Wikipedista:Michalpavlas/Pískoviště

Zlatá louka

Přírodní rezervace Zlatá louka se nachází v kraji Vysočina, severovýchodně od města Chotěboř v okrese Havlíčkův Brod. Spadá pod katastrální území obcí Podmoklany a Nový Studenec. Lokalita je součástí CHKO Železné hory. Rozkládá se na 11,4 ha a nadmořské výšce v rozmezí 470-490 metrů.

K vyhlášení PR došlo v roce 1993. Lokalita je tvořena ze slatiniště, vlhkých luk a lužních olšin. Zlatá louka vyniká především bohatstvím obojživelníků a výskytem 11 druhů ostřic a dvou druhů orchidejí. Louka je udržována kosením a likvidováním náletů Základní organizací ČSOP Chotěboř.

Přírodní rezervace Zlatá louka

Historie

Do poloviny minulého století byla až na jeden porost plocha současné rezervace téměř výlučně luční. Od dané doby došlo ke změně a v současnosti lesní porosty zabírají 25 % území. Většina z těchto porostů však není součástí pozemků určených k plnění funkci lesa (PUPFL) dle katastru nemovitostí jsou tak vedeny jakou louky. Oproti tomu některé jiné pozemky jsou zařazeny do kategorie lesa z důvodu zárůstu v 80. letech, avšak dnes mají luční charakter.

Přírodní rezervace Zlatá louka byla vyhlášena 14.05.1993 a je spravována CHKO Železné hory.

Přírodní poměry

Rezervaci tvoří slatiniště, vlhké louky a lužní olšiny s mírným úklonem k severu. PR Zlatá louka vyniká především bohatstvím obojživelníků, bylo zde zjištěno 9 druhů, což je skoro 50 % druhů obojživelníků žijících v Česku.

Geomorfologie, pedologie a geologie

Geomorfologický vznik chráněné lokality je značně nejasný, nejspíše k němu došlo po svahovém posunu a vytvoření čelního valu. Nacházejí se zde typické organozemě i půdy glejové.

Geologic podloží je tvořeno vápnitými glaukonitickými slínovci, jedná se o usazeniny druhohorního moře, které jsou staré přibližně 90 milionů let. Na povrchu přírodní rezervace vyvěrají puklinové prameny, jež danou lokalitu udržují vlhkou po celý rok. Silné zavodnění společně s nízkým obsahem živin umožnilo vznik slatiniště, kde vrstva humolitu dosahuje mocnosti až do 2,5 m. Voda je zde minerálně bohatá s vysokým obsahem vápníku, s čímž souvisí omezená dostupnost fosforu. Došlo tak k vývinu unikátních společenstev druhů adaptovaných na limitaci fosforem.

Flóra

Nejzajímavějším společenstvím lokality je ostřicovo-mechové slatiniště v jižní často PR. Vyskytuje se zde 11 druhů ostřic, z nichž některé jsou velice vzácné např.: ostřice Davallova (Carex davalliana), o. šupinoplodá (C. lepidocarpa). Dále zde rostou 2 druhy orchidejí - kruštík bahenní (Epipactis palustris) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). V PR se vyskytují též rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), bařička bahenní (Triglochin palustre), tolija bahenní (Parnassia palustris) a bledule jarní (Leucojum verum).

Z dřevin zde převažuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), jež je doprovázena břízou bělokorou (Betula pendula). Místy se vyskytují smrk ztepilý (Picea abies) a dub (Quercus sp.). V bylinném patře upoutají pozornost především hustě trsnaté traviny bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a ostřice latnatá (Carex paniculata), místy roste přeslička největší (Equsetum telmateia). V okrajových částech PR se vyskytují druhově pestré a květnaté mezofilní louky, stav podmáčených luk je dosti neutěšený.

• 
  Bledule jarní
• 
  Prstnatec májový
• 
  Rosnatka okrouhlolistá
• 
  Kruštík bahenní

Fauna

Fauna na území PR je poměrně úzce spjata s mokřadním ekosystémem. Slatiniště hostí velice zajímavá společenstva měkkýšů - např.: vrkoč Geyerův (Vertigo geyeri), v. mnohozubý (Vertigo antivertigo), kuželík tmavý (Euconulus praticola).

V tůni na západním okraji lokality se pravidelně rozmnožují druhy obojživelníků: čolek horský (Triturus alpestris), č. obecný (T. vulgaris), ropucha obecná (Bufo buffo), rosnička zelená (Hyla aborea), skokan hnědý (Rana temporaria), s. krátkonohý (Pelophylax lessonae) a s. zelený (P. esculentus). Lokálně významná je také poměrně silná populace ještěrky živorodé (Zootoca viviparia) a užovky obojková (Natrix natrix).

Zlatá louka je příliš malým biotopem specializovaným na to, aby se zde udržely větší populace druhů ptáků. I tak se zde vyskytují dráhy vázané na vlhké louky: bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), cvrčilka zelená (Locustella naevia), c. říční (Locustella fluviatilis), linduška luční (Anthus pratensis), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris aj.), a druhy vyhledávající sušší louky s rozptýlenými dřevinami: ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice slavíková (Sylvia borin), linduška lesní (Anthus trivialis). Na jihu jsou zastoupeny i lesní druhy: brhlík lesní (Sitta europaea), králíček obecný (Regulus regulus), pěvuška modrá (Prunella modularis), strakapoud malý (Dendrocopos minor). Z vzácnějších a větších druhů můžeme potkat holuba doupňáka (Columba oenas), motáka pochopa (Circus aeruginosus), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius), nebo výra velkého (Bubo bubo). V blízké minulosti zde byla zastižena nenápadná sluka lesní (Scolopax rusticola), jedná se o jediný doložený záznam z CHKO Železné hory. Záznam pochází z roku 2010.

Ochrana přírody

Na lokalitě je stále znatelné ukončení zemědělského obhospodařování mokřadních společenstev, které vedlo k postupné degradaci a sukcesi vzácných společenstev s ohroženými druhy rostlin. Na ortofotosnímcích z 50. let je patrné, že skoro celé území až na drobné lení porosty, bylo zemědělsky obhospodařováno kosením. Naopak na snímcích z 80. let je již patrné, že lokalita byla ponechána ladem a došlo tak k téměř úplnému zárustu dřevinami. Území začalo být udržováno kosením po vzniku CHKO Železné hory v roce 1991. Od té doby došlo k částečnému úbytku rákosin a náletů dřevin v nejcennější partii. Na kosení a udržování této rezervace se podíle Základní organizace ČSOP Chotěboř a studenti z Ekoklubu Gymnázia Chotěboř.

Kosení Zlaté louky