Wikipedista:Libor Vilímek/Ostatní

Hudební tvorba

Již od mala jsem se věnoval hře na klavír. Později jsem se soustředil na kytaru a zpěv. Nedlouho na to vznikla písnička s názvem černá. K jedné z dalších písniček mi sloužilo moje působení ve hře World of Warcraft a tak jsem složil další písničku práve o WoWovi. Pro ty, co budou nevěřícně koukat - ano, je to brané s nadsázkou :).

Koncerty

První vystoupení skupiny Mouchy - byl jsem tam jako předkapela. Písně :

• Ústav
• Psychopes
• Hovno
• Černá

Texty písniček

Psychopes

Já bych vám chtěl říci věc,
že na pasece stojí pes,
má oušinka malinečká,
tak jako moje maminečka,
můžete na něj zpívati,
můžete ho líbati,
ale pozor na něj,
je to psychopes,
ale pozor na něj,
je to psychopes.

Ach ouvej ať vás nerafne,
hau, hau, ať vás nerafne,
jeho kousnutí boolí,
takže byste běželi do stodoli,
tam byste se, ošetřili,
a zmlátit psychopsa byste běželi,
buřtík, ten mu pomůže,
buřtík mu do pusinky, dejte,
potom ho za malýma ouškama podrbte,
pořádně podrbte,
tam to má rád,
pejsek malinkýýý.

Hovno

Já vysral jsem do záchoda,
jedno hovno, hnědý hovno,
já vysral jsem do záchoda,
hnědýho kluka, teď tam žbluňká.

Plave od strany ke straně,
má se tam jak ve vaně,
dívám se na něj se slzou v oku,
tohle je mé hovno roku.

Já vysral jsem do záchoda,
jedno hovno, hnědý hovno,
já vysral jsem do záchoda,
hnědýho kluka, teď tam žbluňká.

Říká lásko mám tě rád,
chci být aspoň kamarád,
chci být s tebou jen,
vezmi mě někam ven.

Já vysral jsem do záchoda,
jedno hovno, hnědý hovno,
já vysral jsem do záchoda,
hnědýho kluka, teď tam žbluňká.

Jak jsem se k němu sklonil,
tak jsem to pěkně zkonil,
chtěl jsem ho vzíti do náruče,
ale dotkl jsem se splachovače.

Proč já, spláchl jsem do záchoda, jedno hovno, svoje hovno,
proč já, spláchl jsem do záchoda, svojeho syna, tíží mě vina,
proč já, spláchl jsem do záchoda, hnědýho kluka, už nezažbluňká.
Uuuuu

Poezie

Řitní otvor v měsíčním světle

Leskne se luna, leskne se a září,
svítí nám na prdel,
svítím nám do tváří.
Třpytivě skotačí drobounké světélka,
vidět je však pouze,
chlupatá prdélka.

V koulích cítím vztek a zlobu,
"dej nám píču", volají,
"ať už jseš na pochodu".
Vstávám a jdu do měsíčního světla,
kde barví se do šeda pošedlé soustromí,
kropené projektily těch co tu zahoní.

Co to však nevidím?
Zda-li úspěch nesklidím,
dnes našel jsem řitní prdel,
koule se těší, koule už volají,
vklouzni tam nenápadně,
vklouzni tam potají.

Tak jsem vybalil damoklův meč,
chvíli s ním nad tou prdelý houpal,
a pak mě chytla křeč.

A kvůli této křeči v péru,
na noční procházky,
už navždy seru.

PS : Akorát musím občas jít se psem.

Přejetej pes a mokrý slipy

Pes tu leží bez hnutí,
tělíčko má zahnutý,
doleva a doprava,
přejela ho náprava.

Jak se vlastně všechno stalo?
Tož přišlo jaro, znáte to,
všechno se tam venku pralo,
pářili se ptáci, kočky, kočky s ptákama,
a mě tuze svrbělo mezi nohama.

Neměl jsem však přítelkyni,
tož vykasal jsem nové džíny,
k tomu klobouk, sako, plíny,
kdybych posral se já,
z toho kdybych chytil svini,
ženský jsou divný, ženský jsou jiný,
proč sbalil jsem takovou svini,
když minule jsem za štramáka šel.

Musel jsem i spodní prádlo,
vyměnit za lepší zboží,
k tomu ještě shodit sádlo,
a je to tady, jsem jak Karel a jsem Boží.

Můj pes však nerozuměl tomu,
komu patří moje slipy, komu?
Večer jsem měl divoký sen,
a ráno ve slipech našel jsem já hlen.
Tož hodím slipy z okna, že?
Však kdo se trefit dokáže,
když okno je tak nepřístupné,
kdybych se trefil pokaždé,
pozvu si lidi a vybírám si za to vstupné,
ano, ať platí imperialisté!

Ano, tušíte to dobře,
nebylo to okno ale pes,
kam přistály moje hlenovité slipy,
on oběhl pak dvakrát ves,
v hubě pořád moje bílé slipy,
sousedi si ze mě začínali dělat vtipy,
a pes nebyl k přivolání.

Tak to ne, lidi jsou páni,
nechceš ji jíti po dobrém,
přejedu tě traktorem.

Pes tu leží bez hnutí,
tělíčko má zahnutý,
doleva a doprava,
přejela ho náprava.

Dvojníci

Fiki