Wikipedista:Mikuláš Galuszka/Victor Franke
Erich Victor Carl August Franke (21. červenec 1866, Zlaté Hory - 7. září 1936,Hamburk ) byl německý generálmajor a poslední velitel císařské ochranných vojenských jednotek v německé jihozápadní Africe .
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Victor Franke byl synem statkáře. Svou vojenskou karieru započal po skončení střední školy v roce 1887 vstupem do Slezského ženijního praporu č. 6 v Nyse. V květnu 1896 opustil pruskou armádu v hodnosti prvního poručíka a vstoupil do císařské armády pro německou jihozápadní Afriku . Následně působil jako voják Swakopmundu, pak byl okresní náčelník Otjimbingwe, a poté Omaruru ( vše dnešníNamibie ). V roce 1899 převzal správu okresu Outjo, odkud zahájil rozsáhlou výzkumnou cestu na sever do neznámých oblastí Ovamboland . V roce 1903 byl jmenován kapitánem a vrátil se do Omaruru.
V roce 1904 se Victor Franke zapojil do bojů do války mezi ochrannými jednotkami a vzpurnou oblastíBondelswartu na jihu země.
Za své vojenský úspěchy získal vyznamenaní. Mimo jiné osobně od císaře Viléma II. Pruského dostal v v roce 1905 nejvyšší pruský řád Valor a Pour le Mérite [1] .
Pro zvládnutí těžké námahy užíval opakovaně morfium, uváděl to ve svém deníku. Franke je řekl, aby byl závislý na alkoholu a morfinu . [2]
V roce 1910 byl povýšen na majora .
Na začátku první světové války byl německý okresní náčelník Outjo. Zaútočil na sousední portugalskou kolonii Angolu. Po smrti velitele ochranných jednotek Joachima von Heydebrecka v listopadu 1914 byl povýšen a jmenován podplukovníkem a zároveň velitelem jednotky vojenské ochrany v německé jihozápadní Africe. V červenci 1915 byl Franke donucen se vzdát v Khorabu jednotkám Jižní Afriky. Do konce války byl Franke internován. Po skončení války a návratu do Německa v roce 1920 odešel do důchodu.
Viktor Franke se oženil s Marií Diekmannovou. Živil se do roku 1930 jako farmář nedaleko Rostocku. Trpěl chronickými tropickými chorobami od svého příchodu z Afriky. V roce 1936 se odstěhoval do Brazílie, v důsledku zhoršeného zdraví se v roce 1936 opět vrátil do Německa a téhož roku zemřel v Hamburku. Jeho vdova si přála jeho urnu s popelem pohřbít v Jihozápadní Africe, což ji nebylo umožněno. Jeho urna s popelem putovala přes Brazílii, až byla po více jak 20 letech uložena na hřbitově v Hamburku.
Vzpomínky na Viktora Frankeho[editovat | editovat zdroj]
- V roce 1904 byl Victor Franke poctěn komunitou Omaruru postavením pamětní věže „ Franketurm “, která zde dodnes stojí.
- Život Victora Frankeho se stal se známý široké veřejnosti v roce 2003 prostřednictvím románu “Herero” od Gerharda Seyfrieda . Autorovým hlavním zdrojem knihy byly Frankeovy rozsáhlé deníky.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Řád červené orlice - III. Třída s meči a korunou [1]
- Řád koruny - IV. Třída s meči
- Královský hohenzollernský domácí řád - s meči
- Pruský servisní kříž
- Záchranná medaile na stuze
- Bavorský vojenský řád za zásluhy III. Třída s meči
- Rytířský kříž 1. třídy Albrechtského řádu - s meči
- Rytířský kříž řádu Württemberské koruny - s meči a lvy
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Heribert Sturm : Životopisný lexikon o historii českých zemí. Zveřejněno jménem Collegium Carolinum (Institute), svazek I, 1979, R. Oldenbourg Verlag Mnichov Vídeň 1979, ISBN 3-486-49491-0, s. 376
- Moravskoslezská domovina. (MSH), I (1955/1956) - 20 (1975), svazek 11 (1960), str. 230.
- Deníky důstojníka ochranné síly Victor Franke. Svazek 1, Delmenhorst 2003, ISBN 3-936858-00-4 .
- Richard Hennig : Německý jihozápad ve světové válce. Verlag Süsseroth GmbH, Berlín 1920.
- Wilhelm Rohr: s další literaturou
Webové odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Literatur von und über Victor Franke
- Zeitungsartikel über Victor Franke
- Záznam o Victorovi Franke v německé koloniální encyklopedii z roku 1920
- Stránka o Omaruru s obrázkem Franketurma a obrázkem Victora Frankeho
Individuální důkazy[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Preußisches Kriegsministerium (Hrsg.): Rangliste der Königlich Preußischen Armee und des XIII. (Königlich Württembergischen) Armeekorps für 1914. E.S. Mittler & Sohn, Berlin 1914, S. 1351.
- ↑ Gisela Graichen; Horst Gründer: Deutsche Kolonien, Traum und Trauma. Ullstein Tb 2007, ISBN 3548369405, S. 139.
[[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Úmrtí 1936]] [[Kategorie:Narození 1866]] [[Kategorie:Němci]]