Přeskočit na obsah

Wikipedista:Ondřejnicaaa/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nábytek doby románské[editovat | editovat zdroj]

Materiál a konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Používalo se především dřevo, to se osekávalo širočinou. Vznikaly také první spárovky a používali se i kovové spojovací prvky. Jelikož z počátku nebylo vyspělých řemeslníků a dokonalejších nástrojů, byl nábytek hrubého stylu. Později však došlo k rozvoji, zdokonalení a specializaci řemesel. Díky tomu vznikly první spárovky, desky byly spojovány kovovými pásy, které plnily konstrukční funkci. Prvními spoji byly čepy a polodrážky, které se zpevňovali kovovými hřeby. Koncem doby románské již byly zhotovovány přesné konstrukce a kombinace čepů s hranatými kolíky. Co se povrchové úpravy týče, ten nejluxusnější nábytek byl opatřen včelím voskem. Běžný nábytek se nijak neošetřoval. Na nábytku nebylo užito čalounění.[1]

Zdobné prvky[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce se vyskytuje vrubořez, polychromie, kovaní či soustružení. S narůstající vzručností řemeslníků se objevilo i zdobení nábytku, to tvořily lineární vrubořezy, figurální řezby, malba bez perspektivy a ornamenty zejména stavební architektury jako byl motiv románského oblouku.[1]

Nábytek[editovat | editovat zdroj]

Úložný[editovat | editovat zdroj]

truhla - Byla v ranném středověku nejdůležitějším kusem nábytku a sloužila pro ukládání toho nejcenějšího.  Dvě formy, první truhly byly dlabány z jednoho kusu dřeva - monoxilu a desková. Ty byly vyráběny z prken pobitých železnými pláty a se sedlovým střechovým víkem. U deskových truhel se oběvují dva základní typy s čelními stojkami a s bočními stojkami. Byly vysoké, a to kvůli vlhkým podlahám. U obou typů se užívá spojů kolíkových, dřevěných hřebů či přeplátování. Začalo se používat pásové kování, které se z počátku používalo na připevnění víka. Později se taky ukázalo, že kovové pásy výrazně zpevňují konstrukci a to i při sesychání, proto se začali více užívat. Zdobeny byly lineárním vrubořezem na vysoké úrovni.[1][2]

Skříň - Skříně z počátku sloužily pro ukládání potravin, později v sakrálních stavbách pro ukládání kodexů a relikvií. Její princip jest odvozen od soudobé architektury, konkrétně hrázděného domu. Konstrukci tvoří čtyři hranoly, jako stojky. Ty jsou nahoře přeplátováním nebo dlaby spojeny se dvěma příčnými břevny. Ty přesahují obrys, proto byly často zdobně zakončeny zkosením. Tělo skříně bylo tvořeno deskami ze silných fošen na pero a drážku. Místo závěsů se používali dřevěné čepy, či kůže. Skříně, které sloužily zejména jako kostelní či klášterní mobiliář, byly bohatě zdobené polychromií s liturgickými výjevy.[1][2]

Lůžkový[editovat | editovat zdroj]

Již v raném středověku byla známá rámová postel pocházející z doby antické. Rám byl nesen čtyřmi sloupky, často soustruženými. Rošt tvořily napnuté řemeny nebo popruhy, později desky. Konstrukce byla spojená pomocí kolíků, později jednoduchými čepy. jako výplň byla použita  nenasákavá sláma s kože­šinami. Kvůli klimatickým  podmínkám zaalpských zemí, byla postel přizpůsobena do podoby polouzavřeného až uzavřeného prostoru a to zvýšením obou čel - později baldachýn. Z postele bylo možno vytvořit pro spaní uzavřený prostor, který se vytápěl vkládanými horkými kameny nebo měděnými ohřívadly s horkou vodou. Postel byla středem společenských událostí, kdy se kolem lůžka shromažďovali nejen rodinní příslušníci, ale i jejich přátelé (smrt i porod). Lůžkoviny tvořila vlněná deka a lněná plátna, polštáře byly plněné peřím, matrace slámou.[2]

V Románské době již byla také známá pohovka, Je to lůžko s nízkými sloupkovitými nohami a žlabkovým zdobením.[3]

Sedací[editovat | editovat zdroj]

Tvořili jej lavice a truhlová křesla, které byly inspirovány trůny. Oblíbenými byla kurulská křesla, které vlastnily ti nejvýznamnější. Prostý lid měl ve svých domácnostech lavice a stoličky se zadlabanými nohami. Lavice se užívaly taktéž ke spaní. U sakrálních staveb se často objevují lavice ve výklencích. Dalším typem sedacího nábytku byly skládací stoličky.[1]

Stolový[editovat | editovat zdroj]

Používali se malé jednoduché stolky, jejichž konstrukci tvořila stolová deska a podstava byla složena ze dvou vertikálních desek, které byly spojené trnoží. Podstava byla připevněna buď zapuštěnými svlaky po celé horní hraně, nebo hranolovými čepy na krajích desek. Větší stoly tvořila hrubá stolová deska, která byla položena na dřevěné kozy. Po skončení jídla se stůl rozebral a uložil ke zdi. Oba typy stolů byly rozebíratelné. Pevné stoly se objevily až v gotice.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. 
  2. a b c d LOSOS, Ludvík. Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování. První vydání. vyd. Praha: Grada 266 s. ISBN 978-80-247-3546-7. 
  3. Dějiny nábytkového umění. Příprava vydání F. Cimburek, Daniela Karasová. 1. vyd. vyd. Praha: ARGO 1 s. ISBN 978-80-85794-54-0, ISBN 978-80-7203-339-3.