Wikipedista:Viktor Štěpánek 1/Pískoviště

Zelené pahorky africké

Zelené pahorky africké je román amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, který napsal roku 1935. Děj je autentickým vyprávěním o autorovu měsíčním výletu do Afriky, kde se s přáteli účastnil lovů zvířat. Konkrétně se jedná o safari, kterého se Ernest účastnil mezi lety 1933 a 1934 v Tanganice (Dnes Tanzanie). Dílo bylo nejprve publikováno na pokračování v časopise Scribner’s Magazine, jako celek pak vyšlo na podzim roku 1935.

Zelené pahorky africké
Autor	Ernest Hemingway
Původní název	Green Hills of Africa
Překladatel	manželé Pellarovi
Země	Spojené Státy Americké
Jazyk	Angličtina
Žánr	Novela
Vydavatel	Charles Scribner's Sons
Datum vydání	1935
Český vydavatel	Odeon
Česky vydáno	2014
Počet stran	232
ISBN	978-80-207-1588-3

Děj

Velká část vyprávění popisuje Hemingwayova lovecká dobrodružství ve východní Africe, proložená úvahami o literatuře a autorech. Východoafrická krajina, kterou Hemingway popisuje, se obecně nachází v oblasti jezera Manyara v Tanzanii.

Kniha začíná 1. částí „Pronásledování a rozhovory“, ve které Hemingway a rakouský krajan diskutují o amerických spisovatelích. Je popsán vztah mezi bílými lovci a domorodými stopaři, stejně jako Hemingwayova žárlivost na ostatní lovce.

Část 2. "Jak to bylo s pronásledováním" představuje vzpomínku na lov v severní Tanzanii, s popisem Východoafrického riftu a jak oblékat kořist v terénu. Hemingway zabije nosorožce, ale jeho přítel Karl zabije většího. Literární diskuse se přesouvá k evropským spisovatelům, jako Tolstoj, Flaubert, Stendhal a Dostojevskij.

V části 3. "Pronásledování nepřináší úspěch" se akce vrací do současnosti s Hemingwayem, který nemá štěstí na lov a nemůže najít kudu, kterého pronásleduje. Přesune se s domorodými stopaři na nedotčený kus země.

V části 4. "Pronásledování je zdrojem štěstí" Hemingway a někteří z jeho stopařů přijíždějí do zdánlivě panenské země. Tam zabije býka kudu s obrovskými rohy (52 palců). V táboře zjistí, že Karl zabil kudu s většími rohy. Zpočátku žárlí na Karlovo štěstí, ale dostane se z toho. Jednání jeho průvodců svědčí o tom, že ho respektují.

Motivy

Hlavním motivem je lov a vztah mezi člověkem a přírodou, v tomto případě africkou divočinou. Hemingway líčí lov nejen jako fyzickou aktivitu, ale i jako duchovní cestu. Podle Johna Chamberlaina se roku 1935 jednalo o nejvíce literární loveckou cestu dosud.

Dalším klíčovým motivem je Afrika samotná – krajina je zde vnímána nejen jako místo fyzického nebezpečí, ale i jako symbol divokosti a nezkrotnosti. Ernest vnímá africkou přírodu jako místo krásy, které je však stejně neúprosné a nepředvídatelné, stejně jako život.

V knize se také objevují filozofické úvahy o smrti, která je přítomná ve všech aspektech života, a to i v lovu. Smrt zvířat, která jsou cílem lovu, je pro Hemingwaye nevyhnutelnou součástí života, kterou nelze ignorovat. Tento motiv smíření se se smrtí a její neoddělitelnosti od lidské existence je jedním z nejsilnějších témat celé knihy.

Hlavní postavy

Hlavní postavou knihy Zelené pahorky africké je samotný Ernest Hemingway, který vystupuje v první osobě jako vypravěč. Zaměřuje se především na jeho osobní zážitky, myšlenky a pocity během jeho cesty po Tanganice. Hemingway je vášnivý lovec a milovník přírody, což se odráží v jeho pohledu na africkou krajinu a zvířata. Další důležitou postavou v knize je Hemingwayův společník a přítel, Nick Adams, který se vyskytuje i v několika jiných Hemingwayových dílech. V tomto případě funguje jako mentor, lovec a společník, se kterým autor sdílí své zkušenosti z lovu a životních úvah.

Odkazy

Literatura

• HEMINGWAY, Ernest. Zelené pahorky africké. 6. Odeon, 2014. ISBN 978-80-207-1588-3.