Wikipedista:Strivo/Pískoviště 5
| Lahti L-39 | |
|---|---|
.jpg) | |
| Typ | protitankový kanón automatický kanón |
| Místo původu |  |
| Historie služby | |
| Války | |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Aimo Johannes Lahti |
| Výrobce | Valtion Kivääritehdas (VKT) |
| Výroba | 1939–1944 |
| Vyrobeno kusů | 1,906 |
| Varianty | L-39/44 (proti letadlům) |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 49,5 kg |
| Délka | 2,200 mm |
| Délka hlavně | 1,300 mm |
| Obsluha | 2-3 |
| Typ náboje | 20×138mmB |
| Princip střelby | odběr prachových plynů |
| Kadence | 15-30 ran/min. |
| Maximální dostřel | 6,5 km |
| Zásobování municí | 10 ran, schránkový zásobník |
Lahti L-39 byla finská protitanková zbraň. bývá řazena mezi protitankové pušky, fakticky vzhledem k ráži se jedná o kanón. zbraň si u vojáků vysloužila přezdívku "Norsupyssy" tedy puška na slony.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V průběhu zimní válka bylo dokončeno jen několik kusů
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zbraň funguje na principu odběru prachových plynů z vývrtu hlavně, které jsou zhruba v polovině délky hlavně odváděny plynovým kanálkem na píst. Uzamčení závěru provádí vertikálně posuvný blok, umístěný nad závorníkem. K uzamčení dochází zvednutím bloku pomocí nosiče závorníku do vybrání v pouzdře závěru. k napínání závěru byl použit Klikový mechanismus. hlaveň je v přední části opatřena dřevěným pláštěm, který brání popálení při přenášení zbraně. Vystřelené nábojnice jsou vyhazovány na spodní straně zbraně. Po každém výstřelu zůstává závěr zachycen v zadní pozici, pro rychlejší chlazení zbraně. Pro opětovné vypuštění závěru, slouží stiskátko v přední části Rukojeťi. lučík přechází v masivní kryt prstů bránící zranění vyhozenou nábojnicí. ubraň je vybavena dvojnožkou s hroty pro střelbu z pevné půdy a lyžinami pro střelbu
Varianty[editovat | editovat zdroj]
L-39/44 automatická verze proti letadlům