Wikipedista:Vitezslava/Pískoviště

Jaroslav Otruba
Jaroslav Otruba
Narození	11. listopadu 1916 Olomouc, Austria-Hungary
Úmrtí	5. února 2007 (ve věku 90 let) Praha, Česká Republic
Národnost	Česká
Povolání	Architect
Příbuzní	Vítězslava
Významná díla	Line A and Line C (Prague Metro) Prague, Czech Republic

Pražské metro

Prostějov Poblíž nádraží čelní pohled

SUDOP administrativně-provozní budova, Prague-Vršovice

Vítězný projekt Vřídelní Kolonáda Karlovy Vary lázeňské a městské terénní 1961

Vřídelní Kolonáda Karlovy Vary lázeňské 1975

Ing. arch. Dr. Jaroslav Otruba 11. 11. 1916 v Olomouci – 5. 2. 2007 v Praze architekt, urbanista, designér, malíř

Ing. arch. Dr. Jaroslav Otruba se narodil v Olomouci na Moravě v tehdejším Rakousko-Uhersku jako syn truhláře. Většinu života prožil v bouřlivé době české moderní historie: jako dítě zažil konec 1. světové války, rozpad Rakousko -Uherska a vznik samostatného Československa v roce 1918, od roku 1939 pak nacistickou okupaci, autoritativní komunistický režim po únorovém puči v roce 1948 a listopadový převrat 1989. Navzdory všem těmto národnostním a politickým změnám si celý život uchoval svoje morální zásady s pevnou vírou v demokratické hodnoty. Zázemí nacházel v klidném rodinném prostředí a v malbě, kterou považoval za útočiště před nejrůznějšími politickými nátlaky.

V povědomí odborné veřejnosti je však Jaroslav Otruba znám nejen jako architekt-urbanista, ale především jako autor barevných hliníkových obkladů trasy pražského metra „A“, které bývají přirovnávány k výtvorům op-artu 60. let. Dodnes jsou známou pražskou atrakcí, i když už dnes málokdo z řad širšího publika zná jméno autora tohoto unikátního designu.

Svoji stopu ale zanechal v architektuře a urbanismu českých měst, i jako vysokoškolský pedagog, který usměrnil mnoho studentů a řadě z nich napomohl ke vstupu do života.

Vzdělání

Sedmileté středoškolské studium dokončil Jaroslav Otruba na I. státní reálce v Praze-Karlíně. V roce 1934 vstoupil na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde studoval architekturu u prof. Mendla, urbanismus u prof. Mikuškovice a kresbu a malbu v ateliéru prof. Blažíčka. Po uzavření vysokých škol za okupace, kdy musel přerušit studia, nastoupil jako architekt do projekční kanceláře akad. arch. F. Stalmacha a J. Svobody v Praze a zde pracoval do roku 1945. V témže roce vykonal státní zkoušku s vyznamenáním, jejíž absolutorium mu Ministerstvo školství přiznalo se zpětnou platností k roku 1940.

Po válce, kdy přijal místo asistenta na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, se zúčastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických. Zde pracoval na obsáhlé teoretické studii operačních oddělení nemocnic a následně ji předložil jako disertaci. V roce 1953 byl na jejím základě jmenován doktorem technických věd.

V letech 1957-1959 pak vypracoval dvoudílnou habilitační práci na téma „porodní ústavy“ – ta však nebyla nikdy posouzena.

Kariéra

Od roku 1945 až do roku 1959 působil Jaroslav Otruba na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Zpočátku se zde jako asistent zúčastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických a v roce 1959 byl kolegiem děkana vybrán pro projekční práce na výstavbě ČVUT v Praze-Dejvicích. Vzhledem k politickým změnám na fakultě a nátlaku na pedagogy, kteří se nepodrobili tehdejším politickým požadavkům, se Otruba rozhodl v roce 1960 sám odejít. Získal pak pozici vedoucího projektanta ve Státním ústavu dopravního projektování a v roce 1970 byl delimitací převeden do nově vzniklého Metroprojektu jako hlavní architekt při přípravě a realizaci pražského metra, trasy „A“ a „C“. V roce 1976 byl přihlášen Otrubův design na obložení staničních tunelů metra trasy „A“ pomocí barevných hliníkových desek. Vynález byl schválen a autorské osvědčení bylo posléze vydáno 1. 12. 1982 pod číslem 189280.

Do první fáze realizovaných projektů Jaroslava Otruby náleží zejména několik převážně dopravních staveb: budova nádraží, hotelu a dvou obytných domů pro železniční zaměstnance v Prostějově z roku 1947 (realizace 1948-1952), následujícího roku projekt nádražní budovy v Řečkovicích u Brna (realizace 1948-1952) či v Přibyslavi realizovaný projekt dvou z celkem tří typů výpravních budov na dráze Havlíčkův Brod – Brno (realizace 1949).

Z pozdějšího období 60. a 70. let 20. století je to kancelářský komplex inženýrských a průmyslových staveb v Praze-Vršovicích (realizace 1965-1967), administrativní budova v Praze na Kubánském náměstí (realizace 1964-1966), budova Generálního ředitelství dálnic v Praze 2 – na Vinohradské třídě (realizace 1968-1974) a administrativně-provozní budova Ministerstva dopravy v Praze na Žižkově v Olšanské ulici (realizace 1968-1974).

Patrně nejznámější je Otrubova Vřídelní kolonáda v Karlových Varech z roku 1961, která ovšem byla součástí širšího konceptu na architektonicko-urbanistické řešení městského lázeňského centra, jež jako celek realizováno už nebylo.

Důležitou kapitolou v životě Jaroslava Otruby byla i pedagogická činnost v době jeho působení na pražské Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. V letech 1945-1960 vedl např. semináře z typologie, přednášel o základních architektonických prvcích, ale také o metodice oboru. Z jeho studentů se k tomu vyjádřil ing. arch. Jiří Siegl slovy: „Dr. Jaroslav Otruba nám imponoval svou noblesou. Měli jsme radost z toho, jak si úspěšně vedl i v mezinárodních architektonických soutěžích, a velice jsme si vážili jeho názoru, kterým komentoval studentské práce. Byl profesionál každým coulem, a když něco řekl, bylo o čem přemýšlet…“ (Bydlení, 16. 12. 2012)

Soutěže

Jaroslav Otruba se zúčastnil mnoha soutěží, a to nejen tuzemských, za něž získal řadu prestižních ocenění. Mezi ty nejdůležitější patří např. soutěž na Státní divadlo a operu v Brně z roku 1956 (III. cena ve veřejné části a II. cena ve vyzvané užší části soutěže), v roce 1960 soutěž na architektonicko-urbanistické řešení lázeňského centra Karlových Varů (I. cena v užší části soutěže), v roce 1966 soutěž na architektonicko-urbanistické řešení areálu Františkových Lázní (I. cena), nebo ve spolupráci s arch. Šrámkem soutěž na odbavovací halu Hlavního nádraží v Praze v roce 1970 (I. cena) ad.

K prestižním projektům patří i účast na zahraničních soutěžích, což v tehdejším Československu nebývalo běžnou praxí. Nesporným úspěchem bylo páté umístění v mezinárodní soutěži na architektonicko-urbanistické řešení Náměstí národů v Ženevě v roce 1957. Hned příštího roku 1958 to byly dvě účasti: na mezinárodní soutěži na výstavbu radnice v kanadském Torontu a na památník padlým v Osvětimi, v roce 1962 následovala mezinárodní vyzvaná soutěž na řešení hlavního nádraží v Sofii (ve spolupráci s arch. Jindřichem Krisem) a v roce 1965 mezinárodní soutěž na EUROKURSAL SAN SEBASTIAN ve Španělsku.

Za vytvoření základní koncepce architektonického řešení stanic metra trasy „C“, otevřené veřejnosti v roce 1978, byla Otrubovi udělena Cena hlavního města Prahy.

Malíř

Vedle architektonické činnosti znali Jaroslava Otrubu lidé z okruhu jeho nejbližších přátel i jako malíře – autora pozoruhodných barevných abstrakcí. Otrubovy obrazy zahrnují několik námětových okruhů, jejichž společným jmenovatelem je město a jeho proměny v nekonečných příbězích soudobých reflexí historických budov až po moderní struktury městského interiéru. V obrazech se zřetelně odrážejí zkušenosti a naturel architekta i smysl pro soulad výrazných barev, který ostatně uplatnil i v případě návrhu hliníkových obkladů pražského metra trasy „C“.

Zpočátku Otruba maloval olejovými barvami, ale brzy si oblíbil techniku malby novodobými syntetickými akrylovými barvami na papíře. Oceňoval u nich hlavně možnost nanášet transparentní i pastózní vrstvy. Svoje obrazy nikdy nechtěl vystavovat ani prodávat. Proto nejsou veřejnosti známé a jsou dnes uchovávány v soukromých sbírkách jeho přátel v Evropě, USA a Austrálii. Jediná výstava jeho děl se uskutečnila v hale Obvodního ústavu národního zdraví v Mostě roku 1983 pod názvem „Město v obrazech Jaroslava Otruby“ a v roce 2009 prodala vdova po architektovi jeden jeho obraz pražské Galerii Kodl.