Přeskočit na obsah

Wikipedista:Lenka Holá/Katharina Reissová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katharina Reissová
Narození17. dubna 1923 (po smrti)
Německo Rheinhausen, Německo
Úmrtí16. dubna 2018 (ve věku 94 let)
Německo Mnichov, Německo
Národnostněmecká
Povolánílingvistka, translatoložka
Chybí svobodný obrázek.

Katharina Reissová (17. dubna 1923 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 16. dubna 2018) byla ⁠⁠⁠⁠⁠⁠německá lingvistka a translatoložka.

Významným způsobem přispěla k rozvoji translatologie. Spolu s Hansem Vermeerem je pokládána za spoluzakladatelku teorie skoposu.[1][2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Katharina Reissová se narodila v Rheinhausenu, německém městečku na levém břehu Rýna, ležícím na opačném břehu řeky než město Duisburg, k němuž bylo později z administrativních důvodů připojeno. Po složení maturitní zkoušky v roce 1940 ("Abitur") pokračovala v letech 1941 až 1944 ve studiu na Tlumočnickém ústavu ("Dolmetscher-lnstitut") Univerzity Heidelberg, kde získala svůj první titul.[3] Mezi lety 1944 a 1970 na tomto ústavu dále působila jako jedna z vyučujících španělského oddělení. V letech 1951 až 1954 si rovněž přibrala studium filologie. Za svou práci o španělském spisovateli a novináři Leopoldu Alasovi (známém též pod pseudonymem "Clarín") získala v roce 1954 doktorát.[3]

V letech 1965–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1970 se stala vedoucí španělského oddělení Tlumočnického ústavu. V roce 1971 přešla do Würzburgu, kde nastoupila na pozici akademické ředitelky oddělení románských jazyků. Habilitovala se na Univerzitě Johannese Gutenberga v Mohuči, a to díky své práci týkající se operativního textového typu. O rok později přijala nabídku vyučovat translatologii na univerzitě v Germersheimu (nedaleko hranic s Alsaskem). O své práci v oblasti translatologie však přednášela na vědeckých konferencích a podobných akcích pořádaných nejrůznějšími německými univerzitami již dlouho předtím.[3] Během zimního semestru 1994/95 pak působila jako hostující profesorka ve Vídni, kde vystoupila s cyklem přednášek o výuce překladatelství a simultánního tlumočení.

Katharina Reissová zemřela 16. dubna 2018, den před svými 95. narozeninami.[4] Její bývalá studentka Christiane Nordová ve vzpomínce na ni napsala, že šlo o "přísnou, ale spravedlivou učitelku s velmi rafinovaným smyslem pro humor".[4]

Práce v oboru translatologie

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k téměř 90 publikacím a přednáškám ve více než 20 zemích světa lze Katharinu Reissovou považovat za jednu z předních badatelek v oboru translatologie.[5] Spolu s Hansem Vermeerem bývá označována za spoluzakladatelku tzv. teorie skoposu.[2][6]

Ve snaze vytvořit jednotnou translatologickou terminologii navrhla ve své habilitační práci[7] rozdělit každý text určený k překladu do jednoho ze čtyř textových typů. Texty by se měly rozlišovat podle jejich dominantní funkce, a to na základě Organon modelu Karla Bühlera. Kromě typu "informativního", "expresivního" a "operativního" Reissová navrhuje ještě typ "audiomediální", který se k příjemci dostává i jiným než psaným médiem.[8]

Za zásadní lze pokládat její knihu Möglichkeiten und Grenzen der Übersetzungskritik, která je často považována za výchozí bod pro vědeckou analýzu překladu v Německu. Ačkoliv zde Reissová vychází z konceptu ekvivalence, za základní jednotku ekvivalence považuje celý text, nikoliv jen jednotlivá slova či věty. Stěžejním je její model kritiky překladu založený na funkčním vztahu mezi výchozím a cílovým textem.[9]

Coby zkušená překladatelka v té době věděla, že v některých případech není ekvivalence v překladu nejen možná, ale ani žádoucí. Ve svém objektivním přístupu ke kritice překladu tak počítá s tím, že lze určité výjimky z požadavku ekvivalence skutečně připustit. Jednou z takových výjimek je situace, kdy má cílový text plnit jiný účel či jinou funkci než originál. Příkladem může být dramatizace prózy, doslovný překlad básně (tzv. podstročnik neboli meziřádkový překlad, který slouží jako podklad pro kreativní činnost básníka, jenž nezná výchozí jazyk) či případy, kdy cílový text oslovuje jiné publikum, než kterému je určen originál (např. překlad Gulliverových cest pro děti). Reissová pak tyto případy cílového textu neoznačuje za překlad jako takový, ale za "Übertragung" (tedy za "převod") – hovořit zde můžeme např. o adaptaci, parafrázi, popř. i abstraktu, shrnutí apod. Kritik se v těchto případech nesmí řídit stejnými kritérii jako kritik překladu, protože se již nemůže spoléhat pouze na analýzu výchozího textu, ale musí posoudit, zda je cílový text funkční (tj. zda převod plní účel, kterému je určen).[9][10]

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • REISS, Katharina. Möglichkeiten und Grenzen der Übersetzungskritik: Kategorien und Kriteren für eine sachgerechte Beurteilung von Übersetzungen. Mnichov: Hueber, 1971. 
  • REISS, Katharina; VERMEER, Hans J. Grundlegung einer allgemeinen Translationstheorie. Tübingen: Niemeyer, 1984. 
  • REISS, Katharina. Texttyp und Übersetzungsmethode: der operative Text.. Heidelberg: Groos, 1993. ISBN 978-3-87276-509-3. 
  • REISS, Katharina. Spanische Sprachlehre: Methode Gaspey-Otto-Sauer. Heidelberg: Groos, 1990. ISBN 978-3-87276-031-9. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Katharina Reiss na anglické Wikipedii a Katharina Reiß na německé Wikipedii.

  1. ↑ About translation [online]. Central Institute of Indian Languages, Department of Secondary & Higher Education, Ministry of Human Resource Development,Karnataka [cit. 2017-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19. července 2011. 
  2. ↑ a b NORD, Christiane. Functionalist approaches.... Skops, purpose, intention, function, adequacy, translation brief. Příprava vydání Yves Gambier, Luc van Doorslaer. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, 2010. ISBN 978-90-272-7376-5. S. 120–129. 
  3. ↑ a b c REISS, Katharina. Translation Criticism- Potentials and Limitations: Categories and Criteria for Translation Quality. Oxfordshire: Routledge, 2014. ISBN 978-1-317-64206-0. 
  4. ↑ a b NORD, Christiane. In Memoriam Katharina Reiß [online]. 2018-05-11 [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Justa Holz-Mänttäri, Christiane Nord (editor-compiler): Traducere Navem: Festschrift Für Katharina Reiss Zum 70. Geburtstag. University Press, Tampere 1993, ISBN 951-44-3262-2
  6. ↑ GRBIĆ, Nadja; PÖLLABAUER, Sonja. To count or not to count: Scientometrics as a methodological tool for investigating research on translation and interpreting. Translation and Interpreting Studies. 2008-01-01, roč. 3, čís. 1-2, s. 87–146. Dostupné online [cit. 2024-11-19]. ISSN 1932-2798. DOI 10.1075/tis.3.1-2.04grb. (anglicky) 
  7. ↑ REISS, Katharina. Texttyp und Übersetzungsmethode: der operative Text. Kronberg/Ts: Scriptor-Verlag 146 s. (Monographien Literatur + Sprache + Didaktik). ISBN 978-3-589-20379-6. 
  8. ↑ DRAGANOVICI, Evemarie. Zur Klassifikation der Texttypen in der Translatologie. Proceedings: Linguistics and Theory of Literature. 2010, roč. 49, s. 110–114. 
  9. ↑ a b NORD, Christiane. Translating as a purposeful activity: functionalist approaches explained. Second edition. vyd. London ; New York: Routledge, Taylor & Francis Group 153 s. (Translation theories explored). ISBN 978-1-138-57336-9, ISBN 978-1-138-57334-5. Kapitola Katharina Reiss and the functional category of translation criticism. 
  10. ↑ ZEHNALOVÁ, Jitka, et al. Kvalita a hodnocení překladu: modely a aplikace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2015. 343 s. ISBN 978-80-244-4792-6. S. 65. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NORD, Christiane; HOLZ-MÄNTTÄRI, Justa. Traducere Navem: Festschrift für Katharina Reiss zum 70. Geburtstag. Tampere: Tampereen yliopisto, 1993. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Lenka_Holá/Katharina_Reissová&oldid=24416792“