Přeskočit na obsah

Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Československo Grand Prix Masarykova okruhu 1930
22. závod v sezóně 1930
Masarykův okruh
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum28. září 1930
MístoBrno
Délka trati29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu17 kol, 495,4 km (307,8 mil)
Počasízataženo, chladno, sucho
Nejrychlejší kolo
PilotNěmecko Heinrich-Joachim von MorgenBugatti
Čas15:01,9 min = 116,3 km/h (v 3. kole)
Stupně vítězů
PrvníNěmecko zu Leiningen/von MorgenBugatti
DruhýNěmecko Ernst Günther BurggallerBugatti
TřetíItálie B. Borzacchini/T. NuvolariScuderia Ferrari

První závod automobilů typu Grand Prix na novém Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 28. září 1930.[1]

Vznik okruhu

[editovat | editovat zdroj]

Na Pradědském okruhu byl IV. ročník v termínové listině naplánován na 9. červen 1929 jako mezinárodní závod na okruhu Praděd, avšak už se neuskutečnil.[2] V oznámení uveřejněném již v lednu byl naznačen úmysl Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS) vyhledat nový okruh náhradou za Pradědský okruh. Karel Fr. Štursa, tajemník ČAMS sdělil, že krajinově je Pradědský okruh bez konkurence, ale má i své slabé stránky. Především to je značná vzdálenost od větších měst a těžko překonatelná neochota k dalším podobným závodům majitele Karlovy Studánky (Řád německých rytířů). Nový okruh by měl zajistit větší návštěvu platících diváků, tím zlepšení financí a následně zvýšit peněžité ceny pro vítěze. To by pak úměrně zvýšilo zájem z ciziny jak diváků, tak továrních značek a jezdců. Také závody automobilů do vrchu ztrácely na své divácké přitažlivosti. Z podobných důvodů se populární závod Brno–Soběšice uskutečnil naposledy 23. června 1929.[3]

Za účelem stavby nového okruhu byla ustanovena komise ČAMS, aby okruhový závod mohl být uskutečněn již v roce 1930. Okruh by měl být 25–30 km dlouhý, na dobrých a dosti širokých silnicích. Okruh měl mít stoupání a klesání, také dost zatáček a pokud možno málo osad. Komise byla složena z odborníků, což již samo o sobě dávalo naději, že vhodný okruh bude nalezen.[4] Vhodný terén byl nalezen a okruh postaven za 5 měsíců nedaleko Brna. Tvořily jej státní silnice Ostrovačice – Veselka – Bosonohy – Nový Lískovec a okresní silnice Nový Lískovec – Pisárky – Kohoutovice – Žebětín – Ostrovačice. Výškový rozdíl byl 240 m, maximální stoupání 7 %, max. klesání 9,5 %. Podle svého donátora dostal název Masarykův okruh. Do příprav se zapojila jako členka organizačního výboru i Eliška Junková, která svým jménem pomohla pro závod získat tehdy význačné jezdce.[5]

Tazio Nuvolari s Alfou Romeo P2-30 (Masarykův okruh 1930)
Jindřich Knapp, Walter Super 6B (Masarykův okruh Brno 1930)

Úvodní podnik na novém československém Masarykově okruhu o délce 29,142 km byl prvním velkým okruhovým závodem, který se kdy v Československu konal. Třicet mezinárodních přihlášek bylo rozděleno do dvou skupin, závodní vozy nad 1500 ccm a do 1500 ccm vč. třídy do 750 mm, které závodily současně.

Start závodu na Masarykově okruhu Brno (1930). V popředí čeští jezdci: st. č. 2 Jiří Kristián Lobkowicz (Bugatti 35C), st. č. 4 Miloš Bondy (Bugatti 35B), st. č. 6 dr. Otakar Bittmann (Bugatti 35C), st. č. 8 Jan Kubíček (Bugatti 35B), st. č. 12 Jindřich Knapp (Walter Super 6B) a st. č. 18 Josef Veřmiřovský (Tatra 52) - částečně zakryt st. č. 10 (Rudolf Caracciola na Mercedesu SSK)

Startující vozy a jezdci

[editovat | editovat zdroj]

Již červnu pořadatelský autoklub ČAMS oznámili, že oficiální závodní čísla (a tím i pořadí na startovním roštu) budou určena v pořadí obdržených přihlášek. Závodní třídy byly podle předpisů AIACR (nyní FIA) dle pravidel tzv. volné formule, která platila v letech 1928 až 1933: skupina A nad 1500 ccm a skupina B do 1500 ccm. Finální stav přihlášených čítal 19 velkých vozů skupiny A a 21 malých vozů. Doufalo se, že na závod dorazí všichni. Do samotného závodu odstartovalo však "jen" 14 vozů silnější skupiny a 16 vozů slabších. Dlouhý okruh obklopilo v den závodu odhadem 80 000[6] až 100 000 diváků. Přes tuto velmi dobrou návštěvu diváků první závod skončil prodělkem 250 000 Kč.[1] Jednou z příčin byl malý počet prodaných vstupenek - jen 30629, většina přihlížejících diváků tedy unikla povinnosti platit vstupné.[5]

Startovní pořadí silnější skupiny nad 1500

St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Zdvihový objem (l)
2 "Hýta" Jiří Kristián Lobkovicz Bugatti T35C 2,0 s kompresorem
4 Miloš Bondy Miloš Bondy Bugatti T35B 2,3 s kompresorem
6 Otakar Bittmann Dr. O. Bittmann Bugatti T35C 2,0 s kompresorem
8 Jan Kubiček J. Kubiček Bugatti T35B 2,3 s kompresorem
10 Rudolf Caracciola Daimler-Benz AG Mercedes-Benz SSK 7,1 s kompresorem
12 Jindřich Knapp Walter Walter Super 6B 3,3
18 Josef Veřmiřovský J. Veřmiřovský Tatra 52 1,9
22 Jiří Tachecí SA des Automobiles Imperia Exelsior Impéria Sport 1,8
26 Ernst Günther Burggaller Bugatti Deutschland Bugatti T35B 2,3 s kompresorem
28 Heinrich-Joachim von Morgen Bugatti Deutschland Bugatti T35B 2,3 s kompresorem
30 Hermann zu Leiningen Bugatti Deutschland Bugatti T35C 2,0 s kompresorem
32 Tazio Nuvolari Scuderia Ferrari Alfa Romeo P2-30 2,0 s kompresorem
34 Baconin Borzacchini Scuderia Ferrari Alfa Romeo P2-30 2,0 s kompresorem
36 Willy Longueville W. Longueville Bugatti T35B 2,3 s kompresorem

Závod

[editovat | editovat zdroj]

Závod silnější kategorie nad 1500

[editovat | editovat zdroj]

Počasí závodu příliš nepřálo. Ranní mlha sice ustoupila — místy dokonce proráželo slunce, přesto bylo povětšinou pod mrakem. Přesně v 10 hodin dopoledne se rozburácelo 14 motorů závodních strojů, které vyrazily hromadně od startu. Startovní rošt byl sestaven v pořadí dle došlých přihlášek. Z první řady jel Hýta a za ním Bondy, ale za okamžik je předjel Caracciola s gigantickým mercedesem SSK, který startoval ze 3. řady. Po třech minutách odstartovala druhá, slabší kategorie v počtu 15 strojů. Hromadný start poskytoval divákům strhující obraz. Vozy takřka se mihly, takže bylo i dosti nesnadno v prvním, překvapujícím okamžiku rozeznati jejich bílá výrazná čísla. Ohlušující hřmot umlkl a na tribuně pronášejí se úsudky o strojích, jezdcích, šancích na vítězství. Po čtvrthodině ticha, přerušovaného traťovým rozhlasem, hlásícího průjezdy vozů jednotlivými kilometry, zatáčkami a ostatními důležitými místy, objevuje se na mostě u časoměřičské budovy číslice deset a za okamžik mihne se kolem tribuny Caracciola. Za ním následují Morgen, Nuvolari, Borzachini, Leiningen, Burggaller, Hýta, Longueville, Bondy a Bittmann. Potom Knapp na Waltru, Veřmiřovský na Tatře, průjezdem Kubíčka a Tachecího (zástupce belgické automobilky Imperia), který se u startu zpozdil, končí defilé vozu první skupiny. Po 2. kole vedení udržuje Caracciola. Borzachini na Alfě Romeo však zvolnil a klesl ze 4. až na 11.místo. Za nimi následují ostatní. Ve 3. kole odstupuje Veřmiřovský na Tatře pro poruchu převodovky (zlomení řadicí páky). v 5. kole von Morgen předjel vedoucího Caracciolu, za nímž nyní jel Nuvolari. Postupně po 7. kole odpadl Caracciola pro prasklé ložisko, v 10. kole Bittmann pro požár vozu při tankování v depu, v 12. kole Knapp z 5. místa pro poruchu olejového potrubí, v 15. kole von Morgen pro poruchu motoru a v témže kole i Tachecí pro poruchu ventilátoru na chladiči. Von Morgen nespokojený s výkonem svého vozu přesedl do vozu zu Leiningena a Nuvolari do vozu Borzacchiniho. Propozice závodu tyto záměny povolovaly.

Do posledního 17. kola vjížděl na vedoucí pozici Nuvolari před von Morgenem o více než 4 minuty. Za nimi o další minutu jel Burggaller a o mnoho kol zaostávaly Bugatti Kubíčka, Bondyho a „Hýty”. Hýta dobrou pozici ztratil již v 5. kole pro poruchu zapalovací magnetky (prasklé kladívko odtrhovače). Ač ho porucha stála víc než hodinu času, pokračoval v závodu. V době, kdy závod na 17 kol oficiálně skončil, měl ujeto 14 kol a obsadil by v této kategorii 6. místo; pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.[7]

Po dramatickém závěru zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen (Bugatti 35C) v čase 4:54:13 hod. v průměrné rychlosti 101,027 km/h, když v posledním kole předjel – do té doby vedoucího – Tazia Nuvolariho (Alfa Romeo P2). Ten s velkým zpožděním dojel jen jako třetí, protože v době, kdy byl očekáván u cíle jako jistý vítěz závodu, „visel“ na trati u Bosonoh s přehřátým motorem bez vody (9 km před cílem). Než se mu podařilo opatřit a doplnit vodu, předjeli ho von Morgen a Burggaller, který tak skončil na 2. místě. K zajímavosti I. ročníku ještě patří to, že von Morgen sice odstartoval na Bugatti 35B (st. č. 28), ale do cíle dojel na slabším Bugatti 35C Leiningena. Závod v časovém limitu dokončilo 5 vozů.[8]

Masarykův okruh 1930, Von Morgen (st. č. 28) se snaží v ostrovačických serpentinách předjet Caracciolu (st. č. 10)

Putovní cenu prezidenta republiky pro mezinárodní automobilový závod na Masarykově okruhu u Brna, velký tepaný pohár zhotovila ze stříbra klenotnická firma D. Malý z Prahy. Rytiny dvou křišťálů jsou prací prof. Drahoňovského. Pohár získali Heinrich-Joachim von Morgen a Hermann zu Leiningen. S tím byla spojena i finanční odměna 80 000 Kč a zlatá plaketa ČAMS. Čestnou cenu vypsanou na paměť Čeňka Junka za nejlepší čas v 7. kole získal von Morgen (15:23,5 min) a čestnou putovní cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce získal Jan Kubíček. Jindřich Knapp obdržel Cenu ing. W. Proskowetze za nejrychlejší kolo (17:31,5 min ve 4.kole) dosažené čs. jezdcem na stroji čs. výroby.[9] Pro Alfu Romeo P2-30 to byl poslední závod úspěšné kariéry (1924-30), když tento vůz zvítězil celkem v 15 Grand Prix včetně Targa Florio (1930). Sezónou 1930 se uzavřela i kariéra vozů Bugatti T35 a T37, když v následujícím roce v závodech Grand Prix je nahradily nové typ Bugatti Type 51 a Type 54.

Jindřich Knapp po sjetí do příkopu, Walter Super 6B, Masarykův okruh 1930
Zbrojovka Z-S30 (Z 2), na kterém Divíšek s Procházkou jeli v roce 1930 první závod na Masarykově okruhu
Typ Wikov 7/28 Sport, se kterým jel Szczyzycki v Brně

Výsledky závodu nad 1500 ccm

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Kola Čas Ztráta
1. 30 zu Leiningen / von Morgen Bugatti Deutschland Bugatti T35C 17 4:54:13,6 h
2. 26 Ernst Günther Burggaller Bugatti Deutschland Bugatti T35B 17 4:57:09,8 h + 2:56,2 min
3. 34 B. Borzacchini / T. Nuvolari Scuderia Ferrari Alfa Romeo P2-30 17 5:26:13,9 h + 32:00,3 min
4. 8 Jan Kubíček J. Kubíček Bugatti T35B 17 5:33:31,9 h + 39:18,3 min
5. 4 Miloš Bondy M. Bondy Bugatti T35 B 17 5:38:57,3 h + 44:43,7 min
DNF 28 von Morgen/Leiningen Bugatti Deutschland Bugatti T35B 15 motor
DNF 22 Jiří Tachecí J. Tachecí Imperia Sport 1795 ccm 15 ventilátor
NC 2 Hýta Jiří Kristián Lobkowicz Bugatti T35C 14 neklasifikován
DNF 12 Jindřich Knapp Walter Walter Super 6B 11 únik oleje
DNF 6 Otakar Bittmann O. Bittmann Bugatti T35C 9 požár vozu

Poznámka

  • NC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem, pro slabší skupinu u vozů do 750 ccm byl tento časový limit velkoryse prodloužen o 60 minut, tzn. 105 min. celkem)
  • DNF ... nedojeli do cíle

Závod slabší kategorie do 1500

[editovat | editovat zdroj]

Tři minuty po startu silnější skupiny odstartovalo do svého závodu 16 malých vozů. Obě skupiny tedy závodily souběžně. Po třech kolech závodu vévodily 3 Bugatti T37A (Doré, Hardegg a Volkhart). Ve 4. kole v Kohoutovicích havaroval vedoucí Michel Doré (zajel nejrychlejší kolo skupiny 16:46,2 min = 104,3 km/h), když narazil do stromu. Zlomil si pánevní kost, žebra, utrpěl vnitřní zranění a pohmoždění levé nody. V brněnské nemocnici na Žlutém kopci si poležel až do listopadu. Za Hardegga a Volkharta postoupil na 3. místo po 6. kole Macher na DKW. Po 14. kole odstoupil z průběžného 2. místa Volkhart pro defekt motoru a na 3. místo v této skupině se za Hardegga a Machera dostali Procházka s Divíškem („Z“).[5]

Čtyři vozy typu Wikov 7/28 startovaly ve slabší kategorii Voiturette (do 1500 cm³). S vozy startovali tovární jezdci Adolf Szczyzycki (st. č. 46) a Jaroslav Konečník (st. č. 44) a dále soukromí jezdci ing. Jiří Weinfurter z Prahy a Jiří Kreml z Bratislavy.[7] Szczyzycki měl hned v druhém kole těžkou havárii v ostrovačických serpentinách. Dostal smyk a vyletěl s vozem z dráhy, srazil vysoký patník a zmizel pod náspem vice než 2 m vysokém. Diváci strnuli — vtom však již znovu se ozval motor a chladnokrevný Szczyzycki dostal vůz zpět na závodní dráhu.[10] Pokračoval v jízdě až do 12. kola, kdy na následek havárie z 2. kola musel odstoupit. Ze 4 wikovů nebyl ani jeden klasifikován, byť Konečník a Kreml dojeli do cíle, ale až po časovém limitu.[11]

Po časovém limitu dojeli i reprezentanti brněnské Zbrojovky E. Procházka a K. Divišek (st. č. 52) a nebyli tudíž klasifikováni. Do závodu vlastně byli přihlášeni Otto Lukáš a Arnošt (Ernst) Procházka se Zetkami Z-S30 resp. též označovaný jako Z 2 (dvoudobý dvouválec M8 se zdvihovým objemem 1,0 l a s kompresorem) a Karel Tunal Divíšek s typem Z 13 (1,5 l, 2x4 písty).[12] Divíšek však v tréninku před závodem havaroval a vůz s motorem M15 poškodil. Byl potom "přidělen" jako rezervní jezdec pro Procházku v slabším voze Z-S30 s dvoutaktním čtyřválcem M8. Otto Lukáš také při tréninku havaroval v Pisárkách, a proto do závodu odstartoval jediný zbrojovácký automobil. Po vystřídání Procházky po 3. kole odjezdil zbytek závodu Karel Divíšek.[6] K nebezpečné situaci došlo ve 12. kole, když ing. Frankl na BMW po vyjetí z trati couval zpět. Z poloviny silnici zatarasil, když se rychle blížil Divíšek na Zetce. Brněnský jezdec však neztratil duchapřítomnost a projel hladce kolem BMW po vnějším okraji dráhy. Po 12. kole jezdil Divíšek jako čtvrtý v pořadí.[13] Posádka A. Procházka/T. Divíšek (st. č. 52) sice závod dokončila v čase 5:59:37,7 h (průměrná rychlost 82,5 km/h), ale nebyla klasifikována, protože závod dokončila po časovém limitu (do 45 minut po vítězi). Jinak by Procházka s Divíškem skončili v třídě Voiturette do 1,5 l na 3. místě. Nicméně se Divíšek stal prakticky prvním jezdcem s vozem československé výroby, který závod v Brně dokončil.

Vítězem závodu se v čase 5:07:42,8 h stal rakouský hrabě Maximilian zu Hardegg von Settenberg na Bugatti T37A (zahynul o necelý rok později při závodu do vrchu v Baden-Badenu). Procházka s Divíškem zaostali za Hardeggem o necelých 52 minut, před Gerhardem Macherem (DKW). Albert Kandt (BMW Wartburg 750) vyhrál třídu do 750 ccm. Závod v časovém limitu dokončily 2 vozy slabší skupiny do 1,5 l a jeden vůz třídy do 750 ccm.[14]

Výsledky závodu do 1500

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí St. č. Jezdec Stáj Značka a typ vozu Kola Čas Ztráta
1. 62 Maximilian zu Hardegg M. hrabě zu Hardegg von Settenberg Bugatti T37A 17 5:07:42,8 h + 13:29,2 min
2. 66 Gerhard Macher G. Macher DKW 17 5:34:20,4 h + 40:06,8 min
*3. 68 Albert Kandt A. Kandt BMW Wartburg 750 17 6:04:29,2 h + 56:46,4 min
NC 52 E. Procházka / K. Divišek "Z"-Team, Brno Z-S30 (Z 2) 17 + 1:05:24,1 min
NC 44 Jaroslav Konečnik Wichterle & Kovářik (Wikov) Wikov 7/28 17 + 1:07:22,7 h
NC 54 Jiří (Georg) Kreml G. Kreml Wikov 7/28 17 + 1:13:46,8 h
DNF 60 Hans Ostermuth H. Ostermuth Amilcar 1094 ccm 16 neklasifikován
DNF 40 Jiří Weinfurter J. Weinfurter Wikov 7/28 16 neklasifikován

Poznámka

  • v tabulce uvedená ztráta je odstup od vítěze silnější kategorie nad 1500 ccm
  • závodníci ze slabší skupiny do 1,5 l a *třídy do 750 ccm
  • NC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem, pro slabší skupinu u vozů do 750 ccm byl tento časový limit velkoryse prodloužen o 60 minut, tzn. 105 min. celkem)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 12–16. 
  2. ↑ JANČÍK, Miloslav. Pod Pradědem vzniklo okruhové závodění i ze soubojů Junkových. S. 13–15. MF DNES, příloha [online]. 2020-07-31 [cit. 2021-02-06]. S. 13–15. Dostupné online. 
  3. ↑ RONOVSKÝ, Vil. Závod do vrchu Brno-Soběšice 23. června. Auto. Červenec 1929, roč. 11, čís. 7, s. 426. Dostupné online. 
  4. ↑ Hledá se nový okruh. Národní listy. 1929-03-17, roč. 69, čís. 76, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930-1937. 1. vyd. Brno: Host, 2022. 256 s. ISBN 978-80-275-1059-7. S. 22-45. 
  6. ↑ a b ETZRODT, Hans. I MASARYKUV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2022-04-03 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b GUT, Vladimír ing. Masarykův okruh. Auto. 1930-10, roč. 12, čís. 10, s. 711–718. Dostupné online. 
  8. ↑ HANÁK, Pavel a kol. 75 let Masarykova okruhu. I. vyd. Brno: Automotodrom Brno, a.s., 2005. 176 s. S. 10–13. 
  9. ↑ Bugattky s německými jezdci vítězi I. Masarykova okruhu. Lidové noviny. 1929-09-29, roč. 39, čís. 491, s. 1–3. Dostupné online. 
  10. ↑ Wikovy na Masarykově okruhu. Hlasy z Hané. 1930-10-03, roč. 48, čís. 40, s. 4. Dostupné online. 
  11. ↑ Wikovy na Masarykově okruhu. Národní listy. 1930-10-05, roč. 70, čís. 274, s. 5. Dostupné online. 
  12. ↑ HANZELKA, Boleslav. Naše závodní automobily začátkem třicátých let. Automobil. 1968-03, roč. 12, čís. 3, s. 40–41. Dostupné online. 
  13. ↑ Automobilová premiéra na Masarykově okruhu. Lidové noviny. 1930-09-29, roč. 38, čís. 492, s. 1. Dostupné online. 
  14. ↑ RONOVSKÝ, Vil. Masarykův okruh v časech. Auto. Říjen 1930, roč. 12, čís. 10, s. 718–721. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
  • SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 90 let. Brno/Praha: CPress/Albatros Media ,1. vyd. 2021, 344 s., ISBN 978-80-264-3940-0
  • OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště&oldid=24391236“