Wikipedista:KKDAII/Pískoviště
Knihtisk v Litomyšli
Knihtisk má v Litomyšli dlouhou tradici sahající do počátků 16. století, vznikla tu pátá knihtiskařská dílna v Čechách. V současnosti (2019) je možné navštívit expozici věnující se dějinám knihtisku v Regionálním muzeu, kde jsou pravidelně pravidelně prezentovány i ukázky tisku na tiskařském stroji.
První tiskárna na Olivetské hoře[editovat | editovat zdroj]
První tiskař Pavel zvaný Meziříčský ( zvaný také dle místa působení Pavel Olivetský z Olivetu) byl pozván do Litomyšle Bohušem II. Kostkou z Postupic v roce 1503-1505. Vybudoval první tiskárnu v domě poblíž dnešního Regionálního muzea, na rohu panské zahrady. Vzhledem k tomu, že vládci Litomyšle Bohuš II. a Jan II. Kostka z Postupic podporovali Jednotu bratrskou, v tiskárně se vyráběly zejména náboženské traktáty a díla učenců Jednoty bratrské - např. Lukáše Pražského či spisy Mistra Jan Husa nebo jednoho ze zakladatelů reformace Martina Luthera, která již byla přeložena do češtiny. Tyto tisky doplňovaly knihy naučné a vědní, v roce 1506 tu byl vydán Spis o nemocech morních od lékaře Jana Černého. Jak zmiňuje Petr Voigt, v první etapě českého knihtisku do roku 1506 mají tištěné knihy pozdně gotickou typografii inkunábulí a postinkunábulí, která ještě pečlivě udržuje tradici rukopisů a nepodílí se na výchově čtenáře nového typu.
Litomyšlští knihtiskaři a knihtiskařky
- Pavel z Meziříčí (Olivetský) 1503-1534
- Alexandr Oujezdský 1534-1577
- Andrys Graudenc 1577-1618
- Adam Graudenc 1618-1620
- Jan Ryk 1620-1631
Kostel svatého Bartoloměje apoštola (Otradov)
Původně gotický farní kostel se nachází na návrší v severovýchodní části obce Otradov. Areál kostela je ohraničen ohradní zdí s branou, uvnitř je i objekt kostnice. Jedná se o kulturní památku rejst. č. ÚSKP 23510/6-934.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o kostele je z roku 1350, kdy se kostel uvádí jako farní a spadající pod biskupství litomyšlské (uváděn v obci Dolní Krouna,což byl dřívější název pro obec, v r. 1392 se objevuje v písemných pramenech již jako název vsi Otradov). Počátky kostela se datují do raného 14. století, dle Líbala byl presbytář v první čtvrtině 14. století přistavěn ke starší lodi.(Líbal, 2001), jiné zdroje datují kostel již do 13.století (Památky archaeologické a místopisné, 1855). K dalším přestavbám došlo v druhé polovině 14. století (Líbal, 2001) a v období pozdní gotiky.
Další zaznamenané přestavby jsou až z 18. století, kdy byla vybudována nová báň v roce 1754, v roce 1789 byla postavena nová kruchta, která musela být již roku 1806 opravena. V roce 1839 byl oddělán sanktusovník. V roce 1887 počal regotizovat kostel František Schmoranz starší, který u zdejšího kostela neudělal pronikavé puristické změny stavby, ale respektoval historický stav.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o jednolodní kostel s pětibokým presbytářem a s výraznou hranolovou věží.
Presbytář je zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby a v závěru šetsipaprskovou klenbou. Dalšími gotickými prvky jsou lomená dvojdílná okna, ve východním průčelí se dochovala v okně trojlistá kružba, ostatní okna presbytáře mají kružby jednoduché. Obdélná, valeně zaklenutá sakristie navazuje k presbytáři ze severu, je s ním propojena okoseným sedlovým portálem. Plochostropá loď se otvírá do presbytáře asymetrickým lomeným vítězným obloukem.
V exteriéru presbytáře je 5 výrazných, odstupňovaných opěráků se stříškou.
Věž kostela přiléhá k lodi z jihu.
Vlastnictví kostela a náboženské poměry[editovat | editovat zdroj]
Kostel patřil dle prvních pramenů pod biskupství litomyšlské, avšak během 16. a počátkem 17.století v něm byly slouženy mše pod obojí, neb roku 1620 přišel o faráře pod obojí a byl přičleněn nejdříve coby filiální k Hlinsku, poté ke Skutči a nakonec ke Krouně (1737). Rychmburské panství bylo silně protestantské, v soupisu dle víry z r. 1651 se uvádí 64% nekatolického obyvatelstva. Po vydání Tolerančního patentu panovala na panství velká nejistota kvůli okamžitému přihlášení se mnoha obyvatel k helvetské víře. Dle zprávy rychmburského direktora Jiřího Tadeáše Krále chrudimskému krajskému úřadu z 3. prosince 1781 byly obavy z "uzurpování" katolických kostelů nekatolíky, m.j. i kostela v Otradově. Direktor proto požádal o 30 vojáků na ochranu katolických far. Po rozdělení obcí k jednotlivým evangelickým sborům v roce 1782 se v Otradově přihlásilo k helvetskému vyznání 44 (40) rodin, celkem 213 lidí. Kostel sv. Bartoloměje zůstal katolický, v obci je ale i evangelický hřbitov.
Pověst[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl dle pověsti založen hutníky v "Kablaních".
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
- K.V. Zap (ed.): Památky archaeologické a místopisné sv.I. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1855, s. 173.
- J.L. Píč (ed.): Památky archaeologické a místopisné, sv.XXI. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1905, 263-264.
- Z. Wirth: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XVI, Politický okres Vysokomýtský. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. 6, s. 162-165.
- D. Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. Praha: Unicornis, 2001, s. 312-313. ISBN 80-901587-8-1.