Wikipedista:Jitka Jedličková/Pískoviště

Vojenský kaplan

Vojenský kaplan, označován někdy též za duchovního, který „slouží přítomností a doprovázením vojákům Armády České republiky, jejich rodinám a dalším potřebným.“

Na znaku vojenského kaplana nalezneme v horní polovině lev ze státního znaku, v dolní polovině beránka s korouhví. Červeno – modro – bílou plochu vyplňují nápisy Pravda Páně vítězí a název služby. Oba symboly vystihují pravý charakter služby: je službou pro osoby zaměstnané organizací „síly“ a službou Pánu, Ježíši Kristu.

Historie

Novodobá Duchovní služba Armády České republiky (DS) vznikala samostatně, bez jakékoliv návaznosti na minulost. V období 1918 – 1938 existovaly v Československé republice tři nezávislé duchovní služby: katolická, evangelická a československá, které zanikly v roce 1939. Duchovní služba byla obnova po válce v roce 1946, ale již se nestačila rozvinout. V roce 1950 byla DS ukončena. Došlo k totálnímu přechodu na organizaci armády dle sovětského vzoru.

Obnova

Vznik a založení DS se datuje zhruba od poloviny devadesátých let 20. století. Ministerstvo obrany České republiky požádalo církve v naší zemi o pomoc a spolupráci. Po dohodě mezi římskokatolickými biskupy a vysokými důstojníky generálního štábu Armády České republiky, pod záštitou humanitární služby, byl vyslán spolu s českými vojáky římskokatolický kněz do Bosny. Ohlas byl natolik velký, že došlo ke změně pohledu představitelů armády na DS. V roce 1997 se konala v Praze konference hlavních kaplanů evropských a severoamerických armád, kde bylo stvrzeno, že do konce roku bude mít česká armáda svou samostatnou DS. Za přípravu byl za Českou biskupskou konferenci pověřen římskokatolický kněz Tomáš Holub a za Ekumenickou radu církví farář CČE Jaromír Dus, který se touto problematikou zabýval již delší dobu. Oba mají velkou zásluhu za vznik a rozvoj DS v novodobé historii České republiky. V roce 1998 vydal ministr obrany rozkaz na základě Smlouvy mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí na jedné straně a na straně druhé resortem obrany České republiky, kde je definováno, za jakých podmínek a jak bude DS vykonávána mezi vojáky. Tato smlouva navazuje na Smlouvu mezi církvemi, uzavřenou Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí. Zde se společně dohodli, že budou vystupovat jednotně a další podmínky s tím spojené.

Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí obsahuje

Pojetí a úkol duchovní služby

Vojenský kaplan, vykonává duchovní službu, která je budována na ekumenickém základě, což znamená:

• Nabídka pomoci je určena pro všechny
• Každý jednotlivec má právo si vojenského kaplana vyžádat, přijmout i odmítnout
• Služba vojenského kaplana, který působí v duchovní službě, není evangelizační, ani snahou získat nové členy pro svou církev

Úkolem vojenského kaplana je:

• podpora velitele všech stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru života každého vojáka v aktivní službě a občanského zaměstnance (pracovníci rezortu MO)
• nabídka pomoci při řešení osobních problémů, jež vznikají v osobním, rodinném a pracovním životě pracovníků rezortu MO – přispívat k prohlubování demokratických tradic evropské kultury v rosortu MO
• modlitba vojenského kaplana za všechny, ke kterým byl poslán
• duchovní službu nelze brát jako náhradu za psychologa

Kritéria pro výběr kandidáta

• osobní – schopnost komunikace v drsném prostředí, soběstačnost, schopnost snášet samotu, znalost cizího jazyka
• vojenská – DS v armádě, odpovídající zdravotní stav, věk do 40 let v době nástupu
• církevní – dokončené všeobecné uznávané teologické vzdělání, praxe ve farnosti/ sboru min 2 roky

Současné působení kaplanů

DS se opírá o zmíněné dokumenty a kvalitní práci kaplanů. Vojenský kaplan má přijetím služby v armádě určitá práva a povinnosti. Je součástí života větších vojenských celků – účastní se brigád, výchovného a vzdělávacího procesu vojáků – Univerzita obrany. Vojenský kaplan má k dispozici vojenský kostel v Praze na Hradčanech a pastorační středisko v Lulči u Vyškova, kterým projde v dnešní době každý nový voják, jež vstupuje do armády. Některé vojenské základy disponují prvními samostatnými kaplemi. Vojenský kaplan se účastní rovněž vojenských misí. Je přítomen v poválečných situacích i ve válkách. Přínos pro kaplana je jak v profesní tak v osobní rovině, jelikož po návratu do církevního prostředí sdílí své zkušenosti s církví, které jsou jí přínosem, především z toho důvodu, že vojenský kaplan má za úkol spolupracovat s místními náboženskými představiteli, např. osobní kontakt s duchovním islámu.

Budoucnost

Záleží na tom, jak bude služba v budoucnu naplňována jednotlivými kaplany, i když lze říci, že služba v armádě byla institučně etablována. Každý kaplan se ocitne v napětí mezi posledním řadovým vojákem a nejvýše postaveným velitelem. Jeho úkolem je sloužit spravedlivě oběma stranám, i když zde vyvstává riziko, že se mu na jedné straně více zalíbí. Od roku 2006 nabývají nových zkušeností i římskokatoličtí ženatí jáhni. Zda mezi vojenské kaplany vstoupí i první ženy, je otevřenou otázkou.

Odkazy

Reference

https://www.evangnet.cz/cce_pruvodce:kaplani_v_armade http://www.e-cirkev.cz/data/att/Duch_sluzba_v_armade_smlouva.pdf