Wikipedista:Vrata/Pískoviště

Zjednodušené schéma pleistocénních glaciálů a interglaciálů v Evropě
počátek před dneškem v tisících let

epocha (oddělení)	věk (stupeň)	kontinentální zalednění	horské zalednění Alp	počátek
holocén		holocénní interglaciál		11,7
pleistocén	svrchní p.	viselský glaciál	würmský g.	115
		eemský interglaciál	risso-würmský i.	129
	chiban (střední p.)	sálský glaciál	rissenský g.	194
		holštýnský interglaciál	mindelo-rissenský i.	x
		halštrovský glaciál	mindelský g.	x
		Cromer (několik gl. a igl.)	haslašský g.	x
			günzsko-mindelský i.	774
	calabr (spodní p.)	Bavel (několik gl. a ingl.)	günzský g.	1800
			dunajsko-günzský i.
		menapský glaciál	dunajský glaciál
		waalský interglaciál
		eburonský glaciál
	gelas			2580

Tabulka Petránek: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?t=2

https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_glaciation#Uncertain_correlations

Obr lidožrout, někdy také jen lidožrout či obr (italsky orco, neaoplsky uerco, francouzsky a anglicky ogre) je postava evropských lidových pohádek, původně zejména italských a francouzských. Bývá vylíčen jako nepřátelský, nevzhledný tvor vzdáleně podobný člověku, ale nadlidské velikosti a síly a mnohdy nevalného rozumu. Často oplývá nadpřirozenými schopnostmi a nevšedním bohatstvím. V moderní době se v různých formách objevuje i jako postava ve fantasy literatuře a filmu.

Původ a etymologie jména

Podobné bytosti se objevují v mnoha mytologiích světa, anglické a francouzské slovo ogre má nicméně původ v italském orco, a to zas pochází ze jména etruského a římského boha podsvětí Orca, ve kterém má patrně postava lidožrouta z italských pohádek i svůj předobraz.

V klasických příbězích a pohádkách

Zuřivý Roland

V XVII. zpěvu Ariostova eposu Zuřivý Roland se král Norandin (jeho předobrazem byl turecký sultán Núr ad-Dín) střetává se slepým lidožravým obrem, který unesl jeho manželku Lucinu i s celou družinou. V překladu Jaroslava Vrchlického je obr popsán takto:

„Jak dlouhý jest, to těžko pochopíte, / neb tlustý jest ve stejné nesměrnosti. / Na místo očí larvy obrovité / pod čelem nese dvojí koule z kostí. / K nám od moře s blíží v chůzi hbité / jak hora valící se, v zuřivosti / tesáky jako kanec na nás cení, / nos dlouhý, slina hrudí se mu pění.“

Giovanni Lanfranco – Norandin a Lucina odhaleni obrem

Ariosto se částečně inspiroval Homérovou Odysseiou a zápletka v některých ohledech připomíná Odysseovo setkání s Kyklopem. Obr hned na úvod sežere zaživa tři členy družiny a zavře zajatce ve stáji. Když do obrovy jeskyně dorazí král Norandin, obr zrovna není doma a obrova manželka krále varuje: obr prý žere jen muže a ženám neublíží, pokud se nepokusí utéct. Protože je slepý, pozná potravu po čuchu. Norandin tedy vymyslí lest: spolu s Lucinou i ostatními druhy se pomažou kozlím sádlem, aby zamaskoval svůj pach, a zakryjí se ovčí kůží. Většině se podaří prchnou, Lucinu však obr odhalí a za trest ji připoutá ke skále. Norandin se pro ženu vrací a celý rok přežívá v převleku mezi kozami a ovcemi, než Lucinu osvobodí Mandriccard s Gradassem a i králi se podaří prchnout.

Pentameron

Mezi nejstarší sbírky pohádek, ve kterých se lidožrout objevuje, patří Pentameron aneb Pohádka pohádek italského sběratele pohádek Giambattisty Basileho vydaný v letech 1634 a 1636.

Ústřední roli hraje hned v úvodní Pohádce o lidožroutovi (Il racconto dell'orco) – podle popisu zde ovšem ještě postrádá svůj pozdější základní atribut, a to nadlidskou velikost: „Byl to trpaslík ošklivého těla, hlavu měl větší než indickou tykev, čelo samou bouli, srostlé obočí, šilhavé oči, rozpláclý nos s nozdrami jako dva kanály, ústa jako mlýnici, z nich vyčnívaly dva kly, jež mu dosahovaly až na kotníky, chlupatá prsa, paže jako rumpály, nohy zakřivené do oblouku a husí chodila.“ Podle všeho také není zlý, a má „ošklivou tvář, ale krásné srdce“. Hrdina Antonio se k němu dá do služby. Lidožrout žije v jeskyni, ale je značně bohatý a Antonia odmění kouzelnými dary: oslíkem, který kadí drahé kameny, čarovným ubrouskem a obuškem.

V pohádce Tři koruny zabloudí Marchetta do domu lidožroutky, uklízí u ní a později se díky kouzelnému prstenu, který od lidožroutky dostane, stane královnou.

V pohádce Zlatý pařez si chudá Parmetella vezme syna lidožroutky a dlouze se svou tchýní bojuje, nakonec však překoná nebezpečí a žije se svým mužem spokojeně.

A konečně v pohádce Pět synů se patero bratří vydá do světa a společně vysvobodí královu dceru, kterou lidožrout unesl. Lidožrout se v tomto příběhu promění v černý mrak a bratry pronásleduje, jeden z nich ho však oslepí lukem.

Pohádky matky husy

Do širšího povědomí evropské veřejnosti se obři lidožrouti dostali především díky francouzské sbírce Pohádky matky husy Charlese Perraulta vydané roku 1697.

V pohádce Kocour v botách z této sbírky žije lidožrout na krásném zámku a dokáže měnit podobu. Když na zámek dorazí kocour, promění se lidožrout ve lva, aby mu dokázal svou moc. Poté ho kocour ho přesvědčí, aby se proměnil v myš, sní ho a tím lidožroutův zámek získá pro svého pána.

Gustave Doré – ilustrace k pohádce O Palečkovi

V pohádce O Palečkovi zabloudí Paleček se se svými bratry k obydlí lidožrouta. Lidožroutova žena nechá děti přespat, ale její manžel je vyčenichá, chce je sníst, ale poté se rozhodně, že si je vykrmí. „Lidožrout měl sedm malých dcerušek. Všechny ty malé lidožroutky měly velmi hezkou pleť, protože jedly lidské maso jako jejich otec. Měly však malá šedá očka, docela kulatá, nos zahnutý jako zobák a náramně široká ústa s dlouhými zuby, přeostrými a hodně řídkými. Zvlášť zlé však dosud nebyly; ale dalo se od nich hodně čekat, protože už teď kousaly malé děti a sály z nich krev.“ Paleček v noci vstane a vymění korunky lidožroutských dcer za čapky svých bratrů, takže lidožrout pak omylem podřízne své dcery, načež Paleček s bratry uteče. Lidožrout je poté pronásleduje v sedmimílových botách, ale usne, a Paleček mu boty ukradne. Vrátí se do lidožroutova domu, lstí odláká jeho ženu a odnese si i všechno jeho bohatství.

Překlad do češtiny

V češtině nemá italský výraz orco a anglické či francouzské slovo ogre zcela jednoznačný protějšek, v pohádkách však bývají tradičně překládány jako lidožrout, někdy též obr či obr lidožrout. V překladech novějších literárních a filmových děl, především v žánru fantasy, se někdy jako překlad anglického slova ogre objevuje české slovo zlobr, vytvořené nicméně původně Františkem Vrbou pro české vydání knihy Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky jako překlad anglického slova troll.