esejí o pornografii. V jeho časopise – Hyperion (1908–1910 v nakladatelství Hans von Weber, Mnichov) – debutoval Franz Kafka. Blei překládal Charlese Baudelaira, Paula Claudela, Choderlose de Laclose, Marcela Schwoba, André Gideho, Nathaniela Hawthorna, Edgara Alana Poeho a Oscara Wilda. Kromě jiného zveřejnil jako vydavatel také díla Roberta Walsera Pro Roberta Musila, který byl jeho celoživotním přítelem, vydal tituly Der Lose Vogel (Lipsko 1912/13) a Summa (1917). Když v říjnu roku 1915 získal Carl Sternheim Fontanovu cenu, na návrh Franze Bleie dostává obnos s ní spojený Franz Kafka.[6] Ve dvacátých letech byl Blei důležitým přispěvatelem do kulturního časopisu Der Querschnitt.

Jeho nejznámějším dílem jakožto spisovatele a kritika je Das große Bestiarium der deutschen Literatur (Velký bestiář německé literatury) (poprvé vydaný roku 1920 v Mnichově, od roku 1922 v nakladatelství Rowohlt Verlag). V něm popsal Blei ironicky všechny důležité autory v abecedním pořadí jako více či méně exotická zvířata. V pozdějších vydáních byl Bleiův „Bestiář“ rozšiřován, například o příspěvky o Robertu Musilovi a Hermannu Brochovi, jejichž jména byla v předmluvě zmíněna jen zašifrovaná. Několik jeho dramat nebo překladů dramat bylo také zhudebněno, mezi nimi Das Nusch-Nuschi roku 1920 Paulem Hindemithem a překlad dramatu Král Kandaules od André Gida zhudebnil Alexander Zemlinsky. Franz Blei používal četné pseudonymy, jako například Medardus a Doktor Peregrinus Steinhövel. Blei působil navíc podle Wilhelma Filly také jako hostující přednášející literatury na vídeňských vysokých školách.[7]

Franz Blei žil v Mnichově, Berlíně a Vídni, poté roku 1932 z finančních a politických důvodů emigroval do Cala Ratjada (Mallorca). Po volbě Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933 došlo v březnu 1933 k pálení knih, které zorganizoval nacistický režim. Také Bleiovy knihy se dostaly na seznam zakázaných autorů a byly vyřazeny z veřejných knihoven.[8] Vypuknutím občanské války ve Španělsku v létě 1936 začalo Bleiovo putování po evropských metropolích. Cestoval či spíše prchal přes Vídeň, Florencii, Luccu, Cagnes-sur-Mer a Marseille do Lisabonu, aby nakonec emigroval do New Yorku.

Jeho manželkou byla zubní lékařka Maria Franziska Lehmann (* 2. ledna 1867 v Offenburgu; † 8. listopadu 1943 v Gengenbachu).[9] Jejich děti herečkaMaria Eva Sibylla Blei (* 22. března 1897 v Curychu; † 14. března 1962 v Costa da Caparica/Portugalsko) a syn Peter Maria (* 17. června 1905 v Mnichově; † 18. července 1959 ve Wädenswilu/Švýcarsko) zemřely bez potomků.[10] Manželství Bleiových nebylo nikdy rozvedeno, i když se partneři brzy po narození prvního dítěte vydali různými cestami.

Franz Blei byl bibliofil a roku 1907 se podílel na založení Společnosti mnichovských bibliofilů (1908–1913). Jako první přeložil do němčiny „Philobiblion“ středověkého anglického bibliofila Richarda de Bury.

V roce 1959 byla po Bleiovi pojmenována ulice ve vídeňském městském obvodu Favoriten.

Emil Stumpp Franz Blei 1930.

Zobrazení Franze Bleie ve výtvarném umění

[editovat | editovat zdroj]
  • Emil Stumpp vytvořil v roce 1930 portrét Franze Bleie
  • Egon Schiele zobrazil Franze Bleie na několika grafikách a kresbách, například „Portrét spisovatele Franze Bleie“ (křída, 1918; Muzeum města Vídně)[11]

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Die Puderquaste . Ein Damen-Brevier. Aus den Papieren des Prinzen Hippolyt. Verlag Hans von Weber, Mnichov, 1908, (česky Pudrovadlo, Dámský brevíř, Z papírů prince Hyppolyta, František Adámek (nakladatel), Moderní bibliotéka, osmý ročník, první vydání 1909, předmluvu pro první vydání Moderní bibliotéky napsal Rudolf Kurtz, do češtiny přeložil Jarmil Krecar)
  • Vermischte Schriften 6 Bände (Různé spisy), 6 svazků. Georg Müller, Mnichov 1911
  • Der Knabe Ganymed. Moralische Erzählungen, 1923
  • Das große Bestiarium der Literatur (Velký bestiář literatury), 1923
  • Frauen und Abenteurer, 1927
  • Glanz und Elend berühmter Frauen (Lesk a bída slavných žen), 1927
  • Himmlische und irdische Liebe in Frauenschicksalen (Láska nebeská a pozemská), 1928
  • Lehrbuch der Liebe und Ehe, 1928
  • Ungewöhnliche Menschen und Schicksale, 1929
  • Zu Detektiv-Romanen, krátký příspěvek v Frank Heller: Marco Polos Millionen. Psychoanalytischer Detektiv-Roman. (= Die Roman-Rundschau, 6). Der Strom-Verlag, Wien 1929[12]
  • Erzählung eines Lebens, 1930 (autobiografie; nové vydání Paul Zsolnay, doslov Ursula Pia Jauch, Vídeň 2004
  • Männer und Masken (Mužové a masky), 1930
  • Die göttliche Garbo – s doslovem od Grety Garbo, 1930
  • Die Lust der Kreatur, 1931
  • Talleyrand oder der Zynismus, 1932
  • Zeitgenössische Bildnisse, 1940
  • Franz Blei: Dopisy Carle Schmittové 1917-1933. Ve spolupráci s Wilhelmem Kühlmannem ,vydáno a opatřeno vysvětlivkami Angelou Reinthalovou Manutius, Heidelberg 1995.
  • Franz Blei – André Gide. korespondence (1904-1933), 1997

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Franz Blei – Vášně a osudy: výbor z knih Mužové a masky, Láska nebeská a pozemská, Neobyčejní lidé a osudy, Lesk a bída slavných žen, překladatel do češtiny a dedikátor Otakar Auředníček, dedikant Jiří karásek ze Lvovic , Jos. R. Vilímek, Praha 1932
  • Franz Blei – Kronikáři lásky, do češtiny přeložil Jarmil Krecar

Libreta

[editovat | editovat zdroj]

Překlady (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • William Beckford: Vathek. spolu s Robertem Pichtem. Insel, Frankfurt 1964
  • Jacques Cazotte: Biondetta, E. Hoffman, 1961
  • Paul Claudel: Die Musen, Kurt Wolff Verlag, Lipsko 1917
  • Paul Claudel: Der Tausch, Hans von Weber, Mnichov 1910
  • André Gide: Der schlechtgefesselte Prometheus (Prometheus špatně připoutaný), spolu s Pierrem Bonnardem, nakladatelství Hyperion Hans von Weber, Mnichov 1909
  • Nathaniel Hawthorne: Šarlatové písmeno, dtv, Mnichov 2004
  • Nathaniel Hawthorne: Der Garten des Bösen, Maschler, Berlin
  • Nathaniel Hawthorne: Ein tragischer Sommer. Müller, Potsdam 1922
  • Nathaniel Hawthorne: Ein Mann namens Wakefield und andere Erzählungen, spolu s Hansem Henneckem, Müller & Kiepenheuer, Berlín 1949
  • Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti, nakladatelství Hyperion Hans von Weber, Mnichov 1909
  • Jules Laforgue: Pierrot, der Spassvogel (Čtverák Pierrot). Frankfurt nad Mohanem, Insel Verlag 1965 (Insel Bücherei 850).
  • Paul Scarron: Komediantský román, Georg Müller, Mnichov 1908
  • Marcel Schwob: Das Buch Monelle (Kniha o Monelle), Insel Verlag, Lipsko 1983 (Insel-Bücherei 681/2)
  • André Suarès: Die Fahrten des Condottiere. Eine italienische Reise (Kondotierova cesta do Itálie), Kurt Wolff Verlag 1914
  • André Suarès: Dostojevský, Kurt Wolff Verlag 1921
  • Walt Whitman: Hymnen für die Erde, Insel Verlag, Lipsko 1914 (Insel-Bücherei 123/1)
  • Oscar Wilde: Die Erzählungen und Märchen (Povídky a pohádky), spolu s Felixem Paulem Grevem. Insel Verlag, Frankfurt nad Mohanem 1986
  • Oscar Wilde: Das Gespenst von Canterville (Strašidlo cantervillské), Insel Verlag, Leipzig 1926 (Insel-Bücherei 390)
  • Oscar Wilde: Bunbury (Jak je důležité míti Filipa), Reclam-Verlag, Stuttgart 1965 (RUB Stuttgart 8498).
  • Oscar Wilde: Der glückliche Prinz und andere Erzählungen (Šťastný princ a jiné pohádky), Insel Verlag, Lipsko1931 (Insel-Bücherei 413).
  • Oscar Wilde: Lehren und Sprüche, Insel Verlag, Leipzig 1913 (Insel-Bücherei 53/1 und 781)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Maria Blei: Tagebuch für Tochter Billy, Deine Liebe ist wild wie der Sturzbach, vydáno Angelou Reinthalovou a opatřeno jejími komentáři, doslov Gerhard Hubmann, Böhlau Verlag, Vídeň 2017.
  • Ulrich E. Bach: „Das ist doch eine glatte Quittung über die völlige Irrelevanz dieses meines Lebens und Tuns.“ Franz Bleis einsames Exil. In: John M. Spalek, Konrad Feilchenfeldt, Sandra H. Hawrylchak (vydání): Deutschsprachige Exilliteratur seit 1933. svazek 3: USA. Supplement 1. Walter de Gruyter, Berlín 2010, ISBN 978-3-11-024056-6, S. 3–13.
  • Gregor Eisenhauer: Franz Blei: Der Literat. Ein biographischer Essay. S texty Franze Bleie o Robertu Walserovi, Eugenu Arramovi, Franku Wedekindovi, Karlu Krausovi a Bucku Whaleyovi na CD. Elfenbein Verlag, Berlín 2004.
  • Dietrich Harth (vyd.): Franz Blei. Mittler der Literaturen. Europäische Verlagsanstalt, Hamburg 1997, ISBN 3-434-52002-3
  • Helga Mitterbauer: Rastloser Ruhestand. Zur Emigration von Franz Blei. In: Mit der Ziehharmonika. Zeitschrift für Literatur des Exils und des Widerstands, 14. roč.,č. 3, Theodor Kramer Gesellschaft Vídeň, listopad 1997 ISSN 1563-3438
  • Helga Mitterbauer: Ein Mann mit vielen Eigenschaften. Studie zur Rolle Franz Bleis als Kulturvermittler, Graz Diss. 2000
  • Helga Mitterbauer: Die Netzwerke des Franz Blei. Kulturvermittlung im frühen 20. Jahrhundert. Francke, Tübingen 2003
  • Paul Raabe: Franz Kafka und Franz Blei. In: F. Kafka. Ein Symposium. Datierung, Funde, Materialien. Verlag Klaus Wagenbach, Berlín 1965, S. 7–20.
  • Karl H. Salzmann: Blei, Franz. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). svazek 2, Duncker & Humblot, Berlín 1955, ISBN 3-428-00183-4, S. 297 (Digitalisat).
  • Thomas Markwart: Die theatralische Moderne. Peter Altenberg, Karl Kraus, Franz Blei und Robert Musil in Wien. Hamburg 2004
  • Werner Röder; Herbert A. Strauss (Hrsg.): International Biographical Dictionary of Central European Emigrés 1933–1945. Svazek 2,1. Saur, Mnichov 1983, ISBN 3-598-10089-2, S. 116.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Blei na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ulrich E. Bach: Franz Blei, 2010, S. 3.
  2. ↑ Gregor Eisenhauer: Franz Blei, der Literat: ein biographischer Essay, svazek 1, Elfenbein Verlag, Berlín 2004. S. 10
  3. ↑ Hans-Joachim Böttcher: Beiträge zur Literaturwissenschaft, č. 16. Gabriele Schäfer Verlag, Herne 2022, ISBN 978-3-944487-94-6, S. 108 a jiné
  4. ↑ Karl H. Salzmann: Franz Blei Neue Deutsche Biographie 1955, S. 297.
  5. ↑ Franz Blei: Prinz Hypolit und andere Essays v digitalizované úpravě v Internet Archive
  6. ↑ KAFKA, Franz. Dopisy rodině. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2005. 382 s. ISBN 80-85844-69-9. S. 357. 
  7. ↑ https://www.pedocs.de/volltexte/2013/7452/pdf/Erwachsenenbildung_15_2012_Filla_Literatur_in_der_Erwachsenenbildung.pdf,
  8. ↑ Ursula Pia Jauch (Nachwort) in: Franz Blei, Erzählung eines Lebens, Vídeň: Zsolnay 2004, S. 516
  9. ↑ Gabi Einsele: Dieser Kreis um – sagen wir Maria Lehmann in Dietrich Harth: Franz Blei, Mittler der Kulturen. Hamburg 1997, ISBN 3-434-52002-3, S. 223
  10. ↑ Angela Reinthal, Einführung in: Uma biblioteca reencontrada - a doação Sibylle Blei - Sara Halpern, Catálogo, 2. parte, BNP, Lisboa 2011, S. 49
  11. ↑ Franz Blei, na austria-forum.org
  12. ↑ Jen v tomto vydání, ne v dalším z roku 1929

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

CHYBA: {{Wikizdroje}} — Chybí některý z parametrů „autor“, „dílo“, „kategorie“, „rozcestník“, „edice“.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedistka:Anna_Poutníková/Pískoviště&oldid=24533241“