Přeskočit na obsah

Wikipedista:VeronikaSef/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hotel Central

[editovat | editovat zdroj]
Celkový pohled na hotel Central z Hybernské ulice.

Hotel Central je významná secesní budova v Praze v Hybernské ulici s č. p. 1001/10. Stavba byla postavena roku 1901 podle návrhu rakouského architekta Friedricha Ohmanna.[1] V prostorách hotelu působil populární kabaret Červená sedma či Městská divadla pražská.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1898 koupil stavitel a architekt Quido Bělský staveniště se starými budovami, pozdější stavební parcelu pro hotel Central.[2] Návrh stavby vytvořil téhož roku rakouský architekt Friedrich Ohmann. Ohmann měl v té době již za sebou navržení první ryze secesní budovy v Praze, ve 30. letech 20. století zbouranou budovu České průmyslové banky s kavárnou Corso z let 1897-1898.[3] Hotel Central se tak stal v pořadí druhou pražskou secesní stavbou.

Hotel Central-detailní pohled na horní část budovy směrem z Hybernské ulice; pozlacená jména Q. Bělský a F. Ohmann

Po Ohmannově odchodu do Vídně roku 1897, kde přijal pozici architekta císařského paláce Hofburgu, dokončili jeho návrh hotelu Central jeho dva žáci z Uměleckoprůmyslové školy Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer.[4] Stavební povolení získal projekt v červnu 1899.[2] V listopadu 1901 se zahájil provoz hotelu, vybavení a vnitřní výzdoba se ale dokončovaly ještě dlouho poté.[5] Hotel Central se stal záhy významným střediskem společenského dění. Dokazuje to například hostina uspořádaná v prostorách hotelu na počest francouzského sochaře Augusta Rodina během jeho návštěvy v Praze v roce 1902.[6]

V prostorách hotelu se nacházel secesní sál, ve kterém mezi lety 1918-1921 působil populární kabaret Červená sedma, vedený Jiřím Červeným a Eduardem Bassem.[7] Roku 1924 byl divadelní sál přestavěn na kino.[5]

V roce 1927 hotel Central koupila Nemocenská pokladna veřejných zaměstnanců a využívala jej jako kancelářskou budovu. S tím souvisely také přestavby v zadní části domu, kde byly přistavěny prostory pro kanceláře.[5] Přistavěná kancelářská budova se zde nacházela až do roku 2003, kdy byla kvůli havarijnímu stavu stržena.[8]

Největší přestavby zaznamenal hotel Central v roce 1929 podle návrhu architekta Petra Kropáčka. Přestavba byla vedena k potřebám biografu a Městského komorního divadla. Výraznou proměnou tehdy prošel divadelní sál, který vlivem přestavby ztratil svůj secesní ráz. Po přestavbě získal sál kapacitu přes 600 míst.[5]

Od roku 1929 až do svého zániku v roce 1976 účinkovalo v divadelním sále hotelu Central Městské komorní divadlo (jinak také jen Komorní divadlo), jež se stalo druhou scénou nově vzniklých Městských divadel pražských. Svou činnost ukončilo Komorní divadlo v roce 1976 pod záminkou špatné technické situace a nutné rekonstrukce budovy. Pravděpodobněji došlo k zániku Komorního divadla ale z politických důvodů, neboť s divadlem byli spojováni lidé nepohodlní pro tehdejší politický režim.

Pohled na středovou část hotelu Central se zlatým nápisem.

[5]

V roce 1989 objekt vlastnilo Ministerstvo vnitra, krátce poté přešel hotel do vlastnictví nadace Pro Thalia, která se jej snažila zrekonstruovat a opět zaktivizovat divadelní sál.[2] Kvůli vysoké finanční náročnosti rekonstrukce musela ale nadace dům prodat.[5]

Následujícím vlastníkem budovy hotelu Central se stala zahraniční firma, která na konci 90. let zahájila další přestavbu a v roce 2004 obnovila provoz hotelu.[5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Hotel Central je významným představitelem pražské secese. Jeho fasáda má nazelenalou barvu doplněnou plastickým štukovým, typicky secesním dekorem, jenž nese vegetativní motivy keřů a květin, mimo jiné naznačuje symboliku stromu života. Dekor je doplněn o zlaté akcenty, což poukazuje na Ohmannovu inspiraci z Vídně.[6][9] V horní části fasády je možné zpozorovat zlatým písmem napsané jméno stavitele Quida Bělského a architekta Friedricha Ohmanna.

Na výzdobě divadelního sálu se podíleli malíři Karel Špillar, jehož nástěnná malba na čelní stěně sálu nad pódiem znázorňovala tanec rusalek, a Jan Preisler, jenž byl autorem malby Faun svádí dryádu na stěně nad vstupním schodištěm. Po radikální rekonstrukci v letech 1929-1930 se ale nástěnné malby nedochovaly.[2] Od roku 2004, kdy zahraniční firma obnovila provoz hotelu, slouží bývalý divadelní sál k jídelním a konferenčním účelům.[5]

Okolí

[editovat | editovat zdroj]

Budova hotelu Central s č. p. 1001/10 se nachází v Hybernské ulici v Praze na Novém Městě nedaleko náměstí Republiky. Sousední budova č. p. 1000/11 byla vybudována podle plánů Josefa Blechy jako nájemní a kancelářský dům, budova č. p. 1002/11 je pak neoklasicistní adaptací a nástavbou původního barokního paláce spojovaného s rody Vršovců, Valdštejnů, Straků a Vrtbů.[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Bedřich Ohmann. www.archiweb.cz [online]. Archiweb [cit. 2019-3-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 527-529. 
  3. ↑ VLČEK, Tomáš. Praha 1900. Praha: Panorama, 1986. 248 s. ISBN 11-098-86. S. 104. 
  4. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Stavby a architekti pohledem Zdeňka Lukeše. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 244 s. ISBN 978-80-7422-221-4. S. 159, 169. 
  5. ↑ a b c d e f g h BLÁHA, Jiří. Databáze divadel: Komorní divadlo Praha. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2019-3-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b WITTLICH, Petr; MALÝ, Jan. Secesní Prahou. Praha: Karolinum, 2005. 131 s. ISBN 80-246-0847-2. S. 16, 48, 49. 
  7. ↑ JANOVSKÝ, Alexandr a kolektiv. Praha: Průvodce historickou částí města. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, 1996. 148 s. S. 112, 113. 
  8. ↑ BIEGEL, Richard. Rekonstrukce a přestavba hotelu Central v Hybernské ulici na Novém Městě. Věstník Klubu Za starou Prahu [online]. 2003-3 [cit. 2019-3-31]. Dostupné online. 
  9. ↑ Památkový katalog: hotel Central. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-3-31]. Dostupné online. 

Použitá literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv. Umělecké památky Prahy. Praha: Academia, 1998. 839 s. ISBN 80-200-0627-3. S. 527-529.
  2. VLČEK, Tomáš. Praha 1900. Praha: Panorama, 1986. 248 s. ISBN 11-098-86. S. 104.
  3. LUKEŠ, Zdeněk. Stavby a architekti pohledem Zdeňka Lukeše. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 244 s. ISBN 978-80-7422-221-4. S. 159, 169.
  4. JANOVSKÝ, Alexandr a kolektiv. Praha: Průvodce historickou částí města. Praha: Dopravní podnik hl. m. Prahy, 1996. 144 s. S. 112, 113
  5. WITTLICH, Petr; MALÝ, Jan. Secesní Prahou. Praha: Karolinum, 2005. 131 s. ISBN 80-246-0847-2. S. 16, 48, 49.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:VeronikaSef/Pískoviště&oldid=21860776“