Přeskočit na obsah

Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Komár
NarozeníMařatice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ÚmrtíOstrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Národnostčeská
Znám(á) jakoautomobilový závodník

Antonín Komár byl československý amatérský automobilový závodník. Narodil se 27. ledna 1907 v Mařaticích. Zahynul při automobilovém závodě v Ostravě 16. září 1951.[1]

Závodní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Tatra, Bugatti, Škoda

[editovat | editovat zdroj]

Již ve 20 letech (1927) založil v Kyjově autodopravní a servisní firmu.[2] Po třech letech podnikání se začal zúčastňovat prvních závodů, nejdříve jako učenlivý žák Bruna Sojky. V roce 1933 startoval v I. ročníku 1000 mil Československých s vozem Tatra 57, kde dojel na 3. místě v třídě do 1500 cm³ (v celkové klasifikaci jako 18.).[3]

Bugatti 37A na výstavě Vavříny s vůní benzínu (NTM 2021)

V roce 1934 byl 30. září na startu závodu na Masarykově okruhu v Brně v kategorii slabších vozů Voiturette, tentokrát na zapůjčeném voze Bugatti T37A, který jej však do cíle nedovezl, pro závadu zapalování musel v 7. kole (z 15) odstoupit.[4] Tisk zmínil, že jezdci Hartmann, Pohl, Schmidt, Sojka, Komár a Wilheim na vozech Bugatti použili do svých motorů palivovou směs s 30% lihu, 40% benzínu a 30% benzolu.[5]

Na III. ročníku 1000 mil čs. startoval v červnu 1935 s vozem Škoda Rapid Six v třídě do 2000 cm³. Škoda Rapid Six bylo sportovní coupé, byly vyrobeny pouze 3 kusy. Vůz byl vybaven čtyřválcovým SV motorem o objemu 1961 cm³ a s výkonem 37 kW/50 k umístěným podélně nad přední nápravou. Poháněna byla zadní kola. Maximální rychlost byla 140 km/h.[6] Posádka Antonín Komár - Vladimír Houšť (st. č. 23) v náročném závodě dojela v celkové klasifikaci na 5. místě a ve třídě do 2 l na 3. místě (ve speciální klasifikace tzv. zavřených vozů na 2. místě).[7]

Antonín Komár, Škoda Rapid Six (1000 mil čs. 1935)

Závod v III. ročníku Lochotínského okruhu (23. června 1935) byl zakončením předprázdninové sezony. Trať 4,3 km, skoro v rovině (převýšení jen 46 m) a diváků velmi mnoho — Plzeň opět ukázala své pochopení pro sport. Ve třídě závodních vozů do 1500 cm³ zvítězil Antonín Komár na Bugatti T37 v čase 41:25,4 min (93,43 km/h) před J. Benešem na Wikovu 7/28 SS a Bohumilem Fišerem na MG Magnette.[8] A. Komár startoval ještě ve třídě automobilů přes 1500 cm³ s tisícimílovou Škodou Rapid Six. Antonín Komár, majitel autodopravy v Kyjově měl dojet v této třídě druhý,[6] ale jiný zdroj uvádí jako vítěze Jana Kubíčka na Bugatti T35 s motorem Ford 2618 cm³, když za sebou nechal Otto Theimera a ing. Wilfrieda Proskowetze (oba rovněž na originálních vozech Bugatti) a na 4. místě A. Komára se Škodou jako neklasifikovaného.[9] Brněnskou Velkou cenu Masarykovu si A. Komár zopakoval i v roce 1935. Odpadl s Bugatti T37A pro poruchu brzd ze 6. místa ve 13. kole z 15.[10] Jiný zdroj ho uvádí jako klasifikovaného na 5. místě.[11] Byl za svoje výkony v roce 1935 především za 1000 mil československých a za Lochotínský okruh sportovní komisí AKRČs. vyznamenám stříbrným odznakem.[12]

Antonín Komár (první stojící zleva) oceněn AKRČs. za rok 1935

V zbývajících letech před válkou to bylo na výraznější úspěchy skromnější, ani jeho třetí start na Masarykově okruhu v Brně (1937) nebyl úspěšný. Závod vozů do 1,5 l zdvihového objemu označený jako první Velká cena Brna se jel na 5 kol v celkové délce 145,7 km. Hned v 1. kole před obrovským davem přihlížejících (odhadem 200 000 diváků) Antonín Komár na Bugatti T37A odstoupil pro poruchu pístu.[13]

Naopak za zmínku stojí jeho vítězství 28. srpna 1938 na 6. ročníku Lochotínského okruhu. Tam v třídě automobilů do 2 l na Bugatti zvítězil a stal se i celkovým vítězem. Závod se jel na 23 kol v celkové délce na baťovských 99 km a A. Komár dosáhl času 1:00,31,2 h (průměrná rychlost téměř 99 km/h) před Václavem Vaníčkem na Bugatti a Ladislavem Mikulou na Aeru 50.[14] Komár získal pohár Vítězslava Kumpery, velkoprůmyslníka a předseda Ligy motoristů - Čs. Touring Clubu (pořadatel závodu) a finanční odměnu 500 Kč od fy. Technospol za nejlepší čas automobilů.[15]

Cisitalia

[editovat | editovat zdroj]
Monopost Cisitalia D46 (2024)

Po druhé světové válce si s Brunem Sojkou v roce 1948 zakoupili dva italské vozy Cisitalia D46[2] (1090 cm³ s rozvodem OHV, výkon 50 kW/68 k, max. rychlost 182 km/h), kompaktní monopost dle pravidel platných od roku 1948 pro formuli 2. Prvnímu podniku sezony 1948, II. ročníku závodu Dvěma směry, který jel s Cisitalií (Komárova měla výr. č. 007) , 11. dubna 1948 na spojovací silnici mezi Hrdlořezy a Vysočany (od konečné stanice tramvaje č. 21 k Novovysočanské), na takto vytvořené trati délky 2276 m[16] přihlíželo závodu přes nepříznivé počasí 50000 diváků. V 9. kole společného závodu do a přes 1,5 l po napínavém boji mezi Josefem Vojtěchovským na Maserati 6CM (nad 1,5 l zvítězil), Vlčkem na Magdě a Sojkou na Cisitalii musel Sojka závod vzdát pro prasklé olejové potrubí. V třídě závodních vozů do 1500 cm³ obsadil Komár 2. místo za Jaroslavem Vlčkem na Magdě (motor Fiat s kompresorem).[17] Druhý poválečný ročník závodu automobilů v Hradci Králové se jel před 30000 diváky 9. května 1948 na okruhu dlouhém 2 300 metrů a Antonín Komár v třídě závodních vozů přes 1,5 l zvítězil.[18] Ve společném závodě závodních automobilů do a přes 1,5 l na rovince Gočárovou třídou od Wilsonova mostu (dnes Pražský most) dosahovali nejrychlejší vozy rychlosti až 150 km/hod. Největší favorit v kategorii závodních vozů Bruno Sojka při souboji o vedení vzdal pro poruchu svého vozu (porucha přívodu oleje). A. Komár jako absolutní vítěz závodních automobilů inkasoval 5000 Kč.[19] Na 3. místě dojel v závodních vozech na 3. Libereckém okruhu 6. června 1948 za Brunem Sojkou (Cisitalia) a Jaroslavem Vlčkem (Magda).[20]

V závodě o Velkou cenu Československa 1949 (25. září 1949) startoval i A. Komár na Cisitalii D46, ale jako obvykle v Brně se mu nazadařilo, ve 4. kole odpadl pro poruchu diferenciálu.[21]

Prvním jeho startem v roce 1950 byla účast na 4. ročníku závodu v Hradci Králové, který se konal 14. května. Podstatnou novinkou oproti předchozím ročníkům bylo obrácení směru jízdy. Povrch závodní trati byl z 25 procent asfaltový, z 55 procent tvořený dlažbou z malých kostek a zbytek byl z velkých kostek. Závodům přihlíželo 50 000 diváků. V třídě závodních vozů do 1,5 l obsadil A. Komár 2. místo za vítězným Václavem Hovorkou na Maserati 6CM.[19]

Na 1. Mladoboleslavském závodu městem o týden později 21. května 1950 v závodních vozech do 2 l obsadil Komár 3. místo (20 kol/50 km) za vítězným Václavem Bobkem (Škoda Supersport s kompresorem) a Brunem Sojkou (Cisitalia).[22] Na Bělském okruhu v Ostravě 17. září 1950 s Cisitalií D46 obsadil 2. místo za Brunem Sojkou na monopostu Tatra 607 ale před Halaštou na Bugatti.[23] V Závodě automobilů na trati Velké ceny Československa 24. září 1950 dojel na 8. místě.[24] Na Ecce Homo ve Šternberku 1. října 1950 závod na nově zřízeném okruhu nedokončil. Jezdil na čtvrté příčce, ale později odstoupil pro defekt.[25] Od října 1950 kombinoval svoje starty s Cisitalií a se soukromě postaveným vozem Škoda 1101 na podvozku Škoda Supersport.

V sezoně 1951 pokračoval vítězstvím ve Zlíně.[26] Na 2. ročníku okruhového závodu Ecce Homo ve Šternberku 1. července 1951 v závodních vozech zvítězil Václav Bobek na Škoda Supersportu před A. Komárem na Cisitalii (st. č. 4) a Jaroslavem Vlčkem na Magdě IV. Ve Šternberku startoval i v třídě sportovních vozů do 1,5 l na Škodě 1101 (st. č. 41), ale v tomto závodě nebyl klasifikován.

Typ Škoda 1101 Sport, na kterém Fousek-Komár vyhráli třídu a celkově dojeli na 3. místě při závodě 12h na Masarykově okruhu v roce 1950

Škoda

[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Sojka se stal od léta 1950 továrním jezdcem Tatry, Komár přešel na sportovní vozy Škoda.[2] Ve dvanáctihodinovém vytrvalostním závodu automobilů na Masarykově okruhu v Brně 8. října 1950 dojela dvojice Miroslav Fousek-Antonín Komár na voze Škoda 1101 Sport jako první v třídě do 1100 cm³ na 1. místě a jako 3. v celkovém klasifikaci podle ujeté vzdálenosti (ujeli celkem 1153,004 km).[27] Závod byl odstartován ve 4:20 h ráno za velmi nepříznivého počasí (hustá mlha). Ráno jezdily vozy okruhy o 2 minuty pomaleji než později za denního světla. Závod měl dvojí klasifikaci, podle výkonnostního koeficientu D (zde Fousek s Komárem byli klasifikováni na 5. místě) a podle ujeté vzdálenosti. V klasifikaci podle vzdálenosti obsadily první 2 místa posádky Tatry: Pavelka-ing. Zdeněk Sojka a Veřmiřovský - Kopečný (Tatra 602 Tatraplan Sport). Za nimi dojeli Fousek s Komárem.[28]

Posledním vozem, se kterým A. Komár závodil od konce roku 1950, byl upravený Škoda Supersport. Historie Škody Supersport se začala psát v poválečné mladoboleslavské automobilce, která tehdy chtěla podpořit výrobu Škody 1101 Tudor a na její bázi začala stavět od roku 1949 tři závodní auta. První vůz se ukázal jako problematický. Nedržel stopu, říkalo se o něm, že se točí jako káča. Ve zkouškách ho pak skutečně také rozbili a údajně sešrotovali. Podvozek ovšem koupil kyjovský závodník a škodovácký smluvní jezdec Antonín Komár. Ten postavil karoserii, kterou automobil vozí dodnes. Byl to dvoudveřový dvoumístný roadster s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem OHV měl zdvihový objem 1089 cm³ (vrtání 68,0 mm, zdvih 75,0 mm, komprese 9,0). Se dvěma ventily na válec, dvěma karburátory Solex a bez přeplňování dosahoval výkonu 44 kW/60 k při 5000 ot/min. Řazení mechanickou čtyřstupňovou převodovkou. Rozměry, hmotnost, rychlost: rozvor náprav 2130 mm, rozchod kol 1200/1250 mm, pohotovostní hmotnost 620 kg, maximální rychlost 150 km/h. Komár na tento podvozek s motorem postavil karoserii mírně odlišnou od originálním supersportů Škoda.

Smrtelná nehoda

[editovat | editovat zdroj]

Slibně zahájená sezóna roku 1951 však byla pro A. Komára sezonou poslední. Tragicky zahynul ve věku nedožitých pětačtyřiceti let 16. září 1951 na ostravském závodním okruhu. Komár jel v závodě na okruhu v Ostravě na voze označovaném jako Škoda 1100 Super Sport (Komár) mezi prvními třemi. V šestnáctém kole v boji o druhé místo narazil do stromu a zemřel při převozu do nemocnice. Pro tehdejší denní tisk bylo příznačné, že informaci o tomto závodě vůbec neuváděl (např. Rudé Právo) a i když, tak se o smrtelné havárii Antonína Komára vůbec nezmínil (Svobodné slovo).[29] O 3 měsíce dříve, 30. června 1951 při sobotním tréninku na okruhový závod Ecce Homo fatálně havaroval jeho "učitel" Bruno Sojka s Tatrou T 602 Tatraplan Sport.[30]

Komárův vůz nebyl po havárii nijak zle poničený. Komárovi mechanici ho prý tehdy nezištně opravili, aby ho vdova prodala a přilepšila si v těžké situaci. Události se asi ale měly jinak. Není známo, že by Komárova Škoda někdy vyjela k regulérním závodům tehdejší doby, neví se, jak a kdo ji později třeba v silničním provozu využíval. Jisté ale je, že mimo Komárovu rodinu se nedostala. Veteránista Pavel Přibáň ji koupil v zachovalém a zcela původním stavu, který nevyžadoval větších rekonstrukcí, od závodníkových vzdálených příbuzných.[31]

Vzpomínky

[editovat | editovat zdroj]

Na brněnském Masarykově okruhu se konala 4. července 2014 vzpomínková akce Brno Grand Prix Revival. V paddocku hodně pozornosti přitahoval italský vůz Cisitalia, který si na sklonku 40. let koupil československý jezdec Antonín Komár a později s ním jezdil výtvarník a autor mnoha plakátů na závody Velké ceny ČSSR a závodník Vladimír Valenta (1920–1977), který se s ním mj. zúčastnil mezinárodních závodů Formule Junior na brněnském okruhu v letech 1962-3.[26] Vůz představil majitel a pilot Cisitalie Richard Pilkington. Vůz se na Masarykově okruhu představil takto naposledy, po víkendu v Brně totiž poputoval k novému majiteli do USA.[32]

Škoda 1100 Super Sport (Komár) vlastněná od roku 1972 Pavlem Přibáněm se zúčastňuje veteránských akcí, jako např. v roce 2023 na akci Sosnová Classic 2023. Tam se zúčastnil ve skupině Vozy 2 se startovním číslem 237.[33]

Největší úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
  • Absolutní vítězství v 6. ročníku Lochotínského okruhu s Bugatti T37A (1938)
  • Absolutní vítězství v závodních vozech v Hradci Králové na Cisittalii D46 (1948)
  • Vítězství v třídě závodních vozů do 1,5 l v 3. ročníku Lochotínského okruhu na Bugatti T37A (1935)
  • Vítězství v třídě do 1,1 l v 12h závodě na Masarykově okruhu (celkově 3. místo dle ujeté vzdálenosti) na voze Škoda 1101 Sport posádky Fousek-Komár (1950)
  • 3. místo v třídě v třídě do 1,5 l při I. ročníku závodu 1000 mil československých na voze Tatra 57 posádky Komár-Bimka (1933)
  • 3. místo v třídě do 2 l při III. ročníku závodu 1000 mil československých (5. celkově) na voze Škoda Rapid Six posádky Komár-Houšť (1935)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Antonín Komár [online]. statsf1.com [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c SNELLMAN, Leif. Antonín/Anton Komár (CS/A) [online]. goldenera.fi (Leif Snellman), 2024-11-19 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ RONOVSKÝ, V. Klasifikace 1000 mil československých 10. a 11. června 1933. Auto. Červenec 1933, roč. 15, čís. 7, s. 324–327. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠELEPA, F. V. Masarykův okruh. Auto. 1934-10, roč. 16, čís. 10, s. 275–276. Dostupné online. 
  5. ↑ LOSKOT, K. ing. Paliva pro motory na závodní dráze. Auto. 1940-10-15, roč. 22, čís. 10, s. 223-234. Dostupné online. 
  6. ↑ a b TUČEK, Jan. Škoda Rapid Six - zapomenuté šestiválce [online]. Praha: Automotorevue.cz, 2011-11-18 [cit. 2024-12-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEINZ, Vilém. 1000 mil československých. Velký den našeho automobilsmu. Pondělí Národních listů a Národa. 1935-06-17, roč. 75. (1935), čís. 24, s. 1, 5–6. Dostupné online. 
  8. ↑ III. Lochotínský okruh u Plzně. Auto. 1935-07-01, roč. 17, čís. 5, s. 110. Dostupné online. 
  9. ↑ DIVÍŠEK, Franta. III. Lochotínský okruh 26. června 1935. Západočeský motorista. 1935-07, roč. 4, čís. 7, s. 75-84. Dostupné online. 
  10. ↑ VI. Velká cena Masarykova. Auto. 1935-10-15, roč. 17, čís. 12, s. 247-249. Dostupné online. 
  11. ↑ ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 45. 
  12. ↑ Nejúspěšnější českoslovenští jezdci v roce 1935. Auto. 1935-12-01, roč. 17, čís. 15, s. 331. Dostupné online. 
  13. ↑ -, jp. Ital Villoresi vítězem první Velké cena Brna. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-27, roč. 77, čís. 39, s. 5. Dostupné online. 
  14. ↑ Vitvar a Komár nejlepší na Lochotínském okruhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-08-29, roč. 78, čís. 35, s. 5. Dostupné online. 
  15. ↑ ŠIŠKA, Metoděj. VI. Lochotínský okruh. Západočeský motorista. 1938-09, roč. 7, čís. 9, s. 76-87. Dostupné online. 
  16. ↑ -, Křj. II. ročník "Dvěma směry". Lidová demokracie. 1948-04-08, roč. 4, čís. 84, s. 6. Dostupné online. 
  17. ↑ TŮMA, Přemysl. "Dvěma směry". Auto. 1948-05-15, roč. 30, čís. 5, s. 67. Dostupné online. 
  18. ↑ -, tk. Skalský nejrychlejší. Svobodné slovo. 1948-05-11, roč. 4, čís. 109, s. 6. Dostupné online. 
  19. ↑ a b BĚLINOVÁ, Michaela. Historie okruhových závodů v Hradci Králové [online]. Hořice v Podkrkonoší: Muzeum Czech Road Racing, 7.3.2018 [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. 
  20. ↑ GALPIN, Darren. Racing 1919-1950 (excluding the USA) [online]. Darren Galpin [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  21. ↑ -, t-r. Velká cena ČSR: Whitehead. Svobodné slovo. 1949-09-27, roč. 5, čís. 226, s. 6. Dostupné online. 
  22. ↑ -, RP. Bobek a Dusil zvítězili v Mladé Boleslavi. Rudé Právo. 1950-05-23, roč. 30-31, čís. 122, s. 4. Dostupné online. 
  23. ↑ -, RP. Úspěch čs. vozů na Ostravském okruhu. Rudé Právo. 1950-09-19, roč. 30-31, čís. 222, s. 4. Dostupné online. 
  24. ↑ Complete Archive of Antonín Komár [online]. Racing Sports Cars [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ 1950 / 15. ročník - Obnovení závodu, tentokrát na okruhu [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b VELEBNÝ, Michal. Italská hvězda Cisitalia zářila před lety v Česku, teď se prožene Brnem [online]. Praha: Mafra, 2014-07-02 [cit. 2024-12-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 47, 59, 68-69, 174. 
  28. ↑ Velký úspěch čs. automobilů. Lidová demokracie. 1950-10-10, roč. 6, čís. 238, s. 8. Dostupné online. 
  29. ↑ Ostravský automobilový závod, Úspěchy vozů čs. výroby. Svobodné slovo. 1951-09-18, roč. 7, čís. 220, s. 6. Dostupné online. 
  30. ↑ FRÝDECKÝ, Mira. Legendy Ecce Homo - Bruno Sojka [online]. Šternberk: AMK Ecce Homo [cit. 2024-12-24]. Dostupné online. 
  31. ↑ ČECH, Jan. Škoda Tudor měla rychlé dítě: Supersport [online]. Praha: Mafra, 2000-02-16 [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. 
  32. ↑ HUBEROVÁ, Vladimíra. Brno Grand Prix Revival [online]. Brno: Muzeum města Brna, 2018-06-24 [cit. 2024-12-24]. Dostupné online. 
  33. ↑ HLAVATÝ, Vojtěch. SOSNOVÁ CLASSIC 2023 [online]. Temple of Speed [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
  • SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 90 let. Brno/Praha: CPress/Albatros Media ,1. vyd. 2021, 344 s., ISBN 978-80-264-3940-0
  • OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5
  • Antonín Komár a Jan Husák, Motor Journal, Brno, 2007, č. 69, s. 16-17

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště&oldid=24522639“