Wikipedista:Linda Kristina Paučová/Pískoviště

Časová pásma Číny

Čas je v dnešním světě celosvětově koordinován. Svět je rozdělen na 24 časových pásem. Každé pásmo je široké 15°, protože za hodinu se Země otočí právě o těchto 15°. Mezi místy, která jsou od sebe vzdálená 1° je časový rozdíl 4 minuty.

Historie

Celosvětová koordinace času má kořeny v polovině 19. století. Čas začal být celosvětově koordinován kvůli železnici, aby mohly vzniknout jízdní řády. „Kolem roku 1858 Ital Filopanti navrhl 24 hodinových pásem. Den má 24 hodin, Zeměkoule kolem dokola 360 stupňů, takže z logiky věci vychází, že každé časové pásmo má šířku 15 stupňů. V roce 1879 pak navrhl Sandford Fleming současnou podobu 24 časových pásem, která zároveň ctí hranice jednotlivých států. Takto definovaná časová pásma zůstala do dnes. Časová pásma jsou rozdělena přibližně podle poledníků. Nultý poledník protíná Greenwich v Londýně (čas GMT - Greenwich Mean Time; ale oficiálně se používá zkratka UTC - Universal Time Coordinated). Na západ od něj čas ubývá (až po UTC -12) a na východ přibývá (po UTC +12). Na opačném konci, mezi ruskou Kamčatkou a americkou Aljaškou (a jižně od nich), se táhne tzv. datová hranice.

Pekingský čas

Zajímavostí v oblasti koordinace času je Čína. Zatímco některé země si libují v tom, že mají co nejvíc časových pásem, Čína k této problematice přistupuje zcela opačně. Je jednou z výjimek v časových pásmech. Tato rozlehlá země (5500 km od nejvýchodnějšího k nejzápadnějšímu bodu) používá jeden čas pro celé své území. Zatímco sousední Rusko je rozděleno do dokonce 11ti časových zón, má Čína po celém svém území, které by vzhledem ke své rozloze a zakřivení země mělo fungovat v pěti různých časových pásmech, zachováno pouze jedno pásmo UTC+8, tzv. pekingský čas, který platí pro celou Čínu. Tak si to Číňané stanovili. Stalo se to v r.1949 po nástupu Mao Ce-tunga k moci. Koncept pěti časových pásem byl tehdy opuštěn z několika důvodů. Za prvé, Mao věřil, že jediný čas pro celou zemi pomůže konsolidovat a centralizovat nadnárodní Čínu. V praxi to znamenalo, že dělníci napříč celou Čínou museli pracovat a poslouchat propagandistické písně z místních rádií ve stejnou dobu. Dalším z důvodů pro zavedení jednotného časového pásma pro celou Čínu byla také změna hlavního města. Peking, jako nové hlavní město Číny, potřeboval více pravomoci a vlivu. Proto byl jednotný čas pojmenován – pekingský čas. Dalším důvodem, bylo že, jednotný časový systém pro celou zemi je jednoduše pohodlný. Je mnohem jednodušší vzít v úvahu, že někde na západě lidé spí ještě v 9 hodin, než neustále přepočítávat plus mínus hodinu. Po zavedení nového času nastal v zemi na jistou dobu zmatek. Země však neměla čas řešit nějaké časové pásmo během hladomorů a prudkých reforem, které zavedl Mao Ce-tung. Lidé si postupem času na změnu zvykli a většina z nich už nechce víc časových pásem. Zejména proto, že drtivá většina čínské populace nežije v pěti časových pásmech, ale pouze ve dvou ve východní části země, kde změnu nepociťují nijak výrazně. Navíc mnoho vzdálených regionů Číny bylo v té době a mnohdy stále ještě je nedostatečně rozvinutých. Pro většinu populace tam má čas na hodinách jen velmi malý význam, protože téměř veškerý ekonomický a společenský život je svázán se slunečním cyklem, stejně jako tomu bylo před mnoha staletími. Týká se to především zemědělských a horských oblastí země. I tak má jednotný čas pro celou zemi, zejména pro západní oblasti země dalekosáhlé důsledky.

V západní Číně začínají pracovní směny později, protože slunce zde vychází až kolem desáté hodiny. Nejzápadnější autonomní oblast Sin-ťiang patří také oficiálně do jednotného časového pásma, nicméně tamní původní obyvatelstvo – Ujgurové, (etnická skupina tureckých muslimů, která se rozhodla používat vlastní čas - původní UTC+6). Ujgurové však tvoří pouze 50 % celkové tamní populace. Tradiční Číňané, jenž tvoří zbylých 50% tamní populace používají pekingský čas UTC+8. Kvůli tomu v těchto dvou společně žijících komunitách existují dva různé časy. S trochou nadsázky můžeme říct, že Sin-ťiang je místem, kde je čas opravdu relativní. V této oblasti vychází slunce v 10:00 a lidé obvykle večeří kolem půlnoci. Infrastruktura města funguje ve velmi zvláštních hodinách. První městské linky začínají jezdit kolem osmé hodiny ráno. Ani studenti to zde nemají lehké. Národní testy, které se v Číně píší ve stejnou dobu, musí totiž psát v noci.

Jednotný čínský čas přináší nejvýraznější časový posun mezi dvěma sousedními státy - Čínou a Afghánistánem. Setkávají se zde časová pásma +4:30 a +8 hodin, čili posun po přechodu přes hranici je o tři a půl hodiny. V této oblasti byl zaznamenán zvýšený výskyt lidí s poruchou spánku a bolestmi hlavy. Jednotný čas má však i své výhody. Mezi ty hlavní patří jistě mnohem snazší administrace celé země. Zůstává však k zamyšlení, zda je tato výhoda dostatečně důležitá a zda pro západ země neexistuje lepší řešení.

Doplňující informace:

V Číně už také neexistuje letní ani zimní čas. V Číně žijí trvale podle zimního formátu. Nebylo tomu tak vždy, Čína ukončila praxi přechodu na letní čas v roce 1991. Od té doby je zachován pouze standardní čas (China Standard Time, CST), který je stejný po celý rok. Poslední změna na letní čas v Číně byla provedena 15. září 1991​. Pro výpočet aktuálního času v Číně stačí, když k českému času přičtete v létě 6 hodin a v zimě 7 hodin.

Reference

Čína: Ken Bernstein, nakladatelství: Bučovice II: RO-TO-M 2001

Čína: zpráva o zrodu velmoci, Jaromír Bosák, nakladatelství: XYZ, 2008

100+1 zahraničních zajímavostí 2022/3, Praha: Extra Publishing 2009