Wikipedista:Martin Krčma/Pískoviště

1267 - první písemná zmínka o vsi Bílany (Belen)

1545 - udělil biskup Janem XIII. Dubravius vsi Bilany právo "odúmrti", tedy právo sedláků dědit svěřený statek z otce na syna

1619 - požár obce (" Za rok 1619 za příčinou ohně a za rok 1620 a 1621 za příčinou rebelie žádných verunkových peněz nepokládali")

1747 - založil kardinál Ferdinand hrabě Troyer dědičnou rychtu s šenkem, dal ji do držení rychtáři Janu Procházkovi (dnes dům č. p. 40)

1770 - zavedeno číslování domů

1789 - (20. února) zřízena škola v obecním domku č. p. 53

1831 a 1866 - epidemie cholery

1868 - (9. srpna) požár obce, ušetřen zůstal Bědachov a nová škola

1848 - (5. července) vyhořela celá vesnice, stavení, stáje i stodoly

1851 - obec se vykoupila z poddanství arcibiskupství olomouckému a z roboty

1894 - založena knihovna členy Čtenářského spolku "Svornost (zal. 1873)

1919 - vyhořel Bědachov

Vývoj krajiny

Od nejstarších dob bylo určujícím využitím krajiny zemědělství. Převažovalo pěstování obilnin, luštěnin, posléze brambor a řepy. Co se chovu hospodářských zvířat, pak v Bílanech do první poloviny 19. století bylo chováno dvakrát více koní, než krav, na počátku 20. století už tomu bylo zcela obráceně, dále se chovala prasata, kozy, husy, kachny, slepice, holubi. Právě chov koní spolu se schopností efektivně (racionálně) odvodňovat a obdělávat zdejší sice úrodnou, ale těžkou a chladnou půdu, se na rychlosti změn v krajině zásadně odrazil. Doplňkovým, ale krajinotvorně významným hospodářským odvětvím bylo pěstování ovocných stromů v zahradách. Mapy stabilního katastru z let 1830 a 1873 zaznamenávají velmi dynamický vývoj v první polovině 19. století ovlivněný právě zemědělstvím. Mezi levým břehem prvního ramene Moravy pod kroměřížskou Vodní bránou a vsí Bílany se před rokem 1830 rozkládal široký pás měkkého luhu s močály, toulavými pastvinami, slepými rameny. Nacházel se zde také les Ragač. Pastviny byly lemovány haťovými ploty, porosty vrb a olší, důležité majetkové hranice byly vyznačeny staletými "obkopanými duby". Vodní toky a ramena byly lemovány hlavatými vrbami (říkalo se jim Hanácké palmy), které sloužily jako obnovitelná zásobárna proutí na výrobu hatí, oplet, plotů, hrází a cest. Podobný obraz krajiny bychom nalezli taktéž z východu mezi Bílany, Záhlinicemi, Hulínem, Skašticemi a Břestem, kde krajinný ráz určovaly tři potoky, dnešní Svinský potok, Němčický potok a jihozápadně od Hulína potok Žabínek. Pole se nacházela jen na menší části katastru obce, dnes je to zhruba území mezi východní částí obce a dálnicí D1. Ale už na katastrální mapě z roku 1873 vidíme zásadní změny. Pastviska od východu i západu obce se postupně měnila v pole, což umožnila postupná regulace řeky Moravy v letech 1819 - 1821. Slepá ramena byla již z velké části vysušena a zasypána, případně obklopena úzkými podíly polí. Poměr polí a pastvin se během těchto padesáti let obrátil definitivně ve prospěch polností. Pastviny se již nachází jen na ojedinělých parcelách, orná půda již obklopuje celou vesnici kol dokola. Topografická značka bažiny se vytratila z většiny ploch katastru. Roku 1881 oddělil obec od Bílanského lesa násep železniční trati Kojetín - Český Těšín. Pozůstatky ramen Moravy byly v souvislosti s jeho stavbou doprovozeny protipovodňovými valy, dnes jejich zachované úseky nesou pojmenování "Válek". Opravdu revoluční změna krajiny však proběhla v letech 1907 - 1911 tzv. "scelováním pozemků". Došlo k narovnání vodních toků, novému trasování cest, budování přímých melioračních příkopů, a zasypání a odvodnění četných terénních depresí. Později, po roce 1918 došlo také na parcelaci nových stavebních míst mimo historickou zástavbu obce (tzv. Padělky). Vývoj zemědělství po druhé světové válce pak přinesl velkoplošné hospodaření socialistických jednotných zemědělských družstev, jejichž činností vznikla dnešní jednotvárná tvář zdejšího koutu Hané. Pozitivní z pohledu krajiny byla výsadba topolových větrolamů, které dnes sice postupně zanikají, ale můžeme je chápat jako jednu z prvních reakcí na jeden ze zásadních problémů, které odvodnění a zplanýrování Hané přineslo, a sice větrnou erozi půdy. Na její důsledky upozorňuje už ve 20. letech 20. století Josef Vykydal v Kronice obce Bílany

Vývoj osídlení katastru obce

V blízkém Hulíně - Višňovcích (cca 5 km od Bílan) byly odkryty nálezy dokládající osídlení z období kultury s moravskou malovanou keramikou datované do období 4500 - 4000 př. kr. [1] Archeologické nálezy v katastru obce Bílan dokládají nejstarší osídlení z doby lužické kultury z doby 600- 200 let př. Kr. a dále z doby velkomoravské, tedy slovanské osídlení z 6. - 8. století po Kr. První písemnou zmínku o Bílanech najdeme v závěti biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267. Již v roce 1256 je v darovací listině krále Přemysla Otakara II. zmiňována mimo jiné i ves Lešice. V roce 1290 je ves Lešice zmiňována v pořadí po proudu řeky Moravy hned vedle Bílan a Kajdoš ji ztotožňuje se zaniklou vsí Račice, která se podle archeologických nálezů i místních názvů, doložených Kajdošem ( dnes již zaniklé - Račicko, Račická cesta) nacházela asi 1 km východně od obce Bílany, v místech dnešního křížení Svinského potoka a silnice I. třídy mezi Kroměříží a Hulínem. Název Račice (jinde také Lačice) nalézáme poprvé v souvislosti s platbou daně bílanských sedláků v roce 1554, kteří platili daň z lánů na "pustej vsi, slove Račice". Ze zápisů z gruntovních knih je zřejmé, že dnešní katastr Bílan se utvořil splynutím bílanského a části račického území.

Urbanismus obce

Bílany jsou situovány jižně od historické cesty z Kroměříže do Hulína (dnes silnice I. třídy č. 47). Z pohledu urbanistického se její sídelní struktura sestává ze čtyřech hlavních částí: Dědina, Bědachov, Ježkov a Padělky.

Dědina

je nejstarší a nejkompaktnější částí obce. Dědina je historicky tvořena 29 usedlostmi, ke kterým náležely polnosti k obhospodařování. Poprvé je tento počet písemně zaznamenán v roce 1590 a s drobnými vyjímkami je zachován až do počátku 21. století. Dědina má tvar uzavřené ulicovky (ve starší literatuře nazývané "okrouhlice"), ve střední části, kolem "zvonice" mírně rozšířené v historickou náves. Přístupová cesta do Dědiny vede od SV, ústí zde do prostorné křižovatky několika místních cest. Směrem na sever a západ začaly postupně vyrůstat obecní budovy "za dědinou" a posléze novější části obce Bědachov a Padělky. Obě strany Dědiny jsou doposud tvořeny povětšinou kompaktní, štíty spojenou linií domů, přičemž osa ulicovky je orientovaná ve směru SV - SZ. Ve 2/3 západní fronty, mezi domy č. p. 1 a č. p. 44 vede z návsi "chodník", tzv. Výhon, vedoucí do Kroměříže. Za výhonem se uliční prostor poměrně náhle zužuje v uzavřený oblouk, který se nazývá "Kót" (od spisovného "kout"). Právě tuto část, tedy dnešní dispozice domů č. p. 1 - 5, považuje Kajdoš za vývojově nejstarší část obce. Zcela jistě ovšem urbanistickou strukturu Dědiny ovlinily přírodní a gemorfologické podmínky. Ze západu Dědinu obtéká potok Stonáč, který půlí zahrady usedlostí na této straně ulice. Její SZ uzavřená část je jakoby "vsunuta" hluboko do dříve bažinaté krajiny. Za domem č. p. 2, v místě nejzřetelnějšího zúžení ulice, se rozkládal mokřad, nazývaný "Hráza", který byl ještě před rokem 1873 napojen na pozůstatky ramen řeky Moravy a zároveň se zde široce rozléval potok Stonáč. Do Hráze ústila až do začátku 20. století návesní stoka, a to po majetkové hranici usedlostí č. p. 1 a 2. Dispozice domů č. p. 4 až 7 využívají mírně vyvýšené dispozice vůči okolnímu terénu, která je sice téměř neznatelná, ale v době povodní zásadní. Toto vyvýšení pokračuje daleko do dvorů a do zahrad těchto usedlostí a je ostře zakončeno za humny "Dolinou" , podlouhlou sníženinou, kterou protéká potok Stonáč obloukem kolem "Kótu". V části ulice kolem Výhonu se terém opět mírně snižuje, aby se v prostoru u kapličky opět neznatelně zvýšil. Ústí ulice směrem n SZ je opět sníženo. Východní fronta domů (narozdíl od západní) není řádně vyrovnaná v mírném oblouku, ale v několika místech je zřetelně lomená, případně domy mírně odskují z řady. Jeví se tedy, že tato strana si zachovala organičtější vývoj, než protější západní strana. Po roce 2005 byl zbourán do té doby poslední celohliněný dům č. p. 1 i s kamennou stodolou a jeho široký pozemek byl rozparcelován podél uličky Výhonu na pět stavebních míst, které jsou postupně zastavovány individuální výstavbou.

Bědachov

se nazývá ta část Bílan, která se začala utvářet kolem obecního rybníka (dnes tzv. "Park") a dále podél tzv. Račické cesty, od 19. století nazývané "K Větřáku". Vedla od dnešní školy, po západní straně rybníka k obecní pazderně (dům č. p. 28) a dále směrem k Hulínu. Cesta při zcelování pozemků zanikla, pozůstatkem je výběžek ulice podél č. p. 27. Chylupy, které v této části postupně vyrůstly, byly často v majetku obce a byly vystavěny k obecnému prospěchu jako obecní kovárna, pazderna, obydlí pastýře, později škola či hasičská zbrojnice, nebo také vzorový obecní chlév pro chovné býky (tzv. Béčák). Obec zde dále vyčleňovala pozemky pro pozemky chalup, obydlí, ke kterým nenáležely pole; jejich obyvatelé byli často jako bezzemci vystaveni větší chudobě, než hospodařící sedláce, odtud název Bědachov. Nejdříve (před rokem 1775) vyrostly chalupy mezi dnešní požární zbrojnicí a domem č.p. 59. Právě zde bydlel obecní pastýř (č. p. 22), v letech 1793 - 1860 byla jedním ze zdejších domků obecní škola. Souběžně s těmito domy vyrostly na opačné straně, u Račické cesty chalupy s čísly popisnými 23 - 36, mimo jiné obecní kovárna (č. p. 27) a obecní pazderna (č. p. 28). Až po roce 1800 byly pro zástavbu vyčleněny další pozemky za rybníkem a dala tak vzniknout dnešní ulici Okálové, tedy od "Parku" směrem k Hulínu. Ne konci této ulice obec postavila větrný mlýn, tzv. Větřák, který byl postaven v roce 1808 a stržen 1929. Nejstarší stavební činnost podél této cesty se datuje do let 1859 (č. p. 63), 1877- 1887 (č. p. 64 -69) a do roku 1919 byla postavena čísla popisná 70 - 76. Výstavba rostla ve dvou blocích štíty spojených domů po obou stranách cesty. V 70. letech 20. století pak vyrostla po jižní straně řada typových domů Okál, na které postupně navazuje individuální zástavba zbývajících volných parcel přiléhajících k cestě. Jižně od části obce Bědachov vyrostl v 60. letech 20. století areál Jednotného zemědělského družstva (JZD) Bílany. Po roce 1989 se postupně přetransformoval do smíšené zemědělsko - podnikatelské zóny. Pro účely tohoto areálu byla vybudována v 80. letech 20. století nová příjezdová cesta do obce ze silnice Hulín - Kroměříž, která obchází zástavbu obce z východní strany a ukončuje stávající zastavěné části Bědachov a Ježkov.

Padělky

začaly být zastavovány po pozemkové reformě a zcelení pozemků v první čtvrtině 20. století. Název nese po polní trati, jejíímž zastavěním vznikly. Uliční fronta domů sleduje příjezdovou cestu do obce. Zástavba byla vetknuta mezi dva větší obecní pozemky - školní zahradu na západní straně cesty blíže k Dědině a hřbitovem na východní straně na samém konci cesty u silnice. Školní zahrada (dnes hřiště) byla vytýčena pro účely letní tělocvičny a školního sadu v roce 1887 a původně zde měla stát nová budova školy. Hřbitov byl zbudován a vysvěcen v roce 1900. První domy Na Padělkách byly postaveny v roce 1919, kdy pro první dva si majitelé přenesli čísla popisná z Bědachova (č. p. 56 a 48). Začala tak ve směru od Dědiny k silnici Kroměříž - Hulín vznikat západní štíty spojená fronta ulice, která se v dnešní podobě ustálila do roku 1950, jak je patrno z leteckých snímků . [2] Zástavba východní části ulice se začala postupně utvářet nejprve v úseku proti školní zahradě - hřišti (domy čísel popisných 86 - 89), a to od 70. let 20. století. Poslední fází rozvoje byla výstavba na počátku 21. století, kdy byla dokončena východní řada domů směrem ke hřbitovu.

Ježkov

podobně jako Padělky, i tato ulice mohla vzniknout až po pozemkové reformě a přeparcelaci katastru obce ve 20. století. U nově vzniklé polní cesty vedoucí od obecní hospody, za zahradami domů na Bědachově, zezadu k zaniklému "Větřáku" ovšem vyrostla do roku 1950 pouze jedna chalupa (č. p. 66). V této chalupě žil také pan Ladislav Nesvatba, kterému se přezdívalo "Ježek", proto se tomuto koutu obce začalo říkat Ježkov. Další zástavba na sebe nechala čekat opět až do 70. let 20. století, kdy po straně od Padělek vyrostly dva domy typu Šumperák. Zástavba této ulice pokračovala výstavbou dvou dvoudomů v 80. letech 20. století po straně od Bědachova a pak pokračovala od 90. let 20. století individuální zástavbou po severní straně až téměř k bývalému Větřáku.

Charakteristika zemědělské usedlosti v Bílanech

Etnograficky jsou Bílany součástí jihovýchodní Hané. Vývoj lidového domu v Bílanech lze až do 19. století popisovat pouze nepřímo. Jeho typologie bude pravděpodobně velmi podobná domům v Záhlinicích, tak jak je popisuje František Skopalík v Památkách obce Záhlinice (1885). Se znalosti jeho díla vychází i Kajdoš když popisuje podobu stavení v Bílanech, která sahala mimo paměť jeho vrstevníků: "bylyť domy ze dřeva a z válků, nízké s malými okénky". Skopalík pak dále popisuje domy v 18. století jako jednotraktové, s nízkou doškovou střechou. Mezi domy byly odstupy, které se až druhotně dostavovaly krytými průjezdy a tak se propojovaly se sousedními staveními. Tento nízký typ hanáckého domu s doškovou střechou zanikl během 18. století, nejpozději při prvním velkém požáru 19. století v roce 1848. V roce 2016 byla zřejmě nejstarší zachovanou stavbou v Bílanech stodola usedlosti č. p. 4, která zaujme nízko nasazenou, lehkou vazbou střechy a štítovou dispozicí. Je dokladována už indikační skicou z roku 1830, která jinak zachycuje téměř kompletní náves v souvislé okapově orientované zástavbě bez mezer. Stavení měla typickou úhlovou dispozici. Do ulice byla okna světnice, síň a komora. Komory a někdy i síň se zejména počátkem 20. století adaptovaly na "véminky". Vyjímečně byl véminek přistaven do uliční fronty vedle komor (statek č. p. 1). Na komoru směren do dvora navazovala řada hospodářských stavení - maštal, chlévy. Dvůr byl ukončen průjeznou kolnou, často postavenou na opačné straně parcely. V druhé polovině 19. století byl dvůr uzavřen sýpkou ("rychta" č. p. 40), zděnou kolnou, případně stodolou. Navazoval pruh zahrady, který na západní straně přecházel přes potok Stonáč a ten byl zakončen dřevěnou stodolou - humnem. Krytá humna vytvořila v některých úsecích souvislou zástavbu. Po požárech 19. století byly stodoly vystaveny z kamene a z pálených cihel. Někteří usedlíci postavili nově stodolu va konci dvora, čímž jej uzavřeli. Tyto dva materiálech se v neomítaném zdivu střídaly v pásech (žlutý kámen, červená cihla), štíty a vnitřní příčky byly často dozdívány z nepálených vepřovic. Střechy byly kryty modrou břidlicí. Torza těchto stodol se zachovala do začátku 21. století, zejména za východní stranou Dědiny. Po požáru v roce 1848 byly střechy usedlostí znovu pokryty došky, což bylo také hlavní příčinou katastrofálního rozsahu následující katastrofy v roce 1868. Teprve po něm dochází ke změně krytiny na břidlici, eternit, později také pálené tašky. Chalupy na Bědachově byly povětšinou kryté slámou až do požáru v roce 1919. V této době zřejmě došlo také k navyšování obytných částí o horní polopatro, kde se uskladňovalo obilí a jiná úroda. Domy získaly zdobné klasicistní fasády se štukovými ornamenty, případně ve stylu cihelné neomítané architektury. Domy byly rozšířeny do dvora o druhý trakt, který většinou tvořila prostorná kuchyň, nahrazující dříve obvyklou kuchyň umístěnou ve dvorní části vstupní síně.Obytné místnosti získaly vysoká klasická okna. Vyjímečně vzniklo namísto sýpky druhé obytné patro (dům č. p. 39). Alespoň zčásti obytné druhé patro se stalo normou v druhé polovině 20. století, a tuto dispozici si zachovávají i na počátku 21. století. Patra byla v některých případech zvýšena, některé domy byly osazeny plochou střechou v 70. letech 20. století (domy č. p. 2 a 7). Postupně, během 20. století získaly usedlosti břízolitové fasády a široká troj a čtyřdílná kastlová okna.