Wikipedista:Kesuzrout/Řada E5 a H5
Wikipedista:Kesuzrout/Řada E5 a H5 | |
---|---|
![]() | |
Základní údaje | |
Výrobce | Kawasaki Heavy Industries, Hitachi Rail |
Výroba v letech | 2011 - dosud |
Počet vyrobených kusů | 55 |
Míst k sezení | 731 |
Celkový počet vozů jednotky | 10 |
Hmotnost a rozměry | |
Výška skříně od TK | 3650 mm |
Šířka | 3350 mm |
Rozchod | 1435 mm |
Parametry pohonu | |
Trvalý výkon | 9600 kW |
Maximální povolená rychlost | 320 km/h |
Napájecí soustava | 25 kV 50 Hz |
Vlaková brzda | elektropneumatická |
![]() | |
Řady E5 a H5 jsou japonské vysokorychlostní jednotky zkonstruované společnostmi Hitachi Rail a Kawasaki Heavy Industries.
Řada E5 je provozována Východojaponskou železniční společností (JR East) a to konkrétně na Tóhoku a Hokkaidó šinkansenech. Do služby byla uvedena 5. března 2011. JR East si celkem objednala 59 10vozových souprav.[1][2]
Řada H5 je navenek prakticky totožná s řadou E5. Je provozována Hokkaidskou železniční společnosti (JR Hokkaidó). Jednotky této řady jsou lépe vybaveny pro provoz za zimního počasí než ty řady E5. Do provozu byla uvedena 26. března 2016. Dosud byly vyrobeny čtyři 10vozové soupravy. [3] [4]
Technologie
[editovat | editovat zdroj]Technologie, které byly použita na řadách E5 a H5, pocházejí z experimentální soupravy s označením Fastech 360S.
Původně jezdili soupravy řady E5 a H5 po tratích pouze rychlostí do 300 km/h. To se změnilo až po modernizaci tratě mezi Ucunomijou a Moriokou, kdy se rychlost zvýšila na 320 km/h.[5]
Obě řady jsou vybaveny aktivním elektrickým odpružením.[6]
Řada H5 je ještě navíc vybavena naklápěcími podvozky umožňujícími naklopení až 1,5°. Vlak je tak schopný udržet si vyšší rychlost i v menších obloucích.[7] Vlaky řady H5 jsou dále vybaveny dokonalejšími sněhovými pluhy, odolnějšími gumovými spoji mezi jednotlivými članky jednotky a zvýšenou ochranou elektroniky před sněhem.[8][9]
Provoz
[editovat | editovat zdroj]Vlaky řad E5 a H5 jsou aktuálně použivány na dále uvedených kategoriích spojů
- Hayabusa
- Hayate
- Yamabiko
- Nasuno
Exteriér
[editovat | editovat zdroj]Vnější design vlaků je založen na experimentální jednotce Fastech 360S. Všechny jednotky dostaly zelený nátěr s bílím pruhem na spodní části vozů. Vlaky řady E5 jsou doplněny o růžový pruh, vlaky řady H5 jsou doplněny o fialový pruh.[10] [11] [12]
-
postraní logo ‚‚Hayabusa" (E5)
-
postraní logo (H5)
-
logo ,,Gran Class"
-
LED informační tabule
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/01/E5%2BE3_omiya.jpg/220px-E5%2BE3_omiya.jpg)
Interiér
[editovat | editovat zdroj]Vlaky jsou vybaveny vozy s třemi různými třídami: Gran Class, Green Class a Ordinary.
E5
[editovat | editovat zdroj]-
vůz Gran Class
-
vůz Green Class
-
vůz Ordinary
H5
[editovat | editovat zdroj]-
vůz Gran Class
-
vůz Green Class
-
vůz Ordinary
Řazení vozů
[editovat | editovat zdroj]E5
[editovat | editovat zdroj]Soupravy E5 jsou řazeny tak, že vůz č.1 je orientován směrem na Tokio a vůz č. 10 směrem na Aomori.
Vůz č. | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Označení | T1c | M2 | M1 | M2 | M1k | M2 | M1 | M2 | M1s | Tsc |
Číslování | E523 | E526-100 | E525 | E526-200 | E525-400 | E526-300 | E525-100 | E526-400 | E515 | E514 |
Hmotnost (t) | 41.9 | 45.9 | 46,0 | 46,3 | 46.1 | 46,8 | 46,8 | 46,0 | 45,8 | 42.7 |
Kapacita | 29 | 100 | 85 | 100 | 59 | 100 | 85 | 100 | 55 | 18 |
Vybavení | Toaleta | WC, telefon na kartu | WC, AED, telefon, prostor pro vozíčkáře | Toaleta | WC, prostor pro vozíčkáře, oddíl vlakvedoucího |
Pantografy se nachází na vozech číslo 3 a 7. Většinou však jednotka používá jen jeden z nich.[13]
H5
[editovat | editovat zdroj]U souprav řady H5 je to prakticky identické. Jednotlivé soupravy obsahují 10 vozů, z nichž 8 je motorových a 2 bezmotorové.[14]
Auto č. | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Označení | T1c | M2 | M1 | M2 | M1k | M2 | M1 | M2 | M1s | Tsc |
Číslování | H523 | H526-100 | H525 | H526-200 | H525-400 | H526-300 | H525-100 | H526-400 | H515 | H514 |
Kapacita | 29 | 98 | 85 | 98 | 59 | 98 | 85 | 98 | 55 | 18 |
Vybavení | Toaleta | WC, telefon na kartu | WC, AED, telefon, prostor pro vozíčkáře | Toaleta | WC, prostor pro vozíčkáře, oddíl vlakvedoucího |
-
H523-1 (vůz č. 1) v březnu 2016
-
H526-101 (vůz č. 2) v březnu 2016
-
H525-2 (vůz č. 3) v dubnu 2016
-
H526-202 (vůz č. 4) v dubnu 2016
-
H525-402 (vůz č. 5) v dubnu 2016
-
H526-301 (vůz č. 6) v březnu 2016
-
H525-101 (vůz č. 7) v březnu 2016
-
H526-401 (vůz č. 8) v březnu 2016
-
H515-1 (vůz č. 9) v březnu 2016
-
H514-1 (vůz č. 10) v březnu 2016
Historie
[editovat | editovat zdroj]Prototyp S11 se objevil na japonských kolejích již v květnu roku 2009 a ihned začal být testován na Tóhoku šinkasenu.[15]
První seriově vyrobená jednotka se objevila na kolejích v prosinci roku 2010.[16]
V roce 2012 byla řada E5 oceněna japonskými železničními fanoušky cenou ‚‚Blue Ribbon Award" (ブルーリボン賞, burů ribon šó) pro svůj design.[17]
První jednotka řady H5 byla dodána v říjnu roku 2014, testována byla na Hokkaidó šinkansenu.[18][19]
Nehody
[editovat | editovat zdroj]Jako snad všechny japonské vysokorychlostní vlaky, ani řady E5 a H5 nepotkala žádná vážná nehoda. V roce 2022 vykolejila při zemětřesení jednotka řady H5. Tato nehoda se však naštěstí obešla bez zranění. [20] [21]
Vývoz jednotek do Indie
[editovat | editovat zdroj]Soupravy řady E5 byly vybrány na zatím rozestavěnou vysokorychlostní trať mezi Bombají a Ahmedábádem.[22] Otevření tratě je naplánováno na rok 2026, smlouva na nákup 24 jednotek by měla být podepsána v roce 2024.[23] [24]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Sankei News, 3 February 2009 [cit. 2009-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2009. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-4-330-62315-3. (japonsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Japan Railfan Magazine. Japan: Koyusha Co., Ltd., July 2015, s. 101–108. (japonsky)
- ↑ Special Preview: Hokkaido Shinkansen – Hopes and Challenges. Hakodate: NHK, 25 February 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 February 2016. S. 5:20.
- ↑ Japan: The Yomiuri Shimbun, 16 April 2014 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2014. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-4-330-25611-5.
- ↑ Japan Railfan Magazine. Japan: Koyusha Co., Ltd., July 2015, s. 101–108. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Japan: JRR, October 2011. ISBN 978-4-330-25611-5. S. 10.
- ↑ Japan: Japan Railfan Club, 29 May 2012 [cit. 2012-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2016. (japonsky)
- ↑ H5系が川崎重工から出場 [online]. Japan: Koyusha Co., Ltd., 12 October 2014 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 August 2017. (japonsky)
- ↑ Japan: The Hokkaido Shimbun Press, 1 November 2014 [cit. 2015-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 November 2014. (japonsky)
- ↑ Dostupné online. (anglicky)
- ↑ www3.nhk.or.jp. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online. (anglicky)
- ↑ timesofindia.indiatimes.com. Dostupné online. ISSN 0971-8257.
- JR East E5 série (japonsky)
- JR East E5 série Hayabusa/Hayate/Yamabiko/Nasuno informace( japonsky)
- Tisková zpráva JR Hokkaido (16. dubna 2014) (japonsky)
[[Kategorie:Vlaky]] [[Kategorie:Japonské vlaky]] [[Kategorie:Železnice]]