Wikipedista:TKlara/Pískoviště

Hänjǒ (korejsky: 해녀; doslova ženy moře), jsou ženské potápěčky v jihokorejské provincii Čedžu, jejichž živností je sběr růzdných druhů mekkýšů, mořských řas, a dalších mořských živočichů. Hänjǒ, známé pro svého nezávislého ducha a odhodlání, reprezentují semi-matriarchální rodinnou strukturu v Čedžu.

Aktivity

Tradičně se dívky na své hänjǒ povinnosti začínaly připravovat v jedenácti letech života. Z mělkých vod se postupně propracovávaly do větších hloubek. Právoplatnou hänjǒ se žena považovala po přibližně sedmi letech tréninku. Dnes mají nejstarší hänjǒ přes 80 let a potápějí se již více než 66 let.

Mezi nástroje hänjǒ patří neoprenová kombinéza, potápěčská maska, ploutve, rukavice, závaží na hrudník, plecí motyka s síť zavěšená na flotačním zařízení, do kterého žena ukládá své úlovky za daný den.

Jak dlouho ženy tráví čas ve vodě závisí na ročním období. Před rozšířením neoprenových kombinéz, když byly hänjǒ nuceny nosit bavlněné plavky, mohly zůstat ve vodě nejdéle na hodinu. Po hodině vylezly z vody a na 3-4 hodiny se sušily u ohně. Po této pauze znova skočily do vody a cyklus pokračoval. V létě však před přestávkou zůstávaly ve vodě až na 3 hodiny. S rozšířením neoprenů ženy zjistily, že můžou před pauzou zůstat ve vodě až na šest hodin, a to i v zimě.

S každým ponořením se hänjǒ potopí až do hloubky 20 metrů a můžou zadržet dech přes tři minuty. --cit.-- Jejich sklizně se skládají z mušlí, škeblí, chobotnic, ježovek, sumek, chaluh, mořských šneků, některých druhů hroznovic, ústřic, mořských slimákůa dalších. Potapěčky se musí potýkat s nebezpečím, jako jsou medúzy, špané počasí a žraloci.

Historie

Treadiční potápění provincie Čedžu sahá až do roku 434. Původně bylo potápění exkluzivně můžskou profesí s vyjímkami žen, které pracovaly po boku svých manželů. První zmínky o ženských potápečkách se v literatuře objevuje až v 17.století, kdy je monografie geografie Čedžu popisuje jako čamnjǒ (doslova "potápící se ženy").

Do 18.století potápěčky, v té době již bežně nazývané hänjǒ, svým počtem převyšovaly mužské potápěče. Pro tuto změnu existuje měkolik možných vysvětlení. Například to, že v 17.století zemřel značný počet mužů na moři kvůli válce nebo při nehodách při hlubokomořském potápění, čímž se potápění stalo ženskou prací. Dalším vysvětlením může být to, že ženy mývají obvykle více podkožního tuku a vyšší toleranci chladu, což je dělá vhodnějšími k práci v chladných vodách. Dokument z 18. století zaznamenává, že byly na prostý lid uvaleny daně ze sušených mušlí, čímž bylo mnoho žen donuceno potápět se ve studených vodách, když byly těhotné.