Wikipedista:Strivo/Pískoviště 5
| Lahti L-39 | |
|---|---|
.jpg) | |
| Typ | protitankový kanón automatický kanón |
| Místo původu |  |
| Historie služby | |
| Používána | 1939-1986 |
| Války | |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Aimo Johannes Lahti |
| Výrobce | Valtion Kivääritehdas (VKT) |
| Výroba | 1939–1944 |
| Vyrobeno kusů | 1 906 |
| Varianty | L-39/44 (proti letadlům) |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 49,5 kg |
| Délka | 2 200 mm |
| Délka hlavně | 1 300 mm |
| Obsluha | 2-3 |
| Typ náboje | 20×138mmB |
| Princip střelby | odběr prachových plynů |
| Kadence | 15-30 ran/min. |
| Úsťová rychlost | 800 m/s |
| Maximální dostřel | 6,5 km |
| Zásobování municí | schránkový zásobník 10 ran, 15 (protiletecká verze) |
| Hledí | otevřená |
Lahti L-39 byla finská protitanková zbraň, která bývá často nesprávně řazena mezi protitankové pušky, fakticky vzhledem k ráži se jedná o kanón. Zbraň si u finských vojáků vysloužila přezdívku "Norsupyssy" tedy puška na slony.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Od začátku 30 let se Finsko zabývalo myšlenkou vývoje vlastní protitankové zbraně pro pěchotu. Armáda preferovala vývoj kulometu v ráži 13,2 mm který by plnil funkci jak protiletecké tak protitankové zbraně, naopak Aimo Lahti preferoval zbraň v ráži 20 mm, která by měla lepší průbojnost. Zbrojovka VKT vyrobila do začátku zimní války 6 prototypů kulometů L-35/6 v ráži 13,2 mm × 118 B a jen 2 kusy prototypů zbraní Lahti L-39 v ráži 20 mm × 113. V průběhu bojů se ukázalo že kulomety nejsou spolehlivé a ráže 13,2 nemá dostatečnou průbojnost. Výroba Lahti L-39 na náboj 20×138mmB se rozběhla až po skončení Zimní války.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Zbraň funguje na principu odběru prachových plynů z vývrtu hlavně, které jsou zhruba v polovině délky hlavně odváděny plynovým kanálkem pod hlavní na plynový píst. Uzamčení závěru provádí vertikálně posuvný blok, umístěný nad závorníkem. K uzamčení dochází zvednutím bloku pomocí nosiče závorníku do vybrání v pouzdře závěru. Vzhledem k použití velmi silné napínací zpruhy nebylo možné natáhnout závěr běžnou napínací pákou a proto k napínání závěru byl použit Klikový mechanismus. hlaveň je v přední části opatřena dřevěným pláštěm, který brání popálení při přenášení zbraně. hlaveň je zakončena výkonnou úsťovou brzdou s 5 otvory v řadě na každé straně. Prázdné nábojnice jsou vyhazovány na spodní straně zbraně. Po každém výstřelu zůstává závěr zachycen v zadní pozici, pro rychlejší chlazení zbraně. Pro opětovné vypuštění závěru slouží stiskátko v přední části rukojeti. lučík přechází v masivní kryt prstů bránící zranění vyhozenou nábojnicí. Zbraň je vybavena sklopnou dvojnožkou s hroty pro střelbu z pevné půdy a ližinami pro střelbu z měkkého podkladu nebo na sněhu. schránkový zásobník na 10 nábojů je umístěn shora a mířidla jsou na levé straně zbraně. Pouzdro závěru přechází v polstrovanou botku a je opatřené dřevěnou lícnicí.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]V průběhu roku 1944 bylo 325 zbraní přestavěno na L-39/44, automatickou verzi proti letadlům. Úprava zahrnovala instalaci protiletadlových mířidel a nahrazení zápalníku fixním, který tak umožnoval automatickou střelbu z otevřeného závěru. Takto upravené zbraně neměly vzhledem k velkému namáhání součástí velkou životnost a od jejich používaní bylo proto po skončení Pokračovací války upuštěno.