Wikipedista:MISIMISKA/Pískoviště

Spartakus Spartakus (* 120 pr. n. l. - † 70 pr. n. l.) byl podle rímských historiku otrok a gladiátor, který se stal vudcem tretího neúspešného povstání otroku ve starovekém Ríme. O jeho detství není známo nic prokazatelného, i když rectí historikové Appiános a Plútarchos predpokládají, že se Spartakus narodil v Thrákii v jihovýchodní Evrope. Upadl do otroctví zrejme behem boju proti Rímanum, ci behem služby v rímské armáde. At byl vzat do otroctví z jakéhokoliv duvodu, jeho další život se odehrával v gladiátorské aréne nedaleko mesta Capua, kterou vlastnil Ríman Lentulus Batiatus. V roce 73 pr. n. l. se Spartakus a približne 70 dalších gladiátoru vzbourilo. Vyzbrojeni noži a nekolika ukoristenými zbranemi se vydali do kaldery na Vesuvu nedaleko dnešní Neapole. Skupina uprchlíku se zacala pohybovat po okolí, rabovat, vypalovat rímské statky a osvobozovat další otroky. Pocet osvobozených a uprchlých otroku rychle rostl, až dosáhl 120 000 utecencu. V této dobe bylo otroctví v rímské spolecnosti silne rozšíreno a tak se vzpoura stala brzy velmi vážnou hrozbou pro tehdejší zrízení. Senát na vzpouru zareagoval vysláním vojenské jednotky pod vedením Claudia Glabra o síle približne 3 000 mužu. Rímanum se povedlo obklícit vzbourence na sopce Vesuv, ale Spartakus se svými muži Rímany oklamal, když necekane napadl jejich vojsko a porazil je. Behem útoku byla pobita vetšina Rímanu a s nimi padl i sám Claudius Glabrus. Spartakovy jednotky porazily další dve rímské legie, které proti nemu byly vyslány ješte pred zimou, kterou vojsko otroku strávilo výrobou zbraní na jižním pobreží. Na jare vytáhlo Spartakovo vojsko smerem do Galie, kde by otroci dosáhli skutecné svobody. Vydešený senát poslal dva konzuly Publia Valeria Publicolu a Gnaea Cornelia Lentula Clodiana, každého se dvema legiemi, proti vzbourencum. Galské a germánské kmeny, které se odtrhly od Spartaka, byly poraženy Publicolou a velitel Galu Krixus byl zabit. Mezitím Spartakus porazil Lentula a následne i Publicolu v oblasti centrální Itálie. Jeho vojsko pak zamírilo na sever smerem k mestu Mutina (dnešní Modena), kde se ubránilo další rímské legii pod vedením Gaia Cassia Longina, guvernéra provincie Gallia Cisalpina. Spartakus puvodne nejspíše zamýšlel odejít s celou družinou do Galie, prípadne do Hispánie (dnešní Španelsko), kde by se mohl pripojit ke vzbourenému rímskému vojevudci Quintovi Sertoriovi. Nicméne z dosud neznámých duvodu se rozhodl k opetovnému tažení do Itálie. Prameny tvrdí, že podlehl spolubojovníkum, kterí chteli pokracovat v drancování Itálie. At už stálo za rozhodnutím cokoliv, je to považováno za jeho velkou strategickou chybu, která nakonec vedla k jeho porážce. Jiná teorie ríká, že cást z jeho družiny (približne 10 000 lidí) se vydala smerem na sever, prekrocila Alpy a vrátila se do rodných oblastí a že jeho návrat na jih mohl sloužit jako krycí manévr pro tento postup. Behem postupu Itálií porazily jeho vojska další dve legie, kterým velel Marcus Licinius Crassus, který byl tehdy nejbohatším mužem Ríma. Na konci roku 72 pr. n. l. se Spartakus utáboril ve meste Rhegium (dnešní Reggio di Calabria). Na zacátku roku 71 pr. n. l. byl Spartakus obklícen osmi legiemi v oblasti Kalábrie. Po zavraždení Quinta Sertoria povolal senát z Hispánie Pompeia s jeho vojskem a Luculla z Malé Asie, který vedl vojenské tažení proti tehdejšímu nejvetšímu nepríteli Ríma Mithridatu VI. Pontskému.Spartakus se pokusil prorazit obklícení, což se mu podarilo, a uprchl k mestu Brundisium (dnešní Brindisi), jednotky pod vedením Crassa ho ale pronásledovaly až do Lukánie. Vzbourenci pak svedli bitvu na rece Silarus, ve které prohráli a jejich armáda byla rozprášena. Po této bitve Rímané osvobodili pres 3 000 vojáku, kterí byli vezneni otroky. 6 600 zajatých Spartakových bojovníku bylo ukrižováno podél silnice Via Appia z mesta Capua do Ríma, vzdáleného 132 rímských mil (asi 200 km). Ukrižovaní nebyli nikdy z kríže sundáni a tak zde bylo možno videt množství krížu po dlouhá desetiletí jako výstraha potenciálním následovníkum. Približne 5 000 otrokum se povedlo z obklícení utéci a vydali se na sever, kde byli pozdeji zniceni Pompeiem, který se práve vrátil z Hispánie. Spartakovo telo nebylo nikdy nalezeno, takže lze spekulovat, zda byl zabit již behem bitvy na rece Silarus, ci jestli byl spolecne se svými muži ukrižován, prípadne zda se mu podarilo uprchnout.