Přeskočit na obsah

Wikipedista:NoJin/Pískoviště 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikipedista:NoJin/Pískoviště 3
Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Judl (9. srpna 1951 Plzeň – 12. února 1989 Praha)[1][2] byl český grafik, sochař, malíř a publicista.


Život

[editovat | editovat zdroj]

Stanislav Judl byl synem strojvedoucího a skladnice a měl mladší sestru Blanku (*1955). V Plzni patřil mezi první žáky Lidové školy umění, založené roku 1962.[3] V letech 1966-1970 absolvoval obor užité malby na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově a poté v letech 1970-1976 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální a figurální malby profesora Arnošta Paderlíka. Na AVU aktivně sportoval a věnoval se modernímu i historickému šermu. Byl členem spolku Regius a jeho aktivní zájem o středověk ho přivedl i k jízdě na koni. V Paderlíkově ateliéru se seznámil s Petrem Pavlíkem, Vladimírem Novákem, Václavem Bláhou a Michaelem Rittsteinem a později se účastnil jejich neoficiálních výstav. Blízký vztah měl také s Hedvikou Krejčovou a Paderlíkovým asistentem Rostislavem Novákem.[4] V letech 1976-1977 absolvoval základní vojenskou službu a roku 1977 získal podkrovní ateliér v Holandské ulici č. 16 ve Vršovicích.[1]

Absolvoval za normalizace, kdy mladé výtvarníky postihovaly zákazy a jako jediné výstavní prostory zbyly pouze neoficiální galerie, dvorky, pole, závodní kluby apod.[5] Judl byl solitér ze "ztracené" generační vrstvy, která nepatřila k žádnému z tehdejších sdružení (12/15, Tvrdohlaví), nestal se oficiálním umělcem ani členem undergroundu a vymykal se i z tzv. "šedé zóny".[6] Roku 1982 získal půlroční stipendium SČSVU a zúčastnil se výstavy k III. sjezdu SSM, ale zároveň od tohoto roku vystavoval v neoficiálních galeriích nebo náhradních prostorách (ÚMCH, Tenisové dvorce Sparty, chmelnice Mutějovice) a přispíval do samizdatových sborníků. Roku 1984 se zúčastnil projektu Josky Skalníka Minisalon a roku 1985 přispěl do sborníku Šedá cihla, který vydala Jazzová sekce.[1] V 80. letech se zabýval také ilustracemi (Jan Kašpar Jedna báseň!, Mladá fronta, 1988).[7]

Přestože nebyl věřící, pokoušel se prostřednictvím umění hledat Boha a smysl tvorby spatřoval v "zodpovídání základních otázek života člověka". Východiskem jeho prací je zcela osobní existenciální prožitek. Z jeho posledních obrazů je patrná krize jeho myšlení a konflikt poznání a smyslu i nedostupnost odpovědi na jeho tázání po absolutním. Jeho výpověď směřovala ke krajnosti, kterou překročil meze lidských možností.[5] Jak je patrné z jeho vlastních úvah o duchovní podstatě umění z roku 1989 ("umění nemohu hledat jinde, než v překračování zdejšího", "touha byla vždy nějak spojena s nezávislostí na prostředí a vnitřní svobodou nahlédnutelnou také jako oběť")[8], vnímal sám sebe jako outsidera a trápil se pro svou nezařaditelnost.[9] Jeho umělecký příběh je typickým příkladem existenciální beznaděje evropského intelektuála v závěru novověké periody, který se musí vyrovnávat se svými duchovními ambicemi bez opory náboženské víry a s hrůzou si uvědomuje, že bez ní neumí a nemůže žít.[10] V únoru 1989, během přípravy jeho autorské výstavy v Ústředním kulturním domě železničářů na Vinohradech, ukončil život sebevraždou. Retrospektivní autorská výstava Stanislava Judla se uskutečnila až roku 2009 v Klatovech.[11] Roku 2022 byla vystavena jeho díla z období 1980-1982 v Nové síni v Praze.[12]

Stanislav Judl byl od roku 1982 ženat s historičkou umění Marií Černou, později provdanou Klimešovou, se kterou měl dva syny (Tobiáš *1982, Jáchym, *1985).[13]

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Jako žák LŠU a střední uměleckoprůmyslové školy dobře zvládal malbu v duchu tehdejšího "krotkého modernismu" (Autoportrét, 1968). Pozoruhodná kopie obrazu Maří Magdaleny z roku 1970 je dokladem jeho zájmu o barokní spiritualitu. Na AVU i pod vlivem svého profesora maloval zpočátku řemeslně kultivovaná díla v duchu tzv. "krotké moderny" a jeho obrazy se prodávaly v tehdejších galeriích podniku Dílo. Z této tvorby se vymykají dvě expresivní a pochmurné malby na zadané školní téma Koncentrační tábor (1973). Judlovy rané obrazy z první poloviny 70. let jsou abstrahované kompozice krajin nebo zátiší, se zcela asketickou barevností a převahou odstínů šedi. Teprve ke konci studia se v jeho obrazech odráží existenciální trauma ve formě brutálně malovaných expresivních hlav a portrétů (Zvíře, 1976). Jedna z jeho absolventských prací, vystavená na Výstavě mladých v Mánesu (1976) měla být důvodem k předvolání na "kárný pohovor".[14]

Jeho diplomovou prací byl návrh monumentální betonové stěny pro tehdejší Palác kultury. Spolu s Rostislavem Novákem je autorem reliéfní stěny (1977) na Stadionu Evžena Rošického, instalované k mistrovství Evropy v lehké atletice v roce 1978.[15] Byla to jeho první oficiální zakázka, pojatá jako estetizující abstraktní geometrická struktura, po které následovala podobná dekorativní stěna pro železniční depo v Michli.[4] V 70. letech spolupracoval také s architektem Petrem Kovářem (Millenniální památník v Mladé Boleslavi, nerealizováno, modlitebna v Benešově), který až po Judlově smrti použil jeho sochu pro náhrobek Pavla Wonky.[14]

Koncem 70. let, ve snaze odpoutat se od úspěšně zvládnuté malířské manýry, maloval barevné obrazy inspirované dětským viděním (Šašek, 1979). Mohl v nich uvolnit svou imaginaci bez ohledu na oficiální mantinely a odpoutat se od politických i uměleckých problémů. Tematicky představovaly únik do relativní svobody. Vystavil je na své první autorské výstavě v Kostelci nad Černými lesy a na Výstavě mladých v Mánesu.[16]

Volnou tvorbu Stanislava Judla od počátku charakterizuje radikální nesmlouvavost. Během deseti let se jeho dílo rychle vyvíjelo k duchovnímu a tíživě skeptickému pohledu na svět, pochybnostem a nakonec vyústilo v záverečnou životní krizi.[17] Na rozdíl od svých vrstevníků, kteří na tlak normalizace reagovali sžíravou groteskní figurací, tíhl spíše k imaginativní tvorbě a meditativnímu surrealismu. Pracoval se symboly, nejčastěji jehlanem, který má základnu na Zemi a špičkou míří k nebesům. V jeho pojetí tak představuje cestu ze tmy ke světlu a od hmoty k duchovnu.[18]

Zastoupení ve sbírkách

[editovat | editovat zdroj]
  • Národní galerie Praha
  • Galerie hlavního města Prahy
  • GASK Kutná Hora (České muzeum výtvarných umění, Praha)
  • Muzeum umění Olomouc
  • Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Západočeská galerie v Plzni
  • Galerie výtvarného umění, Cheb

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Autorské

[editovat | editovat zdroj]
  • 1979 Stanislav Judl, Muzeum hrnčířství, Kostelec n. Č Lesy
  • 1982 Stanislav Judl: Obrazy, kresby, plastiky, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha
  • 1985 Stanislav Judl, Galerie pod podloubím, Olomouc
  • 1986 Stanislav Judl: Sochy a obrazy, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha
  • 1987 Stanislav Judl: Převážně obrazy, Atrium na Žižkově, Praha
  • 1989 Stanislav Judl: Obrazy a plastiky, Ústřední kulturní dům železničářů (ÚKDŽ), Praha
  • 2001 Stanislav Judl: 1951 - 1989, Výstavní síň „13“, Plzeň
  • 2006 Stanislav Judl: Obrazy, kresby, KD města Soběslav
  • 2009 Stanislav Judl, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy[18][11]
  • 2022 Stanislav Judl: Napjaté vztahy, Galerie Nová síň, Praha<[12]

Kolektivní (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1981 Kresba, grafika (Hájenka 1981), Hájenka ve Hvězdě, Praha
  • 1981 Táborské setkání, Bechyňská brána, Tábor
  • 1981 Stanislav Judl, Ivan Kafka, Muzeum hrnčířství, Kostelec nad Černými lesy
  • 1982 Práce architektů, malířů a sochařů, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha
  • 1982 Setkání, Tenisové dvorce TJ Sparta Praha, Praha
  • 1983 Člověk a svět. Mladá figurální tvorba, Oblastní galerie Liberec
  • 1983 Chmelnice, Mutějovice
  • 1984 Obraz a objekt, Bechyňská brána, Tábor
  • 1984 Možnosti dotyku (Stanislav Judl, Vladimír Merta, Václav Stratil, Miloš Šejn, Margit Titlová), Výstavní síň MKS Rokycany
  • 1987 Rockfest 87, Palác kultury, Praha
  • 1988 Prostor 3, Jan Steklík: Čára, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy
  • 1988 Přírůstky 1985-1987, Staroměstská radnice, Praha
  • 1988 Jeden starší - jeden mladší. Obrazy, sochy, realizace, Lidový dům, Praha
  • 1989/1990 Střední věk, Dům U Kamenného zvonu, Praha, Oblastní galerie výtvarného umění, Gottwaldov (Zlín), Budapest Galéria Kiállitóháza, Budapešť
  • 1991 Šedá cihla 78/1991, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, Dům umění, Opava
  • 1992-2003 Minisalon, Galerie Nová síň, Praha, Mons, Hollywood, Cincinnati, New York, Indianapolis, Rapids, Albuquerque, Chicago, Columbia, Nord Dartmouth, St. Petersburg, Fort Myers, Praha, Brusel, Jakarta, Ubud, Surabaja, Paris
  • 1992 Boštík... Zoubek: 20 let výtvarných výstav v Makru (1972 - 1992), Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha
  • 1992 České výtvarné umění 1960-1990, Středočeská galerie, Praha
  • 1992/1993 Přírůstky českého umění 20. století z let 1989-1992, Jízdárna Pražského hradu
  • 1993/1994 Příběhy bez konce, Princip série v českém výtvarném umění, Místodržitelský palác, Brno, Palác Kinských, Praha
  • 1995 České výtvarné umění XX. století ze sbírek Českého muzea výtvarných umění, Dům U Černé Matky Boží, Praha
  • 1996 V prostoru 20. století: České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna Praha, Praha
  • 1996/1997 Umění zastaveného času / Art when time stood still: Česká výtvarná scéna 1969-1985, Praha, Brno, Cheb
  • 1999 Přírůstky sbírek státních galerií z let 1990-1997, Jízdárna Pražského hradu, Praha
  • 2000 Dva konce století 1900 2000, Dům U Černé Matky Boží, Praha
  • 2000/2001 100+1 uměleckých děl z dvacátého století / 100+1 Art Works of the Twentieth Century, Dům U Černé Matky Boží, Praha
  • 2001 Bilance II: Obrazy a sochy 2. poloviny 20. století ze sbírek Galerie umění Karlovy Vary, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2004 Kresba, kresba... Česká kresba 80. let 20. století ze sbírek členských galerií RG ČR, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
  • 2005 Exprese / Expressiveness, České muzeum výtvarných umění, Praha
  • 2008 Nechci v kleci!: České a slovenské umění 1970-1989 ze sbírek Muzea umění Olomouc / No cage for me!: Czech and Slovak Art 1970–1989 from Collections of Olomouc Museum of Art, Muzeum umění Olomouc
  • 2008 Autoportrét v českém umění 20. a 21. století / Self-portrait in the Czech Art of the 20th a 21st century, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • 200 Galerie umění Karlovy Vary ...ze sbírky, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2012/2013 Od Tiziana po Warhola: Muzeum umění Olomouc 1951-2011 (IV. Výtvarné umění 1948-2011)
  • 2014 50, Zámek Klenová
  • 2016/2017 Šumění andělských křídel, Muzeum umění Olomouc
  • 2022 Posvátné umění v nesvaté době: České sakrální umění 1948-1989, Muzeum umění Olomouc
  • 2022/2023 Výtvarný projekt Minisalon 15x15x5 cm, Galerie Nová síň, Praha, Galéria Umelka, Bratislava

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Pečinková P, 2009, s. 179
  2. ↑ Stanislav Judl [online]. AbArt [cit. 2022-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ Pečinková P, 2009, s. 17
  4. ↑ a b Pečinková P, 2009, s. 19
  5. ↑ a b Pavla Pečinková, Stanislav Judl, 2009, nestránkováno
  6. ↑ Pečinková P, 2009, s. 9
  7. ↑ KAŠPAR, Jan. Jedna báseň! (dostupné online po přihlášení v NK ČR). Praha: Mladá fronta, 1988. Dostupné online. 
  8. ↑ Stanislav Judl, kat. výstavy Střední věk, GHMP 1989
  9. ↑ Pečinková P, 2009, s. 169
  10. ↑ Pečinková P, 2009, s. 11
  11. ↑ a b Opomenutého výtvarníka S. Judla představuje výstava v Klatovech. Rozhlas Plzeň [online]. Český rozhlas, 2009-03-09. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Jiří Bernard Krtička, Napjaté vztahy Stanislava Judla, České galerie, 2022
  13. ↑ Kdo je kdo v České republice (dostupné online v NK ČR). Praha: Modrý jezdec, 1994. Dostupné online. ISBN 80-901631-2-2. Kapitola Marie Judlová, s. 232. 
  14. ↑ a b Pečinková P, 2009, s. 20
  15. ↑ Povídky v tomto čísle ilustruje Stanislav Judl. S. 4. Ahoj na sobotu (dostupné online po registraci v NK ČR) [online]. 1979-02-16. S. 4. Dostupné online. ISSN 0323-0910. 
  16. ↑ Pečinková P, 2009, s. 27
  17. ↑ Marie Judlová, in: Horová A (ed.), NEČVU, Academia Praha 1995, s. 329
  18. ↑ a b KOVÁČ, Peter. Celoživotní Judlova malířská cesta je vystavena v Klatovech. Novinky.cz [online]. 2009-04-15. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Monografie

[editovat | editovat zdroj]

Autorské katalogy

[editovat | editovat zdroj]
  • Stanislav Judl: Obrazy, kresby, plastiky, text Roman Prahl, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Praha 1982
  • Stanislav Judl, text J. Chalupecký, P. Pečinková, Galerie pod podloubím, Olomouc 1985
  • Stanislav Judl: Převážně obrazy, text Petr Wittlich, Atrium na Žižkově, Praha 1987
  • Stanislav Judl: Obrazy a plastiky, text Ivo Janoušek, Ústřední kulturní dům železničářů (ÚKDŽ), Praha 1989
  • Stanislav Judl 1951-1989, text Pavla Pečinková, Západočeská galerie v Plzni 2001, ISBN 80-86415-08-2

Souborné publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Pavla Pečinková, Contemporary Czech Painting, 235 s., G+B Arts International Limited, East Roseville 1993, ISBN 976-8097-25-6
  • Jindřich Chalupecký, Nové umění v Čechách, 173 s., Nakladatelství a vydavatelství H&H, s.r.o., Jinočany 1994
  • Alena Potůčková, Umění zastaveného času. Česká výtvarná scéna 1969-1985, ČMVU, Praha 1996
  • Marcela Pánková, Zakázané umění, Výtvarné umění 3-4, 1995, 1-2, 1996
  • Nechci v kleci! / No cage for me! (České a slovenské umění 1970-1989 ze sbírek Muzea umění Olomouc / Czech and Slovak Art 1970-1989 from collections of Olomouc Museum of Art), 247 s., Muzeum umění Olomouc 2008, ISBN 978-80-87149-04-1

Články

[editovat | editovat zdroj]
  • Pavla Pečinková: Stanislav Judl, samizdat NN 4, 1986, s. 17-18
  • Ivo Janoušek, Obrazové vize Stanislava Judla, Ateliér 6, 1989, s. 5
  • Jiří Fiala, Mluví-li duše, Vesmír 5, 1996, s. 298-300
  • Pavla Pečinková: Stanislav Judl, Ateliér 19, 2001, s. 4
  • Václav Malina, Setkávání se Stanislavem Judlem, Spektrum 3, 2001, s. 12
  • Marie Klimešová, Osamocený romantik Stanislav Judl, Revue Art 2, 2005, s. 44-47
  • Peter Kováč, Judlova malířská cesta ze tmy ke světlu, Právo 88, 2009, s. 14
  • (ček), Žil i zemřel v nevhodnou dobu, Mladá fronta Dnes 56, 2009, s. B/4

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:NoJin/Pískoviště_3&oldid=24198448“