Wikipedista:Tomáš Hurych

JAN HUGO MAREK (SKLADATEL, HUDEBNÍK)

ZÁKLAD

Jan Marek, jméno podle křestního záznamu Jean Hugo Marec (13. únor 1768, –asi 27.6.1834, Čelákovice) byl francouzský hudební teoretik a skladatel. Je uznáván jako geniální myslitel, hudebník-vědec.

MLÁDÍ

Jan Hugo Marek
Rodné jméno	Jean Hugo Marec
Narození	13. únor 1768 Digne-les-Bains
Úmrtí	27. červen 1834 Čelákovice
Bydliště	Digne-les-Bains, Brandýs nad Labem
Národnost	Francouz
Povolání	skladatel, hudebník
Choť	Jiřina Marková (Kučerová), (1776-1811)
Rodiče	Jean Pierre Louis Marec (1734-1790) Élise Marec (Dubois) (1744-1786)
Příbuzní	Pierre Marec (brart,1764-?) Clara Marec (sestra, 1768-1779) Louis Marec (bratr, 1771-1771)
Citát
„poznámkou to jen začíná, aoi“
Chybí svobodný obrázek.

Jan se narodil společně s jeho sestrou Clarou a vyrůstali v celkem bohaté rodině. Jeho dětství prožil v krajinách vesnice Digne-les-Bains kde se svojí sestrou a bratrem proháněly celé dny po lesích a pořádali hony na zvěř. Jan chodil do obecné školy kde se učil číst, psát a počítat. Již v ranném věku projevoval známky inteligence a nadání pro hudební rytmus.

Když se svou sestrou Clarou a bratrem Pierrem pořádali jeden ze svých obvyklých honů za zvěří, Clara vylezla na strom a ulomila se s ní větev a na následky zranění ve věku 11 let zemřela. Tato událost Jana velmi poznamenala a začal psát básně o své sestře.

Rok po této události nastoupil ve věku 15 let na hudební školu vedenou Marie Claire louise, která se vyznačovala hrou na flétnu a housle. Jan si okamžitě zamiloval flétnu a po necelém roce hrál stejně dobře jako jeho učitelka a v 17 letech napsal jeho první píseň o jeho sestře: Étoile dans le cie (hvězda na nebi).

Byl poté natolik sebevědomý a hrál již lépe, než jeho učitelka odešel z hudební školy a začal se věnovat hudbě naplno, hrál pro šlechtice z blízkého okolí.

Když mu bylo 18 let zemřela mu matka na tyfus a přestal se na čas věnovat hře na flétnu, jelikož právě matka ho velmi podporovala. Začal se tedy věnovat básním a hře na nástroj cembalo u kterého si všiml že zvuk je vlnění vzduchu. Těsně po smrti matky mu odjel do Holandska starší bratr Pierre a zůstal tak na světe pouze se svým otcem Jeanem.        

OTEC  

Narodil se do šlechtické rodiny společně se svými dvěma bratry a ve věku 17 let odjel do Toskánska k velkovévodovy Petrovi Leopoldovi I.  

Kde se vypracoval až na Hradního Lékaře, vévoda si ho velmi oblíbil kvůli jeho skvělým lékařským metodám. Poté co Jean odjížděl zpátky do Francie do Digne-les-Bains vévoda byl smutný že takový dobrý lékař odešel.

Jel tedy zpět do své vlasti, kde se staral o své skromné panství a našel si ženu Élise Dubois (za svobodna). Jan byl svým otcem velmi podporován a Jan ho měl za velký vzor. Zemřel v roce 1790 na gilotině za doby Francouzské revoluce.

RODINA

Poté co Jean Pierre Louis Marec přijel zpět do Francie oženil se s Élise Dubois. Měl s ní dohromady 4 potomky:

Pierre byl prvorozený syn poté dvojčata Clara a Jean a nakonec nejmladší syn Louis.

Louis Marec, umřel 3 dny po porodu na infekci. (1771-1771)

Clara Marec, zemřela na následky zranění z pádu ze stromu. (1768-1779)

Pierre Marec, odjel do Holandska a nejsou o něm žádné bližší informace. (1764-?)

Jan Marek, dožil se jako jediný vysokého věku. (1768-1834) 

zbytek rodiny:

Élise Marec, zemřela na tyfus. (1744-1786) 

Jiřina Marková, podlomil se pod ní led. (1776-1811) 

PŘESÍDLENÍ DO ČESKA

Když roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, čekala Jana jakožto šlechtice poprava. Aby zachoval svůj život, požádal toskánského velkovévodu Ferdinanda III. o azyl. Jelikož jeho otec býval dvorním lékařem u toskánského velkovévody Leopolda Petra I., bylo jeho žádosti vyhověno.

Při svém pobytu ve Florencii si získal náklonnost velkovévody svým filozofickým myšlením a hrou na hudební nástroje, pohledem na svět. Vévoda byl velmi překvapen jeho hudbou a jeho výzkumem o hudbě. Ve Florencii se Jan setkal s Leonardem da Vincim, ovšem posmrtně. Jeho pobývání ve Florencii však nemělo dlouhého trvání.

Potom co Napoleon vtrhnul do Toskánska se Jan Marek opět ocitl bez domova, ale díky jeho vztahům s Ferdinandem III. Ho vévoda ubytoval na jednom ze svých panství v Čechách v Brandýse nad Labem, přitom co byl nucen odejít do exilu z Toskánska.

Po usídlení v Čechách si nechal úředně změnit jméno jen na Jana Marka, aby svým francouzským jménem nevyvolával francouzskou revoluci u nás v Česku.  

POBYT V POLABÍ

Poté co přišel do Česka bylo mu 25 let byl Jan Marek přejmenován usadil se na panství na zámku v Brandýse nad Labem, kde vládl rod Pernštejnů, zde se mohl naplno věnovat České kultuře a studium hudby a krásám Polabí. Napsal zde knihu Simplicitas mundi et multiplicitas animi. Kterou psal 4 roky on sám ručně a byla vydána v latinském jazyce, ale neměla moc úspěch, jelikož málo lidí umělo latinsky, a proto se moc kusů nedochovalo.

Dále se také věnoval hře na cembalo, na kterém prováděl své výzkumy o hudbě, o kterých píše dále v knize. Hodně se inspiroval krásami Polabí a velmi často jezdil podél Labe do tvrze Čelákovice kde byl velmi oblíbený mezi prostým lidem, jelikož hrál po hospodách. Po několika letech se naučil plynně Česky skládal tedy i české písně ale dochovala se pouze jedna píseň o jeho vlasti: Kde Francie má. První část písně se zpívá ve francouzštině a druhá část písně se zpívá v češtině.

Chodil do kostela v Čelákovicích, kam dojížděl společně se svým přítelem ze zámku na nedělní mše společně s chudým lidem. Byl zde velmi spokojený a trávil hodně času v místních lesech obzvlášť v místech okolo Čelákovic kde pořádal každý rok hon na počest své rodiny. Dále chodil po lesech, aby nabral inspiraci pro jeho písně.

Zde také potkal prostou dívku Jiřinu Kučerovou, se kterou později oženil, ale neměli spolu žádné potomky. Jiřina mu zemřela v zimním období neznámo, kdy přesně, jelikož se pod ní prolomil led. Jan byl opět velmi zdrcen z této události. Zbytek života byl velmi zahořklý.  

SMRT

Jan Marek byl ke konci svého života velmi zahořklý a neměl moc kontakt se svými blízkými celé dny trávil v lesích. Přestal dokonce pořádat hony na zvěř a jeho výzkum upadl.

Jednoho dne ke konci června roku 1834 se šel projít do Čelákovických lesů a již ho nikdy nikdo neviděl. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale má se za to, že spadl do mokřad či zemřel na dehydrataci z a z vysokých teplot.

Jan Marek je zcela opomíjená postava, o které ani mnoho lidí neví.

DÍLO

Ví se, že hrál na flétnu, cembalo a příležitostně na trubku. Bohužel se většina jeho díla nezachovala, své skladby totiž většinou ani nezapisoval, protože spíš si skladby pamatoval, než je zapisoval, jelikož jeho skladby byli občas velmi zvláštní a byli o odsuzovány až po jeho smrti byla jeho hudba oceněna malou skupinou lidí.

V hudbě se nebál používat progresivní metody jako jsou například: Využití hluku do svých skladeb, aby vyvolával u diváků větší dramatičnost a uvedení diváka do dané situace, nebo speciálně zkomponované skladby pro lepší usínání a hezké sny.

Přemýšlel o hudbě vědecky, poznamenal, že zvuk je vlnění vzduchu, má frekvenci a intenzitu, také se zvuk liší podle toho, čím je vyluzován.

Je autorem knihy Simplicitas mundi et multiplicitas animi česky: Jednoduchost vesmíru a spletitost mysli, popisuje v ní ztrátu, svoje dětství, těžkou úlohu geniálních lidí ve společnosti, přemýšlí v ní o hudbě jako vědě, a zamýšlí se nad tím, jestli svůj život zasvětil správně.

Bohužel ani jeho kniha se nedochovala v celku a zbyly jen určité útržky. Tyto útržky byli nalezeny v kostele v Čelákovicích v roce 1927. Při rekonstrukci zvonu byli nalezeny útržky papíru za starými trámy, který museli být vyměněny. Tyto útržky si můžete prohlédnout v městském muzeu Čelákovice, ale nachází se zde pouze pár útržků této knihy, jelikož zbytek nálezu byl odevzdán muzeu Jana Marca ve Francii v Digne-les-Bains.

Napsal také píseň o své zesnulé sestře Clare  Étoile dans le ciel (hvězda na obloze), kterou napsal v 17 letech a hraje se převážně na flétnu.  

Zdroje  

Simplicitas mundi et multiplicitas animi

Národní Francouzský literární ústav  

Národní Český literární ústav

Čelákovické muzeum