Wikipedista:Tereza Šamšulová/Pískoviště
Mentoring v učitelství[editovat | editovat zdroj]
Za mentoring můžeme považovat za kolegiální spolupráci, při níž jde o podporu zkušenějšího učitele učiteli méně zkušenému. Mohou, ale nastat případy půjde o pomoc učitele služebně mladšího a zkušenějšího staršímu kolegovi[1] například v odvětví ICT. Jedná se o záměrný vztah, primárně mezi dvěma osobami, který je založen na dobrovolnosti, důvěře, pomoci a nehodnotícím přístupu. Takovýto vztah klade požadavky na nejen na dvě osoby, které se mentoringu účastní, ale také na prostředí, kde osoby pracují.
Cíle mentoringu[editovat | editovat zdroj]
Cílem mentoringu je zvyšovat efektivitu a pracovní kompetence, které umožní učiteli dobře vykonávat práci a stát se profesionálem, poskytovat rady, informace a osobní podporu.[1] Mentoring patří mezi efektivní formy profesního rozvoje učitelů[2], především tím, že dokáže reagovat na současné trendy v dalším vzdělávání učitelů.
Jonson vidí následující cíle pouze ve vztahu k začínajícím učitelům[3]
- kompetence – znalosti a dovednosti pro efektivní výuku
- sebedůvěra – sebedůvěra a vlastní odpovědnost
- sebeřízení – iniciativa rozvoje,
- profesionalita – učitelská dovednost.
Kdo tvoří mentoring[editovat | editovat zdroj]
Mentorovaný – Začínající učitel[editovat | editovat zdroj]
Jako začínajícího učitele je možno označit učitele v prvním školním roce jeho pedagogického působení[4]. Začínajícího učitele je možno definovat i jako jedince, který má příslušné vysokoškolské vzdělání, ale chybí mu pedagogická zkušenost[5]. Pedagogický slovník uvádí: „rozmezí jak stanovit začínajícího učitele je obtížné, je ovlivněno typem školy, individuálními zkušenostmi, aprobací, apod.“[6]. V zahraniční literatuře se velmi často setkáváme s pojmem mentee či protégé.
Mentor – Uvádějící učitel[editovat | editovat zdroj]
Uvádějící učitel je „osoba uvádějící do znalosti oboru prostřednictvím reálných situací, provádějící supervizi. Užívá se nyní hlavně v moderním řízení organizací se snahou vytvářet určité formalizované struktury pro neformální předávání zkušeností a znalostí staršími zaměstnanci mladším, a to i ve školství. Ve školním prostředí se v případech, kdy mentor pracuje se začínajícími učiteli, dá hovořit i o uvádějícím učiteli[7]. V zahraniční literatuře se setkáváme s pojmem mentor.
Škola[editovat | editovat zdroj]
Obecným cílem mentoringu je vytvářet „dobré, učící se školy“[7], které budou podporovat rozvoj jednotlivých učitelů v různých fázích jejich kariérního růstu, ale také rozvoj škol jako takových.
Mentorský vztah[editovat | editovat zdroj]
Mentorský vztah není jednorázový akt, ale probíhá v delším časovém úseku, který prochází v čase několika fázemi[8].
- iniciace (počáteční budování důvěry)
- kultivace (osvojování si nových dovedností a dosahování žádoucí úrovně profesní kompetence)
- separace (mentor při vědomí splnění své funkce se postupně vzdaluje svému svěřenci)
- nové vymezení vztahů (mentor a jeho svěřenec se stávají přáteli a kolegy a sdílejí společně zájem o co nejkvalitnějším výkon profese)
Mentorský vztah je chápán jako déle trvající, kontinuální proces pomoci, kdy je základem vztah založený na důvěře a respektu mezi mentorem a mentee.[8] Spolupráce je něco, na čem musí oba dva aktéři připraveni a schopni na ní spolupracovat.
Délka a fáze mentorského vztahu[editovat | editovat zdroj]
V mentoringu nejde o jednorázovou pomoc, jedná se o dynamický proces, který je svoji individuální délku trvání, kde záleží na konkrétním mentorském vztahu a délka se nedá dopředu předpovídat. Mentorský vztah může trvat nad rámec jednoho roku. Jonson[3] uvádí trvání mentorského vztahu až 5 let. S mentorským vztahem jsou svázány čtyři fáze[3]:
- iniciační – trvá obvykle v rozmezí půl roku až roku, v této fázi se buduje důvěra mezi mentorem a mentorovaným
- kultivační – trvá obvykle od dvou do pěti let, v této fází dochází k osvojení potřebných učitelských dovedností
- separační – mentor podporuje nezávislost a samostatnost mentorovaného
- redefinační – v této fázi se redefinuje vztah mezi mentorovaným a mentorem
Zkušenosti s mentoringem v českých školách[editovat | editovat zdroj]
V roce 1977 byla ministerstvem školství vydána vyhláška, která obsahovala paragraf, který se zabýval uváděním začínajících učitelů do praxe. V dnešní době bohužel tato povinnost není zahrnuta v zákoně, tudíž není povinná.
Do dnešní doby bylo v českém prostředí realizováno několik projektů, které projektů na podporu mentoringu ve školách, jako například Podpora učitelů ke zvyšování kvality pedagogické práce, Kurikulum G, EU peníze středním školám, Začít spolu.
- ↑ a b SYSLOVÁ, Zora. Profesní kompetence učitele mateřské školy. Praha: Grada, 2013. ISBN 9788024743097.
- ↑ DRAGO-SEVERSON, Ellie. Helping Teachers Learn. [s.l.]: [s.n.], 2004.
- ↑ a b c JONSON, Kathleen Feeney Jonson. Being an Effective Mentor: How to Help Beginning Teachers Succeed. 2008. vyd. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ ŠIMONÍK, Oldřich. Začínající učitel: některé pedagogické problémy začínajících učitelů. [s.l.]: [s.n.], 1994.
- ↑ POHLAHOVÁ, Libuše. První kroky učitele. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ Jan Průcha; Eliška Walterov; Jiří Mareš. Pedagogický slovník. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7178-029-4.
- ↑ a b POL, Milan; LAZAROVÁ, Bohumíra. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy. Řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-86106-07-1.
- ↑ a b LAZAROVÁ, Bohumíra. Mentoring jako forma kolegiální podpory a strategie dobré školy.. Pedagogika,. Dostupné online.