Přeskočit na obsah

Wikipedista:Wikifridrich/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Náhradní rodinná péče (NRP) je poskytována dětem bez rodiny, nebo dětem, které nemohou být z různých důvodů vychovávány ve své vlastní rodině. Dává dětem možnost vyrůstat v přirozeném rodinném prostředí, které – na rozdíl od ústavní péče – má pozitivní vliv na jejich psychomotorický a psychický vývoj. Náhradní rodinná péče se v Česku uskutečňuje ve třech právních režimech: adopcí (tj. osvojením), poručenstvím a opatrovnictvím nebo pěstounstvím.[1]

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Umísťování dětí do náhradní rodinné péče bylo v Československu znovu upraveno v roce 1963, kdy byl vydán zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, která se tímto znovu uvedla na první místo mezi výchovnými institucemi. Dle zákona o rodině za každé dítě zodpovídal jeho zákonný zástupce, kterým byl zpravidla rodič.[2] Zákon o rodině definoval podmínky pěstounské péče[3], osvojení[4], poručenství a opatrovnictví[5].

V současnosti je náhradní rodinná péče dětem poskytována na základě občanského zákoníku formou adopce (tj. osvojení)[6], poručenství[7], pěstounství[8] a dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, má NRP přednost před ústavní výchovou.[9] Předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte.[10] Oproti předchozí praxi je nově zavedena například pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD)[11] a osvojení zletilého[12].

Formy náhradní rodinné péče

[editovat | editovat zdroj]

Adopce (osvojení)

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Osvojení.

Jednotlivci nebo manželé si mohou osvojit nezletilé dítě, které je tzv. právně volné (tj. že rodiče dají s osvojením dítěte souhlas, případně jsou zbaveni rodičovské i[13] nebo byl soudem určen nezájem rodičů o dítě). Osvojitelé mají stejná práva a povinnosti vůči dítěti jako rodiče, stávají se tak zákonnými zástupci dítěte a mají rodičovskou odpovědnost k osvojenci. Stejně tak vzniká právní vztah mezi osvojencem a příbuznými osvojitelů se všemi vzájemnými právy a povinnostmi příbuzných osob. Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojené dítě získává příjmení osvojitelů.[14] O osvojení rozhoduje soud na návrh osob, které si chtějí dítě osvojit.

Před rozhodnutím soudu o osvojení dítěte musí budoucí osvojitelé vychovávat dítě nejméně 3 měsíce na své náklady (tzv. předadopční péče).[15]

Formy osvojení

[editovat | editovat zdroj]

Osvojení může nabývat dvou forem: osvojení prvního stupně (prosté) a osvojení druhého stupně (plné). Prosté osvojení může zrušit soud ze zvlášť závažných důvodů na žádost osvojitele nebo zletilého osvojence. Plné osvojení nelze zrušit. Plně je možné osvojit pouze dítě starší jednoho roku.[16]

Osoba osvojitele

[editovat | editovat zdroj]

Osvojitelem se může stát svéprávná zletilá bezúhonná osoba s přiměřeným věkovým rozdílem vůči dítěti. Příprava a evidence v registru žadatelů se řídí zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Osvojitelé musí splňovat kritéria jako například řádný život, dobrý zdravotní stav, bezúhonnost, finanční zajištění apod. K osvojení může dojít, jen když to bude ku prospěchu dítěte.[17]

Osvojení ze zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Specifickou formou osvojení je osvojení z/do zahraničí pro děti, jimž se nepodařilo nalézt náhradní rodinu v zemi svého původu (pravidlo subsidiarity). Mezinárodní osvojení je upraveno Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z roku 1993, která v ČR vstoupila v platnost v roce 2000. Potřebné doklady je možné vyřídit výhradně přes Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně.[18]

Pěstounská péče

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Pěstounství.

Dítě v pěstounské péči nemá práva biologického potomka. Právní vztah mezi dítětem a pěstounem končí dosažením zletilosti dítěte. Biologičtí rodiče neztrácí rodičovskou povinnost, do péče pěstounů svěřuje soud v přítomnosti biologických rodičů, kteří tak ví, kde jejich dítě vyrůstá. Pokud biologickým rodičům situace dovolí a budou schopni se o dítě postarat, budou ho chtít zpět, dají žádost soudu a ten jejich požadavek zváží.[19]

Formy pěstounské péče

[editovat | editovat zdroj]

Podle vztahu pěstouna k dítěti rozlišujeme pěstounskou péči

  • příbuzenskou,
  • nepříbuzenskou.

Pěstouni poskytující příbuzenskou pěstounskou péči, např. prarodiče nejsou povinni projít přípravami a dítě jej jim svěřeno na základě příbuzenského vztahu. Většinu pěstounských rodin tvoří příbuzenské. Příbuzenská pěstounská péče má přednost.[20]

Podle délky rozlišujeme

  • pěstounskou péči (PP),
  • pěstounskou péči na přechodnou dobu (PPPD).[21]

Pěstounská péče na přechodnou dobu

[editovat | editovat zdroj]

Je poskytována tzv. profesionálním pěstounem, který má být vyzrálou osobností mezi 28-65 roky a nabídnout dítěti po předchozí důkladné přípravě trpělivost, vřelost, navázání vztahu a naplnění jeho potřeb podle jeho vývojové fáze. Pěstoun je připraven na předání dítěte do trvalé péče a neočekává vděk, přičemž vnímá svoji práci jako službu dítěti a jeho rodině. Dítě je svěřeno do PPPD na dobu nejdéle 1 rok. Pěstoun pobírá od státu odměnu pěstouna na přechodnou dobu a to i po dobu, kdy žádne dítě v péči nemá, poněvadž je připraven přijmout dítě okamžitě.[22]

Doprovázení pěstounů

[editovat | editovat zdroj]

Krajské úřady jsou odpovědny za doprovázení pěstounských rodin. Doprovázející organizace nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) zajišťuje:

  • vzdělávání pěstounů (24 h ročně)
  • zajištění krátkodobého hlídání např. v době nemoci
  • zajištění dlouhodobého hlídání tzv. "dovolená" - 14 dní za rok
  • podporu při kontaktu s biologickou rodinou
  • odborné poradenství (např. právní, pedagogicko-psychologické)[23]

Poručenství

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Poručenství.

Poručníka ustanovuje soud pokud rodiče dítěte zemřou nebo jsou zbavení rodičovské odpovědnosti v plném rozsahu. Obvykle je jím ustanovena osoba určená rodiči pokud to neodporuje zájmům dítěte, zpravidla se jedná o příbuzné nebo osobu blízkou. Poručníky mohou být i manželé. Pokud se nenajde vhodná fyzická osoba je poručníkem ustanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Osoba poručníka

[editovat | editovat zdroj]

Poručník vykonává rodičovskou odpovědnost a podléhá stálému dozoru soudu, jemuž pravidelně podává zprávy o dítěti a předkládá účty ze správy jeho jmění.[24] Poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost a pokud je správa majetku dítěte spojena se značnou námahou, má právo na odměnu. Zaniká dosažením plnoletosti dítěte nebo rozhodnutím soudu.

Opatrovnictví

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Opatrovnictví.

Opatrovníka určuje soud, který vydá ustanovení, co smí a co nesmí opatrovník dělat. Zabývá se například správou majetku během řízení o osvojení. Často jím bývá stanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).

Osoba opatrovníka

[editovat | editovat zdroj]

Opatrovník zastupuje zájmy dítěte, hrozí-li střet zájmů dítěte a zájmů druhé osoby, která měla dítě zastupovat.[25] Opatrovník může být z řad příbuzných osob či blízkých dítěte nebo rodině, pracovníka církevní organizace či advokáta nebo daňového poradce (typické pro opatrovníka pro správu jmění).[26]

Ústavní výchova

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Ústavní výchova.

Pokud není možno svěřit dítě do náhradní rodinné péče, může soud nařídit ústavní výchovu. Soud zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby. Obvykle je dítě svěřeno do ústavní péče do doby své zletilosti.[27]

Hostitelská péče

[editovat | editovat zdroj]

Dítěti v ústavní výchově může ředitel ústavního zařízení povolit pobyt u rodičů či jiných fyzických osob nejvýše na 14 kalendářních dnů a to jen s písemným souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností.[28]

Příprava k náhradní rodinné péči

[editovat | editovat zdroj]

Podmínky náhradní rodinné péče

[editovat | editovat zdroj]

Pokud se manželé nebo jednotlivec rozhodne osvojit si dítě musí jít na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu. Musí doložit: potvrzení o příjmu, posudek zaměstnavatele, potvrzení o zdravotním stavu, výpis z rejstříku trestů. Žadatelé jsou povinni projít přípravným vzděláváním v daném rozsahu:

  • žadatelé o pěstounskou péči nejméně 48 h,
  • žadatelé o pěstounskou péči na přechodnou dobu 72 h.[29]

Přípravné vzdělávání PRIDE

[editovat | editovat zdroj]

Jednou z možností, jak lze připravovat žadatele je kurz PRIDE (Parent Resources for Information, Develompent and Education), jež vznikl v roce 1993 v USA.[30]

"Přípravné vzdělávání se soustřeďuje na identifikaci pěti základních kategorií kompetencí u žadatelů o náhradní rodinnou péči, jimiž jsou:

  • Chránit děti a starat se o ně.
  • Naplňovat vývojové potřeby dětí a řešit opožděný vývoj.
  • Podporovat vztahy mezi dětmi (a jejich původními rodinami či blízkými osobami).
  • Vytvářet pro děti bezpečné pečující vztahy na celý život.
  • Pracovat jako člen profesionálního týmu."[31]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 794 a dále. Ve znění pozdějších předpisů. a dále Dostupné online.
  2. ↑ Zákon č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině. In: Sbírka zákonů. 1963. Dostupné online. § 31. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  3. ↑ Zákon č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině. In: Sbírka zákonů. 1963. Dostupné online. § 45a - 50. Ve znění pozdějších předpisů. - 50 Dostupné online.
  4. ↑ Zákon č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině. In: Sbírka zákonů. 1963. Dostupné online. § 63 - 77. Ve znění pozdějších předpisů. - 77 Dostupné online.
  5. ↑ Zákon č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině. In: Sbírka zákonů. 1963. Dostupné online. § 78 - 84. Ve znění pozdějších předpisů. - 84 Dostupné online.
  6. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 794 - 854. Ve znění pozdějších předpisů. - 854 Dostupné online.
  7. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 928 - 942. Ve znění pozdějších předpisů. - 942 Dostupné online.
  8. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 971-975. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  9. ↑ Zákon č. 359/1999 Sb., zákon o socálně-právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. § 9a, odst. 2. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  10. ↑ Zákon č. 359/1999 Sb., zákon o socálně-právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. § 5. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  11. ↑ 359/1999 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2017-4-14]. § 27a. Dostupné online. 
  12. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 846 - 854. Ve znění pozdějších předpisů. - 854 Dostupné online.
  13. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 865 - 879. Ve znění pozdějších předpisů. - 879 Dostupné online.
  14. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 835. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  15. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 823 - 831. Ve znění pozdějších předpisů. - 831 Dostupné online.
  16. ↑ MATOUŠEK, Oldřich; KŘIŠŤAN, Alois. Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2013. 576 s. ISBN 9788026203667. S. 468. 
  17. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 799 - 801. Ve znění pozdějších předpisů. - 801 Dostupné online.
  18. ↑ Zákon č. 359/1999 Sb., zákon o socálně-právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. § 22, odst. 4. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  19. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 958 - 970. Ve znění pozdějších předpisů. - 970 Dostupné online.
  20. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 962. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  21. ↑ Zákon č. 359/1999 Sb., zákon o socálně-právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. § 27a. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  22. ↑ PAZLAROVÁ, Hana. Pěstounská péče: manuál pro pomáhající profese. 1.. vyd. Praha: Portál, 2016. ISBN 9788026210207. S. 158-159. 
  23. ↑ Vyhláška 473/2012 Sb., Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí
  24. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 932 - 934. Ve znění pozdějších předpisů. - 934 Dostupné online.
  25. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 943 - 952. Ve znění pozdějších předpisů. - 952 Dostupné online.
  26. ↑ HRUŠÁKOVÁ; WESTPHALOVÁ A KOL. Velký komentář: Občanský zákoník II - rodinné právo. [s.l.]: C. H. Beck S. 1220. 
  27. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. 2012. Dostupné online. § 971 - 975. Ve znění pozdějších předpisů. - 975 Dostupné online.
  28. ↑ Zákon č. 359/1999 Sb., zákon o socálně-právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. § 30. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  29. ↑ Proces zprostředkování - dokument Ministerstva práce a sociálních věcí, [citace 6.5.2017]. http://www.mpsv.cz/cs/14502
  30. ↑ PAZLAROVÁ, Hana. Pěstounská péče: manuál pro pomáhající profese. 1.. vyd. Praha: Portál, 2016. ISBN 9788026210207. S. 37 - 40. 
  31. ↑ Analýza implementace programu PRIDE v ČR, s. 11-12.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999. 184 s. ISBN 80-7178-304-8. 
  • ZEZULOVÁ, Dagmar: Pěstounská péče a adopce. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0065-9
  • STRIOVÁ, Miloslava: Děti, které se rodí v srdci. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0359-9
  • MATOUŠEK, Oldřich, KŘIŠŤAN, Alois, ed. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0366-7
  • NOVOTNÁ, Věra, Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: komentář. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-861-3172-6
  • VESELÁ, Renata, Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. ISBN 80-864-3293-9

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Wikifridrich/Pískoviště&oldid=14964547“