Wikipedista:Svenkaj/Pískoviště2

Historie

Josef Navrátil: Adršpašské vodopády (muž s hůlkou a v mlynářské čepici údajně Václav Michalovic)

Předchůdci domu

Na pozemku dnešního Vávrova domu a v okolí již od 13. století bydleli rybáři, lazebníci nebo lázeňští a také mlynáři. Ve středověku zde byly tůně a jejich voda se používala pro lázně sv. Klimenta. Stavení, které zde bylo již ve 14. století, patřilo rybáři Naxtanovi.^[zdroj?] Majitelé se často střídali a v polovině 16. století domek připadl novoměstské obci. Po velkém požáru v roce 1689 objekt z větší části lehl popelem. Předpokládá se, že tato budova byla dřevěná, zachovaly se sklepní renesanční zdi s pozdější barokní klenbou.

Stávající budova

Jan Minařík: Nové mlýny (Vávrův dům vlevo od věže, napůl zakrytý dřevěnou budovou na pilotech, 1907)

Společně s rekonstrukcí Nových mlýnů na řece, které také patřily Novému Městu pražskému, byla v letech 1689–1690 znovu postavena i obytná budova po dnešním čp. 1239/II, která patřila k inventáři mlýnů. V této podobě se objekt v zásadě dochoval.

V první polovině 18. století začalo město mlýny dlouhodobě pronajímat. V roce 1750 získal Nový mlýn poblíž kostela sv. Klimenta spolu s obytnou budovou mlynář František Klika. Po jeho smrti zdědila mlýn vdova a její potomci. V roce 1788 zakoupila mlýn Josefa Vorlová „k ruce“ svého nezletilého syna (patrně z prvního manželství) Václava Michalovice.

Rodina Michaloviců

V roce 1788 mlýn převzal Václav Michalovic (*1768), který jej i s obydlím roku 1800 definitivně vykoupil z majetku Nového Města. Jeho syn Václav Michalovic (1798–1873) navštěvoval stolní společnost Nimrodi ve staroměstském pivovaru U Kléblatů, jejímiž členy byli mezi jinými Josef Jungmann a malíř Josef Navrátil, u kterého si Mitrovic v roce 1847 výzdobu domu objednal.

V rodině Michaloviců zůstal dům do konce 80. let 19. století, kdy jej koupil JUDr. Václav Cicvárek.

Rodina Vávrů

Od roku 1890 je v soupisu pražských obyvatel tento dům uváděn jako bydliště pekařského mistra Zdeňka Vávry a jeho manželky Marie, rozené Labutkové. Zpráva o převodu nemovitosti na manžele Vávrovy pochází až z počátku roku 1900. Noví majitelé zakoupili dům od JUDr. Václava Cicvárka za 45 000 zlatých.

V majetku rodiny Vávrů až do roku 1948, kdy byl znárodněn a předán OPBH. Rodina majitelů žila v domě ještě v 70. letech 20. století.

Mlýny na řece vzaly za své při její regulaci. Vávrův dům a především jeho malířská výzdoba, pro kterou byl prohlášen za památku I. kategorie, zůstal v pražské památkové rezervaci.

Výzdoba (malby Josefa Navrátila)

Výzdoba nástěnnými malbami prakticky v celém domě byla provedena roku 1847 malířem a dekoratérem Josefem Navrátilem na objednávku bohatého mlynáře a měšťana Václava Michalovice, který byl umělcovým přítelem, milovníkem umění, sběratelem a Navrátilovým spolustolovníkem v dávno již zrušeném pivovaře U Kléblatů. Původní malby se v úplnosti dochovaly, kromě několika fragmentů, ve třech saloncích v 1. patře objektu.

Vávrův dům se svými Navrátilovskými interiéry, podobně jako zámek v Zákupech, Liběchově nebo v Jirnech, patří ke skvostům dekorativního umění poloviny 19. století.

Zajímavosti

Osobnost zadavatele výzdoby Vávrova domu je připomenuta na Navrátilových malbách v tzv. Alpském pokoji

• Malíř vyobrazil monogram Václava Michalovice (WM) na malbě švýcarského Altdorfu, na pytli s moukou.
• Václav Michalovic má být vyobrazen jako jeden z výletníků před adršpašským vodopádem (muž s hůlkou za zády).