Wikipedista:Liab/pískoviště2

Adolf Langer

Wikipedista:Liab/pískoviště2

Adolf Langer (11. června 1910 Rejchartice - 15. února 1986 Ostrava) byl český klarinetista, hudební skladatel, kapelník, překladatel a publicista.

Životopis

V roce 1929 maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku. Současně se vzdělával na tamější hudební škole (klarinet a klavír). V letech 1929–1935 studoval hru na klarinet a klavír na Německé hudební akademii v Praze, současně navštěvoval po čtyři semestry přednášky na Právnické fakultě Karlovy univerzity (1929–1931). Během studií hrál ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky.

Od roku 1930 působil jako hudebník a kapelník několika tanečních a džezových souborů. V roce 1933 založil vlastní orchestr, s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Za okupace byl totálně nasazen v továrně (od roku 1942) a vězněn několik měsíců v koncentračním táboře (1943 a 1945). Po válce obnovil svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–1956 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého.

Činnost

Je autorem celkem asi 60 skadeb z oblasti taneční a zábavní hudby, pozornost věnoval také skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Psal drobné informativní příspěvky do zahraničních časopisů. Působil v kvalifikačních komisích a v různých festivalových a soutěžních porotách, zvláště pro dechové orchestry mladých.

Napsal tři školy pro akordeon a upravil pro něj přes 170 vlastních i cizích skladeb. Je spoluautorem publikací Hrajeme na foukací harmoniku (Praha 1962; spolu s Emilem Machem) a Instrumentationslehre für Blasorchester (česky vydáno jako Instrumentace pro dechový orchestr roku 1981; spolu s Jindřichem Pravečkem), spolupracoval na knize Moderní instrumentace (Panton, Praha 1959–1968).

Přeložil do němčiny kolem 310 českých vokálních kompozic (písně, kantáty, opery), 35 nástrojových škol, asi tři tisíce kritik, článků, studií a rozborů skladeb, vydal pět sbírek českých národních písní s německými překlady. Do němčiny pod pseudonymem Martin Trenk a Iwo Kawan přeložil texty tanečních písní (přes 600). Překládal také cestopisnou literaturu.

Za soustavnou skladatelskou, publicistickou a překladatelskou činnost obdržel Zlatý štít Pantonu i další vyznamenání.

Dílo

Hudební (výběr)

podle zdroje

• Na houpacím koni (1933)
• K palbě, pochod (1937)
• Zamilované klarinety, koncertní polka (1940)
• Dědečkův zamilovaný valčík (1947)
• Lehké prsty, intermezzo (1947)
• Zvonečky lásky, foxtrot (1947)
• Klarinety v náladě, polka (1952)
• Pochod motoristů, pochod (1954)
• Brušperačka, mazurka (1955)
• Bujarý, valčík (1955)
• Smím prosit, mazurka (1956)
• Povídavá polka pro 3 klarinety (1957)
• Růže a slova, valčík (1958)
• Variace na národní píseň (1962)
• Rozhněvaná polka (1965)
• Malá taneční suita – Mladí sólisté (1967)
• Malý koncertní valčík (1969)
• Jen klid, polka (1971)
• Con brio, valčík (1974)
• Klarinetová polka pro 4 klarinety (1976)
• Reminiscence (1976)
• Slovo má štěbenec, charleston pro sólový Es klarinet (1977)

Překlady (výběr)

Podle zdroje

• Blues für den kleinen Jungen (Blues pro malého chlapce)
• Ein verregenter Sonntag (Včera neděle byla)
• Löscht alle Lichter aus (Zhasněte lampióny)
• Melniker Polka (Mělnická)
• Oma, lehr mich Charleston (Babičko, nauč mě charleston)
• PS-Charleston (Láska na kolech)
• Zwei blaue Luftballons (Dva modré balónky)

Odkazy

Literatura

• Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sešit 9 (Ostrava 1997, s. 71–72)
• Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985, s. 171–172)