Přeskočit na obsah

Wikipedista:Nicola Mitchell/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Irena Turkevycz-Martynec
Rodné jménoIrena Turkevycz
Narození25. prosince 1899
Brody
Úmrtí5. července 1983
Winnipeg
VzděláníLvovská univerzita, Lvovská konzervatoř, Universität der Künste v Berlíně

Irena Turkevycz-Martynec se narodila 25. prosince 1899 ve městě Brody ve Lvovské oblasti na Ukrajině a zemřela 5. prosince 1983 ve Winnipegu v Kanadé. Byla primadonou v Národním akademickém divadle opery a baletu ve Lvově. Během své kariéry hrála v Paříži, Vídni, Berlíně, Praze a v dalších evropských městech.(1)

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako třetí dítě v rodině kněze, sbormistra, katechety a hudebního kritika Ivana Turkeviče (Туркевич) a matky Sofie Kormošivové (Кормошів).(2) První hudební lekce dostala od své matky. Později se v jejich domě objevila také profesionální učitelka hudby. Tím získala hudební a umělecké dovednosti a mohla se zúčastňovat Ševčenkových koncertů. V roce 1911 se rodina přestěhovala trvale do Lvova.

Když jí bylo šest let, byl její otec jmenován katechetou učebního semináře v Zališikách (Заліщики), kde měli samostatný dům v blízkosti řeky Dněstr. S manželkou Sophií, hudebně nadanou klavíristkou a dětmi byli duchem hudebního života města. První hudební lekce dostala od své matky a později se v jejich domě objevila i profesionální učitelka hudby. Od mládí tak získávala hudební a umělecké dovednosti a účastňovala se Ševčenkových koncertů.(2)

V roce 1911 byl její otec jmenován katechetou na druhém ukrajinském gymnáziu ve Lvově a rodina se tam přestěhovala. Irena byla zapsána na gymnázium Basilského řádu sv. Josafata, kde kromě svých školních hodin chodila na hodiny klavíru a Stanislav Ljudkevič (Станіслав Людкевич) ji učil teorii hudby.(2)

Před začátkem první světové války odešla rodina do Vídně, kde zůstala až do roku 1916. Tam, v kostele sv. Barbory, řídil její otec pěvecký sbor, který byl v té době jedním z největších a nejlepších ukrajinských sborů v Evropě.(2) Když se vrátili do Lvova, Irena pokračovala ve studiu u basilských sester.(2)

Studovala právnickou fakultu Lvovské univerzity, Lvovskou konzervatoř M. Lysenka pod vedením profesorů Flem - Plomenského a Zaremby. Dramatické umění pak u profesorů Kozlovského a Bogdana Vladimíroviče Kryžanivského. Koncertní činnost začala v roce 1923 jako sólistka lvovského sboru Bandurist.

V opeře účinkovala v nejprve jako Mařenka v Prodané nevěstě od skladatele Bedřicha Smetany. Operu uvedl Josef Dmitrovič Stadnik (Стадник, Йосип Дмитрович)[4] ve Stádnikově divadle (Театр Української Бесіди) ve Lvově u příležitosti stého výročí narozenin skladatele. 21. června 1929 vystupovala na jevišti Lvovské opery a baletu, v inscenaci opery Fidelio od Ludwiga van Beethovena, ve které žáci starších ročníků Lvovské konzervatoře vystupovali pod vedením učitele Adama Soltiho. V recenzi deníku „Diło“ z 22. června 1929 bylo její vystoupení chváleno.

Ukázala také talent dramatické herečky. Spisovatel Zynowij Knysz ve svých vzpomínkách na hudební život ve Lvově píše, že v roce 1929 zorganizovala v domě svého otce divadelní klub a uvedla první představení „Hřích“ od Volodymyra Wynnyczenka a „Požáry svatého Jana“ Hermanna Zudermanna [6]. Na jaře roku 1930 měla první sólový koncert, zazpívala árii Gorisłavy z opery Rusłan a Ludmila skladatele Michaila Ivanoviče Glinky a árii Cio-Cio-san z opery Madame Butterfly skladatele Giacoma Pucciniho a několik románských a ukrajinských lidových písní.

V roce 1930 odešla do Berlína, kde v té době žila její sestra Stefania [8], a tři roky tam studovala na Berlínské univerzitě umění u profesora Weissenborna, který pracoval se studenty jako byl Dietrich Fischer – Dieskau.[9] Naučila se ovládat hlas ve Státní opeře v Berlíně a absolvovala dramatickou výchovu na na Hudební akademii Hannse Eislera.(Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin)..

V roce 1933 se přestěhovala do Prahy, kde její sestra Stefanie vyučovala na Pražské konzervatoři hru na klavír a doprovázela. Absolvovala tam u učitelů Pražské konzervatoře hodiny zpěvu a zpívala také ve Státní opeře.(2)