Wikipedista:Simčák/Pískoviště

Česká Diakonie

Česká Diakonie je název organizace, která vznikla na počátku 20. století jako výsledek touhy členů protestantských církví uplatnit sociální cítění a pomáhat nemocným a chudým po vzoru německé evangelické církve a její Diakonie, která měla i v Čechách svoji pobočku, a také po vzoru katolických charitativních zařízení. Na její činnost navázala v r. 1989 obnovená diakonická práce Diakonie Českobratrské církve evangelické. Slovo „diakonie“ pochází z řečtiny a v překladu znamená „služba“ – sloužit, posluhovat při stolu, obecně sloužit, starat se o někoho, pomáhat. Již v počátku rané církve byl ustanoven úřad „diakonů“, kteří vykonávali službu sociální, správní, liturgickou. (Skutky apoštolů 6,1- 6 )

V českých zemích jsou počátky diakonické činnosti datovány do poloviny 19.století. První zájem o tuto činnost projevila Marie Karafiátová (sestra Jana Karafiáta, spisovatele Broučků). Odešla do známého diakonického centra v německém Kaiserswerthu, jehož nemocnice se stala vzorovým příkladem diakonické služby. Tam získávala potřebné zkušenosti pro založení České Diakonie. Po třech letech služby ještě v Německu umírá, ale touha českého národa po diakonické službě pokračovala. Do Kaiserswerthu jezdily „na zkušenou“ další děvčata z Čech.

Česká Diakonie vznikla jako mezidenominační spolek, který byl potvrzen úředně podle spolkového zákona 26. října 1903.

Stejného dne se sešel přípravný výbor pro ustanovení České Diakonie. Byly vypracovány zásady podle spolkového zákona, 14.12.1903 schváleny a potvrzeny. Podle stanov bylo celé jméno spolku: „Česká Diakonie, spolek evanjelický pro ošetřování nemocných a chudých“ s cílem sloužit nemocným a chudým pomocí diakonek. Díky nastupující hospodářské krizi se nepodařilo zřídit plánované mateřské centrum, kde měl být zřízen útulek a nemocnice. Po okupaci nacisty v roce 1939 se Česká Diakonie musela včlenit do Ústředí sociální a zdravotní péče, které zastřešovalo všechny sociální organizace. Po skončení války v roce 1945 převzala správu nad čtyřmi tehdy Němci zabranými sanatorii, dostala nemocnici Praze, spravovala dětskou ozdravovnu, otevřela dívčí internát pro ošetřovatelský dorost. Vše se slibně vyvíjelo do kritického roku 1952, kdy musela Diakonie nuceně předat majetek v rámci zrušení všech spolků ve státě. Až 10. května 1989 v době rozpadající se totální moci komunistické strany došlo k obnovení diakonické práce, kdy byl komunistickou státní správou stanoven termín zřízení nové „Diakonie Českobratrské církve evangelické“.  Začala nová etapa diakonické činnosti, která stojí na základech tehdejšího spolku Česká Diakonie.  

Použitá literatura

Průvodce Diakonií a ČCE, základní informace, vydala Česká biblická společnost v roce 2015 Pomoc má mnoho tváří, čtvrtstoletí obnovené Diakonie, 2014, Praha, Diakonie Českobratrské církve evangelické